Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

Lukáš Kovanda: Válka v Íránu už zdražuje Čechům hypotéky

Lukáš Kovanda: Válka v Íránu už zdražuje Čechům hypotéky
iStock
Lukáš Kovanda

Válka v Íránu začíná dopadat i na český hypoteční trh. Prudký růst úrokových swapů zdražuje bankám zdroje financování, takže některé už tento týden zvýšily hypoteční sazby až o půl procentního bodu. Pokud by se konflikt v Perském zálivu protáhl a zesílily obavy ze stagflace, mohou hypotéky zdražit ještě výrazněji.

Banky v Česku začaly kvůli Íránu „skokově a neplánovaně“ zdražovat hypotéky. Mohou zdražit ještě více, mezinárodní investoři totiž kvůli hrozbě vleklé války v Perském zálivu prchají k hotovosti, k dolaru či k hliníku, nikoli k dluhopisům.

Letos v únoru ještě průměrná sazba hypoték v Česku mírně klesla, s tím je však nyní podle všeho konec. Válka v Íránu totiž i českým bankám výrazně zdražuje jejich zdroje ke krytí hypoték, takže některé z nich už tento týden přikročily ke zdražení hypotečních sazeb.

„V úterý ráno jsme v podstatě museli skokově a neplánovaně zvednout úrokové sazby u hypoték o 0,5 procentního bodu,“ uvádí Petr Borkovec, šéf Partners Banky.

Borkovec krok banky vysvětluje prudkým růstem sazeb takzvaných úrokových swapů, který nastal v důsledku války v Íránu. Jak říká, tyto swapy „určují do velké míry cenu peněz pro banky a jejich úvěry“.

Petr Borkovec/Partners
video

Nemovitosti nesnáším, ale někde potenciál ještě je, říká šéf Partners Petr Borkovec

Krypto je spíše náboženství. Nemovitosti jsou nudné a nezajímavé, provokuje šéf, zakladatel a většinový majitel finanční skupiny Partners Petr Borkovec. Jeho skupina na investicích vyrostla. A nemovitostem a nyní ani kryptu se nevyhýbá. Jen je třeba vybrat správné příležitosti, popisuje v pořadu Newstream Byznys Talk miliardář Petr Borkovec.

Přečíst článek

Dává za příklad tříleté korunové úrokové swapy, které těsně před úderem na Írán vykazovaly sazbu 3,4 procenta. Během jednoho týdne se však podle něj dostaly na úroveň 4,14 procenta. Včera podle dat agentury Bloomberg uzavřely už dokonce na sazbě 4,22 procenta. Během dnešního obchodování přitom překračují úroveň 4,3 procenta (viz graf Bloombergu – modrá křivka).

Bloomberg, poskytnuto Lukášem Kovandou

Včerejší uzavírací hodnota tříletého korunového swapu byla nejvyšší od první poloviny června 2024.

Co to znamená pro hypotéky

V červnu před dvěma lety přitom průměrná realizovaná úroková sazba nových hypoték bez refinancování činila dle Hypomonitoru České bankovní asociace 5,05 procenta, načež v červenci stoupla na 5,07 procenta. Tato sazba podle dnes zveřejněných nejnovějších údajů Hypomonitoru činila letos v únoru 4,46 procenta, když klesla z lednových 4,48 procenta.

Válka v Íránu, která začala poslední únorový den, tedy tuzemské banky uvedla do situace, kdy jim cena peněz pro úvěry stoupla na takovou úroveň, jež podle jejich vlastní praxe z minulých let odpovídá zhruba o 0,6 procentního bodu vyšší průměrné sazbě nových hypoték. Některé z nich, jako například zmíněná Partners Banka, se těmto novým okolnostem již přizpůsobují.

Jarní tání hypoték může překazit zdražující ropa

Průměrná nabídková sazba hypoték podle Swiss Life Hypoindexu v březnu klesla na 4,89 procenta. Jde o drobný sezónní pokles typický pro začátek jara. Další vývoj však bude záviset na inflaci a vývoji cen energií, které mohou sazby hypoték znovu ovlivnit směrem nahoru.

