Česká republika dosáhla úrovně HDP a životní úrovně, kdy další rozvoj vyžaduje hluboké strukturální reformy a přechod k vyšší přidané hodnotě, což je proces nesrovnatelně složitější než úvodní fáze postkomunistické transformace. Uvedl to v rozhovoru s ekonomem a šéfem Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomášem Prouzou publicista David Klimeš. Nové podcasty Prouza pravidelně přináší server newstream.cz.
Česká ekonomika ztrácí svůj dosavadní náskok před Polskem a bez zásadního zvýšení produktivity může během příští dekády přijít i o část svého postavení ve střední Evropě. Dosavadní model založený na levnější práci, vysoké zaměstnanosti a dlouhé pracovní době se vyčerpává, zatímco investice do vzdělávání, výzkumu či infrastruktury zaostávají, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Česká ekonomika letos poroste pomaleji, než se ještě na jaře čekalo. Mezinárodní měnový fond zhoršil odhad růstu HDP na 1,8 procenta a příští rok čeká jen mírné zrychlení na 1,9 procenta. Česko tak podle nové prognózy poroste pomaleji než Polsko i Maďarsko a v roce 2027 má navíc znovu zrychlit inflace.
Trhy zatím Česku za rozpočtovou politiku nové vlády netrestají. Od loňských voleb zdražilo české desetileté půjčování o 80,9 bazického bodu, německé o 76,1, rozdíl je tedy pouhých 4,8 bodu. Hůře než Česko dopadlo 13 z 23 sledovaných zemí EU. Vysoký výnos tak vychází spíš z doby před volbami.
Česko se zadlužuje rychleji a míří k vyšším deficitům, přesto to podle ratingové agentury S&P nemusí znamenat zhoršení jeho hodnocení. Rozhodující totiž není jen samotný růst českého dluhu, ale také vývoj v zemích se srovnatelným ratingem, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Pokud se budou ostatní státy zadlužovat stejným nebo ještě rychlejším tempem, může si Česko relativně polepšit – a dočkat se i zvýšení ratingu.
Příznivci nerůstu mohou přestat bojovat. Velké země jej již prožívají, případně se mu rychle přibližují, ukazují data o změně HDP na osobu v jednotlivých zemích. Podle magazínu The Economist roste počet zemí, které nerostou či jejichž růst je výrazně pomalejší než v předchozích letech. Týká se to zhruba čtyř miliard lidí. A bude to mít zásadní společenské dopady.
Na první pohled dobrá zpráva: česká ekonomika loni rostla rychleji než evropský průměr. Na druhé straně účtu ale přibývají miliardy dluhu a mizí důvod k optimismu. Podle NKÚ českému hospodářství dál chybějí reformy, vyšší produktivita i větší inovační výkon.
Minimální mzda příští rok rekordně vzroste a její zvýšení postupně vytlačí vzhůru i další mzdy a platy. Jenže česká produktivita práce téměř neroste a rychlé přidávání tak může mít nepříjemnou dohru v podobě dalšího inflačního tlaku, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Francouzská ekonomika v první polovině roku nečekaně stagnovala a recesi se vyhnula jen těsně. Slabší výkon dál komplikuje snahu vlády snižovat rozpočtový deficit a zvyšuje pochybnosti, zda se podaří splnit letošní růstový plán.
České hospodářství pokračovalo ve druhém čtvrtletí v růstu, jeho tempo však mírně zaostalo za prvním odhadem statistiků. Hrubý domácí produkt se meziročně zvýšil o 1,9 procenta a proti předchozímu čtvrtletí o 0,4 procenta. Ekonomiku podpořily útraty domácností, vládní spotřeba, investice i zahraniční obchod
Vláda při přípravě rozpočtu na příští rok dál posouvá hranice schodku a rozdává miliardy, aniž by bylo jasné, kde chce šetřit. Rostoucí zadlužení přitom nepovažuje za akutní problém, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
