Na Vysočinu míří žlutý vlak, který chce konkurovat dálnici D1. RegioJet testuje novou jednotku Pesa s rychlostí až 200 km/h, třemi třídami, Wi-Fi, bezdrátovým nabíjením a kávou na palubě. Od prosince 2026 má změnit cestování mezi Prahou, Jihlavou a Brnem.
Na Vysočinu míří vlak, který chce změnit kulturu cestování v Česku. RegioJet testuje první jednotku Pesa pro linku z Prahy přes Havlíčkův Brod do Brna a Jihlavy. Nabídne rychlost až 200 kilometrů za hodinu, tři cestovní třídy, Wi-Fi, bezdrátové nabíjení i zrnkovou kávu na palubě. Jančura sází na to, že pohodlí může být nejlepší konkurencí dálnici D1.
První čtyřvozová elektrická jednotka řady 666 od polského výrobce Pesa Bydgoszcz dorazila na železniční zkušební okruh ve Velimi. Právě tam absolvuje sérii technických testů potřebných pro schválení provozu. RegioJet chce nové soupravy nasadit na linku R9 Praha – Havlíčkův Brod – Brno/Jihlava.
Celkem má dopravce převzít osmnáct jednotek, z toho jedenáct čtyřvozových a sedm třívozových. Vlaky jsou konstruované pro rychlost až 200 kilometrů za hodinu a počítají s provozem v Česku, Polsku a na Slovensku.
Pohodlí místo dálnice
Nové soupravy mají nabídnout komfort, který má cestující přesvědčit, že vlak může být plnohodnotnou alternativou k autu. Budou nízkopodlažní, klimatizované a vybavené Wi-Fi, zásuvkami, USB konektory, bezdrátovým nabíjením, moderním informačním systémem i vakuovými toaletami.
Cestující si vyberou ze tří tříd: Business, Standard a Economy. Na palubě bude prostor pro vozíčkáře, kola, kočárky i rodiny s dětmi. Chybět nemá ani kuchyňka s lednicí, mikrovlnnou troubou a kávovarem.
Nová éra Posázavského pacifiku. Od roku 2030 mají jezdit moderní bateriové vlaky
Posázavský pacifik čeká modernizace provozu. Praha a Středočeský kraj hledají dopravce, který od roku 2030 nasadí na trať nové bateriové vlaky za téměř 16 miliard korun.
„Krajské město Vysočiny se po šesti letech dočká přímého spojení s hlavním městem v dvouhodinovém intervalu. Cestující se mohou těšit na výrazně vyšší komfort i kvalitní servis včetně zrnkové kávy a dalšího občerstvení,“ říká majitel RegioJetu Radim Jančura.
Od prosince 2026 má RegioJet na lince R9 zajišťovat hodinový interval mezi Prahou a Havlíčkovým Brodem přes Kutnou Horu a Čáslav. Z Havlíčkova Brodu budou spoje pokračovat buď na Brno, nebo na Jihlavu.
Jiří Vančura: Byt už není „automaticky dobrá“ investice
Byt už není sázka na jistotu. Vyšší sazby mění logiku realitních investic a je snadné se u toho přepočítat. Rizikem pro dostupnost bydlení není jen výše sazeb, ale hlavně nedostatečná výstavba. „Bez zrychlení přípravy projektů se tlak na ceny v atraktivních místech úplně neztratí,“ uvádí Jiří Vančura, ředitel úseku nemovitostního financování Trinity Bank, ve svém výhledu, kam se podívá realitní trh v roce 2026.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
ČD zrychlují modernizaci. Staré lokomotivy končí, přichází éra RegioFoxů a Vectronů
Praha má řeku, kopce, výbornou veřejnou dopravu i živou kulturu ulic. Přesto se v ní podle Marii Gaľ Tkáčové z dánského studia Gehl Architects pořád vede zásadní otázka: plánujeme město podle mapy, nebo podle toho, jak v něm lidé skutečně žijí? „Nejdřív pozorujeme a sbíráme data. Až potom začínáme skicovat,“ říká.
Když přijedete do nového města, co vám o něm jako urbanistce prozradí víc: mapa, nebo chování lidí v ulicích?
