Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.

Zatímco se v Průhonicích porcuje medvěd a národ sleduje, jak se na pozice nejvyšších představitelů státu derou extremisté, naprosto nekompetentní politici, takzvaní nezávislí odborníci a lidé - nejmírněji řečeno - s pochybnou pověstí, hlavní postavy končící vlády jakoby zmizely. Přestože jsme všichni věděli, že tento výsledek voleb je pravděpodobný, vládní představitelé působí, jako by neměli žádný plán B.

Ještě před týdnem se přitom v debatách premiér Petr Fiala tvrdě, tedy na jeho poměry, opíral do Andreje Babiše, příznivci mu tleskali a zaplavili sociální sítě rádoby vtipnými memy. Bojovná atmosféra je však ta tam. Ještě před týdnem šlo vládním stranám „o všechno“, dnes už jen přihlíží z první řady a čekají, jak to všechno nakonec dopadne.

Opoziční strany nyní řeší hlavně sebe a svou budoucnost, příští volby. Je však příliš brzy na to, aby se jejich představitelé posadili na zadní sedadlo. Řešit nástupce Petra Fialy, budoucnost koalice Spolu nebo případně to, jakým „nedopatřením“ se dostalo do Sněmovny tolik mladých lidí a žen, na to bude ještě času dost.

Jediné, na co se demokratičtí politici zmohli, jsou proklamace o tom, jak budou tvrdou opozicí a hrází proti extremismu. Jak toho ale chtějí dosáhnout? Sněmovní matematika je neúprosná. Když dojde na věc, budou přehlasováni. Myslí si snad, že opozice v Maďarsku, na Slovensku nebo svého času v Polsku neměla také v plánu být hrází proti extremismu? Ne, není to uklidňující.

Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?

Názory

Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Nejhorší možný kabinet?

Každý, kdo přemýšlí alespoň trochu jako státník, by měl mít na zřeteli příští vládu. Vyhlídky jsou totiž výrazně horší, než jak to v sobotu vypadalo. Když odpoledne při sčítání vystoupil místopředseda SPD Radim Fiala a jako zbitý pes nabízel Andreji Babišovi téměř bezpodmínečnou podporu, vypadalo to na jednobarevnou tyrkysovou vládu hnutí ANO.

Nebyla by to žádná výhra. ANO je vzor populismu, navíc si patrně všichni pamatujeme chaotické časy Babišovy vlády. Na druhou stranu, alespoň by nehrozilo, že se ministrem stane někdo, kdo vážně uvažuje o vystoupení z EU a NATO, případně aby politiku vlády ovlivňovali Markéta Šichtařová s Miroslavem Ševčíkem.

Místo toho to vypadá, že diplomacii převezme násilník a nacistický cosplayer, životní prostředí člověk, který by národní parky pokud možno vybetonoval a na vnitro a obranu vztahuje ruce strana, jejíž členové se bojí mikrovlnek. Na dva nejlepší ministry Babišova kabinetu – Roberta Plagu ze školství a Adama Vojtěcha ze zdravotnictví – se třeba nakonec ani nedostane. Motoristé a SPD jim totiž nemohou odpustit, že jednali dle vědeckého poznání a odborných doporučení.

Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny

Názory

Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Hledá se Bruce Willis

Vládní strany nás týdny a měsíce masírovaly heslem, že „jde o všechno“. Pokud skutečně jde o všechno, teď mají šanci se ukázat. Je totiž otázkou, jestli by nebylo lepší, aby nějaké z uskupení (nejlépe všechny, aby si neměly co vyčítat) vystoupilo a nabídlo Babišovi podporu pro jeho jednobarevnou vládu. Nastavily mantinely, přes které nejede vlak.

Výsledek nebude nic extra, vláda bude stále populistická, vliv z toho žádný neplyne, ani teplá místečka či stříhání pásek. Strany by naopak dali všanc svou důvěryhodnost a budoucí volební úspěchy. Zabránilo by se však největším excesům.

V sázce je příliš mnoho. V opačném případě hrozí, že bude vládnout ta nejhorší možná varianta. Dovedete si představit, jak bude vypadat školství nebo životní prostředí pod čtyřletým dohledem (tedy lépe řečeno „prolévání zelené krve“) motoristů?

Samozřejmě, byl by to risk a svým způsobem i oběť. Ale co jiného dělat, když „jde o všechno“, když ne riskovat a jednat i za cenu osobní oběti? Vzpomeňte si na nějaký béčkový katastrofický film, třeba Armageddon. Co dělal Bruce Willis, když se na planetu řítil obří meteorit? Neseděl doma, ale skočil do raketoplánu a riskoval, co mu síly stačily!

Kéž by naše politika o něco víc připomínala béčkové hollywoodské filmy. Bojím se ale, že skončíme spíše u indického Bollywoodu nebo Dostojevského románů o zmaru a bídě.

Další komentáře Karla Pučelíka

Petr Fiala vrátil ODS na vrchol. Odchod z vedení po prohraných volbách je logický, ale zbytečný

Leaders

ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.

Málokdo by na podzim roku 2013 odhadoval, že se ODS ještě někdy stane vůdčí politickou silou. Jenomže již v lednu následujícího roku se stal předsedou Petr Fiala a začala cesta obrody, která vyvrcholila volebním vítězstvím koalice Spolu v roce 2021.

25 fotografií v galerii

Fiala do nejvyšších pater politiky nevlétl zčistajasna. Již dříve zasedl ve vládě Petra Nečase na postu ministra školství. A jako zástupce akademické půdy nezanechal nijak špatnou stopu.

Ten pravý Fiala, kterého dnes známe a jehož miliony Čechů nenávidí kvůli vládnímu angažmá, se začal rodit zvolením do poslanecké sněmovny. Jedno totiž musí Petru Fialovi přiznat i jeho největší odpůrci. Jako politolog, tedy teoretik, se rozhodl v jednu chvíli vše obětovat a vyrazil do reálné politiky.

Aktualizováno

Fiala skončí v čele ODS a s ním i Stanjura

Politika

Premiér Petr Fiala příští rok po 12 letech skončí v čele ODS. Výkonné radě občanských demokratů oznámil, že už nebude funkci předsedy strany obhajovat. Jeho nástupce bude vybírat kongres 17. a 18. ledna. Jde o reakci na výsledek sněmovních voleb, po kterých nemá ODS a její koalice Spolu dost hlasů ve Sněmovně, aby pokračovala ve vládnutí s dosavadními partnery. Spolu s Fialou nebude do vedení strany kandidovat ani první místopředseda ODS Zbyněk Stanjura. Koaliční politici sdíleli v reakci na Fialovo rozhodnutí řadu osobních vzkazů, ve kterých oceňují jeho státnické kroky, politické kvality, slušnost a kompetenci.

ČTK

Přečíst článek

A je nutné připomenout, že v roce 2013 to ještě byl víc svět Petra Fialy, než tomu je dnes. Tehdy to byl končící svět jednoznačných ideologií, kde bylo důležitější jednání ve výborech a v kuloárech než pitvoření se na sociálních sítích.

Takový svět Petru Fialovi vyhovoval, v něm mohl svým stylem uspět. A vlastně tím uspěl také ve volbách 2021, kdy se právě jeho dnes již spíše zesměšňované „jasné signály“ mohly uchytit. Prostě byly jakýmsi pevným bodem ve světě post-covidové nejistoty, v níž se vláda populistů neukázala jako nejšťastnější řešení problémů.

Kříšení Kalouskova projektu

A tak Fiala v roce 2021 realizoval projekt Miroslava Kalouska, který před volbami v roce 2017 upozorňoval na roztříštěnost pravice, která stála tyto strany hodně hlasů. Fiala tento projekt realizoval natolik přesvědčivě, že Spolu dokázalo jednak aktivizovat ideově (někdo by možná mylně řekl „hodnotově“) jasně orientované voliče, nabídl jim vizi silné protibabišovské bariéry, která se navíc chce zaměřit na principy, s nimiž se tato společnost rodila po roce 1989.

Výsledek nejspíš překvapil i samotné Spolu, které dokázalo porazit populistickou mašinu ANO, spojilo se se STANem, který zase dokonale vyluxoval voliče Pirátů, a vláda s pravicovým programem byla na světě relativně rychle.

Byla to navíc pro Petra Fialu a jeho tým poměrně luxusní situace: tyto strany nebo jejich sympatizanti totiž ovládali velkou část volených míst od sněmovny přes Senát (který ANO tehdy ještě „neumělo“) po Evropský parlament a kraje. Snad jen ta místní zastupitelství byla nadále spíše nezávislá. Později se k tomu připojil ještě prezident, což začal být pro Fialu skutečný problém – moc byla příliš jasně na jedněch bedrech, takže vše špatné se pak logicky svedlo na ně.

Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?

Názory

Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Úspěšný premiér

Fiala jako premiér uspěl. Do té míry, do jaké uspět mohl v podmínkách, ve kterých vládl (a stále vládne). Důkazů úspěchu je celá řada, ale ten nejjednodušší je jediný: země za ty čtyři roky prostě není v horším stavu než před nástupem této vlády. Vše ostatní jsou nuance, podružnosti. Debatovat můžeme o míře úspěchu, o konkrétních vítězstvích či prohrách, ale toto zkrátka pominout nelze.

Zvláště, když Fiala musel čelit přinejmenším třem krizím – tedy začátku války na Ukrajině (a s tím spojenou hrozbu napadení Evropy), energetickou krizi (která s tím samozřejmě souvisí) a brutální inflační vlnu, která byla dílem výslednicí předchozích dvou krizí, dílem pohrobkem řady tragických rozhodnutí vládců předchozích i třeba některých dávných centrálních bankéřů. Přesto je na tom Česko dneska lépe než v roce 2021, ačkoli samozřejmě Singapur to pořád není.

video

Havlíček: Vrátíme s ke stavebnímu zákonu Kláry Dostálové. Hlavně zrychlete povolování, volají developeři

Reality

Dostupnost bydlení v České republice je velký problém. Jak by ho měla a bude řešit nová vláda? Klíčem je zefektivnění a zjednodušení povolování, shodují se developeři a experti Realitního Clubu Newstream. A podobně to vidí i místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Macron/Starmer syndrom

Právě řešení velkých problémů je jedním ze symbolů posledních čtyř let. A Fiala si v tom připsal svá největší vítězství a také nejdůležitější prohry. Tím vítězstvím bylo jednoznačně české předsednictví v Radě EU, které Fiala převzal 1. července 2022, tedy čtyři měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu a s pomalu se rozjíždějící energetickou krizí. Český premiér a ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela tehdy byli skutečnými evropskými lídry a minimálně navenek byli součástí řešení.

Jenomže Petr Fiala zapomněl, že volby se nevyhrávají v Bruselu, natož bruselskými úspěchy. Nedokázal to, co umí jeho největší politický rival Andrej Babiš – neumí evropský problém přeložit pro české voliče tak, aby se o daný problém začali buď zajímat, nebo ještě víc nenávidět Brusel. To je Fialův stín – myslí si, že skutečné řešení dneska ještě někoho zajímá a že když ho dosáhne, sláva přijde sama.

Tím Petr Fiala propadl syndromu, který v Evropě v posledních letech postihl i jiné, zejména francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a britského premiéra Keira Starmera. Oběma se daří na evropské, často i globální scéně být u význačných úspěchů. A oba doma ztrácejí body. Taktéž Fiala. Zatímco on sedí u stolu s lídry, doma řada opozičníků trousí, že se nestará o „naše lidi“. A ve finále je fakt, že v českých volbách prostě volí „naši lidi“ a ne evropští politici.

PROFIL: Babiš, miliardář, kterému už byl Agrofert malý

Názory

Když byl Andrej Babiš v letech 2014 až 2017 ministrem financí v Sobotkově vládě, na jeho poradách bývalo takové ticho, že by byl slyšet i pád špendlíku. Babišův občasný řev byl ovšem slyšet až za dveře. Řídit stát jako firmu, to je Babišův narativ. Newstream přináší sérii profilů lídrů stran kandidujících v říjnových volbách. První je favorit voleb, Andrej Babiš. Následovat ho bude již zítra Petr Fiala a další šéfové stran zase příští víkend.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Zklamat všechny

Na domácí scéně pak Petr Fiala prohrál příliš mnoho důležitých bitev, ať už reálných, tak těch marketingových. A v největší prohře se navíc mísí obojí: nedokázal uspokojit své původní voliče téměř v ničem, co jim sliboval. Nenabídl onu vysněnou rozpočtovou zodpovědnost, nedotáhl důchodovou reformu, nesnížil počty státních zaměstnanců ani úředníků. A ne, učitelům neposlal oněch 130 procent průměrné mzdy, k nimž se jeho vláda hrdě zavázala.

