Karel Pučelík: Česko jde vstříc vládě bláznů. Bez plánu na záchranu
Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.
Zatímco se v Průhonicích porcuje medvěd a národ sleduje, jak se na pozice nejvyšších představitelů státu derou extremisté, naprosto nekompetentní politici, takzvaní nezávislí odborníci a lidé - nejmírněji řečeno - s pochybnou pověstí, hlavní postavy končící vlády jakoby zmizely. Přestože jsme všichni věděli, že tento výsledek voleb je pravděpodobný, vládní představitelé působí, jako by neměli žádný plán B.
Ještě před týdnem se přitom v debatách premiér Petr Fiala tvrdě, tedy na jeho poměry, opíral do Andreje Babiše, příznivci mu tleskali a zaplavili sociální sítě rádoby vtipnými memy. Bojovná atmosféra je však ta tam. Ještě před týdnem šlo vládním stranám „o všechno“, dnes už jen přihlíží z první řady a čekají, jak to všechno nakonec dopadne.
Opoziční strany nyní řeší hlavně sebe a svou budoucnost, příští volby. Je však příliš brzy na to, aby se jejich představitelé posadili na zadní sedadlo. Řešit nástupce Petra Fialy, budoucnost koalice Spolu nebo případně to, jakým „nedopatřením“ se dostalo do Sněmovny tolik mladých lidí a žen, na to bude ještě času dost.
Jediné, na co se demokratičtí politici zmohli, jsou proklamace o tom, jak budou tvrdou opozicí a hrází proti extremismu. Jak toho ale chtějí dosáhnout? Sněmovní matematika je neúprosná. Když dojde na věc, budou přehlasováni. Myslí si snad, že opozice v Maďarsku, na Slovensku nebo svého času v Polsku neměla také v plánu být hrází proti extremismu? Ne, není to uklidňující.
Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.
Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?
Názory
Nejhorší možný kabinet?
Každý, kdo přemýšlí alespoň trochu jako státník, by měl mít na zřeteli příští vládu. Vyhlídky jsou totiž výrazně horší, než jak to v sobotu vypadalo. Když odpoledne při sčítání vystoupil místopředseda SPD Radim Fiala a jako zbitý pes nabízel Andreji Babišovi téměř bezpodmínečnou podporu, vypadalo to na jednobarevnou tyrkysovou vládu hnutí ANO.
Nebyla by to žádná výhra. ANO je vzor populismu, navíc si patrně všichni pamatujeme chaotické časy Babišovy vlády. Na druhou stranu, alespoň by nehrozilo, že se ministrem stane někdo, kdo vážně uvažuje o vystoupení z EU a NATO, případně aby politiku vlády ovlivňovali Markéta Šichtařová s Miroslavem Ševčíkem.
Místo toho to vypadá, že diplomacii převezme násilník a nacistický cosplayer, životní prostředí člověk, který by národní parky pokud možno vybetonoval a na vnitro a obranu vztahuje ruce strana, jejíž členové se bojí mikrovlnek. Na dva nejlepší ministry Babišova kabinetu – Roberta Plagu ze školství a Adama Vojtěcha ze zdravotnictví – se třeba nakonec ani nedostane. Motoristé a SPD jim totiž nemohou odpustit, že jednali dle vědeckého poznání a odborných doporučení.
Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 
Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny
Názory
Hledá se Bruce Willis
Vládní strany nás týdny a měsíce masírovaly heslem, že „jde o všechno“. Pokud skutečně jde o všechno, teď mají šanci se ukázat. Je totiž otázkou, jestli by nebylo lepší, aby nějaké z uskupení (nejlépe všechny, aby si neměly co vyčítat) vystoupilo a nabídlo Babišovi podporu pro jeho jednobarevnou vládu. Nastavily mantinely, přes které nejede vlak.
Výsledek nebude nic extra, vláda bude stále populistická, vliv z toho žádný neplyne, ani teplá místečka či stříhání pásek. Strany by naopak dali všanc svou důvěryhodnost a budoucí volební úspěchy. Zabránilo by se však největším excesům.
V sázce je příliš mnoho. V opačném případě hrozí, že bude vládnout ta nejhorší možná varianta. Dovedete si představit, jak bude vypadat školství nebo životní prostředí pod čtyřletým dohledem (tedy lépe řečeno „prolévání zelené krve“) motoristů?
Samozřejmě, byl by to risk a svým způsobem i oběť. Ale co jiného dělat, když „jde o všechno“, když ne riskovat a jednat i za cenu osobní oběti? Vzpomeňte si na nějaký béčkový katastrofický film, třeba Armageddon. Co dělal Bruce Willis, když se na planetu řítil obří meteorit? Neseděl doma, ale skočil do raketoplánu a riskoval, co mu síly stačily!
Kéž by naše politika o něco víc připomínala béčkové hollywoodské filmy. Bojím se ale, že skončíme spíše u indického Bollywoodu nebo Dostojevského románů o zmaru a bídě.
Další komentáře Karla Pučelíka
ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.
Petr Fiala vrátil ODS na vrchol. Odchod z vedení po prohraných volbách je logický, ale zbytečný
Leaders