Mapa je skvělý začátek. Ukáže strukturu města, vzdálenosti, dopravu nebo návaznosti. Ale sama o sobě neřekne, kde se člověk cítí dobře, kde zpomalí, kde se zastaví nebo kudy raději vůbec nejde. Proto se snažíme dívat na město nejen shora, z půdorysu nebo dopravního schématu, ale také z úrovně očí. Co vidím v parteru? Jak se cítím na ulici? Mám důvod zůstat? Tohle je pro nás zásadní změna perspektivy: plánovat město ne jako abstraktní plochu, ale jako každodenní prostředí pro lidi.
Gehl Architects jsou známí tím, že se na město nedívají primárně přes budovy, ale přes lidi. Jak se tahle filozofie promítá do konkrétního projektu?
Nejdřív si ověřujeme, jestli s klientem sdílíme základní představu: že město má být především místem pro lidi. Když se na tom shodneme, dá se hledat řešení i v poměrně složitých podmínkách. U Dvorů Vysočany developera Corwin už například existovala některá platná plánovací rozhodnutí: hlavní přístup na pozemek a další rámcové parametry. Přesto nezačínáme od stolu. Jdeme do terénu, sledujeme veřejný prostor, sbíráme data a teprve potom skicujeme. Zajímá nás, co už na místě funguje, na co se dá navázat, co chybí a jak z nové čtvrti udělat prostor, který podporuje komunitu i každodenní život.
Co přesně v terénu sledujete? Co znamená, že sbíráte data o lidech?
Máme celý repertoár metod. Pracujeme s velkými, měřitelnými daty, například s mapovými vrstvami, dopravou, dostupností nebo fyzickými parametry ulic. Ale tím to nekončí. Abychom porozuměli tomu, jak město skutečně funguje, sledujeme také lidi: kudy chodí, kde zpomalují, kde se zastavují, kde tráví čas a jak se v prostoru cítí. Právě propojení tvrdých dat s lidskou zkušeností je pro nás klíčové. Město nečteme jen z mapy, ale především z každodenního chování jeho uživatelů.
To byl ostatně základ práce Jana Gehla. Jeho manželka, psycholožka, se ho kdysi zeptala: proč se architekti nezajímají o lidi? Byla to jednoduchá otázka, ale změnila jeho pohled na architekturu. Nechtěl navrhovat města bez toho, aby věděl, jak v nich lidé opravdu žijí. Začal je pozorovat nejdřív v Itálii a později v Kodani, která se stala jakousi laboratoří. My dnes tyto metody rozvíjíme dál. Některé zůstaly stejné, jen je neděláme ručně, ale digitálně. Jiné posouváme díky novým technologiím a výzkumům.
Jak se takové měření v praxi dělá? Co si má čtenář představit pod tím, že počítáte lidi?
Není to jen pozorování z lavičky. Sledujeme například, kolik lidí prostorem projde, kolik se jich zastaví, jak dlouho tam zůstávají, kudy se pohybují a kdo konkrétně místo používá. Zajímá nás, jestli tam chodí ženy i muži, děti, senioři, rodiče s kočárky nebo lidé, kteří si jen zkracují cestu. Důležitý je pro nás rozdíl mezi pohybem a pobytem. Když místem projdou stovky lidí, ale nikdo se tam nezastaví, může to znamenat, že prostor funguje jen jako koridor. Naopak když lidé zpomalí, sednou si, čekají, mluví spolu nebo si tam děti začnou samy hrát, je to signál, že místo nabízí skutečnou kvalitu. Nejde nám tedy jen o počty, ale o chování.
Kunovský: Ceny stavebních materiálů jsou přepálené. Jeřáby v Praze dojedou a boom skončí
Praha má v přípravě rekordních 157 tisíc bytů, na trh se ale dostávají pomalu. Podle Central Group výstavbu brzdí úřady, drahé stavební dodávky i nejistá pravidla. Majitel skupiny Dušan Kunovský varuje, že současný boom může brzy skončit.
Takže nepočítáte jen dopravu nebo metry čtvereční, ale lidské chování?
Přesně tak. Veřejný prostor vnímáme jako živý organismus. Zajímá nás poměr mezi tím, kolik lidí místem projde a kolik se jich v něm zdrží. Nehádáme, nespoléháme se na dojmy, ale realizujeme pilotní projekty, které slouží k ověření hypotéz. Následně po implementaci znovu sbíráme data a jsme schopni vyhodnotit, do jaké míry byl projekt úspěšný. Přibyly děti? Zůstávají lidé déle? Cítí se tam bezpečněji? Díky tomu se dá poměrně přesně říct, jestli investice do veřejného prostoru opravdu fungovala. Samozřejmě vnímáme i klima a kulturní kontext. Ve veřejném prostoru v teplém klimatu budou lidé vyhledávat stín, zatímco ve Skandinávii slunce. Některé potřeby se ale nemění: vybíráme si tu nejrychlejší cestu, chceme se potkávat, být spolu, cítit se pohodlně a bezpečně.
Říkáte „cítit se bezpečně“. Je rozdíl mezi skutečnou a pocitovou bezpečností?
Ano. Pocitová bezpečnost často rozhoduje o tom, jestli prostor vůbec použijeme. Pokud se někde necítím bezpečně, prostě tam nepůjdu, i kdyby se tam nikdy nic konkrétního reálně nestalo.
Pracujeme s dvanácti kritérii kvality veřejného prostoru Jana Gehla. První vrstva je bezpečí. Druhá je komfort: mám si kde sednout? Mám se na co dívat? Je tam stín nebo přístřešek? Mohou si vedle mě hrát děti? Pokud se lidé cítí komfortně, zůstávají na daném místě. Třetí vrstvou je potěšení – lidské měřítko, detail, voda, stín, dobrý výhled, nebo něco, kvůli čemu se z průměrného místa stane místo, kam se lidé chtějí vracet.
Máte pro to nějaký konkrétní příklad?
Skvělým příkladem je vodní zrcadlo v Bordeaux – plocha je pokryta jen asi dvěma centimetry vody, což vytváří dokonalý zrcadlový odraz okolních budov. Je krásná vizuálně, ale zároveň v horku ochlazuje prostor. Děti si tam hrají, lidé se zastavují. To je přesně ta vrstva navíc, která z veřejného prostoru dělá živé místo, ne jen upravenou plochu.
Byty máme povolené, ale nestavíme. Ceny stavebních firem jsou přepálené, říká Kunovský
Central Group má kolem dvou tisíc povolených bytů, spuštění jejich výstavby ale odložil. Podle šéfa firmy Dušana Kunovského jsou ceny výstavby přepálené a developer nechce vyšší náklady jednoduše přenést na kupující. „Růst za každou cenu pro nás není strategie,“ říká v rozhovoru jeden z největších tuzemských developerů.
Proč je takové měření důležité i pro developera nebo město?
Veřejný prostor se často hodnotí pocitově: někomu se líbí, někomu ne. Data do debaty přinášejí konkrétní argument. Můžeme ukázat, že se po úpravě zvýšil počet lidí, kteří se zastavují, že tam chodí víc dětí nebo starších lidí, že se místo používá jinak než jen jako průchod. Pro město je to důkaz dopadu na kvalitu života. Pro developera je to důkaz, že investice do veřejného prostoru není jen náklad navíc, ale vytváří hodnotu. Kvalitní prostředí přitahuje lidi, podporuje komunitu a zvyšuje atraktivitu celé lokality. Proto říkáme: neplánujeme jen podle dojmů. Nejdřív pozorujeme a měříme, teprve potom navrhujeme. A přesně o to se snažíme i v případě projektu Dvory Vysočany – vytvořit místo, kde se lidem bude dobře žít.
To zní skoro víc jako sociologie než architektura.
To je jedna ze silných stránek Gehl Architects. Nejsme jen architekti. Vedle architektů a urbanistů u nás pracují sociologové, antropologové, psychologové i datoví specialisté. Právě to nám umožňuje dívat se na město holisticky. Jinak by to ani nešlo.
Patnáctiminutové město a každodenní život
Praha má řeku, kopce, historické centrum, ale také silnou závislost na autech. Dá se tu vytvořit město, kam se lidé budou chtít vracet?
