Boj o duši České televize a Českého rozhlasu se rozjíždí naplno. Občanská společnost se probouzí, odbory obou mediálních institucí vyhlásily stávkovou pohotovost, šéfové ČT a ČRo jednají s vládními špičkami. A do toho se chystají ne jeden, ale hned dva zákony na radikální proměnu médií veřejné služby. A je dobré si přiznat, že to nakonec bude vláda, kdo si prosadí svou, bez ohledu na cokoli. A to jednoduše proto, že mediální duální systém u nás v podstatě kolabuje.

Opět to někdo dokázal a celý boj o duši médií veřejné služby u nás se smrsknul na jediný problém, tedy vlastně na dva problémy: jak budou Česká televize a Český rozhlas získávat peníze a jestli má ČT vysílat StarDance.

V druhém případě již bodrý premiér vyšel hlasu lidu vstříc a blahosklonně uznal, že občan má právo na trochu té sobotní eskapistické zábavy a Marka Ebena. Co se týče první otázky, tam zatím tápeme. A to jednoduše proto, že zástupci aktuální vlády vaří přinejmenším dvě podoby zákonů o médiích veřejné služby (jeden ministerský a druhý poslanecký z kuchyně Patrika Nachera). A navíc všichni předem avizují, že po prvotních výstřelech se budou zákony ladit v rámci legislativního procesu. Což je tedy přístup když ne nejhorší, tak rozhodně nejnešťastnější.

Do toho se stále výrazněji aktivizují zástupci občanské společnosti, kteří navzdory úderce na sociálních sítích cítí, že se nyní skutečně děje něco, co tady dlouho nebylo. Je tomu skutečně tak?

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Čas na radikální řez

Ano, i ne. Snahy podřídit si média veřejné služby jsou ze strany politických a ekonomických sil v podstatě permanentní. A kdo dnes pláče, že si Babišův kabinet dovoluje dříve nemyslitelné, ignoruje, že podoby kontroly a ovládání nejsou jen přímé, ale i nepřímé. A ty politici a ekonomické elity využívali skutečně dlouhodobě.

V posledních minimálně patnácti letech k tomu všichni velmi umně využívali členy rad ČT a ČRo, které se z kontrolních orgánů postupně staly poměrně brutálními nástroji usměrňování. A pak tu samozřejmě máme celou řadu influencerů, kteří tu více, tu méně vědomě tlačili názor, jak jsou média veřejné služby špatná, neefektivní a ideálně zrušitelná.

Až tato kombinace otevřela „příležitost“ pro radikální řez do fungování celého mediálního systému, který tu vznikl po Sametové revoluci a jehož jsou ČT a ČRo nejviditelnějšími reprezentanty. A aktuálně také nejzranitelnějšími. A v tom se právě občanští aktivisté nemýlí: nyní může dojít ke skutečné změně, která nebude parametrická, ale paradigmatická.

Systém, který zkolaboval

Jenomže to není dáno jen zvůlí žádného satanáše v podobě členů stávajícího kabinetu. Je to důsledek toho, že celý systém rad veřejnoprávních médií v podstatě zkolaboval. Snaha o jeho depolitizaci vedla jen k tomu, že si politické strany myjí ruce nad jednotlivými kandidáty, kteří pak zjevně někomu slouží, ale přestává být jasné, komu. A rozhodně to není těm podivným sportovním klubům či jinak absurdním spolkům, které je do rady nominovaly.

A když něco nefunguje, nelze se divit, že přijde někdo se snahou to zgruntu změnit. To, že nezačíná od problému (rady, radní a způsob jejich volby), ale od oběti (ČT a ČRo), to už ale problém je. Stejně tak je problém, že Babiš a spol. celé situace spíše zneužívají, stejně jako používají falešné argumenty (efektivita, údajná svoboda) pro úplně jiné cíle, kterým je v podstatě zvýšit svůj vliv na fungování daných médií. A kdo si snad myslí, že jde o to, aby ČT či ČRo hospodařily „efektivněji“, řekněme si to znovu: ne, jde o posílení kontroly a přímého vlivu. Slova o efektivitě jsou jen zástěrka, a kdo to zpochybňuje, je buď naivní, nebo rovnou lže, což je dnes údajně legitimní politický nástroj.

Dalibor Martínek: Před volbami se vynořil vzdušný zámek, středoškolský kampus v Praze

Názory

V Praze je kritický nedostatek středních škol. Rodiče i děti jsou nuceni podstupovat každý rok trauma, zda dítě, pardon, mládež, může nastartovat smysluplnou životní dráhu. Hledá se funkční model, politici svalují vinu jeden na druhého. V této atmosféře se líhne myšlenka pražského kampusu pro středoškoláky.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Cíl: arbitr skutečnosti

Jak to tedy dopadne? Dobrá zpráva pro některé je, že StarDance na ČT zůstane. Sobotní večery tak budou nadále nedotknuté a snad pro tuto vládu nedotknutelné.

To další už tak jasné není. Tedy dokud nedojde na skutečný návrh zákonů o médiích veřejné služby. Pak bude poměrně jasné, že si vláda prosadí, co bude chtít. Má na to dostatek poslanců, a to i na případná přehlasování Senátu i prezidenta. A co víc, má podporu mnoha lidí, kteří se mylně domnívají, že ČT a ČRo jen pálí peníze a neplní svou službu.

A tím jsme u toho, co mělo tomu aktuálnímu nedůstojnému cirkusu předcházet: debata o tom, co vlastně dnes má být onou tajemnou veřejnou službou a jak to mají tři média zřízená ze zákona naplňovat.