A můžeme pokračovat. Podpora podnikání? Nic moc. Výstavba infrastruktury? Tak tam to běží spíš samospádem. Podpora výzkumu a inovací? Raději pomlčme.

Fiala a jeho tým tak selhal v očích mnohých původních voličů. A to jednoduše proto, že si nikdy nevybral, pro koho vlastně chce být – kdyby chtěli být pro pravičáky devadesátkového střihu, navrhli by vyrovnaný rozpočet, důchody snížili na polovinu, zrušili veškeré sociální dávky a pár miliardářům by prodali vše, co ještě prodat jde. Jenomže ani to se nestalo, a i proto ostatně vzniklo béčko ODS pod jménem Motoristi sobě, kteří tohle všechno jistě mají v hlavách. A evidentně na to dokázali nalákat určité voliče.

Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny

Názory

Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Nová šance na vládu?

Ale ať jsme fér. Za Fialy se Česko stalo mnohem pevnější součástí Evropské unie, než bylo předtím, a také než se děje v případě sousedních zemí. A když se podíváte na průzkum mezi německými firmami, největší výhodou českých firem není levná pracovní síla, už vůbec ne kvalifikovaná pracovní síla, ale prostě to, že je Česko součástí EU. Takhle jednoduché to je.

Ale nestačilo to, takže ODS, respektive Spolu ve volbách neuspěla a Fiala nyní skončí v čele ODS. Odejde s titulem nejdéle sloužícího šéfa partaje, která kdysi určovala směřování této země. Ale nyní se bude muset spokojit s opoziční rolí.

I když možná to celé dopadne trochu jinak. Andrej Babiš se zatím snaží umotat vládnutí s SPD a Motoristy, což jemu samotnému zcela evidentně žádnou radost nečiní. Petr Fiala byl velkým symbolem jednak koalice Spolu, jednak vlády, jíž jakýsi morální imperativ nedovolil vládnout s ANO. Odchodem Fialy z čela ODS může dojít k zásadní proměně situace i obsazení vlivných postů. Rozpad koalice Spolu tak je pravděpodobný, možná se tím otevře jistý koaliční potenciál pro ODS nebo STAN.

Ale odhlédneme-li od toho, Fialův odchod je sice pochopitelným gestem, ale trochu zbytečným. Volební výsledek nepředstavuje tragédii. Fiala a jeho věrní si klidně mohli počkat na další volby a klidně je vyhrát. Mohlo to být za čtyři roky, ale možná i mnohem dříve. Takto odejde, aniž by měl jasného nástupce. Martin Kupka se samozřejmě nabízí a pravděpodobně bude příštím šéfem ODS. Možná mu ale Petr Fiala měl ještě dát trochu času dorůst.

Stanislav Šulc: Rozhodne volby peněženka? Pokud ano, Spolu má problém

Názory

Politologové, ekonomové i sociologové se vzácně shodují na jednom – volby v demokracii rozhoduje peněženka. Tedy konkrétně vývoj životní úrovně za poslední roky. Pokud k tomu skutečně dojde, pak bude u voleb mít poměrně závažný problém aktuální vládní koalice, protože za její vlády se růst životní úroveň zastavil téměř všem. A Petr Fiala nedokázal vysvětlit, že za to vláda může jen zčásti.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Volební diář Davida Ondráčky: Povolební praní špinavého prádla u méně úspěšných stran

Názory

Zatímco se bude řešit, kdo s kým složí vládu (a teď to vypadá, že silnou pozici budou mít Motoristé), uvnitř méně úspěšných stran se rozjede tradiční povolební očista. Začne se hledat, na koho hodit nedobrý výsledek. Přijdou vnitřní spory, mimořádné sněmy, rezignace i nože v zádech – politická reality show v přímém přenosu. Kdo tedy skončí?

David Ondráčka

Přečíst článek