Přečíst článek

Dluhopisové trhy reagují neobvykle

Pohyb sazeb úrokových swapů v koruně je poměrně těsně svázán s pohybem výnosů vládních dluhopisů ČR. Od propuknutí války v Íránu jej dokonce prakticky úplně kopíruje, jak zachycuje opět graf Bloombergu (viz. bílá křivka).

Růst výnosů vládních dluhopisů nastává v souvislosti s válkou v Perském zálivu obecněji, netýká se tedy rozhodně jen dluhopisů české vlády. Růst výnosů dluhopisů zemí tradičně považovaných za „bezpečné přístavy“, jako jsou USA či Německo, představuje poměrně nečekanou reakci trhů.

Zpravidla totiž dochází k tomu, že dluhopisy vyspělých zemí fungují v čase krize právě jako „bezpečný přístav“ – jejich výnosy klesají a jejich cena naopak roste. Nyní však dochází k růstu výnosů, neboť se mezinárodní investoři obávají stagflačního scénáře. Stagflace představuje nepříjemnou kombinaci ekonomického útlumu doprovázeného inflací.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (vlevo) a korejský ministr pro obchod, průmysl a zdroje Kim Čung-Kwan na tiskové konferenci po jednání o dalších krocích v přípravě nových bloků jaderné elektrárny Dukovany

Problém nové hospodářské strategie je, že řeší vše. Potřebujeme priority, říká ekonom

Nová vládní ekonomická strategie, nazvaná Česko: Země pro budoucnost 2.0, kterou v pondělí schválila vláda, je velmi komplexní a v jednotlivých bodech také konkrétní. Jenže právě to má jeden pořádný háček: cílů je moc a tolik věcí se nedá za jedno volební období zvládnout. Hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek proto postrádá prioritizaci.

Přečíst článek

Hrozba stagflace mění chování investorů

Hrozba stagflace je klíčovým důvodem, proč dluhopisy nyní nefungují jako „bezpečný přístav“. Vyhlídka celosvětově vyšší inflace – způsobené například mohutným zdražením ropy či zemního plynu v případě uzavření Hormuzského průlivu – nutí investory a věřitele požadovat vyšší úrok, tedy vyšší výnos, i u dluhopisů či swapů, aby se tak proti inflačnímu riziku dostatečně zajistili.

Výnos dluhopisu je podílem jeho fixního kuponu (tedy pevně stanovené úrokové platby, kterou hradí dlužník věřiteli, držiteli dluhopisu) a jeho tržní ceny. Pokud má výnos dluhopisu pokrýt budoucí vyšší inflaci, musí narůst – a při fixním kuponu to znamená pokles tržní ceny dluhopisu.

Proč selhává tradiční portfolio 60/40

Pokles ceny vládních dluhopisů je v současnosti bolestí hlavy investorů, kteří sázejí na tradiční rozložení portfolia 60/40, v němž čtyřicetiprocentní zastoupení dluhopisů představuje pojistku pro časy krize. Portfolio 60/40 vychází z přesvědčení, že když v těžkých časech klesají akcie, dluhopisy naopak rostou na ceně, což tlumí nepříznivý dopad krize na celé portfolio.

Jenže v době úderu na Írán jdou kvůli hrozbě stagflace – stagnace spjaté s inflací – dolů jak akcie (kvůli hrozbě ekonomického útlumu), tak dluhopisy (kvůli obavám z vyšší inflace). Mezinárodní investoři proto hledají útočiště nikoli v akciích ani v dluhopisech, ale v hotovosti, americkém dolaru či v některých surovinách, například v hliníku, na jehož světové produkci se Blízký východ podílí zhruba desetinou.

Proč hypotéky zdražují

Vyhlídku vyšší inflace následně promítají do sazeb swapů také swapové trhy, nejen ty dluhopisové. Od sazeb swapů banky odvozují své hypoteční sazby, které tak nyní některé z nich již zvyšují, aby čelily zvýšenému riziku stagflace.

Hypotéka představuje zadlužení a pro dlužníky je inflace, jak známo, výhodná – snižuje reálnou výši jejich dluhu. Pro banky coby věřitele je však inflace nevýhodná, jelikož snižuje reálnou hodnotu splátek, které od dlužníků dostanou.

Aby tuto nevýhodu zmírnily, přistupují některé banky již nyní ke zdražení hypoték. Pokud by se válka v Íránu a případná uzavírka Hormuzského průlivu protáhly, mohlo by zdražování hypoték ještě zesílit, protože riziko a dopady stagflačního scénáře by se dále umocnily.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Související

Hypoteční boom pokračuje. Průměrná půjčka přesáhla 4,5 milionu

Přečíst článek
Jak poznat nebankovní půjčky, kde opravdu půjčí?

PŘEHLEDNĚ: Kolik zaplatíte za předčasné splacení hypotéky. Jde to i bez sankcí

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Ždímají klienty? Proč banky snižují úroky na vkladech rychleji než sazby u hypoték

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Babiš se v americkém svěráku kroutí jako žížala

Andrej Babiš
ČTK
Dalibor Martínek

Andrej Babiš sice protlačil Sněmovnou rozpočet na letošní rok s „nezákonně” vysokým schodkem 310 miliard korun, ale na zbrojení se mu peníze dávat nechtějí. Počítá se 155 miliardami korun, což je pod dvěma procenty HDP. Američané opakovaně vysílají signály, že se jim to nelíbí. Babiš kličkuje jako zajíc na poli.

Chceme, aby se v Česku žilo dobře, aby lidé byli zdraví, to je populistická mantra Andreje Babiše. Před volbami i po volbách. „Nechceme válku, chceme mír,“ vypráví. Trošku přitom pozapomněl, že Česko je členem NATO a má vůči němu závazky. 

Kreativní účetnictví místo zbrojení

Babiš má jako správný lišák svůj plán. Aby nakrmil své voliče pohádkami o tom, jak se budeme mít dobře i bez zbrojení, vymyslel, že do obranných výdajů započítá kdeco. Třeba výstavbu silnic a dálnic, posílení energetiky. A další výmysly.

Národní rozpočtová rada přitom již upozorňovala, že všechny tyto výdaje musí jako zbrojní zpětně odsouhlasit NATO. Jelikož potvrzení přichází zpětně, Babiš zatím může v klidu tvrdit, že výdaje nejsou 1,7 procenta HDP, ale přes dvě. Až se ukáže, že to tak není, bude dělat překvapeného. Česko nyní vykazuje ze všech členů NATO největší podíl položek na obranu, které ve skutečnosti s obranou nesouvisejí.

České zbrojení, americké bolení

Macinka si přinesl do Sněmovny Rudé Právo. Babiš s Okamurou si potvrdili nadřazenost nad českou justicí. Američané ale Babišovi to zbrojení neodpustí. Bude Vít Rakušan věčným čekatelem?

Přečíst článek

Spoléhání na „kamarády“

Druhou částí Babišovy strategie, jak očůrat výdaje na zbrojení, je, že se přece „kamarádí“ s Marcem Ruttem, generálním tajemníkem NATO. A Macinka se teď nově „kamarádí“ s Trumpem. A ti nás prý chápou, že na zbrojení nemáme peníze.

Babiš došel k pomýlenému názoru, že mu všechno projde. Mluvím s generálním tajemníkem NATO. A pan Macinka to vysvětloval americkému prezidentu Trumpovi. Takže já v tom nevidím žádný problém, my jim to rádi vysvětlíme znovu, kasá se v Česku.

Z Washingtonu přicházejí varování

Jaksi zapomíná, že kamarádství stojí na důvěře a solidaritě. Ne na oblbování.

Signálů, že se plete, dostává dost. Nejdřív slyšel kritiku za nízké zbrojní výdaje od Nicholase Merricka, amerického velvyslance v Praze. Vzkaz patrně nebyl pro premiéra pro premiéra dost silný, dostal silnější. Od Matthewa Whitakera, amerického velvyslance při NATO. „Žádné výmluvy, žádné výjimky.“ Americká ambasáda pro jistotu vzkaz přeložila do češtiny, aby si Babiš nestál na uších.

Je to už dost silný vzkaz?

Možná.

