Dvě unikátní linie geneticky upraveného ječmene vyseli tento týden na malém pokusném poli vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR v Olomouci. Jde o důležitý odborný experiment, ale současně i o pokus prolomit nechuť evropských spotřebitelů i regulačních orgánů ke genetickému inženýrství zemědělských plodin.
Olomoučtí výzkumníci chtějí zjistit, zda genetické úpravy pomohou tomuto ječmeni přizpůsobit se změnám klimatu. A v neposlední řadě i zajistit stabilitu produkce piva.
Použitý geneticky upravený ječmen vychází z odrůdy jarního ječmene Golden Promise. Zatímco ozimý ječmen se používá zejména ke krmení zvířat, ječmen setý na jaře je mnohem kvalitnější a směřuje na výrobu sladu pro vaření piva. Vědci vytvořili dvě pokusné linie metodou CRISPR, známou jako „molekulární nůžky“. Tato technologie umožňuje velmi přesné zásahy do DNA.
Výzkumníci se zaměřili na gen VRN1, který u rostlin funguje jako jakýsi biologický spínač – určuje, jak rostlina reaguje na chlad a kdy má začít kvést.
Pivní maraton. Nový projekt ukazuje téměř roční cestu od pole až do půllitru
Výroba piva v Česku nezačíná v pivovaru, ale na polích a chmelnicích. Nový projekt mapuje celý proces – od jarního setí až po stáčení – v přímém přenosu trvajícím zhruba 280 dní. Zapojeni jsou zemědělci i pivovarníci, kteří přibližují jednotlivé fáze vzniku piva i širší souvislosti oboru.
„Jarní ječmen bývá ohrožen půdním suchem, které v posledních letech nastupuje stále dříve,“ říká vedoucí experimentu Jan Šafář z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd. „Chtěli bychom tedy plodinu vysévat dostatečně dlouho předtím, než se začne sucho projevovat. K tomu ale potřebujeme, aby byla odolná proti chladu, který se brzy po zimě ještě na poli projevuje.“
A to zřejmě splňuje první linie jejich geneticky upraveného ječmene, která by měla přežít i jarní mrazíky. Vědci dokonce uvažují, že výzkum by mohl vést k odrůdám chladu odolného sladařsky kvalitního jarního ječmene, které by bylo možno vysazovat už na podzim, tak jako méně kvalitní ozimý ječmen. „To by byl přínos pro zemědělskou ekonomiku,“ zdůrazňuje doktor Šafář.
Druhá nyní zkoušená linie ječmene vznikla trochu náhodou: Některé rostlinky geneticky upraveného ječmene totiž v laboratoři přestaly standardně kvést a vytvářet semena, ale začaly se množit vytvářením nových výhonků.
Něco takového je u ječmene neznámé. Vyplývá z toho, že rostlina se množí, aniž by se její vlastnosti měnily. Rostliny této druhé linie prokázaly mnohem delší životnost než běžná plodina, proto jim výzkumníci trochu nadneseně říkají „nesmrtelný ječmen“.
„Mohlo by to vypadat tak, že jednou vysejete, a pak třeba pět let vždycky jenom rostlinu ořežete a ona pak sama znovu obroste,“ popisuje Jan Šafář. Pokud by se vědcům podařilo zkombinovat schopnost trvalého růstu s tvorbou klasů, zemědělci by nemuseli pole každoročně znovu osévat. Což by znamenalo úspory práce a pohonných hmot. Ve světě se dané téma intenzivně studuje. Pokud k poznání přispěje olomoucký „nesmrtelný“ ječmen, tím lépe.
Popsané vlastnosti se však zatím mohly projevovat jen v laboratorním prostředí. Proto výzkumníci nyní obě linie ječmene vyseli na malinké pole o velikosti 100 čtverečních metrů, dobře oddělené od okolí. Na něm budou několik let pozorovat, jestli se nové kvality ječmene udrží i v přirozených podmínkách.
Genetičtí inženýři naučili bakterie levně vyrábět zřejmě zdravý nízkokalorický cukr
Neomezeně si pochutnávat na sladkém a neohrožovat tím své zdraví ani linii – to je sen mnoha lidí. Podobně jako cpát se tučnými jídly a netloustnout. Věda a průmysl nabízejí řešení. Jenomže ne vždy se ukážou jako funkční.
Geneticky modifikované (GM) zemědělské plodiny se za posledních třicet let rozšířily na všechny kontinenty kromě Antarktidy a Evropy. V Antarktidě je to dáno mrazivým podnebím, v Evropě spíše rezervovaným postojem veřejnosti, která pěstování GM plodin často odmítá, takže i úřady jsou vůči těmto rostlinám velmi opatrné.
Ve světě se pěstují plodiny, které se díky zásahu do genetické výbavy samy ubrání hmyzím škůdcům, nevadí jim postřik proti plevelům, dávají lepší úrodu, odolávají vedru a suchu, protože lépe hospodaří se získanou vodou...
Jen v Evropě se po marných pokusech přesvědčit veřejnost o výhodách těchto plodin situace usadila tak, že některé státy genetické modifikace v zemědělství nepovolují vůbec, v jiných je jejich pěstování tvrdě sešněrováno předpisy. V praxi se na evropských polích GM plodiny prakticky nevyskytují. Přitom se však v Evropě ve velkém používají krmiva pro dobytek z GM sóji nebo kukuřice dovážené z USA a Jižní Ameriky, které není čím nahradit.
Loni v prosinci Evropský parlament a Rada EU (tu tvoří ministři z členských zemí) dosáhly dohody o uvolnění pravidel pro geneticky upravené plodiny. Ale jen pro ty upravené novějšími technologiemi, jako je již zmíněný CRISPR. Nicméně i tak zůstává v pravomoci členských států rozhodovat o nich samostatně. V praxi se to zatím ještě nijak neprojevuje.
Drobný pokus zahájený tento týden na Hané by tedy snad mohl dokázat, že i v České republice jsou genetické modifikace plodin užitečné.
Vakcína s pěnou: Pivo by mohlo chránit před viry díky geneticky upraveným kvasinkám
Nebude nutné jít na očkování, prostě vypijete pivo a potřebnou očkovací látku dostanete v něm, tvrdí americký virolog Chris Buck. Jde o prosazování zajímavého nápadu, jak očkování zjednodušit a zpříjemnit a ještě přeměnit farmaceutický průmysl. Ale postup současně porušuje základní pravidla vývoje léčivých přípravků.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Genové inženýrství se zase přiblížilo k evropským polím
Když nemáte konkurenci, dá se s nadsázkou říci, že neexistujete. Rektor Vysokého učení technického (VUT) Ladislav Janíček v rozhovoru pro Export.cz připomněl, že univerzity se dnes více než kdy jindy nacházejí v nekompromisní mezinárodní konkurenci. „Jako technická univerzita pracujeme s technologiemi a ty dnes představují žádaný strategický kapitál. Kromě toho je základem konkurenceschopnosti sepětí univerzity s potřebami společnosti, a to jak ve vzdělávání, tak v aplikovatelnosti a relevanci výsledků výzkumu,“ řekl rektor brněnské techniky.
Jedním z měřítek úspěšného výzkumu je podle Ladislava Janíčka míra přenosu znalostí a technologií do praxe včetně podnikání. A pod Špilberkem se v tomto podařilo zájmy Jihomoravského kraje, města, zdejších univerzit i firem jedinečně sladit a jejich aktivity propojit.
Rektor připouští, že mnohem větším důrazem na propojení výzkumu a podnikání se oproti Evropě vyznačují Američané, kteří dokáží velmi dobře pracovat se znalostmi, s know-how. Právě tímto směrem míří i VUT: „Jasně jsme si řekli – učiňme transfer znalostí a podnikání preferovanou prioritou, neházejme lidem klacky pod nohy, zrušme byrokratické překážky, vytvořme motivační podmínky a našimi spin-offy a startupy se pochlubme. Naší vizitkou je, když se k nám jejich zakladatelé hrdě hlásí a vrací se, aby v podpoře podnikání pomohli nebo se dokonce stali i jeho investory.“
Podle Ladislava Janíčka je důležité se také otevřít světu a získávat špičkové odborníky i ze zahraničí. Na druhé straně je ale smutné, když se třeba přednímu českému vědci, který se prosadil v zahraničí, po jeho návratu nepodaří nastavit vhodné podmínky, nedostane se mu podpory a on potom zklamaně zdejší akademické prostředí opustí. „V Česku máme bohužel stále problém zajistit adekvátní podmínky – zejména ty finanční – pro příchod vědeckých špiček, včetně návratu našich absolventů,“ dodal rektor. VUT se snaží ukázat, že to ale možné je.
Mnozí lidé v zahraničí si spojují naši zemi především s Prahou. Když jsme ale na webu Export.cz přinášeli příběhy různých nových technologií, inovací, inspirativních vědců, startupů nebo i tradičních firem, které navazují na tradice a přitom dokáží jít s dobou, museli jsme často zamířit do Brna. Existuje podle vás něco jako „fenomén Brno“? Nebo je to trochu klam?
Už dlouho zastávám názor, že to je do značné míry fenomén „druhého města“, které se ocitá v přirozené soutěži vůči tomu prvnímu. Zároveň je to výzva. Když nemáte konkurenci, není soutěž a obvykle tedy není ani motivace k vývoji či rozvoji. Dá se s nadsázkou říct, že pokud nemáte konkurenci, vlastně ani neexistujete.
Brno je zároveň univerzitní město. To jistě platí i pro Prahu, ale koncentrace vysokých škol v poměru k počtu obyvatel je zde opravdu velká. Brněnské univerzity pokrývají celou šíři spektra vysokoškolského vzdělávání. Podstatné ale je, že se tady podařilo sladit zájmy regionu, Jihomoravského kraje, města, zdejších univerzit i firem a propojit jejich aktivity. Kromě toho zde máme unikátní koncentraci technologií a špičkové moderní výzkumné infrastruktury, které se vybudovaly zejména v posledních dvou dekádách.
Je to i díky tomu, že si Česko kdysi prosadilo nasměrování evropských strukturálních fondů právě do jejich rozvoje. Navíc se podařilo vytvořit těsné propojení s průmyslem i širší aplikační sférou, například v oblasti zdravotnictví či justice. Typickými příklady takové technologické excelence spojené s VUT jsou elektronová mikroskopie, polovodičové technologie, letecké a kosmické inženýrství i další obory.
iStock
Vladimír Müller: Neskrývám se za značku. Moje jméno prodává. A taky zavazuje
Společnost Dr. Müller Pharma z Hradce Králové, která je významným českým vývozcem léčiv, zdravotnických prostředků a doplňků stravy, už dobyla více než pět desítek zahraničních trhů. Nyní se posouvá k budování vlastních zahraničních filiálek, první otevřela loni v Mongolsku. „Naším cílem je export, export a ještě jednou export. Chceme vývoz organizovat vlastními silami, nebýt závislí na lokálních partnerech a zakládat pobočky,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz zakladatel a majitel firmy Vladimír Müller.
Říkáte, že některé nové technologické obory se rozvíjely v posledních desetiletích. Zrovna elektronová mikroskopie je ale ukázkou odvětví s dlouhou tradicí.
Elektronová mikroskopie má u nás opravdu bohatou historii. Jsem rád, že u zrodu tohoto oboru byl profesor naší univerzity Armin Delong. Jednou z firem, které se výrobou mikroskopů v Brně zabývají, je vedle společností Thermo Fisher Scientific a Tescan také Delong Instruments, která nese jeho jméno. Historické tradice se ale týkají i dalších oborů. Málo se ví, že už od 70. let minulého století se naše město podílelo na vývoji družic a zejména komunikačních systémů k družicím. To se úročí v nebývalém rozvoji současných vesmírných aktivit. Kosmický průmysl má v Brně svoje zázemí v řadě firem, které jsou dnes silně propojeny s naší univerzitou. Jako dosud jediná v Česku nabízí specializovaný magisterský studijní program v oblasti kosmických technologií Vesmírné aplikace.
V Česku máme bohužel stále problém zajistit adekvátní podmínky – zejména ty finanční – pro příchod vědeckých špiček, včetně návratu našich absolventů,“ dodal rektor.
Když zůstaneme u tohoto odvětví, v Brně podniká mimo jiné nadnárodní společnost Honeywell. Ukazuje se, že zdejší tradice dokázaly přilákat i významné zahraniční firmy?
Přesně tak. Honeywell je jedním z klíčových strategických partnerů VUT – v leteckém i kosmickém oboru. Díky působení podobných významných firem získáváme další výhody zejména z koncentrace průmyslového výzkumu a vývoje. Příkladem je i Thermo Fisher Scientific.
I ten přišel za tradičním odvětvím – v tomto případě elektronovou mikroskopií…
O dlouholeté tradici – téměř třicetileté – můžeme mluvit i v případě naší těsné spolupráce s onsemi, dříve Teslou Rožnov, v oblasti polovodičových technologií. Odborníci z onsemi na naší Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií dokonce učí a úzce spolupracujeme na výzkumu. V současnosti také na naší univerzitě sídlí národní kompetenční centrum pro polovodiče, jedno z 27 v Evropské unii, které vzniklo v návaznosti na Evropský akt o čipech.
České „mozky na kolejích“ válcují světovou konkurenci. Tramvaj 52T je naše technologická vizitka, říká Ignačák ze Škody Group
Výroba kolejových vozidel zůstává klíčovým oborem pro českou ekonomiku a export. Podmínkou je, že Česko udrží kvalitní výzkum a vývoj, který propojí tradiční české produkty s moderními technologiemi. „Do našich vlaků a tramvají přidáváme velmi inovativní prvky. Troufnu si říct, že naše nová tramvaj 52T pro Prahu je jednou z nejlepších na světě,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz místopředseda představenstva Škody Group Tomáš Ignačák, který je také předsedou předsednictva Asociace českého železničního průmyslu (ACRI).
Brno je v tomto smyslu napojené nejenom na Jihomoravský kraj, ale širší region, který zasahuje třeba až do Rožnova pod Radhoštěm, tedy do Zlínského kraje. Vnímáte to tak i na VUT?
Tyto tradiční vazby jsou důležité. Ostatně i Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně svého času vznikla na bázi technologické fakulty Vysokého učení technického. A VUT je univerzita s nadregionální působností. Spolupráci rozvíjíme s průmyslovými partnery i regiony, a to i v zahraničí. Naši absolventi jsou žádaní a nacházejí široké uplatnění ve všech průmyslových odvětvích v celém Česku. Můžeme uvést třeba automobilový průmysl, konkrétně Škodu Auto v Mladé Boleslavi, nebo energetiku, kde máme dlouholetou spolupráci s ČEZ a jadernou elektrárnou v Dukovanech.
Od výzkumu k byznysu
Vztahy mezi výzkumnými institucemi a byznysem v Česku často nejsou ideální. Řekl byste, že Brno se v tomto směru nějak liší?
Po nástupu do vedení naší univerzity v roce 2022 jsme se na tyto vztahy zaměřili velmi intenzivně. Ustavili jsme novou průmyslovou radu, nikoliv jen jako formální těleso, ale jako skutečně funkční orgán, který je hodně aktivní. Spolupracujeme s průmyslem ve výzkumu a vývoji na smluvní bázi i v různých projektech a vytváříme také nové studijní programy tak, aby odrážely kvalifikační potřeby budoucích zaměstnavatelů našich absolventů. V rámci průmyslové rady pak spolupracujeme i na transferu technologií, znalostí a podpoře jejich obchodování. Připomínky průmyslových partnerů jsou cenné – koneckonců jsou to oni, kdo aplikuje výsledky i našeho výzkumu v praxi.
Od Prahy až po Tokio. Vojtěch Kačena staví bateriová úložiště a míří mezi globální elitu energetiky
Česká skupina Second Foundation se hodlá zařadit mezi nejvýznamnější evropské investory do bateriových úložišť. „Máme už pět dokončených projektů, především v Japonsku a Německu, a dalších dvacet úložišť stavíme,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz podnikatel a investor Vojtěch Kačena, který Second Foundation spoluzakládal a je dnes její hlavní tváří.
Bývalý šéf pražského Ústavu organické chemie a biochemie Zdeněk Hostomský nám před časem v rozhovoru popisoval, jak se tato proslulá výzkumná instituce rozhodla zřídit dceřinou společnost pro technologický transfer. Inspirovaly se tím i některé univerzity. Vy jste to pojali jinak?
Ano. Občas se podobné úvahy objeví i tady, ale zakládání podobné společnosti nechystáme. Dlouhá léta jsem se zabýval organizací a financemi včetně zhodnocování znalostí, takže vím, že jsme schopni si nastavit potřebné podmínky i procesy uvnitř univerzity. Je jen třeba vědět jak. I když jsme veřejnou institucí, které se obvykle potýkají s určitou svázaností legislativou a těžkopádností rozhodování, umíme nastavit dostatečně efektivní smluvní vztahy i uvnitř univerzity. Pokud by se někdo domníval, že na dceřinku lze lépe přenést jistá rizika, tak mu říkám, že odpovědnost nepřenese. Moje zkušenost ukazuje, že takové dceřinky obvykle začnou dříve nebo později žít vlastním životem, přitom pracují se jménem univerzity. V tom vidím určité riziko, protože musíme přemýšlet i o naší reputaci. Je to o slučitelnosti obchodních a akademických zájmů i priorit, které nebývají vždy totožné, ale v současnosti to je také o složité geopolitické situaci, kdy všechny potenciální spolupráce nemohou být úplně otevřené. Kapitál přitom nezná hranic.
Svým modelem motivace vědců, zaměstnanců univerzit i studentů ke komercializaci výzkumu je známé například Švédsko, které umožňuje snadný transfer know-how do nově vznikajících společností. Chcete jít touto cestou?
I my jsme transfer velmi liberalizovali. Jasně jsme řekli, že podnikání k univerzitě, a zvláště k technické, patří. Přenesli jsme také rozhodovací kompetence v tomto směru na fakulty, které jsou zdrojem i nositelem příslušného know-how. Na úrovni celé univerzity vytváříme metodickou, konzultační i administrativní podporu, staráme se o duševní vlastnictví, jeho ochranu a zajišťujeme související procesní podporu. Zdůrazňujeme, že kariéra na univerzitě má tři možné scénáře – za prvé ten primární, tedy být pedagogem, za druhé být výzkumníkem, přičemž tyto dvě cesty se propojují.