To je debata, kterou si všichni dlužíme, kterou nám dluží politici napříč spektrem a bez níž budou všechny změny vždy jen polovičaté. Přitom to není tak složité. Začněme tím, že média veřejné služby v éře AI, deepfakeů a algoritmů sociálních sítí budou bezpečným informačním přístavem. Co na nich uvidíme/uslyšíme, prostě musíme brát vážně, možná o tom dokonce můžeme mluvit jako o pravdě či realitě. Je to první i poslední arbitr skutečnosti. To by měl být cíl státu, aby jeho občané věděli, že něco takového ještě existuje. Jakmile stát dopustí pouhé šermování podcastových influencerů, v němž si každý vybere svou verzi světa, bude financování veřejnoprávních médií už tím nejmenším problémem.

Babiš: Nechceme zasahovat do obsahu veřejnoprávních médií

Politika

Premiér Andrej Babiš (ANO) se ve středu setká s generálním ředitelem České televize Hynkem Chudárkem kvůli vládnímu návrhu změn financování veřejnoprávních médií. Předseda vlády odmítl, že by kabinet chtěl plánovaným zrušením televizních a rozhlasových poplatků ničit veřejnoprávní média. Je naopak otevřený diskusi a bude transparentní, uvedl Babiš. S ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem se podle Babiše sejde vicepremiér Karel Havlíček (ANO).

ČTK

Přečíst článek

Tančící dům slaví 30 let. Praha za tu dobu nic odvážnějšího nepřidala

Enjoy

Před třiceti lety rozdělil Prahu, dnes ji definuje. Tančící dům se stal symbolem moderní architektury, zatímco město za celou dobu nedokázalo přijít s ničím podobně výrazným. Kulaté výročí teď připomíná výstava, která odhaluje nejen jeho vznik.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

V Praze je kritický nedostatek středních škol. Rodiče i děti jsou nuceni podstupovat každý rok trauma, zda dítě, pardon, mládež, může nastartovat smysluplnou životní dráhu. Hledá se funkční model, politici svalují vinu jeden na druhého. V této atmosféře se líhne myšlenka pražského kampusu pro středoškoláky.

Před pár dny se konaly přijímací zkoušky na střední školy. V Praze byl na některá gymnázia zájem dvacetkrát převyšující kapacity. Frustrující situace pro patnáctileté. Otevřeně se mluví o ztracené generaci. Kdo za tento zmar může?

Na staroměstské radnici se konala debata o možném řešení. Ideou je kampus na okraji města, který by pojmul možná i dva tisíce studentů. Situaci by to nevyřešilo, ale aspoň něco. Celá vize má však mnoho neznámých. Ministr školství Plaga na představení možného řešení dal od horkého bramboru vzdělávání ruce pryč s tím, že školy jsou věcí samospráv. Předchozí politická reprezentace prý selhala. Vážený host promluvil a rychle odkvačil na další schůzky.

Dalibor Martínek: Přijímačky na střední jsou brutální síto. Děti bohatých mají větší šanci

Názory

Pro sto padesát tisíc mladých lidí přišly nejkrušnější okamžiky roku. Začaly přijímací zkoušky na střední školy. A přestože se podle statistického úřadu dostává na čtyřletá gymnázia 60 až 72 procent uchazečů, realita je mnohem dramatičtější.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Za projekt kampusu se postavil Ondřej Prokop, pražský lídr hnutí ANO. Představil průzkum, který si nechal vypracovat od STEM/MARK. Nebude překvapením, že 85 procent respondentů si myslí, že by při takovém projektu měla spolupracovat Praha se Středočeským krajem. Je známým faktem, že víc než třicet procent středoškoláků v Praze dojíždí za vzděláním z tohoto kraje.

Tady je jedna z klíčových překážek. Středočeši studují v Praze, ale na výstavbu kampusu nechtějí dát ani korunu. Praha sice má na svých účtech zhruba 170 miliard korun, ale musí stavět metro nebo silniční obchvat. Nastává patová situace. Všichni by novou, velkou školu chtěli, ale kdo ji zaplatí?

Jak mezi řádky naznačil dlouholetý středočeský radní pro vzdělávání Milan Vácha, Středočeši jsou chudí, Praha by měla být velkorysá. Na neshodě mezi Prahou a Středočeským krajem selhává jeden projekt za druhým.

Superškola za miliardy

Na ministerstvu průmyslu vede Tomáš Hamberger jako zmocněnec pracovní skupinu, která se zabývá vzděláváním. Klade důraz na technické obory. Podle jeho představ by se v kampusu mohly učit jak technici, tak gymnazisté i učni. A přikládá i variantu, že by v kampusu mohly firmy školit mladé lidi v potřebných dovednostech moderní ekonomiky. Náklady na vybudování superškoly odhaduje na dvě miliardy korun. Kdo je dá, zda vůbec někdo, není jasné.

Vše závisí na hlavním městě. Ohledně možného kampusu se mluví o několika lokalitách na okraji Prahy. Prim hrají Letňany, zmiňován je i Chodov, Zličín nebo Písnice. Starosta Letňan Zdeněk Kučera by měl rád vedle východu z konečné stanice metra Letňany místo polí a srnek smysluplný projekt. Podle jeho slov je tam prostoru dost na rozličný rozvoj. Jelikož jde částečně o pozemky hlavního města, čeká na vize z magistrátu.

Za půl roku budou volby, takže se složení magistrátu jistě změní. Městská část čeká na nový magistrát, ministerstvo průmyslu čeká na výsledek voleb. A také ANO zatím jen hezky mluví o kampusu, než aby mohlo jeho případné budování nějak ovlivnit. Školáci, kteří se nedostanou v Praze na střední, by v mnoha krajích v klidu uspěli. Jenže všichni chtějí do Prahy. Pražští politici nedokážou pro své děti postavit školu.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka