Skoro by se dalo konstatovat, že kam přijde pravicový populismus, tam brzy vypukne chaos, a politika se změní v absurdní podívanou. Třeba kvůli vzestupu Donalda Trumpa je svět nepředvídatelnějším a brutálnějším místem. Populističtí lídři ukazují, že umí vyhrát volby, ale s vládnutím si většinou nevědí rady.
Populistické strany vnáší do politiky neprůhlednost a nestabilitu. Varováním i pro Česko je příklad jednoho z nejúspěšnějších krajně-pravicových lídrů v Evropě Geerta Wilderse, který je ve své straně absolutním vládcem a do značné míry udává kurz nizozemské politiky. V čem se jeho styl podobá vznikajícímu českému kabinetu?
Populistická vlna došla až do obvykle klidného a stabilního Osla. Vládní Strana práce i přesto patrně zůstane u moci i další čtyři roky. Nemusela přitom ustupovat doprava, levicový blok vyhrál, i když bránil sociální stát i daň z bohatství.
Podstatou demokratických voleb je normální střídání vlád a nejistota, jak ty volby dopadnou. Uznat porážku ve volbách je znak normální zralé politické kultury, ale to se nám vytrácí. Babiš i Okamura straší manipulací a ukradením voleb. A polovina lidí jim to věří a myslí si, že volby zmanipuluje vláda, která se nebude chtít vzdát moci (průzkum STEM). Je to docela nebezpečné.
Na populistech typu Okamura a Babiš mě fascinuje, jak hluboce pohrdají lidmi, kteří je volí. Kdyby jejich voliči mohli někdy slyšet, jak se o nich baví, když se vypnou kamery, byli by dost znechuceni. Nemám nejmenší iluze, že podobně nepřemýšlí i řada politiků z dalších stran, včetně těch aktuálně vládních. Ale populisté staví svoji politiku hlavně na lísání se lidem, v tom je to pokrytecké na druhou.
Miliardář a podnikatel Andrej Babiš je podle britského listu The Times českou verzí amerického prezidenta Donalda Trumpa. Předseda hnutí ANO, který vedl Českou republiku v letech 2017 až 2021, má na záchranu Evropy podobný recept - být proti imigraci a zelené politice, píše list. Podobně jako řada jiných populistických politiků v Evropě je i on proti Evropské unii (EU).
Prázdná hesla, okázalá gesta, hra se strachem. Vypadá to, že volební kampaň nabídne padesát odstínů populismu. Moc seriózních témat jsme se zatím nedočkali, a pokud ano, hrají jen vedlejší roli.
Volební klání se rozjíždí naplno. Není se čemu divit, do voleb totiž zbývá téměř přesně půl roku. A tak jednotliví vůdci již ladí formu a strategie, jak převálcovat soupeře. Nejzajímavější je z tohoto pohledu šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který již podniká spanilé jízdy po regionech. A oproti předchozím kampaním má tentokrát jednu zásadní novinku. A právě ta mu zcela jistě vyhraje volby.
Francouzský soud zakázal symbolu tamější krajní pravice kandidovat v příští prezidentských volbách. Ambiciózní, populistické a antiimigrační Národní sdružení rozsudek uvrhl do nejistoty. Může vůbec pomýšlet na další úspěchy bez jména Le Pen v čele? Po zvolení Donalda Trumpa i po jeho soudních třenicích se však další vývoj těžko odhaduje.
Šéfovi německých křesťanských demokratů Friedrichu Merzovi se nejspíše splní to, co si předsevzal – vládnout v čele dvoučlenné koalice. Kolem třiceti procent hlasů však skončilo na kontech populistických stran, které se těší až šokující podpoře mladých voličů.
Rakouští Svobodní poprvé v historii vyhráli parlamentní volby, budoucnost ale závisí na druhých lidovcích. Risknou vládu s pravicovými populisty? Nebo dají přednost široce rozkročené pravo-levé koalici?
Zapojení NATO v Íránu nedává smysl, řekl novinářům prezident Petr Pavel. Spojené státy nikdo nenapadl, proto zapojení ostatních členských států nesplňuje to, na jakých parametrech byla aliance založena, dodal. Odchod Spojených států by podle prezidenta znamenal zásadní zkoušku pro zbytek aliance.
