Kam zajít, co ochutnat a co stojí za pozornost

Odebírat newsletter

Životko za pár stovek? Simplea láká mladé na levnější start

Životko za pár stovek? Simplea láká mladé na levnější start
iStock
 nst
nst

Životní pojištění často prohraje s hypotékou, nájmem, dětmi i rezervou. Simplea proto přichází s produktem Start, který mladým lidem zlevňuje vstup do pojistné ochrany. Nejde ale o levnou pojistku navždy. Cena se má každý rok měnit podle věku klienta.

Životní pojištění je přesně ta věc, kterou mladí lidé často odloží na „až jednou“. Až bude vyšší plat, až bude po hypotéce, až se našetří rezerva, až děti trochu povyrostou. Jenže právě v téhle fázi života bývá domácnost nejzranitelnější. Má závazky, ale ještě nemá vybudovaný majetek.

Pojišťovna Simplea teď zkouší tento paradox rozbít novým rizikovým životním pojištěním Start. Jeho hlavní slib zní jednoduše: mladší klient má na začátku platit výrazně méně, aniž by kvůli tomu musel automaticky snižovat pojistnou ochranu. Háček je ale fér říct hned na začátku. Není to levné pojištění navždy. Je to levnější start, který se bude s věkem klienta přepočítávat.

„Mladí lidé dnes často řeší hypotéku, rodinu i tvorbu finanční rezervy. Právě proto řada z nich životní pojištění odkládá nebo si nastaví jen minimální ochranu,“ říká Martin Švec, ředitel pojišťovny Simplea. Podle něj má nový produkt lidem umožnit, aby byli chráněni už od začátku dospělého života, ale zároveň je pojistné nesvázalo na desítky let dopředu.

Na životko je čas. Generace Z víc řeší pojištění domácích mazlíčků či elektroniky

Nejstarším z nich je letos 29 let a k pojištění přistupují jinak než jejich rodiče či prarodiče. To ale neznamená, že by generace Z byla méně zodpovědná než ty předchozí, jak dokazuje nejnovější průzkum společnosti Deloitte. Klasická pojištění (života, zdraví, bydlení aj.) zoomeři, jak se lidem narozeným po roce 1996 také přezdívá, vnímají v životě jako klíčové, ale zatím jsou bez závazků, takže ve svém věku si často pořizují primárně cestovní pojištění nebo „niche“ pojištění – například domácích mazlíčků či elektroniky.

Přečíst článek

Levnější začátek, ne kouzelná sleva

Start funguje jinak než klasické životní pojištění s průměrovaným pojistným. U běžné varianty klient platí částku rozpočítanou na dlouhé období. U Startu se pojistné každý rok odvíjí od aktuálního věku a rizika. V mládí je tedy nižší, postupně ale roste.

Důležitý detail: nižší pojistné na začátku nemá znamenat nižší krytí. Klient si může sjednat stejné pojistné částky po celou dobu. Při každoročním prodloužení pak zaplatí cenu odpovídající svému věku. Simplea tím míří na mladší klienty, kteří by jinak kvůli ceně volili slabší ochranu nebo klesající pojistné částky.

„U mladších klientů se dnes kvůli ceně často volí klesající pojistné částky. To ale nemusí odpovídat jejich skutečné potřebě ochrany – právě na začátku kariéry jim obvykle rostou příjmy, závazky i odpovědnost vůči rodině,“ doplňuje Švec.

Rozdíl v prvním roce je výrazný. U klasické varianty v modelu vychází pojistné na 3875 korun měsíčně, u Startu na 799 korun. Jenže právě tady je potřeba číst i malá písmena. Klient má před sjednáním dostat modelaci vývoje pojistného pro všechny pojistné roky až do roku, kdy dosáhne 65 let. Jinými slovy: dnes nízká cena, zítra vyšší účet.

Petr Borkovec/Partners
video

Nemovitosti nesnáším, ale někde potenciál ještě je, říká šéf Partners Petr Borkovec

Krypto je spíše náboženství. Nemovitosti jsou nudné a nezajímavé, provokuje šéf, zakladatel a většinový majitel finanční skupiny Partners Petr Borkovec. Jeho skupina na investicích vyrostla. A nemovitostem a nyní ani kryptu se nevyhýbá. Jen je třeba vybrat správné příležitosti, popisuje v pořadu Newstream Byznys Talks miliardář Petr Borkovec.

Přečíst článek

Každý rok nové rozhodnutí

Simplea produkt staví na tom, že klient nezůstane zavřený v jedné variantě na třicet nebo čtyřicet let. Každý rok má mít tři možnosti: přijmout nové pojistné a zachovat stejné pojistné částky, ponechat si původní platbu a úměrně snížit pojistné částky, nebo přejít na klasickou Simplea 2.0 s průměrovaným pojistným.

„Nechtěli jsme vytvořit produkt, ve kterém klient zůstane uzamčený jednou provždy. Naopak. Dáváme mu možnost každý rok vyhodnotit vlastní situaci a rozhodnout se, co je pro něj nejlepší,“ říká Švec.

To je podstatné. Potřeba pojištění se v životě mění. Jinou ochranu potřebuje člověk na začátku kariéry s hypotékou a malými dětmi, jinou ten, kdo má po letech naspořeno, investuje a část závazků už splatil.

Bez nového zdravotního dotazníku

Zajímavý je i přechod na klasickou variantu. Pokud se klient v budoucnu rozhodne přejít ze Startu na Simplea 2.0, pojišťovna nebude znovu zkoumat jeho zdravotní stav ani uplatňovat nové čekací doby. Klient také nemusí znovu vyplňovat osobní dotazník.

Za každý rok trvání produktu Start má navíc získat slevu jedno procento na pojistném u nové smlouvy, nejvýše však 15 procent. Simplea zároveň uvádí, že klientovi každý rok nabídne prodloužení smlouvy až do roku, kdy dosáhne 65 let, a individuálně mu nezvýší pojistné kvůli zhoršení zdravotního stavu ani kvůli počtu pojistných událostí.

Co Start kryje

Produkt je určen pro lidi od 18 do 64 let a sjednává se pro jednu osobu. Kryje hlavní životní rizika: smrt, invaliditu, pracovní neschopnost, závažná onemocnění, trvalé následky úrazu, ošetřovné i dlouhodobou péči.

„Životní pojištění má člověku pomoci hlavně v době, kdy ještě nemá vybudovaný majetek a jeho rodina je nejzranitelnější. Přesně na tom je Start postavený,“ uzavírá Švec.

Pro koho to dává smysl

Start může oslovit hlavně mladé klienty, kteří chtějí vyšší krytí, ale nechtějí hned platit průměrované pojistné na desítky let dopředu. Může to být řešení pro člověka, který právě řeší bydlení, zakládá rodinu nebo nechce kvůli pojištění brzdit tvorbu rezervy.

Není to ale produkt pro ty, kteří chtějí mít jednu neměnnou platbu a třicet let se o nic nestarat. Tady bude nutné každý rok hlídat vývoj ceny a rozhodnout, jestli si ponechat rozsah ochrany, snížit pojistné částky, nebo přejít na klasiku.

Simplea tak nepřichází s kouzlem, které by zlevnilo riziko. Spíš mění pořadí účtu. Mladý klient má na začátku zaplatit méně, protože je mladší a statisticky méně rizikový. Později ale přijde dražší fáze. A právě tahle otevřenost bude pro klienty klíčová: Start může být chytrý začátek, pokud člověk ví, že start není cíl.

Do finančního poradenství míří nový hráč, skupina Stelar

Pod novou značku Stelar Holding se začlení mimo jiné i dosavadní finančně-poradenská síť SMS finance s více než půlmilionem klientů a bezmála šesti stovkami vázaných zástupců. Investory projektu jsou skupina Axelor společně se zakladateli SMS finance. 

Přečíst článek

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Češi se bojí nesoběstačnosti ve stáří, ale daňově uznatelnou pojistku nevyužívají

Češi se bojí nesoběstačnosti ve stáří, ale daňově uznatelnou pojistku nevyužívají

Přečíst článek

Z trojice čtyřlístek. Do pojištění dlouhodobé péče se v Česku pouští i Uniqa

Přečíst článek

Prázdniny provětrají rodičům peněženky. Týden dětského programu může stát i desetitisíce

Prázdniny provětrají rodičům peněženky. Týden dětského programu může stát i desetitisíce
iStock
 nst
nst

Devět týdnů volna je pro děti radost. Pro rodiče ale často nejdražší logistický rébus roku. Kolik stojí letní cirkus složený z táborů, příměstských programů, rodinné dovolené a nové výbavy pro dítě? Loňské sandály už jsou dítěti malé, plavky dosloužily, batoh už nestačí a na tábor je potřeba spacák. Peníze z účtu mizí obdobně rychle jako před Vánoci. Týden dětského programu může stát i desetitisíce. Kdo na to má?

