Vyberte si z našich newsletterů

Přihlásit odběr

Dalibor Martínek: Praha mimo žebříček. Nadané děti se nemusí dostat ani na střední

V Praze jsou šance na přijetí na střední školu nejmenší
iStock
Dalibor Martínek

Přijímačky na střední školy letos dopadly dobře. Devět z deseti žáků bylo přijato, vyplývá z výsledků, které zveřejnil státní Cermat. Jen Praha „vyniká“. Je z hlediska přijetí na střední o vagon nejhorší v zemi.

V prvním kole přijaly střední školy do čtyřletých oborů 117 tisíc uchazečů. To znamená 90 procent z celkového počtu přihlášených. To vypadá jako pěkné číslo, zdá se, že v přijímacím řízení je vše v pořádku, není zdánlivě důvod k nějakému pohoršení. Jenže, pohled na detail ukazuje, jak šílenou máme v zemi situaci.

Devadesát procent vypadá dobře. Dokud se nepodíváte na Prahu

V Praze, která stahuje chytré hlavy z celé země a tvoří třicet procent HDP Česka, se na střední školy dostalo „jen“ osmdesát procent uchazečů. A to ne proto, že by pražské děti byly hloupější než jinde. Opak je pravdou. Je to kvůli tomu, že zřizovatelé, město Praha a městské části, nedokáží vytvořit dostatečnou kapacitu vzdělávacích zařízení.

Je to téma letité, paradoxně bez škrábance na politické prestiži prochází všem politikům, kteří vyhrávají volby. Je to nepochopitelné, i jejich děti přece chtějí studovat.

Šikovný řemeslník dnes vydělává více než průměrný vysokoškolák

Gymnázia táhnou, řemesla chybí. Proč deváťáci ignorují lépe placenou práci?

Zatímco se v hospodách stále mluví o „zlatých českých ručičkách“, realita letošních přijímaček na střední školy ukazuje pravý opak. Nastupující generace sází na úplně jinou kartu: místo úzké specializace volí otevřené dveře.

Přečíst článek

Stejná zkouška, úplně jiná realita

Pro ilustraci: například na čtyřleté gymnázium v Klášterci nad Ohří byl průměrný počet bodů v jednotné státní zkoušce, které stačily k přijetí, 49 procent. Nejnižší počet, který ještě dostal žáka na střední, bylo 23 bodů. Což ve zkratce znamená, že žák mohl klidně odpovědět na tři ze čtyř otázek špatně, přesto se dostal.

Na gymnázium Na Vítězné pláni v Praze ani 85 procent správných odpovědí nestačilo ke přijetí, průměr správných odpovědí byl přes 90 procent. Na Keplerce byl průměr správných odpovědí 92 procent, dvě třetiny uchazečů se nedostaly.

V Moravskoslezském kraji se na střední dostalo 94 procent žáků, stejně jako na Vysočině. V Praze 80 procent, přestože žáci dosahovali v průměru mnohem lepších výsledků. Na Mendelovo gymnázium v Opavě, nejprestižnější školu kraje, stačilo k přijetí 71 procent správných odpovědí.  

Zrušme Cermat. Jen plete dětem hlavu

Dalibor Martínek: Zrušme Cermat. Jen plete dětem hlavu

Jako rodič jsem tématu jakýchsi zkoušek dosud nevěnoval pozornost. Děti chodí do školy, dobře se učí, nosí jedničky. Jsem rád, že v době, kdy musím pracovat, se naučí ve škole něco nového. Dává to dobrý smysl, rodič je v práci, dítě ve škole. To je asi základní myšlenka školství.

Přečíst článek

Praha bere chytré hlavy, ale nemá pro ně lavice

„Magistrát hlavního města Prahy dlouhodobě neřeší kapacity středních škol. Praha jako zřizovatel, a tedy ten, kdo je za kapacity škol zodpovědný, mrhá potenciálem dětí,“ uvedl ministr školství Robert Plaga. A tím si myje ruce. Praha se svými 180 miliardami korun na účtech zatím jen teoreticky zvažuje výstavbu kampusu v Letňanech za dvě miliardy korun. Což je řešení zatím jen teoretické, a přitom nedostatečné.

Výsledkem alibismu českého takzvaně bezplatného vzdělávacího systému je, že Pražáci platí desítky tisíc korun soukromým subjektům, aby připravily děti na vysoce konkurenční přijímací zkoušky na gymnázia. Jelikož to učitelé veřejných základních škol, tito prestižní státní zaměstnanci, nedokážou. Tisíce dětí si v hlavním městě zpestří jaro opakovačkami.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Dalibor Martínek: Blíží se přijímací zkoušky na střední. Stát fatálně selhává, hází dětem klacky pod nohy

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Před volbami se vynořil vzdušný zámek, středoškolský kampus v Praze

Přečíst článek

Dalibor Martínek: Babiš s Okamurou chtěli vládnout. Místo toho předvádějí Brno

Dalibor Martínek: Babiš s Okamurou chtěli vládnout. Místo toho předvádějí Brno
Profimedia
Dalibor Martínek

Benešovy dekrety, sudetští Němci a sjezd v Brně. Sněmovna se celý den zabývala tématem, které žádný skutečný problém neřeší. Politici místo důležitých zákonů otevřeli staré historické rány a přijali zbytečné stanovisko.

Třiasedmdesát poslanců z devětasedmdesáti přítomných odhlasovalo deklaraci Poslanecké sněmovny ve smyslu, že se v Brně nemá konat setkání Němců vysídlených po válce z Česka. Deklarace nemá žádnou právní váhu, nic nezmění. Sněmovna promarnila jeden pracovní den.

Už jen název deklarace, kterou se celý den zabývali poslanci, hovoří za mnohé. „Stanovisko vládní koalice ke sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.“ Stanovisko bylo po pár projevech koaličních poslanců schváleno, opoziční poslanci se jednání, jak předem deklarovali, nezúčastnili.

Stanovisko je zcela zbytečné. Nic nemění na platnosti Benešových dekretů, poválečném uspořádání Evropy ani na vztahu Česka s Německem. Ani na tom, že se za týden v Brně sejde pár nostalgiků.

Autobazar, ojetiny, ilustrační foto

Stanislav Šulc: Česko, vraků ráj to na pohled. Ale časy se mění

Statistika nuda je, má však cenné údaje. A platí to také pro data o ojetých vozech, které pravidelně zachycují krom jiného stáří tuzemského vozoparku. Nejnovější data ukazují, že se stárnutí prodávaných ojetin postupně snižuje, což je překvapivá, ale hlavně dobrá zpráva.

Přečíst článek

Únavné tanečky

Kolem tématu vztahů Česka a Německa chodili při zasedání Sněmovny vládní poslanci jako kolem horké kaše. Vztahy s Německem máme na nejvyšší úrovni, zdůrazňovali všichni. Vztahy s Německem jsou na výborné úrovni, uvedla Taťána Malá (ANO). Nikdo nechce revizionismus, prohlásil Jindřich Rajchl.

Kupodivu i vládní poslanci chápou, že na ekonomických vztazích s Německem závisí česká prosperita. A Němci zase velmi dobře vědí, jak výkonnou ekonomikou je Česko a jak je pro Německo prospěšné udržovat exkluzivní vztahy. Tady je jasná shoda.

Přesto stálo koaličním stranám za to svolat schůzi Poslanecké sněmovny jen kvůli tomu, aby veřejně deklarovaly domnělé obavy národa o nároky sudetských Němců. Žádné takové nároky přitom neexistují.

Benešovy dekrety jako politická rekvizita

Bernd Posselt, zástupce sudetských Němců, sice nesouhlasí s Benešovými dekrety, ale nikdy neprohlásil, že by je chtěl revidovat, ani že by odsunutí Němci měli mít nárok na nějaký majetek na území Česka. Chce od Čechů jenom přiznání, že to takto být nemělo. To je niterné téma. Koaliční poslanci mají pravdu, že ho v sobě možná lidé ještě vstřebávají. Nicméně historicky je naštěstí tato linka uzavřená. Zejména díky Václavu Havlovi.

Česko-německá deklarace z roku 1997 hovoří jasně. Žádné další nároky, rozvíjejme budoucí vztahy. Zdálo by se, že je vše uzavřeno. Přesto Tomio Okamura nyní svolal zbytečnou schůzi Poslanecké sněmovny. Proč? Německá radikální AfD a česká SPD zastávají zdánlivě protichůdné zájmy. AfD je pro odsouzení Benešových dekretů, pro Okamuru jsou nedotknutelné.

Staré duchy vytahují ti, kdo tvrdí opak

Reálně obě strany, každá jinými prostředky, sledují stejný cíl. Provokovat, oslovit sociálně slabé voliče, lidi na okraji. S rétorikou, že „nechceme vytahovat staré duchy“, koalice tyto duchy politicky účelově vytahuje. A přijme zbytečné usnesení. Miroslav Ševčík od řečnického pultíku vrcholného zákonodárného tělesa vřeští, že sjezd landsmanšaftu v Česku je arogance moci, podporovaná minulou vládou Petra Fialy, s podporou nacistů. Skutečně ubohé zasedání poslanců.

Místo zákonů Brno

Ševčík je kapitola sama pro sebe. Co je zásadní, vláda má před sebou spoustu důležitých rozhodnutí. Novelu stavebního zákona, například. Na každé besedě politici bědují nad děsivým povolovacím řízením. Novela stavebního zákona, ať si o její úpravě myslí každý, co chce, je připravená do třetího čtení ve Sněmovně. Místo ní je však na programu jakýsi dýchánek v Brně.

Babiš s Okamurou byli za minulé vlády největší obstruenti. Šestihodinové proslovy před poslanci. De facto blokovali vládnutí. Nyní jsou u moci, mají se předvést. Místo aby projednávali zákony, které by podle nich měly posouvat Česko, předvádějí Brno.

Další texty (ne)korektního Dalibora Martínka

Související

Karel Pučelík: Ministr z Wishe. Petr Macinka nechápe, jaká je jeho role

Karel Pučelík: Ministr z Wishe. Petr Macinka nechápe, jaká je jeho role
Profimedia
Karel Pučelík

Státy obvykle mají v čele diplomacie politika, jehož úkolem je hájit dlouhodobé zájmy jeho země. Nikoliv však Česko. My jsme si zvolili člověka, jehož neskrývaným programem je české zájmy podrývat. Zbývá jediná otázka: dělá to jen z neschopnosti nebo záměrně?

Evropská krajní pravice i populistické strany se postupně odvracejí od amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dříve býval jejich idolem, ale zejména jeho zahraniční politika Evropanům moc radosti nepřináší. I populistům to došlo. Jak začala politika zatěžovat peněženky voličů, je nutné změnit kurz.

Velkým příznivcem Trumpa byl i britský populista Nigel Farage, nyní se však spojení mezi jeho Reform UK a americkým MAGA táborem pokouší upozadit. Zůstává inspirace antiimigrační politikou i dalšími postupy Trumpovy administrativy, červenou čapku ale už raději nechává doma. Podobný ústup od Trumpa je vidět i třeba u Alternativy pro Německo.

Petr Macinka

Kdo by měl Česko zastupovat na summitu NATO? Většina Čechů by Macinku nechala doma

Zájmy České republiky by měl na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře zastupovat především premiér Andrej Babiš z ANO. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky.cz, v němž se pro Babišovu účast vyslovilo 57 procent respondentů.

Přečíst článek

Česko má v tomto ohledu svou výjimku, a to Motoristy sobě, kteří jsou přinejmenším jednou z mála stran, která se k obdivu k Trumpovi stále hlásí. Přitom jsou to právě motoristé (s malým m), kteří Trumpovi vděčí za vysoké účty za pohonné hmoty. Celé angažmá nejmenší vládní strany zatím nabízí logiky poskrovnu.

Malá vlastizrada

Vezměme si například šéfa Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku, který nic nebuduje, cestuje po světě a obvykle pronáší šokující slova, kterými vtlouká klín mezi naše dosavadní spojence. Zůstává za ním jen chaos a často i ostuda.

Jeho vztah k MAGA navíc ukazuje, že vůbec nechápe, jaká je role šéfa diplomacie. V nedávném rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung se nechal slyšet, že k americkým republikánům má zvláštní vztah, protože s nimi sdílí stejný politický boj. Toto vyjádření by nedávalo smysl, ani kdyby byl řadovým poslancem, dalo by se ale svým způsobem pochopit. Obě strany ostatně jsou zaměřené proti progresivismu, proto je také lidé většinou volí. Pokud ale takto mluví jako ministr zahraničí, a z jaké jiné funkce může mluvit pro německá média, je to taková malá vlastizrada.

Zájmy republikánů jsou totiž na hony vzdálené zájmům České republiky. Je to strana plná izolacionistů, kteří nejsou příliš oddáni transatlantické spolupráci, obraně Ukrajiny nebo zahraniční politice založené na hodnotách. MAGA diplomacie je politikou silnějšího, využívá cel, donucování a diktování, nikoliv partnerství. Neustálý chaos, výkyvy trhů, přetrhávání dodavatelských řetězců, nevynucené ekonomické šoky. Pro malé státy, jako je Česko, to znamená být ve vleku velmocí. Nikdo (inteligentní) nemůže říci, že se Česku od nástupu Trumpa daří lépe.

Andrej Babiš a Petr Macinka

Dalibor Martínek: Otázka pro Babiše nezní, co s Pavlem. Zní, co s Motoristy

Babišovi visí na krku Macinka s Turkem, a taky Okamura. Solidní zátěž. Ale Andrej Babiš si ji sám vybral, chce vládnout. Chce pomník. Zůstat u vládnutí, dokud mu v mozku nepraskne cévka.

Přečíst článek

Ministr amatér

Macinka coby ministr zahraničí by měl být především reprezentantem státu, hlídat jeho zájmy, citlivě si udržovat spojence a hledat nové, přičemž v civilizovaných zemích se diplomacie dělá do jisté míry nadstranicky, protože strategické zájmy se nemění s větrem ani s ročními obdobími. Je to svým způsobem jiný svět a jiné řemeslo než domácí politika.

Co ale můžeme čekat od člověka, který se do čela ministerstva zahraničí dostal takřka náhodou? Životní prostředí nebo diplomacie, hodinky nebo holínky. Zapadnout by nemělo ani to, že se zástupce cca pětiprocentní strany promenáduje po světě a vypráví pohádky, u čehož si připadá jako Henry Kissinger, a snaží se změnit dlouhodobé směřování státu. Macinkova role je hluboce rozdělující, doma i v Evropě. Rusko i další Evropě konkurující velmoci si nemohou přát nic lepšího.

Toto je výsledek populistické politiky. Nikdo nemá vizi přesahující volební období. Všechno se dělá jen pro domácí popularitu, neexistuje ekonomická, klimatická ani zahraniční strategie. Populisté tvrdí, že zastupují obyčejné lidi, ale zastupují jen sami sebe a svá ega. Obyčejné lidi nezastupuje nikdo. V době populistické politiky se na obyčejné lidi kašle víc, než se na ně kašlalo dříve. A že se na ně kašlalo dost. Čím dřív nám to dojde, tím dřív se můžeme pustit do nápravy škod. 

Další texty Karla Pučelíka

Související

Petr Macinka

Dalibor Martínek: Diplomatické embryo Macinka se nemělo stát ministrem zahraničí

Přečíst článek

Karel Pučelík: Motoristé ukazují, co jsou opravdu zač. Slaboši s tragickým politickým úsudkem

Přečíst článek
Doporučujeme