Pařík: Místo povolební šachové partie hrají politici Člověče, nezlob se
Máme za sebou další volby do poslanecké sněmovny. Výsledky voleb znamenají, že se minimálně v počátcích bude povolební vyjednávání točit kolem osoby Andreje Babiše. I tak je třeba zdůraznit, že jeho pozice není jednoduchá. Na pohodlné jednostranné vládnutí výsledky nestačí, takže bude muset přesvědčit další politické partnery minimálně k podpoře jednobarevného kabinetu. Právě v tomhle okamžiku začínáme sledovat to nejzajímavější, povolební vyjednávání o sestavení koalice. Tajné schůzky, rozpad koalic, osobní útoky i tlak na prezidenta – česká politika míří do nové fáze chaosu. Kdo koho zradí první?
Přežili jsme přitom další vyostřenou volební kampaň. Nebyla přitom postavená výhradně na postoji „Antibabiš“, jak jsme byli doteď zvyklí. Kampaň byla plná egopříběhů, nepřekročitelných hranic, radikálních hesel, někdy až příliš průhledných lží a prohlášení, která ignorovala souběh a časovou posloupnost zmiňovaných událostí.
Třeba, jako kdyby investice do dopravy v jednom roce znamenala 200 kilometrů dálnic hned v roce následujícím. Přitom ještě pořád nemáme dobudovanou celou dálniční síť ani po téměř čtyřiceti letech od revoluce.
Antibabiš, Antifiala, antivšichni…
Volební kampaň se tak zvrhla v jakési „antivšichni“. Jenže po volbách nastává tvrdá realita vyjednávání. Přes vítězství je čistě z pohledu matematiky ANO schopno jít do jednoduché koalice se Spolu Petra Fialy. To by od Babiše vyžadovalo obrovskou porci pragmatismu. Přestože je toho schopen, a v komunálních volbách by to v jednotlivých regionech problém nebyl, zde by to znamenalo takové ohnutí hřbetu obou dvou, že by jen těžko hledali argumenty pro své voliče.
Prezident pověří vítěze voleb sestavením vlády a Babiš začne své kolo jednání s ostatními stranami, potřebuje dalších 20 kusů, aby mohl vládnout, sám nebo s někým. Bude to připomínat směs koňského trhu a symbolického líbání prstenu – ovšem z obou stran. 
Volební diář Davida Ondráčky: Babišův koňský trh začíná
Názory
Určitě by našli pár společných programových bodů. Navíc Andrej Babiš potřebuje jako koaličního partnera někoho s dlouholetou politickou zkušeností. Někoho, kdo mu nebude kazit jeho těžce budovanou politickou profesionalitu. A to jistě okrajové a antisystémové strany nemohou. Jenže by to znamenalo nechat politická ega ANO i Spolu někde daleko za dveřmi a riskovat ztrátu podpory voličů v dalším volebním klání.
ANO bude muset sáhnout po některé z jiných alternativ, nejlépe do „antifialovského“ tábora. Kateřina Konečná ze Stačilo! v jedné z televizních debat označila ANO za „pravici s lidskou tváří“. Kdyby měla pravdu, sama sebe se svým uskupením z možné koalice ANO, SPD a Motoristé dopředu vyautovala. Nakonec ji ale vyautovali samotní voliči.
Černá labuť existuje
Existuje další většinová varianta bez Spolu nebo SPD a Motoristů. Je to koalice ANO se STANem nebo se STAN a Piráty. Přestože se to někomu může zdát bláznivé, je fakt, že ve Spolu během voleb jednoduše nefigurovali. Piráti po „Fialově zradě“ neměli problém na Spolu aktivně útočit. A odhodlání Rakušana jít do opozice může vnitřní pnutí a chuť vládnout časem otupit.
Možná je také situace, ve které se i současná koalice Spolu rozpadne. V ODS roste napětí, jihočeská frakce po získání jednoho mandátu zuří a není jediná. Pokud by došlo v důsledku této vnitrostranické krize k rezignaci nebo odvolání Petra Fialy, mohlo by se stát, že se ANO spojí s ODS.
Pod tlakem je i prezident Petr Pavel. Jeho spojenci mají menšinu a jmenovat vládu ANO s Motoristy a SPD v jakékoli formě bude znamenat překročit vlastní stín a čelit zklamání jeho voličů.
Pokud povolební vyjednávání dopadnou tak, jak si je Andrej Babiš kdysi vysnil, zhruba za tři měsíce bude Česku vládnout jednobarevná vláda hnutí ANO, které ve sněmovně dodají důvěru poslanci zvolení za SPD a Motoristy. Kouzlo jednobarevného kabinetu pak je, že Babišův tým bude moci (a zároveň muset) pro každý zákon hledat podporu u všech poslanců. A tady nastává poměrně široký prostor pro kreativitu. Jaké jsou skutečné programové shody hlavních partají?
Kouzlo menšinové vlády. S kým bude Babiš skutečně vládnout?
Názory
Klíčové zájmy a ministerské posty
Tak jako tak čekají politiky po volbách těžká vyjednávání. Při formující se koalici budou hrát důležitou roli, spíše než průniky volebních programů, jednotlivá ministerská křesla. Babiš jistě nepustí silná ministerstva jako finance, obranu nebo dopravu. Zato může handlovat o důležité posty vnitra nebo zahraničí. Anebo zdravotnictví, které jako kotvu už několikrát do povolebního éteru vyhodil.
Máme s tím zkušenost, protože vnitro už kdysi uvolnil Janu Hamáčkovi a ČSSD. Všichni si ještě živě pamatují červený „covidový“ svetr. Stejně tak je ministerstvo zahraničí sice velmi důležitým úřadem, jenže premiér si dokáže své zájmy v zahraničí prosadit i ze své pozice. Je členem Evropské rady, zastupuje zemi v NATO a často jedná s Evropskou komisí a jejími členy.
Jediným potenciálním konkurentem premiérovi v této oblasti, pokud to tak jde říct, je prezident, který jako státník také významně reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Premiér proto musí být schopen se s prezidentem dohodnout a své kroky alespoň navenek sladit.
Volby nepředstavují jenom nové rozdělení moci ve státě. Jsou také důležitým zdrojem informací o nás všech a našich sousedech. Podstatné zjištění je například to, že se Češi stále hodně bojí Ruska. Další je zajímavější – v poslaneckých lavicích zasedne nejvyšší počet žen. A do třetice: Češi mají rádi velké partaje.
Stanislav Šulc: Strach z Ruska pokračuje a začali jsme mít rádi ženy. Jaká jsou poučení z voleb
Názory
Prezident jako mediátor
Prezident Petr Pavel bude mít vůbec zajímavou pozici v rámci povolebního vyjednávání. Sám se těsně před volbami pasoval do role mediátora. Přestože jeho úkol je na papíře jasný, a to je pověřit bez zbytečných průtahů sestavením vlády vítěze voleb schopného sestavit vládu, otevírá se mu prostor pro určité vlivové nuance.
Prezident Pavel se do výsledku voleb nehodlá politicky vměšovat, a už v předvolebním projevu deklaroval postoj nestranného garanta. Jenže na srdci mu leží bezpečnost České republiky a zároveň její reputace.
Nechce dopustit, aby nová vláda, s ohledem na současné poměry v Maďarsku a na Slovensku, působila jako další projekt privatizace státu ve prospěch jedné firmy. Jeho pákou je Agrofert a Babišův střet zájmů coby potenciálního premiéra. Je to také šance pro Petra Fialu, protože pokud nesestaví vládu on, ODS bude hledat nového předsedu.
Ve finále tak půjde o náročná vícestranná vyjednávání mezi možným premiérem, prezidentem a představiteli nově ustanovených parlamentních stran. Prezident si je bude postupně zvát, ptát se jich na názory a postoje a bude chtít mít přehled o vývoji situace. Prezident bude aktivní, protože chce mít vývoj povolebních vyjednávání co nejlépe zmapovaný.
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Lukáš Kovanda: ODS zapomněla, kým je. A voliči ji ztrestali
Názory
Od červených linií k pragmatickému vlivu
Přesto budou nakonec ve hře mnohem přízemnější zájmy než bezpečnost země. Kromě vlivu na zmíněná ministerstva, ať už půjde o pozice samotných ministrů nebo jejich náměstků, půjde o sněmovní výbory a podvýbory, které mimo určité míry vlivu znamenají další příjem k poslaneckému platu, a pozice ve firmách přímo nebo nepřímo ovládaných státem, včetně strategického energetického gigantu ČEZ.
Ať vyjednávání dopadnou jakkoliv, důležité bude, aby jeho výsledky dokázali jednotliví politikové prodat dovnitř stran a voličům jako vítězství. Voliči naštěstí nemívají v případě politických kauz dlouhou paměť a umí svým politickým představitelům leccos odpustit. Tedy, pokud budou mít pocit, že byl jejich hlas nakonec vyslyšený.
Voliči nejspíš budoucím poslancům jejich předvolební deklarace červených linií prominou. Třeba ty o tom, že se Piráti s ANO, SPD ani Stačilo! bavit o vládnutí nebudou. Povolební vyjednávání tak ukážou, zda současná česká politická scéna dokáže překonat předvolební vymezování se a osobní útoky. Otázkou zůstává, zda případná pragmatická dohoda povede k funkční vládě nebo k dalšímu období politické nedůvěry.
Škoda, že novináři nesledují, kdo jezdí do jižních Čech a jaká auta dočasně parkují v Průhonicích. Povolební vyjednávání totiž začala už před mnoha týdny.
Své víkendové volební glosy ukončím tímto krátkým shrnutím. Prohrál Fiala a Rakušan a jejich politika gest a kýče, a zoufalá hospodářská kompetence a absence reformního drajvu. Sami se sice udrželi v politice, ale Babišovi předali zemi na zlatém podnose.
Politika kýče končí, začíná éra kšeftování o každý hlas
Názory
