Lukáš Kovanda: Česko coby šestý světový tygr? Kdeže, jde o klamání veřejnosti
Česko je prý šestou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. To teď slýcháme často. Ale dosti vlhkých snů, jaká je tvrdá realita?
Jde samozřejmě o klamání veřejnosti, které pramení buď z politicky motivované manipulace, nebo z neznalosti. Vezmeme-li totiž v potaz světově významnější ekonomiky, ocitá se Česko až ve třetí desítce. Pokud bychom brali v potaz všechny země světa, dopadá ještě hůře. Je však pravda, že nelze příliš srovnávat míru růstu chudých ekonomik, třeba subsaharské Afriky, s tou ekonomik vyspělejších. Z nižšího (chudšího) základu se zkrátka procentuálně roste snáze.
Jenže ani šestá příčka Česka v množině necelých 40 členských zemí OECD, která je teď skutečně realitou, neopravňuje ke zkratce, že roste šestým nejrychlejším tempem na světě, ba ani k tvrzení, že roste šestým nejrychlejším tempem mezi vyspělými zeměmi světa. Je členství v OECD automatickým dokladem vyspělosti? Vždyť členem je i Kostarika či Turecko. Zato členem není Čína, Indie, Vietnam ani třeba Chorvatsko a Bulharsko – a to dvě posledně jmenované země platí eurem (či brzy budou). A často titíž, kdo teď tleskají manipulaci o „6. místě Česka na světě“, o eurozóně tvrdí, že jde o elitní klub. Je to tedy elitní klub, když některé jeho země evidentně ani neřadí mezi vyspělé?
Ve skutečnosti Česko letos ze zemí EU roste osmým nejrychlejším tempem, pokud tedy zprůměrujeme jeho umístění v rámci unijní sedmadvacítky v dosavadních třech čtvrtletích roku. Ale samozřejmě, říci, že se Česko umisťuje osmé v EU, už nezní tak velkolepě jako pravit, že je šesté na světě či mezi vyspělými zeměmi světa.
Žebříček prestižního magazínu The Economist, který Česko zařadil mezi ekonomické premianty, vyvolal tradiční vlnu sebechvály politiků a současně i gaslightingu názorových oponentů. Víc než cokoliv jiného se ukazuje, že neumíme číst v ekonomických ukazatelích. Ty tu nejsou od toho, aby se po jejich publikaci otevíralo šampaňské, ale aby se podle nich tvořila politika.
Karel Pučelík: Spálená země, nebo ráj? Co si skutečně vzít z žebříčku The Economist
Názory
Navíc je přirozené, že Česko v rámci OECD nebo EU vykazuje nadprůměrnou míru ekonomického růstu. Stále totiž dohání bohatší státy, ať v OECD, či EU, jichž je v obou organizacích většina. Dříve se z toho věda nedělala. Vždyť roku 2015 bylo Česko dokonce čtvrtou nejrychleji rostoucí ekonomikou OECD, v roce 2017 taktéž. A roku 2019 skončilo sedmé. Bralo se to tehdy jako běžná věc.
Teze manipulátorů a neználků o šestém českém místě na světě podporuje navíc ještě jiná nová statistika, ta z dílny časopisu The Economist. Renomovaný magazín poměrně arbitrárně vybírá pět kritérií – růst ekonomiky, jádrová inflace, inflace, zaměstnanost, výkonnost akciového trhu – a na jejich základě přisuzuje mezi 36 zeměmi Česku šesté místo. Kolumbie je čtvrtá, zato Norsko 29., Rakousko 33. a Estonsko 34… Mimochodem, třeba takové Slovensko, obsazující 36. příčku, akciový trh prakticky nemá, je naprosto miniaturní, takže zůstává otázkou, proč dané kritérium The Economist vůbec zahrnuje a na jeho základě hodnotí.
Umístění v žebříčku The Economist je jen využíváno v politickém boji. Proto stojí za to pohled do jeho "střev". (Z)krocení inflace v ČR totiž nemají na svědomí politici dosluhující vlády, ale i podle jejich vlastních vyjádření z dřívějška Česká národní banka.
Prestižní magazín The Economist vydal pravidelný žebříček ekonomik členských států OECD. Česká ekonomika se v něm umístila na dělené čtvrté až šesté příčce, přičemž za sebou zanechala většinu zemí včetně USA, Polska či Německa. Nejlepšího výkonu za první tři čtvrtletí podle magazínu dosáhlo Portugalsko.
Mýtus o spálené zemi neplatí. Česká ekonomika patří k letošním premiantům
Trhy
A to, že se letos daří českému akciovému trhu, je zase vládním politikům spíše navzdory. Daří se mu, protože rostou akcie bank a společnosti ČEZ. Na ty všechny vláda uvalila daň z navátých zisků, což burzu spíše tedy táhlo dolů. ČEZ se letos drží nahoře, a pomáhá tak k dobrému umístění Česka v žebříčku The Economist, protože investoři sázejí na to, že nastupující vláda podnik zestátní za pro ně příznivých podmínek…
Politici dosluhující vlády vlastně tak trochu tleskají – zjevně nevědomky – těm z vlády nastupující. Což je docela k popukání.
PS: Kdo a co tedy ve skutečnosti může za to, že Česko je letos podle The Economist šestou nejlepší ekonomikou z 36 vyhodnocovaných?
- Ekonomiku ČR letos táhne spotřeba domácností. Po letech šetření kvůli nejvýraznějšímu pádu reálných mezd v OECD v letech 2022 a 2023 se konečně osmělují k výraznějším nákupům.
- Jádrovou inflaci krotí Česká národní banka skrze její vlastní měnovou politiku, tedy díky tomu, že Česko platí korunou, nikoli eurem (s eurem by jádrová inflace byla vyšší).
- Celkovou inflaci krotí Česká národní banka skrze její vlastní měnovou politiku, tedy díky tomu, že Česko platí korunou, nikoli eurem (s eurem by inflace byla vyšší).
- Zaměstnanost, resp. míra nezaměstnanosti z mezinárodního hlediska sice stále není špatná, ale přece jenom je na tom Česko v tomto ohledu nejhůře za celou dobu od začátku roku 2017.
- Český akciový trh, jež setřásl neblahé dopady windfall tax, táhne vzhůru společnost ČEZ, tedy zejména plán nové vlády na výkup akcií minoritních akcionářů. A táhnou jej ještě též tři bankovní tituly, které se na pražské burze obchodují a které rovněž musely překonávat tíživý dopad windfall tax, jež burzu v minulých letech spíše stahovala dolů.
Sečteno, podtrženo, za hezké šesté místo v žebříčku mohou:
- české domácnosti
- Česká národní banka
- česká koruna
- ČEZ a plán nové vlády na výkup akcií minoritářů
- Erste Bank, Komerční banka, Moneta