Letní prázdniny umějí rodičům pořádně provětrat peněženku. Týden dětského programu už dávno nemusí znamenat jen pár tisíc za tábor. Když se k ceně pobytu přičte nové oblečení, boty, spacák, batoh, kapesné nebo doprava, může se i jediný prázdninový týden vyšplhat na desetitisíce korun.

A to je jen jeden dílek devítitýdenní skládačky. Rodiče mají obvykle čtyři až pět týdnů dovolené v roce, děti ale dva měsíce volna jen během léta. Část prázdnin tak musí pokrýt společná dovolená, část prarodiče, část tábory, příměstské programy, nebo práce z domova. Jenže každé zaměstnání home office neumožňuje a každá rodina nemá finanční rezervu, z níž by zaplatila několik týdnů organizovaného programu.

„Většinou myslíme na to, kolik stojí návrat do školy, ale prázdniny dokážou s rodinným rozpočtem kolikrát zamávat ještě víc, pokud pro děti chystáme nějaký organizovaný program. Rodina během pár týdnů zaplatí zálohu na dovolenou, tábor pro děti, nové vybavení i běžné letní nákupy a musí počítat klidně i s vyššími desítkami tisíc korun navíc,“ říká Tomáš Krásný ze Skip Pay.

Chmelové brigády bývaly oblíbené. Dnes zájem opadá

PŘEHLEDNĚ: Kolik peněz z brigády skutečně zůstane? Studenti musí hlídat limity i daně

Studenti míří na letní brigády a s prvními většími výdělky často řeší i daně a odvody. Největší chyby vznikají u dohod, souběhu více brigád a takzvaného růžového formuláře. Právě tyto detaily rozhodují o tom, kolik peněz nakonec studentům dorazí na účet.

Přečíst článek

Tábor za tisíce, prázdniny za desetitisíce

Největší letní položkou bývá pro řadu rodin tradičně dovolená. Ani tábory ale nejsou levnou záležitostí. Příměstské tábory dnes podle dat Asociace dětské rekreace běžně stojí mezi třemi až šesti tisíci korun za týden, pobytové tábory vyjdou na sedm až dvanáct tisíc korun. Specializované sportovní, jazykové nebo tematické kempy se mohou dostat ještě výš.

„Pokud rodina během léta řeší týdenní příměstský tábor, týdenní dovolenou a základní vybavení pro jedno dítě, může se podle odhadů Skip Pay snadno dostat na částku mezi 20 až 40 tisíci korunami během jediného měsíce. U dvou dětí se přitom náklady násobí,“ říká Krásný.

Právě v tom je léto zrádné. Výdaj nepřijde jeden. Přijde jich několik najednou, je to kaskáda menších i větších plateb, které se sejdou během června a července.

Kolik stojí prázdniny s jedním dítětem

Modelový propočet Skip Pay ukazuje, že i úspornější varianta prázdninového programu vyjde na tisíce korun. U specializovaného tábora s výbavou, dopravou a kapesným už se částka může dostat k desítkám tisíc.

Modelový rozpočet

Kolik stojí prázdniny s jedním dítětem

Tábor je jen začátek. Do výsledného účtu se rychle propíše také nové oblečení, vybavení, doprava nebo kapesné.

