Populistická vlna došla až do obvykle klidného a stabilního Osla. Vládní Strana práce i přesto patrně zůstane u moci i další čtyři roky. Nemusela přitom ustupovat doprava, levicový blok vyhrál, i když bránil sociální stát i daň z bohatství.
Volební klání se rozjíždí naplno. Není se čemu divit, do voleb totiž zbývá téměř přesně půl roku. A tak jednotliví vůdci již ladí formu a strategie, jak převálcovat soupeře. Nejzajímavější je z tohoto pohledu šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který již podniká spanilé jízdy po regionech. A oproti předchozím kampaním má tentokrát jednu zásadní novinku. A právě ta mu zcela jistě vyhraje volby.
Francouzský soud zakázal symbolu tamější krajní pravice kandidovat v příští prezidentských volbách. Ambiciózní, populistické a antiimigrační Národní sdružení rozsudek uvrhl do nejistoty. Může vůbec pomýšlet na další úspěchy bez jména Le Pen v čele? Po zvolení Donalda Trumpa i po jeho soudních třenicích se však další vývoj těžko odhaduje.
Šéfovi německých křesťanských demokratů Friedrichu Merzovi se nejspíše splní to, co si předsevzal – vládnout v čele dvoučlenné koalice. Kolem třiceti procent hlasů však skončilo na kontech populistických stran, které se těší až šokující podpoře mladých voličů.
Rakouští Svobodní poprvé v historii vyhráli parlamentní volby, budoucnost ale závisí na druhých lidovcích. Risknou vládu s pravicovými populisty? Nebo dají přednost široce rozkročené pravo-levé koalici?
V nedělních rakouských parlamentních volbách zvítězila Svobodná strana Rakouska (FPÖ), označovaná za pravicově populistickou až krajně pravicovou. S odkazem na dnešní předběžné výsledky rakouského ministerstva vnitra o tom informovala agentura APA. Vítězství FPÖ označuje za historické.
Rakušané v neděli zamíří k parlamentním volbám. Poprvé v historii se může kancléřem stát lídr populistických a proruských Svobodných, kteří kritizují imigraci i podporu Ukrajiny. Herbert Kickl je však považovaný za příliš radikálního politika či dokonce bezpečnostní hrozbu. Klíčový bude výsledek lidovců kancléře Karla Nehammera.
Krátce před oslavami Velikonoc vyšly v českých médiích výsledky zásadního průzkumu veřejného mínění. Uvedly, že velká část Evropanů nevěří tradičním politikům a stranám a chybí jím silný vůdce. Češi patří k těm, kteří populistického vůdce chtějí také. Naopak Němci jej ze všech dotazovaných národů chtějí nejméně. Výsledky jsou to opravdu děsivé. A nikoli ty výsledky z Německa.
Téměř dvě třetiny lidí v Česku si přejí silného lídra, který by vzal zemi z rukou mocných a bohatých. V únorovém průzkumu agentury Ipsos se takto vyjádřilo 65 procent dotázaných v České republice.
Starý kontinent čelí před evropskými volbami další vlně populismu. Vhodným bitevním polem, na kterém se mohou tradiční a antisystémové strany utkat, je politika výstavby bydlení. Většina demokratických lídrů však na rostoucí ceny bydlení kouká jak premiér na německou Nutellu.
Staronový španělský premiér Pedro Sanchéz si k funkci pomohl dohodou s katalánskými (i jinými) separatisty. Konzervativní opozice je konsternována, lídra socialistů srovnává s Orbánem a žaluje na něho i v Bruselu.
Americký prezident 👴 Donald Trump ocenil televizi ABC za to, že pozastavila vysílání noční talk show Jimmyho Kimmela po jeho komentářích k vraždě konzervativního aktivisty Charlieho Kirka. Moderátora podle něj měla televize propustit už dávno. Naopak demokratičtí politici, včetně exprezidenta Baracka Obamy či kalifornského guvernéra Gavina Newsoma, krok kritizují a mluví o nátlaku na média či cenzuře.
