Petr Fiala vrátil ODS na vrchol. Odchod z vedení po prohraných volbách je logický, ale zbytečný
ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.
Málokdo by na podzim roku 2013 odhadoval, že se ODS ještě někdy stane vůdčí politickou silou. Jenomže již v lednu následujícího roku se stal předsedou Petr Fiala a začala cesta obrody, která vyvrcholila volebním vítězstvím koalice Spolu v roce 2021.
Fiala do nejvyšších pater politiky nevlétl zčistajasna. Již dříve zasedl ve vládě Petra Nečase na postu ministra školství. A jako zástupce akademické půdy nezanechal nijak špatnou stopu.
Ten pravý Fiala, kterého dnes známe a jehož miliony Čechů nenávidí kvůli vládnímu angažmá, se začal rodit zvolením do poslanecké sněmovny. Jedno totiž musí Petru Fialovi přiznat i jeho největší odpůrci. Jako politolog, tedy teoretik, se rozhodl v jednu chvíli vše obětovat a vyrazil do reálné politiky.
Premiér Petr Fiala na síti X oznámil, že už nebude znovu kandidovat na předsedu ODS. S rozhodnutím seznámil členy širšího vedení strany, kteří se sešli v pražské centrále ODS.
Fiala skončí v čele ODS
Politika
A je nutné připomenout, že v roce 2013 to ještě byl víc svět Petra Fialy, než tomu je dnes. Tehdy to byl končící svět jednoznačných ideologií, kde bylo důležitější jednání ve výborech a v kuloárech než pitvoření se na sociálních sítích.
Takový svět Petru Fialovi vyhovoval, v něm mohl svým stylem uspět. A vlastně tím uspěl také ve volbách 2021, kdy se právě jeho dnes již spíše zesměšňované „jasné signály“ mohly uchytit. Prostě byly jakýmsi pevným bodem ve světě post-covidové nejistoty, v níž se vláda populistů neukázala jako nejšťastnější řešení problémů.
Kříšení Kalouskova projektu
A tak Fiala v roce 2021 realizoval projekt Miroslava Kalouska, který před volbami v roce 2017 upozorňoval na roztříštěnost pravice, která stála tyto strany hodně hlasů. Fiala tento projekt realizoval natolik přesvědčivě, že Spolu dokázalo jednak aktivizovat ideově (někdo by možná mylně řekl „hodnotově“) jasně orientované voliče, nabídl jim vizi silné protibabišovské bariéry, která se navíc chce zaměřit na principy, s nimiž se tato společnost rodila po roce 1989.
Výsledek nejspíš překvapil i samotné Spolu, které dokázalo porazit populistickou mašinu ANO, spojilo se se STANem, který zase dokonale vyluxoval voliče Pirátů, a vláda s pravicovým programem byla na světě relativně rychle.
Byla to navíc pro Petra Fialu a jeho tým poměrně luxusní situace: tyto strany nebo jejich sympatizanti totiž ovládali velkou část volených míst od sněmovny přes Senát (který ANO tehdy ještě „neumělo“) po Evropský parlament a kraje. Snad jen ta místní zastupitelství byla nadále spíše nezávislá. Později se k tomu připojil ještě prezident, což začal být pro Fialu skutečný problém – moc byla příliš jasně na jedněch bedrech, takže vše špatné se pak logicky svedlo na ně.
Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.
Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?
Názory
Úspěšný premiér
Fiala jako premiér uspěl. Do té míry, do jaké uspět mohl v podmínkách, ve kterých vládl (a stále vládne). Důkazů úspěchu je celá řada, ale ten nejjednodušší je jediný: země za ty čtyři roky prostě není v horším stavu než před nástupem této vlády. Vše ostatní jsou nuance, podružnosti. Debatovat můžeme o míře úspěchu, o konkrétních vítězstvích či prohrách, ale toto zkrátka pominout nelze.
Zvláště, když Fiala musel čelit přinejmenším třem krizím – tedy začátku války na Ukrajině (a s tím spojenou hrozbu napadení Evropy), energetickou krizi (která s tím samozřejmě souvisí) a brutální inflační vlnu, která byla dílem výslednicí předchozích dvou krizí, dílem pohrobkem řady tragických rozhodnutí vládců předchozích i třeba některých dávných centrálních bankéřů. Přesto je na tom Česko dneska lépe než v roce 2021, ačkoli samozřejmě Singapur to pořád není.
Dostupnost bydlení v České republice je velký problém. Jak by ho měla a bude řešit nová vláda? Klíčem je zefektivnění a zjednodušení povolování, shodují se developeři a experti Realitního Clubu Newstream. A podobně to vidí i místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček.
Havlíček: Vrátíme s ke stavebnímu zákonu Kláry Dostálové. Hlavně zrychlete povolování, volají developeři
Reality
Macron/Starmer syndrom
Právě řešení velkých problémů je jedním ze symbolů posledních čtyř let. A Fiala si v tom připsal svá největší vítězství a také nejdůležitější prohry. Tím vítězstvím bylo jednoznačně české předsednictví v Radě EU, které Fiala převzal 1. července 2022, tedy čtyři měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu a s pomalu se rozjíždějící energetickou krizí. Český premiér a ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela tehdy byli skutečnými evropskými lídry a minimálně navenek byli součástí řešení.
Jenomže Petr Fiala zapomněl, že volby se nevyhrávají v Bruselu, natož bruselskými úspěchy. Nedokázal to, co umí jeho největší politický rival Andrej Babiš – neumí evropský problém přeložit pro české voliče tak, aby se o daný problém začali buď zajímat, nebo ještě víc nenávidět Brusel. To je Fialův stín – myslí si, že skutečné řešení dneska ještě někoho zajímá a že když ho dosáhne, sláva přijde sama.
