Skoro by se dalo konstatovat, že kam přijde pravicový populismus, tam brzy vypukne chaos, a politika se změní v absurdní podívanou. Třeba kvůli vzestupu Donalda Trumpa je svět nepředvídatelnějším a brutálnějším místem. Populističtí lídři ukazují, že umí vyhrát volby, ale s vládnutím si většinou nevědí rady.
Populistické strany vnáší do politiky neprůhlednost a nestabilitu. Varováním i pro Česko je příklad jednoho z nejúspěšnějších krajně-pravicových lídrů v Evropě Geerta Wilderse, který je ve své straně absolutním vládcem a do značné míry udává kurz nizozemské politiky. V čem se jeho styl podobá vznikajícímu českému kabinetu?
Populistická vlna došla až do obvykle klidného a stabilního Osla. Vládní Strana práce i přesto patrně zůstane u moci i další čtyři roky. Nemusela přitom ustupovat doprava, levicový blok vyhrál, i když bránil sociální stát i daň z bohatství.
Podstatou demokratických voleb je normální střídání vlád a nejistota, jak ty volby dopadnou. Uznat porážku ve volbách je znak normální zralé politické kultury, ale to se nám vytrácí. Babiš i Okamura straší manipulací a ukradením voleb. A polovina lidí jim to věří a myslí si, že volby zmanipuluje vláda, která se nebude chtít vzdát moci (průzkum STEM). Je to docela nebezpečné.
Na populistech typu Okamura a Babiš mě fascinuje, jak hluboce pohrdají lidmi, kteří je volí. Kdyby jejich voliči mohli někdy slyšet, jak se o nich baví, když se vypnou kamery, byli by dost znechuceni. Nemám nejmenší iluze, že podobně nepřemýšlí i řada politiků z dalších stran, včetně těch aktuálně vládních. Ale populisté staví svoji politiku hlavně na lísání se lidem, v tom je to pokrytecké na druhou.
Miliardář a podnikatel Andrej Babiš je podle britského listu The Times českou verzí amerického prezidenta Donalda Trumpa. Předseda hnutí ANO, který vedl Českou republiku v letech 2017 až 2021, má na záchranu Evropy podobný recept - být proti imigraci a zelené politice, píše list. Podobně jako řada jiných populistických politiků v Evropě je i on proti Evropské unii (EU).
Prázdná hesla, okázalá gesta, hra se strachem. Vypadá to, že volební kampaň nabídne padesát odstínů populismu. Moc seriózních témat jsme se zatím nedočkali, a pokud ano, hrají jen vedlejší roli.
Volební klání se rozjíždí naplno. Není se čemu divit, do voleb totiž zbývá téměř přesně půl roku. A tak jednotliví vůdci již ladí formu a strategie, jak převálcovat soupeře. Nejzajímavější je z tohoto pohledu šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který již podniká spanilé jízdy po regionech. A oproti předchozím kampaním má tentokrát jednu zásadní novinku. A právě ta mu zcela jistě vyhraje volby.
Francouzský soud zakázal symbolu tamější krajní pravice kandidovat v příští prezidentských volbách. Ambiciózní, populistické a antiimigrační Národní sdružení rozsudek uvrhl do nejistoty. Může vůbec pomýšlet na další úspěchy bez jména Le Pen v čele? Po zvolení Donalda Trumpa i po jeho soudních třenicích se však další vývoj těžko odhaduje.
Šéfovi německých křesťanských demokratů Friedrichu Merzovi se nejspíše splní to, co si předsevzal – vládnout v čele dvoučlenné koalice. Kolem třiceti procent hlasů však skončilo na kontech populistických stran, které se těší až šokující podpoře mladých voličů.
Rakouští Svobodní poprvé v historii vyhráli parlamentní volby, budoucnost ale závisí na druhých lidovcích. Risknou vládu s pravicovými populisty? Nebo dají přednost široce rozkročené pravo-levé koalici?
Bývalý maďarský premiér Viktor Orbán byl na sjezdu své strany Fidesz opět zvolen jejím předsedou. Navzdory drtivé porážce v dubnových parlamentních volbách uvedl, že se nikdy nevzdá, informovala agentura Reuters. Po porážce Fideszu expremiér čelil tlaku některých svých stoupenců, aby odešel z politiky. Na stranickém sjezdu Fideszu ale hlasovalo pro Orbánovo znovuzvolení 729 z 737 delegátů, informovala státní tisková agentura MTI.
Číst více
