Studium na střední škole v zahraničí je pro každého mladého člověka přínosem, protože si důkladně vylepší jazykové dovednosti, nahlédne do života jiné kultury a taky díky tomu trochu možná i rychleji dospěje. Rodiče na to ale obvykle musí mít dostatek peněz, protože stipendijních pobytů s kompletně hrazenými náklady je dnes minimum. Zeptali jsme se proto pěti finančních poradců, jakou strategii a produkty doporučují rodičům dnešních prvňáčků, kteří chtějí mít v době jejich středoškolských studií k dispozici sumu na jejich zahraniční studia.

Podle produktového analytika OVB Vojtěcha Šmajera se cena studia na zahraniční střední škole dramaticky liší nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i mezi samotnými školami. „Cena školného se tak může pohybovat od téměř „lidových“ zhruba 150 tisíc korun za rok na státní střední škole v USA až po více než 3 milionů korun za privilegium studovat s dětmi ropných šejků a miliardářů ve Švýcarsku,“ shrnuje rozpětí nutné sumy pro studium dítěte v cizině Šmajer.

Samotné výměnné programy pro středoškoláky pokrývají nejen školné, ale i ubytování v rodinách a administrativní podporu pořádající organizace. Ty stojí například u společnosti AYUSA, která patří k těm nejznámějším, mezi 5 až 15 tisíci dolary za rok na střední škole v USA. To je v přepočtu při aktuálním kurzu 20,76 korun za dolar, tedy od 103 tisíc do 311 tisíc korun jen za jeden školní rok, za kratší programy v délce 3 až 6 měsíců to pak může být od 125 tisíc do 250 tisíc korun. Programy na soukromých školách i v USA pak mohou přijít i na tři čtvrtě milionu korun a na těch elitních se cena může vyšplhat klidně i na milion korun.  

Kolik času máte na spoření

Časový horizont pro našetření patřičné sumy je devět až deset let, pokud na studium na střední škole v zahraničí chceme poslat letošního prvňáčka. A z toho časového rámce je také třeba podle poradců vycházet při plánování financí, respektive investic. Deset let už je přitom podle Lukáše Urbánka z Partners dlouhý časový horizont jak pro spořicí účty, tak i pro stavební spoření. „Zapomeňte tedy prosím na spoření prostřednictvím bankovních nebo spořicích účtů. Zhodnocení, které tak získáte, je naprosto minimální, a navíc je výnos vždy zdaněn sazbou 15 procenty. Spořit dětem má největší smysl prostřednictvím investic,“ zdůrazňuje rovněž Tom Kadeřábek ze Swiss Life Select. „Při průměrném zhodnocení 7 procent ročně jste při vkladu 1 000 korun měsíčně po dobu deseti let schopni svému dítěti naspořit částku až kolem 175 tisíc korun. A to už je pěkná vstupenka na prestižní školu,“ podotýká Kadeřábek.

Kam tedy a jak investovat

Při výběru vhodného produktu je důležité zaměřit se na potenciální zhodnocení, které je v dlouhém horizontu klíčové. „Opomenout bychom při výběru produktu neměli ani likviditu, tedy možnost výběru po dosažení osmnácti let věku dítěte. U investic je totiž možnost výběru omezená právě do plnoletosti dítěte, pokud je smlouva vedena na dítě. Do rozhodování o výběru před dovršením plnoletosti potom kvůli tomu může zasahovat i opatrovnický soud,“ říká Kadeřábek a upřesňuje, že teprve s plnoletostí přechází smlouva do rukou dítěte, které pak může prostředky už kdykoli a bez poplatků použít. V případě, že je smlouva vedena na rodiče, pak výběry nejsou omezeny vůbec.

Z dostupných nástrojů na finančním trhu bude podle všech oslovených poradců tedy nejvhodnější investice formou podílových fondů, které nabízejí řešení téměř pro jakoukoliv situaci a k tomu ještě případně v menším rozsahu i některé další investiční produkty kvůli diverzifikaci. „Pro pravidelnou investici s tímto horizontem bychom měli sáhnout určitě po globálním široce diverzifikovaném akciovém fondu, který bude váhově někde kolem 60 procent a doplnit dluhopisy a třeba nemovitostním fondem,“ doporučuje za Partners Urbánek.

Češi spoří dětem ve stavebku miliardy, někteří o chlup výhodněji. Tady je přehled nabídek

Money

V jakých životních obdobích dítěte se nejčastěji sjednává stavební spoření? Co motivuje rodinu spořit dítěti právě do stavebka. A podle čeho si vybrat pro dítě stavební spoření? Přinášíme porovnání poplatků i bonusů.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Čím delší je navíc investiční horizont, tím více se podle Martina Nováka z Broker Consulting také projeví efekt složeného úročení, a i menší částky se mohou v čase proměnit v zajímavý kapitál. Podílové fondy navíc podle něj přinášejí širokou diverzifikaci a dávají možnost zvolit strategii od konzervativnějších po dynamičtější podle investičního horizontu a rizikového apetitu rodiny. „Obecně lidem radím, aby jejich portfolio bylo dobře rozložené a postupně přizpůsobované věku dítěte – zatímco v prvních letech lze využít dynamičtějších strategií, s blížícím se studiem je vhodné přesunout prostředky do konzervativnějších nástrojů,“ radí Novák.

Podle Šmajera u investičního horizontu okolo 9 a více let, dává smysl místo spořicích účtů a stavebního spoření sáhnout po rozumně vyvážené investici a například vytvořit investiční portfolio složené nejen z běžně dostupných smíšených podílových fondů, ale i z nemovitostních podílových fondů. To může pak vypadat například tak, že bude mít přibližně 50 procent v akciích, 25 procent v nemovitostech a 25 procent dluhopisech. Takové portfolio mělo podle něj v posledních šestnácti letech průměrný výnos 5,97 % ročně (medián 5,85 % ročně). „V tomto případě by pak stačilo investovat prvňáčkovi jednorázově 89 tisíc korun už při nástupu do školy anebo odkládat 1 070 korun měsíčně po celou dobu. A sto padesát tisíc na tu nejlepší investici do vzdělání dítěte je připraveno,“ konstatuje Šmajer.

Samotnou investici pak digitální finanční poradce Orbi Dušan Šídlo doporučuje uskutečnit prostřednictvím dětského investičního účtu. Jako je například Portu, který má nízký poplatek za správu (0,25 % ročně) a který umožňuje nastavit diverzifikované portfolio podle doporučení odborníků. Časový horizont 8 až 10 let dovoluje zvolit vyvážené či dynamické portfolio včetně akciových fondů a ETF.

A na co ještě vedle investování nezapomenout

„Podle německé normy pro finanční analýzu, z níž vycházíme v Orbi při měření finančního zdraví, se vytváření kapitálu na vzdělání dětí řadí až na 37. místo z celkových 42 finančních témat k řešení. Vyšší prioritu má zejména zajištění rizik. Proto je důležité myslet také na pojištění odpovědnosti celé rodiny, životní pojištění rodičů (zejména pro případ dlouhodobé či trvalé pracovní neschopnosti nebo úmrtí) i pojištění dítěte (riziko vážné nemoci či úrazu, potřeby dlouhodobé péče či budoucí pracovní neschopnosti). Smyslem většiny pojistných produktů navíc je, aby bylo možné studium v zahraničí finančně realizovat i při nepředvídaných událostech v rodině,“ upozorňuje Šídlo a dodává, že pomineme-li zajištění rizik, pak má podle uvedené metodiky investice do vzdělání dětí vyšší prioritu než naprostá většina ostatních cílů.

Ty lze totiž odložit o pár let, zatímco dítě se do školy už pravděpodobně nevrátí. Pokud také studium v zahraničí zvýší budoucí příjem dítěte nebo urychlí jeho kariérní růst, přinese to podle Šídla pozitivní dopad i do celkového rodinného cashflow. V praxi to pak pro ty běžné střední školy odpovídá investici od první třídy přibližně 1000 až 3000 korun měsíčně.

Češi spoří o sto šest. Některé banky tak znovu vylepšují sazby spořicích účtů

Money

Úspory tuzemských střadatelů na spořicích účtech rostou. Lidé spoří o sto šest, migrují mezi bankami a vyhledávají ty nejlepší možnosti na trhu a banky to jasně vidí, takže si hrají znovu se sazbami směrem nahoru. Momentálně je tak znovu reálné i bez speciálních podmínek získat na spořicím účtu zase i čtyřprocentní zhodnocení. V nejbližších dnech se navíc čeká úprava sazeb i spořicích účtů i u dalších bank.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Mladí Češi už peněženku nepotřebují. Stačí jim mobil

Money

Mobilní platby u mladých Čechů dominují. Plastové karty jsou pro ně jen záloha, když to jinak nejde. Sice je lákají investice, příliš se v nich ale nevyznají, a navíc dost naslouchají finfluencerům. Stále tedy mají, co zlepšovat. Vyplývá to z průzkumu o Generaci Z, který realizovala Moneta Money Bank spolu se společností Visa a organizací Nekrachni.                                                                             

Věra Tůmová

Přečíst článek

Češi spoří dětem ve stavebku miliardy, někteří o chlup výhodněji. Tady je přehled nabídek

Money

V jakých životních obdobích dítěte se nejčastěji sjednává stavební spoření? Co motivuje rodinu spořit dítěti právě do stavebka. A podle čeho si vybrat pro dítě stavební spoření? Přinášíme porovnání poplatků i bonusů.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Nejčastější chyby, které Češi dělají u životního pojištění. Neděláte je taky?

Money

Špatně sjednané životní pojištění se pozná nejčastěji až v okamžiku, kdy dojde k pojistné události a klient potřebuje peníze z pojistky. Tato situace je podle poradců ze společností Partners a Broker Consulting v Česku běžnějším problémem, než by se mohlo zdát. Ověřte si, zda některé z těchto nejčastějších chyb neděláte i vy, dokud je čas to v pojistce ještě upravit.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Když jedete autem Prahou, ani v září se téměř nikam nedostanete. Obvykle se opravy silnic či mostů soustředily do prázdninových měsíců. S jakýmsi předpokladem, že v létě jsou lidé u moře, takže když se rozkope město, nikomu to moc nebude vadit a každý to pochopí.

Nyní je září, nicméně přes Prahu autem neprojedete. Seznam pokračujících oprav či renovací je nekonečný. Václavské náměstí je jako po bombardování. Ale jakákoliv ulice či náměstí, kam se podíváte, také. Namátkou, Plzeňská, hlavní výpadovka z města na západ. Neprůjezdná. Florenc, kam míří autobusy na centrální nádraží z celé země i z ciziny. Ulice kolem, neprůjezdné. Legerova ulice, tepna automobilové dopravy v Praze kolem Národního muzea, těžko průjezdná. Kvůli budování pofiderní tramvajové trati na Václavské náměstí.

Ať jedete v Praze autem kamkoliv, problém. V městské části Praha 7 se k tomu rovnou přiznali. Nemáme rádi auta. To vzniklo od doby vlády Jana Čižinského, anarchisty pod hlavičkou Praha sobě. Kde byly dva pruhy pro auta, je najednou jenom jeden. A kolony aut. Když vjedete na Prahu 7 dejme tomu z Dejvic, Praha 6, uvítají vás na prahu Korunovační ulice kovové sloupky, které stahují auta do jednoho pruhu. Tisíc let se tam jezdilo ve dvou pruzích.

Aktivisté z tamní radnice zcela zdemolovali dopravu v této části města. Nechali udělat pruh pro cyklisty. Na cyklistu byste tam čekali půl dne. Podobně postupují i v ostatních městských částech i v dalších městech země.

Dalibor Martínek: Ví Okamura něco víc než my? Už si vybírá ministerstva

Názory

Tomio Okamura už si vybírá, která ministerstva po volbách obsadí svými lidmi. Možná je to jen jeho standardní velkohubost. Nebo že by měl nějaké informace, které se k nám ostatním nedostaly?

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Ne všichni chtějí jezdit na kole

V Česku je devět milionů registrovaných aut. Ale na některých radnicích si myslí, že všichni chtějí jezdit na kolech. Je celkem pochopitelný název nové strany Petra Macinky, blízkého spolupracovníka konzervativního Václava Klause, Motoristé sobě. Macinka aspiruje do Poslanecké sněmovny a všichni jsou napjatí, zda se mu vstup do sněmovny povede. Čižinský a podobní cyklisté mu v tom značně pomáhají.

Ne každý souzní s pohrobkem Václava Klause. Možná její myšlenky většina lidí ani nesleduje. Ale, všichni jsme motoristy. Tedy, ne politicky, prakticky. Pražský náměstek pro dopravu, odpůrce dopravy Zdeněk Hřib, nyní Pirát, například nechal slavnostně snížit na pražské Ohradě dva pruhy pro auta na jeden, aby na úkor řidičů rozšířil zastávku pro tramvaje. Holedbal se tímto kouskem jako velkým úspěchem. Ráno ani odpoledne tam autem nejezděte, nejde to projet.

Automobilová doprava ve městě čím dál víc vázne. Za vydatného hýkaní progresivních politických uskupení. A ke vzteku normálních občanů, kteří jezdí do práce nebo vozí děti do školky. Přeci jen, silnice ve městech vznikly nejdříve pro koňské povozy, následně pro auta, jestli to někdo zapomněl.

Do toho městská firma TSK, která spravuje ulice či parky a má rozpočet asi sedm miliard korun, rozkopala, co šlo. Čili, doprava po městě ještě horší. Tady by mohlo stěžování na boj politiků s řidiči, občany a voliči, skončit.

Dalibor Martínek: Mzdy dál rychle rostou. Ale ceny také

Názory

Mzdy v Česku vzrostly ve druhém čtvrtletí roku téměř padesát tisíc korun, meziročně je to o 7,8 procenta víc. Statistici se pochlapili a po víc než dvou měsících to konečně spočítali. A protože podle aktuálních dat vzrostla v červenci hodnota nových zakázek v průmyslu meziročně o téměř sedm procent, dá se čekat tlak na další růst mezd.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Bytová výstavba vázne

Má to ovšem ještě jednu rovinu. Zatímco erární firma, která zničila silnice po celém městě, za přispění aktivistických politiků, má miliardy na likvidaci řidičů, obyvatel města, tak něco mnohem podstatnějšího vázne. Výstavba bytů. Tu si řada politických stran vetkla do vínku jako jednu z priorit. Dokonce, hanebně, i Piráti, jejichž Ivan Bartoš zmatlal digitalizaci povolovacího řízení.

Výsledkem je, že Pražané nejen že nemohou po městě jezdit autem, ale ani nemohou pořizovat bydlení. Předvolební sliby jsou liché, nikdo nepostaví tisíce levných nájemních bytů do roka a do dne. Povolovací řízení bude i po volbách trvat deset let. Mladí, kteří na něj čekají, už nebudou tak mladí. OECD k tomu aktuálně vydala novou zprávu. Takže čtěme: Dostupné bydlení v Česku patří podle odborníků z OECD mezi největší společenské výzvy. Podle indexu organizace vzrostly ceny bytů mezi roky 2008 až 2024 o více než třicet procent. Ceny nájmů se za stejné téměř zdvojnásobily.

K řešení dostupnosti bydlení podle OECD nestačí dílčí opatření, je zapotřebí dlouhodobá a koordinovaná strategie, která propojí bytovou politiku s územním plánováním, daňovým systémem i sociálními službami.

Takže si to shrňme. Bydlení nebude, teror občanů města na silnicích bude čím dál tvrdší. Vlastně, kdo by se to té Prahy chtěl stěhovat. Jenže, Praha každým rokem roste o deset tisíc lidí. Roste a zvětšuje se. A stává se vůči svým obyvatelům čím dál nepřátelštější.