David Ondráčka: Zákon o zahraničním vlivu udělá z půlky národa „agenty“

V rámci vytváření nepřátel státu a lidu, teď patlalové od Okamurovců a Motoristů chtějí zákon o registraci fyzických i právnických osob vykonávající „zahraniční vlivovou činnost“. Cizáckým agentem se stane zhruba půlka národa. A vznikne kolem toho obludná byrokracie, nové úřady na přezkum, bude to stát miliardy. Vytváření nákladné byrokracie proti cizímu vlivu jde úžasně proti zdravému rozumu. Bravo, patlalové, přesně tohle je největší společenský problém Česka v roce 2026, tohle pomůže našim lidem. A bravo Babiši, že jim tohle blbnutí umožňujete.

Přečíst článek

Vláda začíná měknout

Babišův ministr obrany Jaromír Zůna sice pořád tvrdí, že nový most je obranný výdaj. Ale už připouští, že Česko přeci jen výdaje na zbrojení někdy zvedne. Přišel s novou písničkou. Když není dost peněz na obranu, neznamená to, že peníze nebudou v příštích letech. Česko pod americkým tlakem začíná měknout jako sýr.

Závazek, který někdo bude muset zaplatit

Babiš dřív tvrdil, že závazek 3,5 procenta HDP na obranu v roce 2035 není jeho, ale jeho předchůdce Petra Fialy. Takže se ho držet nemusí. Další vykrucování.

Nyní již vláda Zůnovými ústy, těžko říct, zda nepřijde ještě korekce, závazek uznává. Jde však prý o vzdálenou budoucnost, ne o současnost.

Zasekne tedy Babiš sekyru pro budoucí vlády?

Zůstává otázkou, kdy s českým vykrucováním dojde západním spojencům trpělivost. Babiš spoléhá, že jeho výmluvy budou ještě nějakou dobu fungovat. Patrně ale neumí číst mezi řádky.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Andrej Babiš a Petr Macinka

Politický diář Dalibora Martínka: Válku, nebo mír? Macinka a Babiš jsou v pasti

Přečíst článek
Andrej Babiš

„Žádné výmluvy, žádné výjimky.“ Z USA míří kritika na vládu Babiše kvůli výdajům na obranu

Přečíst článek

Karel Pučelík: Donald Trump prostě neumí vládnout

Americký prezident Donald Trump
ČTK
Karel Pučelík

Skoro by se dalo konstatovat, že kam přijde pravicový populismus, tam brzy vypukne chaos, a politika se změní v absurdní podívanou. Třeba kvůli vzestupu Donalda Trumpa je svět nepředvídatelnějším a brutálnějším místem. Populističtí lídři ukazují, že umí vyhrát volby, ale s vládnutím si většinou nevědí rady.

Bleskové útoky na Írán nebo Venezuelu, které odporují zvyklostem i mezinárodnímu právu, rozpočtová politika, která nedává smysl nebo nespočet celních eskapád. Americký prezident Donald Trump dokáže zásadně měnit směr v klíčových politických otázkách v horizontu několika hodin. To nevypadá, že by se rozhodoval na základě důkladných analýz nebo že sleduje nějaký propracovaný plán.

Americký prezident je dost možná nejmocnější člověk planety, přesto to však ještě v nedávné historii vypadalo, že ani on s lecčím pohnout nemůže, či jen velmi obtížně a zdlouhavě. V Trumpově druhém mandátu je to jiný příběh, věci se dějí jako by jen stačilo, aby luskl prstem. Je to tím, že je Trump konečně efektivní a rázný vůdce – a jak on sám proklamuje, nejlepším prezidentem?

Americký prezident Donald Trump ČTK

Zní to moc jednoduše na to, aby to byla pravda. Předešlé administrativy fungovaly úplně jinak. Měly svébytné ministry a aparát, zahraniční politika se tvořila na základě dlouhodobé diplomacie, stejně tak ekonomika. Vážily se pro a proti. Trump kolem sebe nemá lidi, kteří by mu bránili v chybných rozhodnutích, ale své nohsledy, hlas zkušených diplomatů a úředníků utlumil.

Důležité je sledovat výsledky, které v případě Trumpovy politiky nejsou nijak zářné. Navzdory tomu, že on sám je tak prezentuje. Zahraniční politika přináší světu spíš chaos než mír a prosperitu, ani domácí ekonomika se nijak zázračně nenastartovala. Ostatně kdyby byl tak skvělý prezident, nemuseli by se republikáni tak obávat podzimních voleb do Kongresu, které pro ně nevypadají nijak zvlášť růžově.