Věříme, že kvalitní veřejný prostor se dá vytvořit všude. Jen je potřeba počítat s tím, že proměna města není jednorázové gesto, ale dlouhodobý proces. Když mluvíme o kompletních čtvrtích, znamená to, že většinu toho, co potřebuji k běžnému životu, mám v dosahu třeba patnácti minut (tzv. patnáctiminutová města). Náš život se totiž neodehrává jen v centru nebo na promenádě. Až 80 procent času trávíme v místě, kde bydlíme. Kodaň také nebyla před padesáti lety městem chodců a cyklistů. Měnila se krok za krokem. Vznikala síť pěších tras, cyklostezek a navazujících veřejných prostranství. Někdy vznikne krásný veřejný prostor, ale cesta k němu je nepříjemná, bariérová, nudná nebo nebezpečná. Pak tam lidé jednoduše nepůjdou.
Baťa postavil město za 20 let. Dnešní regulace by to nedovolily, říkají architekti ze Zlína
Ve Zlíně je téměř všechno památkově chráněno. A přesto existuje prostor pro novou architekturu. „Chceme, aby bylo na první pohled jasné, co je původní a co současné,“ říkají architekti Pavel Šánek a Monika Zvonková z ateliéru Semela Architetcs. V rozhovoru pak vysvětlují, proč je důležité nepřetírat to staré a zároveň nemít strach přidat výraz dneška.
U Dvorů Vysočany, kterým se teď v Praze věnujete, je jedním z problémů blízkost velké dopravní tepny. Jak s tím pracujete?
Pracujeme hlavně s kvalitou vnitrobloků. Ty dokážou vytvořit zvukovou i pocitovou bariéru a zároveň specifické mikroklima, které je jiné než prostor u čtyřproudové silnice. Důležité je také navrhnout pěší propojení skrz území, abychom nenutili lidi chodit podél rušné dopravní infrastruktury. Chceme, aby se člověk mohl pohybovat příjemným prostředím, nejen kolem silnice.
Překvapilo vás při sběru dat v Praze něco v chování lidí?
V Česku vidíme velmi zdravou přítomnost lidí všech genderů ve veřejném prostoru. Jejich zastoupení je téměř vyrovnané, což je dobrý znak. Často vidíme také děti a starší lidi. Právě děti a senioři jsou pro nás lakmusovým papírkem kvality veřejného prostoru. Když se někde cítí dobře oni, obvykle tam funguje i mnoho dalších věcí. V samotném území Dvorů Vysočany to zatím není místo, kam by děti nebo starší lidé chodili na procházku. Po transformaci by to ale měl být prostor, kde jich bude mnohem víc. A to je pro nás důležitý indikátor úspěchu.
ESG a společná vize
V architektuře se dnes hodně mluví o ESG, klimatu a regulacích. Jak tyto požadavky vstupují do vaší práce?
Často pracujeme na obou stranách stolu. Někdy zastupujeme soukromého developera, jindy město. Díky tomu rozumíme potřebám obou stran. Město má své cíle, developer svůj byznysplán a lidé své každodenní potřeby. Regulace se většinou dá nějak vyřešit. Podstatnější je společná vize: proč dané pravidlo řešíme, kde má smysl kompromis a kde už by ohrozil kvalitu celku. Díváme se primárně na hodnotu, respektive na benefity změny.
Architektura už není jen pro fajnšmekry. V Česku se z ní stává byznys
Architektura v Česku přestává být debatou o hezkých fasádách. Stává se otázkou bydlení, veřejných peněz, hodnoty nemovitostí, kvality měst i schopnosti obcí dotáhnout dobré projekty do reality. Letošní čísla z České ceny za architekturu ukazují zemi, která umí stavět kvalitně, ale pořád příliš pomalu.
Vybíráte si projekty podle toho, jestli klient sdílí vaše hodnoty?
Neřekla bych, že projekty jednoduše odmítáme, ale hodně nasloucháme. Někdy totiž není totéž, co klient chce, a co skutečně potřebuje. Naším úkolem je pochopit skutečnou potřebu a zjistit, jestli do projektu umíme přinést hodnotu. Hledáme společný průnik: tady je to, co umíme dodat my, tady jsou vaše hodnoty a potřeby. Pokud se to potká, můžeme spolupracovat.
Gehl Architects se v Praze v minulosti zabývali také magistrálou. Z toho nakonec nevznikla zásadní proměna. Navazujete na podobné zkušenosti?
Ano. Když jsem začala pracovat na pražském projektu, kolegyně, která se dříve zabývala magistrálou, mě hned kontaktovala. Vždy se snažíme navazovat na to, co už o místě víme. To je výhoda práce v mnoha městech po světě: často už máme nějakou zkušenost, data nebo kontext, ze kterého můžeme vycházet.
Kde podle vás Česko nebo střední Evropa za Skandinávií ještě zaostává?
Je důležité říct, že Kodaň není celé Dánsko. Je to hlavní město a chování lidí je tam specifické. Co tam podle mě funguje silněji, je pocit kolektivní odpovědnosti: vědomí, že prostředí kolem sebe vytváříme společně a že za něj všichni nějak neseme odpovědnost.
Ve střední Evropě je podle mé zkušenosti silnější individualismus. Když věci nefungují, máme větší tendenci říkat: to není moje věc, já za to nemůžu. Právě projekty jako Dvory Vysočany developera Corwin, se kterým spolupracujeme, ale mohou pomáhat vytvářet komunity přes bloky, vnitrobloky, předzahrádky a místa, kde se lidé pravidelně potkávají.
Město jako síť vztahů
Takže město není jen o infrastruktuře, ale o vztazích?
Přesně tak. Města se dnes často stávají velmi anonymními. Člověk může bydlet v domě, ze kterého vyjde deset lidí, a osm z nich vůbec nezná. Když se podaří vytvořit komunitu, město je najednou příjemnější místo pro život. I proto někteří lidé z měst odcházejí: hledají menší prostředí, kde anonymita mizí. Otázka tedy zní, jak do měst vrátit každodenní vztahy a život.
Praha se dlouho bojí výškových budov. Jak se na ně dívá Gehl Architects?
Jan Gehl se na mrakodrapy dívá kriticky, protože klade absolutní důraz na lidské měřítko a parter budov. Dnes ale víme, že města budou dál růst a že výškové budovy mohou být jednou z odpovědí na otázku hustoty. Nejde tedy o jednoduché „ano“ nebo „ne“. Důležité je, jak je výšková budova propojená s veřejným prostorem.
Pokud stojí jako izolovaná jehla uprostřed prázdné plochy, nefunguje to. Jiné je, když vyrůstá z městského bloku, má aktivní přízemí, lidské měřítko v parteru a vyšší část je třeba odsazená. Je to spíš otázka toho, jak stavět, ne jestli stavět.
Kdo bude u kolejí, vyhraje. Metropolitní plán mění pravidla pražských realit
Nový Metropolitní plán není jen plánem nové výstavby. Je to mapa Prahy, která se má méně opírat o auta a víc o koleje. Metro D, nové tramvajové tratě, železnice na letiště, Metro S i nové zastávky mohou rozhodnout, které adresy v metropoli v příštích letech nejvíc porostou.
Ano, veřejná doprava v Praze funguje velmi dobře. I my si vždy vybíráme hotel tak, abychom se mohli snadno pohybovat metrem. Právě u Dvorů Vysočany je to také velká výhoda. Je tam napojení na veřejnou dopravu, blízko je tramvaj i vlakové spojení z nádraží Libeň. Zároveň věřím, že Dvory budou tak kvalitní čtvrtí, že lidé nebudou mít potřebu pořád jezdit do centra. Budou moci zůstat ve svém okolí a když budou potřebovat do města, snadno se tam dostanou.
Na projektu spolupracujete s místními architekty. Jak taková spolupráce funguje?
Pro nás je spolupráce s místními architekty zásadní. Pracujeme po celém světě a víme, že nemůžeme dokonale znát všechny místní regulace, procesy a zvyklosti. Místní tým ví, jak věci fungují. U Dvorů Vysočany jsme například přišli s určitým řešením a architekti ze studia OVA nás upozornili, že něco v Praze neprojde nebo nebude fungovat kvůli místní legislativě. Společně jsme pak hledali jinou cestu ke stejnému cíli. Čím dřív je kvalitní místní tým součástí projektu, tím lepší základ vznikne.
Praha žije
Pracujete také v architektonických soutěžích?
Architektonické soutěže jako takové většinou neděláme. Zajímavější je pro nás fáze před zadáním. Tam můžeme pomoci nejvíc: aby zadání soutěže od začátku vycházelo z dat, vize i skutečných potřeb místa. U přeměny brownfieldu Carlsberg v Kodani jsme například byli poradci klienta už v průběhu soutěže. Kvalita projektu totiž velmi často souvisí s kvalitou zadání.
U architektury se často mluví o tom, že kontakt tužky a papíru je nenahraditelný. Kreslíte ještě rukou?
Pro mě je kreslení rukou přirozené, protože když jsem studovala architekturu v Bratislavě, začínali jsme právě tím. Mám ale kolegy z mladších generací, pro které je přirozeným nástrojem počítač. Neznamená to, že jedno je lepší než druhé. Digitální práce má výhodu v tom, že každou skicu máme rovnou sdílenou, můžeme ji komentovat a dál s ní pracovat napříč jednotlivými studii. U Dvorů Vysočany jsme také už během schůzek skicovali a následně díky digitálním nástrojům připomínkovali návrhy a hledali řešení.
OBRAZEM: Metro D má první vyraženou stanici. Olbrachtova má kompletní tunely
První kompletně vyraženou stanicí metra D je Olbrachtova. Pražský dopravní podnik (DPP) ji dokončil na prvním úseku linky D Pankrác – Olbrachtova, jehož výstavbu zahájil v dubnu 2022. Ražby ve stanici Pankrác na lince D pokračují a jejich dokončení se očekává ve druhém čtvrtletí 2026. Postup prací na jižním vestibulu stanice Olbrachtova umožní od poloviny prosince otevřít uzavřený úsek ulice Na Strži s jedním pruhem v každém směru.
Ano. Je tu hodně příležitostí a zároveň je tu život. Nepřicházíme na místo, kde se nežije a které musíme celé vymyslet znovu. Pracujeme s potenciálem, který už tu je. A to je obrovská výhoda.
Když přijedete do Prahy z Kodaně, co tu máte rádi?
Veřejná doprava funguje skvěle. Často chodíme jen tak na procházku, dáme si někde pivo, dobré jídlo a užíváme si město. Praha má neuvěřitelnou kvalitu každodenního života, když ji člověk umí vnímat. A pražská gastronomie vůbec nezaostává. Můj kolega už třeba ví, co je „meníčko“, a těší se na polévku. Jsou to obyčejné věci, ale právě z nich se skládá dobré město.
Architektka a urbanistka Maria Gaľ Tkáčová se ve své více než patnáctileté praxi řídí touhou po inovacích a reálném dopadu. Ve světově uznávaném studiu Gehl vede transformační procesy po celém světě, kde má mimo jiné na starosti pražský projekt Dvory Vysočany vyrůstající na ploše přibližně pěti hektarů. Fascinuje ji pozorování lidského chování a poznatky z různých kultur přenáší do lokálně ukotveného designu. Usiluje o zvyšování kvality života a utváří prostředí, kde městský život skutečně vzkvétá a kde vznik komunit zároveň podporuje duševní zdraví, sociální spravedlnost a odolnost.
Architekt Tichý: Po 30 letech se vracíme tam, kam patříme. Do Evropy
Vrcholů tuzemská architektura měla hned několik, říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects. Za jeden z nich považuje období první republiky, kdy Češi měli obrovskou společenskou ambici a nespokojili se s pouhým průměrem.
Erik Petrus projektuje v Česku, staví ale v Indonésii. Je to tam totiž mnohem jednodušší. Stavební povolení na rozdíl od tuzemska tam totiž získáte desetkrát rychleji. Staví se tam navíc mnohem víc a lépe. V Česku jsme podle jeho slov zamrzli v minulém století.
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Stavebnictví může zdražení ropy doběhnout až se zpožděním, říká developer
Ačkoliv ceny bytů a také úrokové sazby u hypoték neustále rostou, mileniály a generaci Z to neodrazuje. Banky hlásí rostoucí objemy zvýhodněných hypoték pro lidi do 36 let.