Třetí možný scénář je stát se v uvozovkách podnikatelem. Zdaleka ne každý chce a je schopen směřovat k podnikání, vytvořit podnikatelský záměr a jít za jeho naplněním. Spolupracujeme s Jihomoravským inovačním centrem (JIC) jako inovační agenturou i technologickými parky při vytváření byznys plánů nebo zajištění prostor pro podnikání. JIC mimo jiné provozuje dva technologické inkubátory přímo v kampusu naší univerzity a třetí, kreativní, inkubátor i hub v našem objektu v centru města. Spolupracujeme také s nizozemskou společností CTP, developerem technologických a průmyslových zón, konkrétně v Brně na Černovických terasách, kde i naše univerzita bude mít svoje zázemí.
České motory dominují i v éře dronů. Konkurence nás těžko dožene, říká šéf PBS
Na přelomu tisíciletí se skupina PBS Group, která navazuje na více než 200 let starou brněnskou strojírenskou tradici, zabývala novou vizí. Vyhodnotila si různé signály ze světa a došla k závěru, že velkou budoucnost mají bezpilotní letouny. „Rozhodli jsme se, že naší parketou budou motory právě pro drony,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Milan Macholán, generální ředitel firmy PBS Velká Bíteš.
Nový rektor ČVUT Michal Pěchouček, s jehož příchodem jsou spojovány i velké naděje průmyslníků, říká, že pražská technická univerzita nemá žádné Jihomoravské inovační centrum, takže musí hledat jiné cesty. To je docela vypovídající. Souhlasíte?
Něco to jistě vypovídá. Osobně s příchodem Michala Pěchoučka také spojuju naděje na další rozvoj vztahů mezi našimi dvěma univerzitami. Už dnes se v mnoha oblastech doplňujeme, koordinujeme a hlavně spolupracujeme. Společně například rozvíjíme zmiňované národní polovodičové centrum.
To sídlí v Brně…
Sídlí v Brně a ČVUT je jeho klíčovým partnerem, stejně jako VUT. Dalšími členy jsou výrobce čipů onsemi, přední brněnský designér čipů Codasip, zmiňované JIC a Český národní polovodičový klastr. V oblasti polovodičů tu vzniklo skutečně silné propojení vzdělávání, výzkumu a podnikání. Spolupráce s JIC je na VUT mnohem širší. Vedle coachingu a inkubace společně podporujeme podnikání studentů. I díky tomu na univerzitě vznikají studentské startupy, spin-offy. Podnikatelské záměry studentů navíc podporujeme soutěží Pojď podnikat, kterou organizujeme také společně s JIC. Každý rok vybereme deset nejlepších podnikatelských záměrů a pomáháme jim s JIC dotvořit byznys plán. Kromě toho jsme na univerzitě vytvořili zastřešující systém podpory podnikání ContriBUTe. Ten zajišťuje podporu rozvoje podnikání, sdílení dobrých praxí či školení v tématech, jako je třeba právě vytvoření byznys plánu nebo řízení firmy.
Brněnský Whalebone chrání „bránu internetu“. Poptávka je až šílená, říká šéf firmy
Spoluzakladatel a výkonný šéf firmy Whalebone Richard Malovič nemá malé ambice. Pokud se tato brněnská kyberbezpečnostní firma dostane na někdejší úroveň Avastu, jak jí mnozí předpovídají, Malovič by si představoval jiné vyústění jejího podnikatelského příběhu. „Já bych si také býval přál, aby Avast nakonec převzal americkou společnost Norton, ne naopak,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz. Malovičovým krédem je realizovat akvizice, nikoliv být koupený někým jiným.
Vědec Tomáš Kazda, který působí na vaší univerzitě a patentoval svoje řešení lithium-sirné baterie, mluvil v rozhovoru pro Export.cz o tom, jak se mu v minulosti nepodařilo v Česku vytvořit startup. Na využití patentu se dohodl s norskou společností…
To se vracíme do doby, kdy podnikání na českých univerzitách bylo tak trochu tabu a příliš se nepodporovalo. Dnes je to, alespoň na VUT, úplně naopak. V této oblasti akumulace energie jsme iniciovali vznik bateriového klastru, který má u nás své sídlo. Baterie jsou mimochodem dalším příkladem oboru, v němž se dnes výzkum a vývoj koncentruje do Brna. A Tomáš Kazda je jedním z jeho klíčových reprezentantů a koordinátorů. Dlouhodobě spolupracujeme i s jihokorejskými partnery, kteří v této oblasti patří ke světovým lídrům.
Dnes by měl Tomáš Kazda větší šanci díky podpoře univerzity?
Rozhodně. Dobře víme, že unikátní technologické výsledky nemůžou zůstat ležet ladem, proto jsme zjednodušili celý proces vzniku spin-offů a startupů. V jednotlivých případech se podle okolností rozhodujeme, ve kterých spin-offech chceme mít majetkový podíl a ve kterých ho mít nepotřebujeme. Ten podíl nemusí být příliš velký, uvědomujeme si, že musíme nechat firmu dýchat. Také chápeme, že nějakou dobu trvá, než se taková společnost rozvine. A už jsme zaznamenali velmi úspěšné exity z podobných spin-offů. Příkladem je firma Flowmon Networks, která vyvíjí a vyrábí produkty pro monitorování a zabezpečení počítačových sítí a aplikací. Měli jsme v ní čtyřprocentní podíl. Při exitu se počáteční kapitálový vklad třeba do Flowmonu zhodnotil na 280násobek. Dnes je to velmi úspěšná, mezinárodně fungující firma. Máme našlápnuto k dalším podobným exitům. Kořeny na VUT má koneckonců i zmiňovaná firma Codasip, která také uspěla v mezinárodním měřítku.
Brno lije desítky milionů do ShipEx Arény a chystá stadion na návrat mezi elitu
Rekordní návštěvy, sdílený provoz dvou klubů a reálná šance na první ligu. Brněnská ShipEx Aréna zažívá nejvytíženější období své historie. A město spolu s provozovatelem otevírá investiční kohoutky. Během dvou let má do modernizace stadionu zamířit více než 32 milionů korun. Nejde ale jen o fotbal. Ve hře je ekonomika, development i budoucí podoba sportovní infrastruktury Brna.
Export.cz se mimo jiné často věnoval tomu, jaký přínos mají aktivity českých firem a vědců na zahraničních trzích zpětně pro samotné Česko. Mohl byste k tomu doplnit vaše zkušenosti z VUT?
Excelentním příkladem je společnost Sewio Networks a její spoluzakladatel Milan Šimek, náš bývalý student a doktorand. Firma Sewio se zabývá výrobou takzvaného lokalizačního systému, který dokáže v reálném čase přesně sledovat pohyb lidí, strojů, vozidel i zboží, a Milan Šimek ji úžasným způsobem rozvinul ve Spojených státech. Nedávno se vrátil na naši univerzitu, investoval do vybavení laboratoře na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií a dnes se na univerzitě také aktivně podílí na podnikatelském poradenství a spolupráci s JIC.
Příklady lidí jako Milan Šimek navíc mají silný motivační efekt pro další zájemce o podnikání a technologický transfer. Karel Masařík, někdejší zakladatel a vůdčí osobnost Codasipu, zase přispívá k rozvoji polovodičového ekosystému jako ředitel národního polovodičového centra. Spolupracujeme i s Janem Neumanem, spoluzakladatelem našeho někdejšího spin-offu NenoVision – další high-tech firmou, která se prosadila s přídavnými zařízeními k elektronovým mikroskopům a navázala spolupráci s proslulým americkým designérem čipů Nvidia.
Stanislav Šulc: Svět vyděsil nový model AI od Anthropicu. Zdá se, že oprávněně
Co dokáže nový model Mythos od Anthropicu? Nejspíš hodně, když se kvůli němu schází americký ministr financí se šéfy bank a kyberbezpečnostní firmy na celém světě panikaří.
Vaším absolventem je také Tomáš Mikolov, mimořádně úspěšný český vědec v oboru umělé inteligence, jehož výzkum přispěl ke vzniku chatbotů typu ChatGPT. Později pracoval v Microsoftu, Googlu nebo Facebooku, ale nám popisoval, jak nejdůležitějších objevů dosáhl už na VUT. Přesto je více citován v souvislosti s prací v Americe. Mnozí si podle něj neuvědomují, jak silné je vědecké PR zvláště v Kalifornii. Práce tamních vědců má automaticky mnohem větší ohlas, hned si jí všímají potenciální investoři…
Myslím, že toto téma hodně souvisí s celkovou kulturou v Evropě, zvláště ve střední Evropě. Spojené státy se vyznačují mnohem větším důrazem na podnikání a dokáží velmi dobře pracovat se znalostmi, s vlastním know-how. Evropa se jim snaží přiblížit a platí to i pro VUT. Z mého pohledu bylo důležité jasně říct – probůh, hlavně neházejme lidem klacky pod nohy, zrušme byrokratické překážky, neskandalizujme podnikání, ale učiňme jej prioritou, a pochlubme se našimi spin-offy, startupy. Také si važme toho, když se k nám jejich zakladatelé hlásí a vrací. Americké univerzity mohou být mimo jiné vzorem i v tom, jak spolupracují se svými absolventy. Je smutné, že Tomáš Mikolov po návratu do Česka necítil dostatečnou podporu a zdejší akademické prostředí nakonec zase opustil.
Jak jste tento odchod vnímal?