Americký prezident Donald Trump

Deportace jednoho migranta stojí Trumpovu administrativu průměrně 133 tisíc dolarů

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa vynaložila více než 40 milionů dolarů na deportaci zhruba 300 migrantů do zemí, s nimiž neměli žádné vazby. Vyplývá to ze zprávy demokratů ze senátního Výboru pro zahraniční vztahy. Podle autorů byly miliony dolarů převedeny zahraničním vládám formou jednorázových plateb, aniž by existoval systém, který by kontroloval, jak byly prostředky využity.

Přečíst článek

Sebevědomí při kampani, chaos ve vládě

Pravicoví populisté dokážou vyhrávat volby, o tom jsme se už přesvědčili, ale když se dostanou k vládě, jejich kouzlo často rychle vyprchává. Nejde zdaleka jen o Donalda Trumpa a MAGA.

Pro další příklad můžeme nahlédnout do Británie, kde se v průzkumech daří populistické až krajně pravicové Reform UK. Strana zatím má hrstku poslanců a několik výraznějších regionálních politiků. Někde dokonce vedou komunální orgány. Pozitivní reklamu pro vládnutí ale často nedělají, jejich politika je mnohdy nesmyslná a bizarní. Nigel Farage si to uvědomuje, a proto se rychle snaží vylepšit odborný profil uskupení, a to i tak, že přetahuje výrazné tváře předchozích konzervativních vlád.

A co třeba u nás v Česku? SPD se konečně dostala do vlády, ale své lidí na ministerstva raději nepustila. Motoristé sobě pak předvádějí divadlo, jaké tu dlouho nebylo. Jinak působí hlavně destruktivně, ať jde o klima nebo třeba o kulturu. V zahraničí díky Petrovi Macinkovi Česko vypadá směšně. Zatím se ani nezdá, že by to zmíněným stranám pomáhalo v růstu preferencí. Voliči chtějí změnu, pokud možno pozitivní, ne divadlo. Umí však pravicový populisté i budovat? To zatím neukázali.

Írán

Drahý konflikt. První týden války s Íránem stál USA více než 238 miliard

První týden války s Íránem stál Spojené státy podle Pentagonu 11,3 miliardy dolarů (více než 238 miliard korun). Jen během prvního víkendu operací utratila americká armáda za munici přibližně pět miliard dolarů. Informaci poskytl americkému Kongresu Pentagon, uvedla agentura AP s odvoláním na zdroj obeznámený se situací, který hovořil pod podmínkou anonymity. Konflikt Izraele a Spojených států s Íránem trvá už 13. den.

Přečíst článek

Bez seriózní práce nebudou koláče

Teď si leckterý čtenář říká, že jsem zaujatý a můj liberální světonázor (ať už to znamená cokoliv) mi brání vidět realitu. Jenže k napsání tohoto textu mě inspiroval Frank Furedi, v Británii žijící a původem maďarský intelektuál, který je oblíbencem (krajní) pravice. Ten vede bruselský think-tank MCC Brussels, jenž stoji na podpoře Viktora Orbána.

„Můžete vyhrát volby, ale pokud nejste připraveni na jejich důsledky, stanete se svým nejhorším nepřítelem,“ konstatuje osmasedmdesátiletý pravicový teoretik Furedi pro Politico. I když má pro pravicové lídry sympatie, neuniká mu, že úspěch Donalda Trumpa a podobných netkví v tom, že jsou úžasní, ale že „těží ze slabostí jiných hnutí“. V jejich vládní praxi vidí značné mezery.

Úspěšní populisté umí surfovat na vlnách nespokojenosti a frustrace, ale to je málo. Jak uzavírá Furedi: „Jednou z velkých tragédií našeho světa je, že demokracie v národě vyžaduje seriózní politické strany.“ A populisté až na výjimky nenabízí.

Související

V americké ekonomice v únoru nečekaně ubylo 92 tisíc pracovních míst

Trumpův „zlatý věk“? Kdeže. Americká ekonomika nečekaně přišla o 92 tisíc pracovních míst

Přečíst článek
Americký prezident Donald Trump

„Čistý celní chaos“. Evropa varuje Trumpa, že obchodní dohody s USA jsou v ohrožení

Přečíst článek
Doporučujeme