Rodinné farmy čelí kromě obvyklých problémů, jako jsou výkyvy počasí, zahraniční konkurence či zdražující pohonné hmoty, také zvyklostem českého spotřebitele. Ten totiž chce mít své jahody či rajčata k dispozici, i když venku mrzne. Nicméně stále více lidí dbá na sezonu a hledá kvalitu.

„Zákazník není překážkou podpory českých farmářů. Naopak. Když má jasnou informaci o původu, kvalitě a čerstvosti, českou produkci aktivně vyhledává. Naší rolí je tuto volbu zákazníkům co nejvíce usnadnit,“ říká Miroslava Vopatová, generální ředitelka on-line supermarketu Rohlik.cz.

Dalším článkem soukolí, které Rohlík pohání, jsou výrobci. „Největším rizikem pro farmáře dnes nemusí být jen špatná úroda, ale někdy i ta mimořádně dobrá. Když se urodí více, než trh očekává, nebo když českou produkci začne vytlačovat levnější dovoz, potřebují mít jistotu, že jejich práce nepřijde vniveč. Právě proto s našimi partnery plánujeme sezonu dopředu a jsme připraveni odebrat i produkci, pro kterou by jinak složitě hledali odbyt,“ vysvětluje Vopatová důvody, proč se farmářům vyplatí s Rohlíkem spolupracovat.

Drahé vstupy mohou snížit úrodu a zdražit potraviny. Zemědělci jsou pod tlakem blokády Hormuzu

Zprávy z firem

Válka v oblasti Hormuzského průlivu se rychle přelévá i na česká pole. Přes tuto klíčovou námořní trasu před konfliktem proudila významná část světového obchodu s hnojivy, ropou i LNG, tedy surovinami, které určují cenu dusíkatých hnojiv i pohonných hmot. Prudké zdražení vstupů proto podle Zemědělského svazu ČR a Agrární komory ČR ohrožuje konkurenceschopnost českých i evropských farmářů. Evropské řešení podle nich musí být společné, nikoli závislé na tom, která vláda má silnější státní rozpočet.

nos

Přečíst článek

Farmáři: výhodou je dohoda o dodávkách

Tohle vidí i farmáři, kteří samozřejmě dodávají i do supermarketů, ale zmíněné výkyvy jim doslova házejí klacky pod nohy. Rodinné firmy na spolupráci s Rohlíkem oceňují řadu věcí. Především plánování dodávek, které je dlouhodobé, ale akceptuje i změny vyvolané třeba neočekávanými výkyvy počasí. Další výhodou je pomoc v logistice a také při zviditelnění konkrétního farmáře na pultech obchodů.

„Velkou výhodou Rohlíku je, že dokáže propojit poptávku zákazníků, data, technologii a logistiku. Farmář tak nepěstuje anonymně do systému, ale ví, že jeho produkce má konkrétní cestu ke konkrétním zákazníkům,“ říká Tomáš Novák, senior category manažer Rohlik.cz zodpovědný za ovoce a zeleninu.

„Velký a stabilní odběratel je pro nás jednodušší než desítky malých odběrů. Pro menší farmu je důležité vědět, že pro významnou část produkce má spolehlivého partnera,“ připojuje se Jan Procházka z farmy Procházka Semice.

Druhou stranou téže mince ovšem je, jak s humorem podotýká třeba Marek Jedlička z rodinné farmy Agro Haná, že se i Rohlík, stejně jako všichni ostatní odběratelé, snaží dosáhnout co nejnižší výkupní ceny. „Naším cílem není nakoupit jednorázově co nejlevněji. Chceme s pěstiteli plánovat a vytvářet prostředí, ve kterém dává smysl pěstovat pro český trh dlouhodobě,“ podotýká Tomáš Novák.

Máslo za pultem, čipy na sýrech. Obchody bojují s novou vlnou krádeží a nasazují AI

Zprávy z firem

Krádeže v českých obchodech se po covidu a vlně zdražování proměnily. Z regálů nemizí jen drahý alkohol nebo kosmetika, ale stále častěji i běžné potraviny. Máslo, sýry, čokolády nebo uzeniny. Supermarkety proto přidávají bezpečnostní čipy, kamery, namátkové kontroly i samoobslužné pokladny s umělou inteligencí. Obchodníci přitom upozorňují, že část případů je záměrná, část ale vzniká i omylem.

Michal Nosek

Přečíst článek

Stovka dodavatelů

Rohlík v současnosti odebírá ovoce a zeleninu od rovné stovky rodinných farem. A kvůli vysoké poptávce spotřebitelů po zboží vypěstovaném v Česku chce nabírat další. V současnosti by uvítal hlavně pěstitele jahod, malin, rybízu, angreštu, peckovin, hrušek, cuket, lilků, květáku či hrachových lusků.

Čeští spotřebitelé totiž začínají vyhledávat kvalitu a vidí, jaký rozdíl je mezi čerstvým zbožím a zbožím dovezeným z velké vzdálenosti. „V některých kategoriích vidíme velmi silnou poptávku po české produkci. Týká se to například jahod, malin, borůvek nebo rybízu i většiny zeleniny. Právě tady jsou zákazníci ochotni si za domácí původ, vyšší kvalitu a čerstvost připlatit výrazně více než u běžných komodit, kde stále rozhoduje především cena. Pro české farmáře je to velká příležitost, protože se mohou odlišit něčím, co dovoz nabídnout nedokáže,“ říká Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Příkladem jsou třeba jahody. „Když víme, že se zboží dostane k zákazníkovi rychle, můžeme vybírat odrůdy podle chuti a čerstvosti, nejen podle toho, jak dlouho vydrží v logistice,“ říká Matěj Sklenář z Farmy Ráječek, která se zaměřuje právě na jahody. Jinak řečeno – ty nejchutnější odrůdy jahod mohou být dodávány kvůli vyšší kazivosti jen velmi rychle, tedy lokálně.

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Podobně to platí o rajčatech. Ta vypěstovaná nedaleko od spotřebitele, jako například odrůdy Rozálka, Strabena nebo Nelinka, mají lepší vůni, chuť i texturu než rajčata z dovozu a farmáři vědí, které druhy chutnají především dětem. Letos ovšem mají čeští pěstitelé rajčat problém: je nadúroda, a to tlačí jejich výkupní ceny dolů. „Rajčata v současnosti prodáváme o dvacet procent pod cenou, kterou bychom chtěli,“ řekl Newstream.cz Marek Jedlička, který je zároveň šéfem odbytového družstva farmářů pod značkou Čerstvě utrženo a také předsedou představenstva ECO Finance Group.

Rohlík ročně prodá ovoce a zeleninu za 2,6 miliardy

Rohlík v současnosti odebírá ovoce a zeleninu od stovky dodavatelů, od dalších 150 nakupuje maso a další komodity. Ovoce a zeleninu u něj nakupuje více než 300 tisíc zákazníků měsíčně a ročně se na této platformě prodá přes 30 tisíc tun ovoce a zeleniny, v sezoně tvoří polovinu z toho česká produkce. Loni dosáhl obrat Rohlíku v kategorii ovoce a zelenina 2,6 miliardy korun.

Vláda chce sáhnout na poplatky ve třetím pilíři a omezit zisky bank a penzijních společností. Podle ministryně financí Aleny Schillerové mají lidem po desetiletích spoření zůstávat výrazně vyšší částky než dnes. Inspirací má být Estonsko, které ukázalo, že levnější penzijní systém může fungovat i bez kolapsu trhu.

Na třetím pilíři českého penzijního systému nadstandardně vydělávají finanční instituce, nikoliv budoucí důchodci, míní vláda a hodlá penězovod k bankám a penzijním společnostem notně přiškrtit. Ministryně financí Alena Schillerová dnes představila zásadní zásah do poplatkové politiky bank a penzijních společností. Záměr snížit podíl poplatků na celkovém spoření za 35 let z poměrně vysokých 56 procent na pouhých 16 procent a zastropovat správní poplatek na úrovni 0,5 procenta sice vyvolává v bankovních domech rozhořčení, z pohledu českého střadatele jde však o ekonomickou smysluplnost a motivující faktor. Pokud má třetí pilíř plnit svou roli, vskutku zásah potřebuje. Vodítkem může být třeba poměrně čerstvá zkušenost z Estonska.

Současný stav doplňkového penzijního spoření v ČR je obtížně udržitelný. Za Fialovy vlády odešel ze třetího pilíře půl milion klientů a mladá generace do 30 let produkt zhusta ignoruje – spoří jich pouhých 430 tisíc. Důvod je prostý: kombinace nízké výkonnosti, inflace a poměrně výrazných poplatků způsobuje, že lidé v penzijních fondech paběrkují. Stát sice ročně podporuje systém 18 miliardami korun z rozpočtu, ale podstatná část těchto veřejných peněz končí v čistých ziscích bankovních skupin. Skutečnost, že po 35 letech spoření dnes klient odevzdá více než polovinu naspořené částky na poplatcích, je těžko obhajitelná.

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Příklad z Estonska

Navíc není třeba úplně vymýšlet kolo. Zmíněné Estonsko v letech 2017 až 2019 provedlo reformu, která je dnes v ekonomickém světě považována za dobrý příklad toho, jak stát může legislativní silou zlomit odpor bankovní lobby a razantně zlevnit penzijní systém pro své občany. Pobaltský stát měl v rámci zemí OECD dlouhodobě jedny z nejvyšších poplatků a zároveň nejhorší reálné výnosy. Místní banky argumentovaly úplně stejně jako ty české: tvrdily, že správa peněz je drahá, distribuce nákladná a jakékoliv politické zásahy trh zničí a uvrhnou penzijní společnosti do ztrát.

Estonský stát přesto zakročil. Klíčovým nástrojem se stalo zavedení takzvaného degresivního zákonného stropu na poplatky za správu. Estonský parlament schválil mechanismus, podle kterého platí jednoduché pravidlo: čím více peněz daný fond celkově spravuje, tím nižší procentuální poplatek smí od koncových klientů vybírat. Plošný zákonný strop byl okamžitě sražen z původních dvou procent na 1,2 procenta, ale díky objemovým koeficientům spadly reálné poplatky největších fondů na trhu bleskově na úroveň mezi 0,2 procenta až 0,4 procenta. Během jediného měsíce od účinnosti zákona klesl průměrný poplatek na estonském trhu o třetinu.

Penzijko čeká velká reforma. Mladí mají dostat víc, fondům klesnou poplatky

Politika

Ministerstvo financí chystá rozsáhlou reformu penzijního spoření. Návrh má zvýhodnit klienty do 30 let, snížit poplatky penzijním společnostem a během deseti let ukončit staré transformované fondy, které podle resortu brzdí výnosy střadatelů.

nst

Přečíst článek

Druhým pilířem estonského úspěchu bylo vynucené otevření trhu nízkonákladové konkurenci. Stát legislativně zjednodušil vznik pasivních indexových fondů, které peníze neinvestují prostřednictvím drahých aktivních manažerů, ale automaticky kopírují globální akciové trhy (např. index MSCI World). Když na trh vstoupily dravé nízkonákladové platformy, jako byl projekt Tuleva založený samotnými střadateli, a nabídly správu za pouhých 0,34 procenta, tradiční velké bankovní domy jako Swedbank nebo SEB musely pod tlakem masivního odlivu klientů okamžitě zlevnit i své stávající produkty. Estonský trh to bez problémů přežil, banky nezkrachovaly, pouze musely digitalizovat procesy a snížit své marže.

Český reformní záměr se evidentně i právě estonskou zkušeností inspiruje. Zrušení výkonnostního poplatku u transformovaných fondů a sražení správního poplatku na 0,5 procenta je podobným impulsem, který prospěl Estonsku. Argumentace penzijních společností, že bez poplatku alespoň 0,8 procenta upadnou do ztráty, těžko obstojí v kontextu digitalizace a odbourávání byrokracie. Sám vládní návrh počítá se zrušením povinných investičních dotazníků, které se neosvědčily a bankám zvyšovaly administrativní náklady. Pokud navíc stát umožní mladým lidem flexibilitu v podobě jednorázového výběru třetiny peněz do 36 let věku na bydlení či podnikání, atraktivita systému dále stoupne.

Důchodci „odemčeni“, na poplatky penzijních společností se chystá sekera

Money

Poslanci dnes odsouhlasili zrušení sankcí pro důchodce, kteří chtějí odejít z penzijního spoření či už odešli. Pirátský návrh snížit poplatky neprošel, ale ministryně financí se na snížení chystá.

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Zásadní varování

Estonská zkušenost však přináší i jedno zásadní varování pro české zákonodárce. Když tamní populistická vláda v roce 2021 podlehla tlaku a udělala penzijní fondy zcela dobrovolnými s možností peníze okamžitě vybrat, třetina lidí úspory vybrala a obratem je projedla nebo jimi splatila spotřebitelské dluhy. To je cesta do pekla, která v Estonsku dlouhodobě ohrozila sociální stabilitu seniorů. Česká reforma by proto měla jít cestou regulace poplatků a modernizace fondů (včetně podpory alternativních investic do infrastruktury a startupů), ale musí zachovat jasný dlouhodobý účel těchto peněz – tedy zajištění na stáří.

Snížení poplatků na úroveň kolem půl procenta přinese občanům hmatatelný benefit. Podle propočtů si člověk po 35 letech spoření odnese do důchodu místo dnešních 600 tisíc korun zhruba 1,6 milionu korun. Pro penzijní společnosti to sice znamená omezení zisků, ale díky přílivu odhadem půl milionu nových klientů a možnostem cross-selingu jiných bankovních produktů budou během několika let opět na svém. Státní rozpočet sice tato reforma bude stát 1,2 miliardy korun navíc, především kvůli masivní podpoře dětského spoření, ale jde o investici, která v budoucnu sníží tlak na státní průběžný důchodový systém. Estonsko ukázalo, že to jde.