Úrokové sazby z hypotečních úvěrů se po krátkém období miniaturních poklesů pod vlivem vojenského konfliktu v Perském zálivu vrátily na růstovou dráhu. Podle Swiss Life Hypoindexu vystoupala v červnu průměrná sazba u hypotéky na 5,30 procenta. V dubnu činila podle ČBA Hypomonitoru, sestavovaného Českou bankovní asociací ze sazeb bank, 4,52 procenta, zatímco v březnu činila 4,43 procenta.
Přesto ale hypotéky „jedou“. Týká se to i mladé generace, která může mít do kapsy hlouběji než starší ročníky. „Průměrná hypotéka pro mladé je trochu nižší než standardní, odpovídá to průměrným nižším příjmům této populace. Jinak je to standardní hypotéka na pořízení nemovitosti,“ podotýká mluvčí Raiffeisenbank Tereza Kaiseršotová.
Lidé do 36 let, tedy narození kolem roku 1990, však mají jednu výhodu: větší toleranci bank vůči podílu vlastních úspor na výši úvěru. Zatímco obecně regulátor, tedy Česká národní banka (ČNB), doporučuje bankám (a ty to samozřejmě plně respektují), aby půjčovaly pouze do 80 procent hodnoty nemovitosti, u žadatelů do 36 let může banka úvěrem pokrýt až 90 procent nemovitosti. Při úvěru ve výši pět milionů tak mladý žadatel nemusí k úvěru přikládat milion, ale pouze 500 tisíc korun. Navíc, pokud by měl omezené možnosti zajištění úvěru nemovitostí, mu může vypomoci někdo z příbuzných. Zástavní právo ke druhé zastavené nemovitosti pak je po splacení určité části úvěru vymazáno. Žadatelé do 36 let tak mají výhody, které nejsou zanedbatelné.
U ČSOB dlouhodobě tvoří podíl úvěrů pro mladé do 36 let přibližně polovinu z celkového počtu i objemu hypotečních úvěrů. „Počet klientů do 36 let, kteří s námi financovali své bydlení, se mezi lety 2024 a 2025 zvýšil o 16 procent a oblíbeným partnerem pro financování bydlení jsme i v letošním roce. Největší zastoupení mezi mladými mají tradičně klienti v rozmezí věku 31 až 36 let, naopak nejméně žadatelů o hypoteční úvěr je ve věku 18 až 24 let,“ rekapituluje mluvčí ČSOB Jan Urban.
Klienti ve věku 31 až 36 let podle něj obvykle čerpají úvěr mírně vyšší než mladší žadatelé, což souvisí s jejich rodinnou a ekonomickou situací. Hlavním účelem je ve více než 60 procentech koupě. „V posledních letech pak sledujeme preferenci tříleté fixace napříč věkovými kategoriemi,“ dodává Urban.
Dlouhodobý růst úvěrů pro zmíněnou věkovou kategorii registruje také Česká spořitelna (ČS). „V současnosti můžeme říci, že z celkového objemu hypoték tvoří úvěry pro mladé více než polovinu,“ uvedl mluvčí ČS Lukáš Kropík. Hypotéka, kterou si berou lidé do 36 let, se obvykle pohybuje od čtyř do šesti milionů korun, podle lokality a ceny nemovitosti. A doba splatnosti je nejčastěji 25 až 30 let. Doba fixace úrokové sazby se nejčastěji pohybuje od dvou do pěti let.
Životko za pár stovek? Simplea láká mladé na levnější start
Životní pojištění často prohraje s hypotékou, nájmem, dětmi i rezervou. Simplea proto přichází s produktem Start, který mladým lidem zlevňuje vstup do pojistné ochrany. Nejde ale o levnou pojistku navždy. Cena se má každý rok měnit podle věku klienta.
U Komerční banky (KB) tvoří klienti do 36 let polovinu objemu poskytnutých hypoték. Tito klienti i klienti starší si podle mluvčí KB Zuzany Čepelkové v průměru půjčují mezi čtyřmi a pěti miliony korun, nejčastější dobou splatnosti je maximálně 30 let a nejčastější fixace je na tři roky.