Tím Petr Fiala propadl syndromu, který v Evropě v posledních letech postihl i jiné, zejména francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a britského premiéra Keira Starmera. Oběma se daří na evropské, často i globální scéně být u význačných úspěchů. A oba doma ztrácejí body. Taktéž Fiala. Zatímco on sedí u stolu s lídry, doma řada opozičníků trousí, že se nestará o „naše lidi“. A ve finále je fakt, že v českých volbách prostě volí „naši lidi“ a ne evropští politici.
Když byl Andrej Babiš v letech 2014 až 2017 ministrem financí v Sobotkově vládě, na jeho poradách bývalo takové ticho, že by byl slyšet i pád špendlíku. Babišův občasný řev byl ovšem slyšet až za dveře. Řídit stát jako firmu, to je Babišův narativ. Newstream přináší sérii profilů lídrů stran kandidujících v říjnových volbách. První je favorit voleb, Andrej Babiš. Následovat ho bude již zítra Petr Fiala a další šéfové stran zase příští víkend.
PROFIL: Babiš, miliardář, kterému už byl Agrofert malý
Názory
Zklamat všechny
Na domácí scéně pak Petr Fiala prohrál příliš mnoho důležitých bitev, ať už reálných, tak těch marketingových. A v největší prohře se navíc mísí obojí: nedokázal uspokojit své původní voliče téměř v ničem, co jim sliboval. Nenabídl onu vysněnou rozpočtovou zodpovědnost, nedotáhl důchodovou reformu, nesnížil počty státních zaměstnanců ani úředníků. A ne, učitelům neposlal oněch 130 procent průměrné mzdy, k nimž se jeho vláda hrdě zavázala.
A můžeme pokračovat. Podpora podnikání? Nic moc. Výstavba infrastruktury? Tak tam to běží spíš samospádem. Podpora výzkumu a inovací? Raději pomlčme.
Fiala a jeho tým tak selhal v očích mnohých původních voličů. A to jednoduše proto, že si nikdy nevybral, pro koho vlastně chce být – kdyby chtěli být pro pravičáky devadesátkového střihu, navrhli by vyrovnaný rozpočet, důchody snížili na polovinu, zrušili veškeré sociální dávky a pár miliardářům by prodali vše, co ještě prodat jde. Jenomže ani to se nestalo, a i proto ostatně vzniklo béčko ODS pod jménem Motoristi sobě, kteří tohle všechno jistě mají v hlavách. A evidentně na to dokázali nalákat určité voliče.
Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 
Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny
Názory
Nová šance na vládu?
Ale ať jsme fér. Za Fialy se Česko stalo mnohem pevnější součástí Evropské unie, než bylo předtím, a také než se děje v případě sousedních zemí. A když se podíváte na průzkum mezi německými firmami, největší výhodou českých firem není levná pracovní síla, už vůbec ne kvalifikovaná pracovní síla, ale prostě to, že je Česko součástí EU. Takhle jednoduché to je.
Ale nestačilo to, takže ODS, respektive Spolu ve volbách neuspěla a Fiala nyní skončí v čele ODS. Odejde s titulem nejdéle sloužícího šéfa partaje, která kdysi určovala směřování této země. Ale nyní se bude muset spokojit s opoziční rolí.
I když možná to celé dopadne trochu jinak. Andrej Babiš se zatím snaží umotat vládnutí s SPD a Motoristy, což jemu samotnému zcela evidentně žádnou radost nečiní. Petr Fiala byl velkým symbolem jednak koalice Spolu, jednak vlády, jíž jakýsi morální imperativ nedovolil vládnout s ANO. Odchodem Fialy z čela ODS může dojít k zásadní proměně situace i obsazení vlivných postů. Rozpad koalice Spolu tak je pravděpodobný, možná se tím otevře jistý koaliční potenciál pro ODS nebo STAN.
Ale odhlédneme-li od toho, Fialův odchod je sice pochopitelným gestem, ale trochu zbytečným. Volební výsledek nepředstavuje tragédii. Fiala a jeho věrní si klidně mohli počkat na další volby a klidně je vyhrát. Mohlo to být za čtyři roky, ale možná i mnohem dříve. Takto odejde, aniž by měl jasného nástupce. Martin Kupka se samozřejmě nabízí a pravděpodobně bude příštím šéfem ODS. Možná mu ale Petr Fiala měl ještě dát trochu času dorůst.
Politologové, ekonomové i sociologové se vzácně shodují na jednom – volby v demokracii rozhoduje peněženka. Tedy konkrétně vývoj životní úrovně za poslední roky. Pokud k tomu skutečně dojde, pak bude u voleb mít poměrně závažný problém aktuální vládní koalice, protože za její vlády se růst životní úroveň zastavil téměř všem. A Petr Fiala nedokázal vysvětlit, že za to vláda může jen zčásti.
Stanislav Šulc: Rozhodne volby peněženka? Pokud ano, Spolu má problém
Názory
Zatímco se bude řešit, kdo s kým složí vládu (a teď to vypadá, že silnou pozici budou mít Motoristé), uvnitř méně úspěšných stran se rozjede tradiční povolební očista. Začne se hledat, na koho hodit nedobrý výsledek. Přijdou vnitřní spory, mimořádné sněmy, rezignace i nože v zádech – politická reality show v přímém přenosu. Kdo tedy skončí?
Volební diář Davida Ondráčky: Povolební praní špinavého prádla u méně úspěšných stran
Názory
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