V Česku máme stále problém zajistit potřebné podmínky – včetně finančních – pro příchod vědeckých špiček, a to i včetně návratu našich absolventů. Naštěstí z vlastní zkušenosti víme, že to možné je. Na VUT se po několika letech strávených v zahraničních výzkumných institucích vrátil například náš absolvent a dnes vědec Petr Neugebauer, který se zabývá paramagnetickou rezonancí. A získali jsme dalšího skvělého vědce – Eric Glowacki se na špičkové úrovni zabývá výzkumem v oblasti neurověd a biomedicínského inženýrství. Potřebujeme dál posilovat adekvátní zázemí pro příchod excelentních zahraničních vědců, včetně startupového bydlení pro jejich rodiny do doby, než si zařídí vlastní. A velkým tématem je pro nás celkové financování vysokého školství v České republice ve srovnání se zahraničím – měřeno třeba podílem na HDP.
Brno získává novou dominantu. Na Křenové ulici roste výškový dům, který se už teď prosazuje v městském horizontu a připomíná londýnský mrakodrap The Shard.
Petr Kapoun, výkonný šéf brněnské společnosti TRL Space, která se profiluje jako dodavatel družic a celých vesmírných misi, nám v dalším rozhovoru řekl, že když sladíme průmysl s vědou, dokážeme v Česku neuvěřitelné věci…
Souhlasím.
Souhlasíte i s tím, že kosmický nebo polovodičový průmysl jsou příklady odvětví, kde je propojení výzkumných institucí s byznysem naprostou nutností?
Je to tak. Vyžadují také určitou infrastrukturu na vysokých školách a potřebné zázemí. Náš studijní program Space Applications na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií vznikal ve spolupráci s firmami, včetně TRL. Je to program plně v anglickém jazyce a jeho studenti jsou současně ve firmách s vesmírnými aktivitami zaměstnáni. Kromě toho se na VUT vytvořil studentský tým YSpace, který se zaměřuje na tvůrčí aktivity v oblasti kosmických aplikací a vyvíjí i vlastní satelity, které posíláme na oběžnou dráhu.
Letos v červnu tak na orbitu zamíří v rámci mise Kostka první český satelit navržený a sestrojený výhradně studenty. Na palubě budou komponenty vyvinuté přímo členy týmu, které doplní už vyzkoušené součástky předních českých vesmírných firem. Je skvělé, že na podobných projektech naši studenti spolupracují i s průmyslovými podniky. Máme také studijní program Letecké a kosmické technologie na Leteckém ústavu na Fakultě strojního inženýrství.
Dříve jste v Leteckém ústavu sám působil. Asi máte k tomuto oboru hodně blízko?
Jsem opravdu velmi hrdý na to, že patřím do letecké komunity. Studovat letadla byl můj klukovský sen, který se vyplnil. Poté, co jsem vystudoval leteckou techniku na VUT, jsem pracoval ve firmě Let Kunovice. Důležité je, aby naši studenti měli podobnou průmyslovou praxi a pak se třeba i vraceli na školu pokračovat v akademické kariéře.
Připomenu ještě vznik národního polovodičového centra. Karel Masařík říká, že jste byl jeho tahounem. Označil byste se za vizionáře?
Především vycházím z mého přesvědčení, že silným motivačním prvkem je konkurence. A nepochybuju, že Češi dokážou v určitých oblastech technologicky konkurovat celému světu. Považuju za povinnost rektora, aby se snažil pro takové oblasti hledat maximální podporu. Platí to pro polovodičové technologie, kosmický průmysl, náš bateriový klastr, ale také jadernou energetiku, environmentální technologie a další obory. Vzhledem k vývoji ve světě jsou to stále více i obranné technologie. Důležité je, aby podpora těmto oborům procházela napříč celou univerzitou. Proto propojujeme jednotlivé obory a fakulty, usilujeme o interdisciplinaritu i sdílení kapacit. Polovodičovými technologiemi se tak dnes zabývá pět fakult. Podobné je to u jaderné energetiky i dalších oborů. Přesto tu dříve byly mezi různými fakultami a výzkumnými ústavy spíše hradby, jedni nevěděli o druhých. To se dnes významně změnilo a považuji to za jeden z výsledků úsilí vedení univerzity a také vedení fakult.
Když provoz řídí algoritmy, firmy řeší rekvalifikace
AI, data a prediktivní řízení provozu. Díky propojení technologií končí éra intuice a improvizace. Digitalizace zvyšuje efektivitu, ale i rizika. Kybernetická bezpečnost se stává provozní prioritou a investice do rekvalifikací zaměstnanců nutností.
Položím shrnující otázku na závěr. Možná nejznámější brněnskou firmou, která se v posledních desetiletích prosadila v oboru nových technologií, byla kyberbezpečnostní společnost AVG. Myslíte, že díky tomu všemu, o čem jsme mluvili, zde vyroste více takových AVG?
My takové cíle máme. A myslím, že už dnes se Brno může pochlubit firmami, které dokázaly rozvinout své nápady do úspěšných mezinárodních byznysů. Mluvili jsme například o společnostech Codasip, Flowmon, Sewio nebo NenoVision. Když zůstanu u příkladu národního polovodičového centra, jeho záměrem je zpřístupnit designovou platformu a pilotní výrobní linky vývojářům čipů, podpořit vznik nových startupů a spin-offů v tomto oboru.
Podobné cíle máme i v dalších odvětvích. Zmiňovali jsme také vesmírné technologie. Kdo by před dvaceti lety řekl, že brněnské firmy budou na světový trh dodávat různá technologická řešení pro vesmírné aplikace, třeba v oblasti senzorů, komunikace, ale i mechanických dílů? Technologické podhoubí se dál rozvíjí a je pravděpodobné, že z něj zase vyroste něco opravdu velkého. Hlavně věřím našim lidem, našim studentům a podporuji vše, co je může dovést k úspěchu – a jejich prostřednictvím i nás jako univerzitu.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Dalibor Martínek: Přijímačky na střední jsou brutální síto. Děti bohatých mají větší šanci
Co dokáže nový model Mythos od Anthropicu? Nejspíš hodně, když se kvůli němu schází americký ministr financí se šéfy bank a kyberbezpečnostní firmy na celém světě panikaří.
Za zhruba tři a půl roku, během nichž svět aktivně sleduje vývoj modelů umělé inteligence, se toho stalo poměrně hodně. Přesto nyní nastává poměrně bezprecedentní situace. Vedení Anthropicu, která vyvíjí nástroj Claude, odmítlo uvést nejnovější model své AI na trh s tím, že je příliš dokonalý a v důsledku potenciálně nebezpečný. Mohl by to být dokonalý marketingový tah, ale zdá se, že není.
Anthropic totiž oslovil klíčové technologické společnosti s tím, že jim jednak ukázal možnosti tohoto modelu, který má podtitul Mythos, zároveň jim věnoval tokeny v hodnotě 100 milionů dolarů. Cílem přitom má být, že firmy jako Apple, Microsoft, Amazon, Google a další využijí tyto kredity na opravu internetové infrastruktury a vůbec na služby, na nichž v současnosti v podstatě jede svět.
Je situace opravdu tak vážná? Nejspíš ano. Podle lidí, kteří měli možnost s modelem pracovat, totiž Mythos dokáže to, co doposud nedokázal žádný jiný systém: projít jakýkoli systém se sebedokonalejším zabezpečením, najít v něm chybu, tu využít a daný systém shodit. A co je možná ještě horší: Mythos se sám dokáže při podobném útoku měnit, aby byl ještě účinnější.
Potenciál pro zneužití je v podstatě nekonečný, z reakce těch, kteří jsou situaci nejblíž, se pak zdá, že obrana je prakticky nemožná.
Co by to znamenalo? Že každý člověk by pomocí tohoto nástroje dokázal zaútočit na libovolnou digitální infrastrukturu a tu když ne zničit, tak ochromit. Důsledky podobných možností jsou skutečně nedozírné, stačí připomenout kolaps řady systémů v červenci roku 2024, kdy kvůli chybě v aktualizaci bezpečnostního systému CrowdStrike spadly systémy po celém světě.
Dalibor Martínek: Přijímačky na střední jsou brutální síto. Děti bohatých mají větší šanci
Pro sto padesát tisíc mladých lidí přišly nejkrušnější okamžiky roku. Začaly přijímací zkoušky na střední školy. A přestože se podle statistického úřadu dostává na čtyřletá gymnázia 60 až 72 procent uchazečů, realita je mnohem dramatičtější.
Netušené možnosti nového modelu výzkumníci objevili například tím, že se mu podařilo najít a využít chyby v operačním systému Linux, která v něm existovala 27 let a nikdo si ji doposud nevšiml.
Vedle bezpečnostních hrozeb přináší tento model také jednu zásadní byznysovou otázku: když AI model dokáže najít chybu, kterou desítky tisíc odborníků neodhalili za téměř tři dekády, nevstupujeme definitivně do éry AI-kyberbezpečnosti? Mají firmy působící v této oblasti ještě nějaký smysl a budoucnost?
I zde se láme byznysový chleba. Anthropic totiž vytipoval několik bezpečnostních firem, které do svého pilotního projektu pozval. Jsou to samozřejmě americké společnosti jako CrowdStrike, Palo Alto Networks nebo Cisco. Ostatní budou mít pravděpodobně smůlu.
Firmy šetří miliardy, ale nevyužívají příležitost. Daňové odpočty na výzkum zůstávají stranou
Firmy v Česku investují do výzkumu a vývoje čím dál víc, ale paradoxně méně využívají daňové odpočty, které jim mohou výrazně ušetřit náklady. Nová data Českého statistického úřadu ukazují, že tento nástroj zůstává pro mnoho podniků složitý a nejistý.