„Zájem o hypotéky je větší než v minulosti, a to jak pro mladé, tak pro ostatní klienty. Poměr mezi skupinami je dlouhodobě podobný, zhruba jedna třetina hypoték je poptávána ze skupiny mladých klientů,“ konstatuje mluvčí Moneta Money Bank Tereza Ryšanová.
Typická hypotéka, kterou si berou lidé do 36 let, obnáší podle Ryšanové 3,9 milionu korun na 35 let s fixací úrokové sazby na tři roky, která aktuálně „stojí“ 4,59 procenta ročně. Při jednoleté fixaci dosahuje úroková sazba 4,19 procenta.
U Fio banky podle mluvčího Karla Kopečka od roku 2023 tvoří lidé pod 36 let asi třetinu hypotečních klientů. Výše jejich hypotéky roste spolu s růstem cen nemovitostí.
Další zvýhodnění pro mladé?
Některé banky ještě nedávno nabízely mladým také zvýhodněnou sazbu. Dnes je to jinak. Například Moneta považuje za zvýhodnění pro mladé delší dobu splatnosti, která obnáší až 35 let, je tedy oproti běžné době splatnosti delší o pět let. „To klientům snižuje měsíční splátky,“ podotýká mluvčí Ryšanová. Prodlouženou dobu splatnosti (35 let) nabízí také spořitelna. „V případě Hypotéky pro budoucnost mohou mít splatnost hypotečního úvěru až na 35 let a ušetřit na poplatcích (sjednání a vedení hypotéky zdarma), což je až 16 500 korun,“ popisuje výhody klientů do 26 let mluvčí ČS Lukáš Kropík.
Fio banka podle mluvčího Kopečka přistupuje ke všem klientům stejně, nezávisle na věku či dalších okolnostech. „Zároveň striktně dodržujeme mantinely, které nám dává legislativa. U žadatelů o hypotéku, kteří jsou mladší 36 let a financují vlastní bydlení, je horní hranice ukazatele LTV (ukazatel vyjadřující poměr mezi výší hypotečního úvěru a odhadní cenou zastavené nemovitosti – pozn. red.) 90 procent, zatímco pro ostatní žadatele je standardní limit 80 procent LTV,“ říká Kopeček.
Češi letos vytáhnou úspory. Větší výdaj plánuje každý druhý
Více než polovina Čechů letos plánuje větší výdaj nebo investici. Podle průzkumu agentury Ipsos pro úvěrovou společnost Home Credit se k tomu chystá 51 procent lidí. Nejčastěji půjde o dražší dovolenou, rekonstrukci bydlení nebo vybavení domácnosti.
Kolik mladých žadatelů o hypotéku odejde z banky s nepořízenou? „Kolik lidí na hypotéku nedosáhne, nejsme schopni říct. Lidé si dělají propočet na webu anonymně na kalkulačkách, většinou jdou žádat až v momentě, když toto mají za sebou. Případů, které zamítáme v bance, je tedy velmi málo,“ říká mluvčí Raiffeisenbank Tereza Kaiseršotová.
U Fio banky je jich podle mluvčího zanedbatelný počet. „Schvalujeme naprostou většinu žádostí. Pokud klient na hypotéku nedosáhne, nejčastějším důvodem bývá nedostatečná bonita, tj. schopnost hypotéku dlouhodobě splácet,“ říká mluvčí Monety.
„Většina klientů, kteří u nás již podají žádost o hypotéku, tzv. skóringem projde. Nejčastějším důvodem zamítnutí hypotéky bez ohledu na věk je nedostatečná bonita, případně negativní záznam v registru a/nebo nedostatek vlastních zdrojů,“ říká mluvčí KB Zuzana Čepelková.
A jaký podíl hypoték mladých si vypomáhá zástavním právem rodičů či dalších příbuzných? Fio banka uvádí stejně jako Raiffeisenbank desetinu takových úvěrů, ostatní banky to považují za důvěrnou informaci.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Hypotéka se dá zařídit bez zástavy a před koupí nemovitosti. Všechny banky to ale nenabízí