Varianta Co zahrnuje Volnočasové aktivity Vybavení a oblečení Doprava a kapesné Celkem 2026
Low-cost Skautský nebo DDM tábor, základní dovybavení 3 500 Kč 1 000 Kč 500 Kč 5 000 Kč
Střední Komerční příměstský tábor, nové kusy vybavení 7 000 Kč 3 500 Kč 1 500 Kč 12 000 Kč
Prémiová Specializovaný pobytový tábor, kvalitní vybavení 14 000 Kč 9 000 Kč 4 000 Kč 23 000 Kč

Zdroje a metodika: Skip Pay, modelový propočet pro rok 2026. Podklad vychází z údajů Asociace dětské rekreace o zdražení táborů o 5 procent v roce 2026, z inflace spotřebního zboží dle ČSÚ ve výši 3 až 4 procent a z růstu nákladů na dopravu dle ČSÚ ve výši 3 až 5 procent. Ceny táborů byly ověřeny na aktuální nabídce pořadatelů napříč Českem. Průměrné kapesné vychází z údajů České spořitelny.

Prázdniny jako nerovnost v praxi. Pro někoho nedostupný luxus

Zatímco část rodičů vybírá mezi sportovním, jazykovým nebo zážitkovým táborem, jiné rodiny řeší základnější otázku: kam děti během léta vůbec dát a jak to zaplatit. „Především pro rodiny s nižším příjmem je podpora příbuzných zásadní. Pokud má rodina prarodiče, kteří mohou zajistit péči o potomky, je to pro ně velká pomoc. Tyto pobyty dětí nejsou finančně náročné, jsou časově flexibilní a velmi spolehlivé,“ říká Petr Javůrek, hlavní finanční analytik Provident Financial.

Podle průzkumu Provident Barometru zažije alespoň jeden týden prázdnin u babičky až 80 procent dětí. Pro mnoho rodin nejde jen o hezkou tradici, ale o nutnou součást letního rozpočtu. 

Spořicí účty v květnu: Čtyřka drží, pořadí žebříčku se mění. Kde vám dají nejvíc?

Zaparkovat peníze na spořicím účtu a očekávat, že se automaticky zhodnotí, je jako doufat v zázrak. Získat úrok nad tři, dokonce čtyři procenta ale stále jde. Klienti bank ale musí splnit různé, mnohdy komplikované, podmínky. Jak se v tom vyznat? Přinášíme srovnání květnových spořicích účtů.

Přečíst článek

„Tábory dětem zaplatit nezvládnu,“ říká samoživitelka

Nejtvrději dopadají letní výdaje na samoživitele a nízkopříjmové domácnosti. Prázdniny pro ně nejsou jen obdobím vyšších výdajů, ale také výpadků příjmů, protože musejí řešit hlídání, omezený provoz školek a družin nebo neplacené volno.

„Prázdniny jsou pro mě finančně i organizačně nejnáročnější období. Ve školce i družině je omezený provoz. V práci mám dovolenou jen na část léta, zbytek musím řešit neplaceným volnem, což se samozřejmě projeví na příjmu. Nemám žádnou finanční rezervu a tábory dětem zaplatit nezvládnu, natož nějakou menší dovolenou,“ říká samoživitelka Petra z Ostravy.

Její zkušenost vystihuje, proč se letní prázdniny stávají sociálním tématem. Pro část domácností je otázkou, jestli dítě pojede na lepší tábor. Pro jiné, jestli pojede vůbec na nějaký. A zatímco v jedné rodině se řeší, zda koupit kvalitnější spacák nebo nové kolo, v jiné znamená i příměstský tábor zásah do rozpočtu, který si rodič nemůže dovolit.

„Není překvapením, že pobytové tábory jsou pro nízkopříjmové rodiny finanční zátěží a využívají jich v menším měřítku. Příměstský tábor je také velmi populární, polovina rodičů na něj letos pošle své děti, což se v čase nemění. Pro nízkopříjmové domácnosti je to zbytečný luxus, jenom 42 procent jejich dětí si jej může dovolit,“ dodává Javůrek.

Prvňáček vyjde i na deset tisíc. Některé rodiny si na to musejí půjčit, říká analytik

Kolik dnes stojí školní výbava prvňáčka a proč některé rodiny sahají po půjčkách? Téma pro hlavního analytika společnosti Broker Consulting Martina Nováka.

Přečíst článek

Kde se dá ušetřit

Nejlevnější bývají programy domů dětí a mládeže, skautů, sportovních oddílů, obcí a spolků. Vyplatí se sledovat přihlášky už v zimě a na jaře, protože dostupnější a kvalitní termíny mizí rychle.

Rodiče mohou využít i příspěvky zdravotních pojišťoven, zaměstnavatelů, odborů nebo městských částí. Některé pojišťovny přispívají na pohybové aktivity, sportovní soustředění nebo tábory. Pomoci mohou také sourozenecké slevy, bazary s vybavením nebo půjčování věcí od známých. Spacák, batoh nebo sportovní výbavu dítě často použije jen pár dní v roce.

U dražších táborů se vyplatí zvážit i storno pojištění. To obvykle stojí několik procent z ceny pobytu a může pomoci, pokud dítě kvůli nemoci nebo jiné vážné situaci nakonec neodjede.

I bez tábora stojí léto víc

Dražší léto se netýká jen rodin, které dětem platí pobytový tábor nebo sportovní soustředění. Vyšší náklady přicházejí i tehdy, když dítě zůstává doma. Školní jídelnu nahrazují domácí obědy, školní režim volnější dny, přibývá cestování, výletů, vstupného a drobných nákupů. Letní rozpočet tak může připomínat začátek školního roku. Jen místo aktovky, sešitů a kroužků přicházejí tábory, vybavení, cestování a kapesné.

Související

Karta, hotovost nebo Revolut? Jak platit na dovolené, aby vás to nestálo víc, než musí

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Vláda zásadně „řízne“ do penzijního spoření, banky soptí

Lukáš Kovanda: Vláda zásadně „řízne“ do penzijního spoření, banky soptí
iStock
Lukáš Kovanda

Vláda chce sáhnout na poplatky ve třetím pilíři a omezit zisky bank a penzijních společností. Podle ministryně financí Aleny Schillerové mají lidem po desetiletích spoření zůstávat výrazně vyšší částky než dnes. Inspirací má být Estonsko, které ukázalo, že levnější penzijní systém může fungovat i bez kolapsu trhu.

Na třetím pilíři českého penzijního systému nadstandardně vydělávají finanční instituce, nikoliv budoucí důchodci, míní vláda a hodlá penězovod k bankám a penzijním společnostem notně přiškrtit. Ministryně financí Alena Schillerová dnes představila zásadní zásah do poplatkové politiky bank a penzijních společností. Záměr snížit podíl poplatků na celkovém spoření za 35 let z poměrně vysokých 56 procent na pouhých 16 procent a zastropovat správní poplatek na úrovni 0,5 procenta sice vyvolává v bankovních domech rozhořčení, z pohledu českého střadatele jde však o ekonomickou smysluplnost a motivující faktor. Pokud má třetí pilíř plnit svou roli, vskutku zásah potřebuje. Vodítkem může být třeba poměrně čerstvá zkušenost z Estonska.

Současný stav doplňkového penzijního spoření v ČR je obtížně udržitelný. Za Fialovy vlády odešel ze třetího pilíře půl milion klientů a mladá generace do 30 let produkt zhusta ignoruje – spoří jich pouhých 430 tisíc. Důvod je prostý: kombinace nízké výkonnosti, inflace a poměrně výrazných poplatků způsobuje, že lidé v penzijních fondech paběrkují. Stát sice ročně podporuje systém 18 miliardami korun z rozpočtu, ale podstatná část těchto veřejných peněz končí v čistých ziscích bankovních skupin. Skutečnost, že po 35 letech spoření dnes klient odevzdá více než polovinu naspořené částky na poplatcích, je těžko obhajitelná.

Příklad z Estonska

Navíc není třeba úplně vymýšlet kolo. Zmíněné Estonsko v letech 2017 až 2019 provedlo reformu, která je dnes v ekonomickém světě považována za dobrý příklad toho, jak stát může legislativní silou zlomit odpor bankovní lobby a razantně zlevnit penzijní systém pro své občany. Pobaltský stát měl v rámci zemí OECD dlouhodobě jedny z nejvyšších poplatků a zároveň nejhorší reálné výnosy. Místní banky argumentovaly úplně stejně jako ty české: tvrdily, že správa peněz je drahá, distribuce nákladná a jakékoliv politické zásahy trh zničí a uvrhnou penzijní společnosti do ztrát.

Estonský stát přesto zakročil. Klíčovým nástrojem se stalo zavedení takzvaného degresivního zákonného stropu na poplatky za správu. Estonský parlament schválil mechanismus, podle kterého platí jednoduché pravidlo: čím více peněz daný fond celkově spravuje, tím nižší procentuální poplatek smí od koncových klientů vybírat. Plošný zákonný strop byl okamžitě sražen z původních dvou procent na 1,2 procenta, ale díky objemovým koeficientům spadly reálné poplatky největších fondů na trhu bleskově na úroveň mezi 0,2 procenta až 0,4 procenta. Během jediného měsíce od účinnosti zákona klesl průměrný poplatek na estonském trhu o třetinu.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO)

Penzijko čeká velká reforma. Mladí mají dostat víc, fondům klesnou poplatky

Ministerstvo financí chystá rozsáhlou reformu penzijního spoření. Návrh má zvýhodnit klienty do 30 let, snížit poplatky penzijním společnostem a během deseti let ukončit staré transformované fondy, které podle resortu brzdí výnosy střadatelů.

Přečíst článek

Druhým pilířem estonského úspěchu bylo vynucené otevření trhu nízkonákladové konkurenci. Stát legislativně zjednodušil vznik pasivních indexových fondů, které peníze neinvestují prostřednictvím drahých aktivních manažerů, ale automaticky kopírují globální akciové trhy (např. index MSCI World). Když na trh vstoupily dravé nízkonákladové platformy, jako byl projekt Tuleva založený samotnými střadateli, a nabídly správu za pouhých 0,34 procenta, tradiční velké bankovní domy jako Swedbank nebo SEB musely pod tlakem masivního odlivu klientů okamžitě zlevnit i své stávající produkty. Estonský trh to bez problémů přežil, banky nezkrachovaly, pouze musely digitalizovat procesy a snížit své marže.

Český reformní záměr se evidentně i právě estonskou zkušeností inspiruje. Zrušení výkonnostního poplatku u transformovaných fondů a sražení správního poplatku na 0,5 procenta je podobným impulsem, který prospěl Estonsku. Argumentace penzijních společností, že bez poplatku alespoň 0,8 procenta upadnou do ztráty, těžko obstojí v kontextu digitalizace a odbourávání byrokracie. Sám vládní návrh počítá se zrušením povinných investičních dotazníků, které se neosvědčily a bankám zvyšovaly administrativní náklady. Pokud navíc stát umožní mladým lidem flexibilitu v podobě jednorázového výběru třetiny peněz do 36 let věku na bydlení či podnikání, atraktivita systému dále stoupne.

Důchodci „odemčeni“, na poplatky penzijních společností se chystá sekera

Poslanci dnes odsouhlasili zrušení sankcí pro důchodce, kteří chtějí odejít z penzijního spoření či už odešli. Pirátský návrh snížit poplatky neprošel, ale ministryně financí se na snížení chystá.

Přečíst článek

Zásadní varování

Estonská zkušenost však přináší i jedno zásadní varování pro české zákonodárce. Když tamní populistická vláda v roce 2021 podlehla tlaku a udělala penzijní fondy zcela dobrovolnými s možností peníze okamžitě vybrat, třetina lidí úspory vybrala a obratem je projedla nebo jimi splatila spotřebitelské dluhy. To je cesta do pekla, která v Estonsku dlouhodobě ohrozila sociální stabilitu seniorů. Česká reforma by proto měla jít cestou regulace poplatků a modernizace fondů (včetně podpory alternativních investic do infrastruktury a startupů), ale musí zachovat jasný dlouhodobý účel těchto peněz – tedy zajištění na stáří.

Snížení poplatků na úroveň kolem půl procenta přinese občanům hmatatelný benefit. Podle propočtů si člověk po 35 letech spoření odnese do důchodu místo dnešních 600 tisíc korun zhruba 1,6 milionu korun. Pro penzijní společnosti to sice znamená omezení zisků, ale díky přílivu odhadem půl milionu nových klientů a možnostem cross-selingu jiných bankovních produktů budou během několika let opět na svém. Státní rozpočet sice tato reforma bude stát 1,2 miliardy korun navíc, především kvůli masivní podpoře dětského spoření, ale jde o investici, která v budoucnu sníží tlak na státní průběžný důchodový systém. Estonsko ukázalo, že to jde.

Související

Důchodci „odemčeni“, na poplatky penzijních společností se chystá sekera

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Živnostníkům zůstane víc peněz. Může to omezit šedou ekonomiku

Přečíst článek