Měli mít všechno, namísto toho trpí. Proč jsou dnešní dvacátníci zoufalejší než jejich rodiče
Mladí lidé přestávají být šťastní a psychicky spokojení, naznačuje nová studie, která se zabývala spokojeností obyvatel s jejich životem ve 44 zemích světa. Právě zástupci této generace totiž nejčastěji ve výzkumech sdělovali, že je trápí pocity zoufalství, neštěstí či špatné duševní pohody. Proč tomu tak je? Odpověď je strašidelná: nevíme.
Po dlouhá desetiletí platilo, že psychická spokojenost v průběhu života jakoby kopírovala písmeno „U“. Mladí lidé jsou vcelku spokojení, takže obsazují místo na prvním vrcholu. Pak spokojenost klesá, křivka se propadá dolů a nejmenší spokojenost se životem v průměru vyjadřují lidé ve středním věku. Nicméně vnímání se následně změní a lidé starší se zase posouvají ve spokojenost nahoru.
(Někdy se tato křivka zakresluje obráceně, zachycuje nespokojenost se životem. Poté má samozřejmě tvar obráceného „U“ a říká se jí někdy „hrb zoufalství“.)
Jenže se zdá, že tohle pravidlo přestává platit.
Tři ekonomové působící v USA a Británii zveřejnili v uznávaném periodiku PLOS One nejnovější zpracované poznatky o pocitech spokojenosti z širokých průzkumů zachycujících stav mezi léty 2019 a 2025.
Vyšlo jim, že zatímco u starších lidí se toho moc nezměnilo, lidé středního věku přestali být těmi nejzoufalejšími. Ne snad že by se cítili šťastnější než dřív. V tom si nepolepšili. Ale ve špatném životním pocitu je předstihli lidé mladí.
Nejnovější Zpráva o štěstí ve světě zalichotila České republice, která se opět umístila mezi hodně šťastnými zeměmi. Avšak jak se vlastně štěstí měří? Nové výzkumy ukazují, že docela ošidně.
Česko patří mezi nejšťastnější země světa, uvedla studie. Žebříček však může být poněkud ošidný
Enjoy
Cítíte se duševně dobře?
Pro potřeby studie počítali autoři jako mladé lidi ve věku 18 až 24 let, střední věk vymezili stářím 25 až 44 let a do nejvyšší věkové skupiny zahrnuli osoby ve věku 45 až 70, v některých případech až 74 let.
Nedělali vlastní měření, nýbrž vzali data sesbíraná různými zdravotnickými výzkumnými organizacemi pro analýzy, u nichž jsou zkoumané osoby dotazovány na spokojenost či nespokojenost se životem, na pocity psychické pohody či nepohody, na jejich subjektivní vnímání duševního zdraví.
Výhodou je, že výzkumníci měli množství velmi čerstvých dat ze široké škály zemí světa (třeba v USA pracovali s databázemi, do nichž jsou každý rok ukládány výsledky dotazování 400 tisíc lidí, v jiných zemích bylo dotazovaných osob i o řády méně). Podstatnou nevýhodou však samozřejmě je, že autoři neměli jednotnou metodiku výzkumu. Některé použité studie se soustřeďovaly až na lidi, kteří v dotaznících projevovali rovnou pocity zoufalství. Jiné započítávaly i osoby, jež vyjádřily „pouze“ pocity úzkosti ze života.
S takovými daty se tedy nedá dělat detailní srovnávání. Avšak dostatečně zaznamenávají relativní pocity spokojenosti různých skupin obyvatel v konkrétní zemi.
Nejpodstatnější poznatek, který autoři publikovali, je ten, že se právě teď podstatně zvyšuje psychická nespokojenost mladých lidí. A to ve všech 44 zkoumaných státech, mezi nimiž bylo i sedm evropských (nikoli však Česká republika ani jiná země ze střední či východní Evropy).
Ale proč?
Kolik peněz by člověk chtěl, aby uspokojil své touhy? To zjišťovali výzkumníci z britské Univerzity v Bathu ve 33 zemích světa. Někde lidem stačilo dostat jednorázově deset tisíc dolarů, jinde by nepohrdli stovkou miliard. Touha po maximálním majetku tedy není univerzální, což je poznatek pro ekonomy i politiky, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček. 
Peníze dělají lidi šťastnějšími. Vědci zjišťovali, kolik by lidem stačilo ke štěstí
Enjoy
Podezřelých je víc, viník neusvědčen
Jak jsme si už řekli, pocity střední generace zůstaly v podstatě stejně neradostné jako dříve. Obvykle se vysvětlují přetížením v práci i v rodinném životě a materiálním tlakem, jemuž musí čelit (zjednodušené staré rčení: „mládí pryč a do důchodu daleko“). Také starší generace zůstala, stejně jako dříve, psychicky relativně spokojená. To se obvykle vysvětluje tím, že její příslušníci se už smířili s tím, čeho mohou či nemohou v životě dosáhnout, materiálně se nějak srovnali, „uklidnili se“ a nastavili pohodlnější životní priority.
Zdůrazněme, bavíme se o zprůměrovaném sebehodnocení osob z těchto věkových kohort. Nepochybně i ve zkoumaných zemích žijí vysoce naštvaní důchodci a nadšeně zářící padesátníci. Ale statistika jejich pocity semele do celkového průměru.
Avšak proč podle nové studie tak prudce spadla spokojenost mladých, až se stali nejnešťastnější skupinou obyvatel?
Autoři této studie ve svých komentářích připouštějí, že sami nevědí.
Ve hře je epidemie covidu, která mladou generaci odstřihla od společenského života ve chvíli, kdy je pro ně nejdůležitější, vystrašila je, zhoršila jejich duševní zdraví. Jenomže studie zachytila narůstání pocitů zoufalství už před covidem. Neboli pandemie může být mezi viníky, ale na vysvětlení nestačí.
Dnešními obvyklými podezřelými z čehokoli, co zasahuje mladší členy společnosti, jsou sociální sítě. A opravdu se zdá, že když na nich mladí lidé sledují (často nadsazené) zprávy o tom, jak úžasně se daří jiným jejich vrstevníkům, zhoršuje se jejich sebehodnocení a spokojenost se životem. Ale ani to nestačí vysvětlit univerzální postřeh výzkumné zprávy o zoufalství mladých ve všech sledovaných zemích (třeba mládež v Jemenu, Pákistánu nebo Venezuele, což jsou tak státy zahrnuté ve studii, má přece jen jiné starosti než sociální sítě).
Klasickým obvyklým podezřelým jsou pak ekonomické podmínky. Nespokojenost mezi nezaměstnanými mladými bývá skutečně vyšší než mezi zaměstnanými. Jenže duševní nepohoda se zvyšuje i mezi mladými pracujícími.
Mají se zaměstnanci po skončení pandemie covidu naplno vrátit do kanceláří? Firmy to tak většinou už svým lidem nařídily. Spoustě zaměstnanců však práce z domova vyhovuje a nechtějí se jí vzdát. Nový výzkum nabízí kompromis: hybridní práci zčásti v kanceláři a zčásti z domova. Konkrétně tři dny v práci a dva dny doma.
Pracovat jen v kanceláři? Nebo z domova? Střídavá práce spojuje výhody obou
Zprávy z firem
Není dobré přehlížet nespokojenost nastupující generace
Takže nevíme. Možná další podrobné studie odhalí víc. Třeba prokážou, že změny duševní pohody mladých lidí způsobuje nakupení většího množství už známých vlivů. Nebo se může zjistit, že nová studie neměla dobrá fakta, takže její výsledky nejsou přesné. Anebo se najde úplně nové vysvětlení, které otřese našimi jistotami o tom, co ovlivňuje budoucí generaci.
Jeden postřeh se však nabízí pro politiky už teď: Mladí lidé, tedy významná část společnosti, jsou nespokojení. Pro budoucnost je nutné to nepřehlížet.
S odcházejícím létem a myšlenkou na zachmuřelou a hlavně drahou zimu se možná zasníme, že by nebylo špatné pracovat na dálku odněkud z tropické pláže. Covid přece ukázal, že pracovat distančně může víc lidí, než by se dříve dalo věřit. Co by nám na pláži chybělo? Ukazuje se, že je toho hodně.
Digitální nomádi nechodí do práce, lebedí si v teple, ale trápí je psychika
Enjoy
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
