Boj o duši České televize a Českého rozhlasu se rozjíždí naplno. Občanská společnost se probouzí, odbory obou mediálních institucí vyhlásily stávkovou pohotovost, šéfové ČT a ČRo jednají s vládními špičkami. A do toho se chystají ne jeden, ale hned dva zákony na radikální proměnu médií veřejné služby. A je dobré si přiznat, že to nakonec bude vláda, kdo si prosadí svou, bez ohledu na cokoli. A to jednoduše proto, že mediální duální systém u nás v podstatě kolabuje.

Opět to někdo dokázal a celý boj o duši médií veřejné služby u nás se smrsknul na jediný problém, tedy vlastně na dva problémy: jak budou Česká televize a Český rozhlas získávat peníze a jestli má ČT vysílat StarDance.

V druhém případě již bodrý premiér vyšel hlasu lidu vstříc a blahosklonně uznal, že občan má právo na trochu té sobotní eskapistické zábavy a Marka Ebena. Co se týče první otázky, tam zatím tápeme. A to jednoduše proto, že zástupci aktuální vlády vaří přinejmenším dvě podoby zákonů o médiích veřejné služby (jeden ministerský a druhý poslanecký z kuchyně Patrika Nachera). A navíc všichni předem avizují, že po prvotních výstřelech se budou zákony ladit v rámci legislativního procesu. Což je tedy přístup když ne nejhorší, tak rozhodně nejnešťastnější.

Do toho se stále výrazněji aktivizují zástupci občanské společnosti, kteří navzdory úderce na sociálních sítích cítí, že se nyní skutečně děje něco, co tady dlouho nebylo. Je tomu skutečně tak?

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Čas na radikální řez

Ano, i ne. Snahy podřídit si média veřejné služby jsou ze strany politických a ekonomických sil v podstatě permanentní. A kdo dnes pláče, že si Babišův kabinet dovoluje dříve nemyslitelné, ignoruje, že podoby kontroly a ovládání nejsou jen přímé, ale i nepřímé. A ty politici a ekonomické elity využívali skutečně dlouhodobě.

V posledních minimálně patnácti letech k tomu všichni velmi umně využívali členy rad ČT a ČRo, které se z kontrolních orgánů postupně staly poměrně brutálními nástroji usměrňování. A pak tu samozřejmě máme celou řadu influencerů, kteří tu více, tu méně vědomě tlačili názor, jak jsou média veřejné služby špatná, neefektivní a ideálně zrušitelná.

Až tato kombinace otevřela „příležitost“ pro radikální řez do fungování celého mediálního systému, který tu vznikl po Sametové revoluci a jehož jsou ČT a ČRo nejviditelnějšími reprezentanty. A aktuálně také nejzranitelnějšími. A v tom se právě občanští aktivisté nemýlí: nyní může dojít ke skutečné změně, která nebude parametrická, ale paradigmatická.

Systém, který zkolaboval

Jenomže to není dáno jen zvůlí žádného satanáše v podobě členů stávajícího kabinetu. Je to důsledek toho, že celý systém rad veřejnoprávních médií v podstatě zkolaboval. Snaha o jeho depolitizaci vedla jen k tomu, že si politické strany myjí ruce nad jednotlivými kandidáty, kteří pak zjevně někomu slouží, ale přestává být jasné, komu. A rozhodně to není těm podivným sportovním klubům či jinak absurdním spolkům, které je do rady nominovaly.

A když něco nefunguje, nelze se divit, že přijde někdo se snahou to zgruntu změnit. To, že nezačíná od problému (rady, radní a způsob jejich volby), ale od oběti (ČT a ČRo), to už ale problém je. Stejně tak je problém, že Babiš a spol. celé situace spíše zneužívají, stejně jako používají falešné argumenty (efektivita, údajná svoboda) pro úplně jiné cíle, kterým je v podstatě zvýšit svůj vliv na fungování daných médií. A kdo si snad myslí, že jde o to, aby ČT či ČRo hospodařily „efektivněji“, řekněme si to znovu: ne, jde o posílení kontroly a přímého vlivu. Slova o efektivitě jsou jen zástěrka, a kdo to zpochybňuje, je buď naivní, nebo rovnou lže, což je dnes údajně legitimní politický nástroj.

Dalibor Martínek: Před volbami se vynořil vzdušný zámek, středoškolský kampus v Praze

Názory

V Praze je kritický nedostatek středních škol. Rodiče i děti jsou nuceni podstupovat každý rok trauma, zda dítě, pardon, mládež, může nastartovat smysluplnou životní dráhu. Hledá se funkční model, politici svalují vinu jeden na druhého. V této atmosféře se líhne myšlenka pražského kampusu pro středoškoláky.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Cíl: arbitr skutečnosti

Jak to tedy dopadne? Dobrá zpráva pro některé je, že StarDance na ČT zůstane. Sobotní večery tak budou nadále nedotknuté a snad pro tuto vládu nedotknutelné.

To další už tak jasné není. Tedy dokud nedojde na skutečný návrh zákonů o médiích veřejné služby. Pak bude poměrně jasné, že si vláda prosadí, co bude chtít. Má na to dostatek poslanců, a to i na případná přehlasování Senátu i prezidenta. A co víc, má podporu mnoha lidí, kteří se mylně domnívají, že ČT a ČRo jen pálí peníze a neplní svou službu.

A tím jsme u toho, co mělo tomu aktuálnímu nedůstojnému cirkusu předcházet: debata o tom, co vlastně dnes má být onou tajemnou veřejnou službou a jak to mají tři média zřízená ze zákona naplňovat.

To je debata, kterou si všichni dlužíme, kterou nám dluží politici napříč spektrem a bez níž budou všechny změny vždy jen polovičaté. Přitom to není tak složité. Začněme tím, že média veřejné služby v éře AI, deepfakeů a algoritmů sociálních sítí budou bezpečným informačním přístavem. Co na nich uvidíme/uslyšíme, prostě musíme brát vážně, možná o tom dokonce můžeme mluvit jako o pravdě či realitě. Je to první i poslední arbitr skutečnosti. To by měl být cíl státu, aby jeho občané věděli, že něco takového ještě existuje. Jakmile stát dopustí pouhé šermování podcastových influencerů, v němž si každý vybere svou verzi světa, bude financování veřejnoprávních médií už tím nejmenším problémem.

Babiš: Nechceme zasahovat do obsahu veřejnoprávních médií

Politika

Premiér Andrej Babiš (ANO) se ve středu setká s generálním ředitelem České televize Hynkem Chudárkem kvůli vládnímu návrhu změn financování veřejnoprávních médií. Předseda vlády odmítl, že by kabinet chtěl plánovaným zrušením televizních a rozhlasových poplatků ničit veřejnoprávní média. Je naopak otevřený diskusi a bude transparentní, uvedl Babiš. S ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem se podle Babiše sejde vicepremiér Karel Havlíček (ANO).

ČTK

Přečíst článek

Tančící dům slaví 30 let. Praha za tu dobu nic odvážnějšího nepřidala

Enjoy

Před třiceti lety rozdělil Prahu, dnes ji definuje. Tančící dům se stal symbolem moderní architektury, zatímco město za celou dobu nedokázalo přijít s ničím podobně výrazným. Kulaté výročí teď připomíná výstava, která odhaluje nejen jeho vznik.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Malé modulární reaktory mají být novou kapitolou evropské energetiky. Zatím jde ale o drahý projekt, který bez veřejných peněz a dlouhodobé podpory nemá šanci na rozvoj.

Evropská unie chce do roku 2050 zvýšit objem („klasické“) výroby elektrické energie z jádra z 98 GW na 109 GW, což si vyžádá 36 miliard eur na prodloužení životnosti stávajících elektráren a 205 miliard eur na výstavbu nových bloků. Bavíme se přitom o běžných jaderných elektrárnách s tím, že Evropská komise (EK) navíc nedávno přijala Strategii pro vývoj a zavádění malých modulárních reaktorů (SMR).

První takzvané SMR mají být v EU spuštěny do konce dekády a do roku 2050 má jejich celkový výkon dosáhnout až 53 GW. Řádově nízké stovky modulů přitom nemají pouze vyrábět elektřinu, ale najít uplatnění také „pro výrobu tepla v rámci těžko dekarbonizovatelných průmyslových odvětví a pro vytápění domácností.“

Levnější budoucnost, drahý začátek

Oproti velkým jaderkám by SMR mohly vyrábět klidně za desetinu nákladů. Ovšem než se rozjede jejich sériová výroba, budou naopak násobně dražší – bude nutné sestavit desítky kusů, podle jiných odhadů však i tisíce jednotek určitého modelu, než jeho pořizovací náklady klesnou na smysluplnou úroveň.

Také proto se soukromí investoři do SMR příliš nehrnou, rozvoj tohoto konceptu tedy musí zaplatit daňoví poplatníci. Rozpočty agentury Euratom vyhrazené na podporu vývoje SMR se nyní znásobí o další desítky milionů eur a EK navíc „zváží dodatečné dočasné navýšení programu InvestEU ve výši 200 milionů eur do roku 2028.“ Další stamiliony se prý vyberou prostřednictvím vznikajícího fondu Scaleup Europe.

Jan Žižka: O jádru v Česku rádi mluvíme, ale měli bychom už i něco dělat

Zprávy z firem

Svět je na startu nového oboru jaderných modulárních reaktorů, přechod z fáze výzkumu a vývoje do reálné výroby chystají desítky firem. Nad „energetickým odvětvím budoucnosti“ ještě stále visí spousta otazníků, ale vše nasvědčuje tomu, že dříve či později ho čeká významný boom. O vítězích se rozhoduje už dnes. Česko má v jaderné energetice celá desetiletí historických zkušeností a může se stát předním výrobcem i exportérem, pokud dokáže svůj potenciál využít. Nebude to snadné, píše ve své analýze na Export.cz Jan Žižka, editor časopisu Moderní ekonomická diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek

Bez státu to nepůjde

A není to jen EU, která takto utrácí veřejné peníze. Bez těch se samozřejmě neobejde ani systém od společnosti Rolls-Royce SMR (vizualizace na úvodním snímku), který se má ve spolupráci s ČEZ vyrábět v Česku a britské daňové poplatníky zatím stál přes 2,5 miliardy liber, již vyplacených či alespoň přislíbených.

Také například americký NuScale obdržel od federální vlády 400 milionů dolarů jen v letech 2014–2020, plus další přísliby a garance ve výši středních jednotek miliard dolarů.

Vývoj SMR zkrátka bude ještě alespoň dekádu z výrazné většiny financován z veřejných peněz a z hlediska návratnosti investic beztak nikdy nedotáhne OZE. Ke zvýšení energetické bezpečnosti Evropy ovšem SMR beze sporu přispějí.

Chceme stavět modulární jaderné reaktory, říká Tomáš Koranda z Hochtief CZ

Reality

Stavební společnost Hochtief CZ se více zaměří na oblast energetických staveb. Tvrdí to předseda představenstva firmy Tomáš Koranda. Firma byla posledním generálním dodavatelem výstavby jaderné elektrárny Temelín. Na tuto historii chce nyní navázat.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

K energii bez limitů je ještě daleko. Ale peníze už proudí

Money

Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek