Ivana Pečinková: Lepší penzijko – cesta odnikud nikam
Přání je otcem myšlenky. Tak by se dala zhodnotit představa vicepremiérky a ministryně financí Aleny Schillerové, potažmo vlády, o tom, jak zajistit Čechům lepší penze.
Nejde o to, že chybějící druhý pilíř důchodového systému, který jiné země používají po léta, má u nás i nadále suplovat dobrovolné spoření se státním příspěvkem. Politickou odvahu k prosazení II. pilíře zatím v našich končinách měla jen jedna vláda a pilíř neslavně skončil po třech letech. Spíše jde o to, že návrh „reformy“ dobrovolného spoření na důchod je nepropracovaný a obsahuje mnoho bílých míst, která se posléze mohou proměnit v pověstné kostlivce ve skříni. Největšími problémy jsou sázka na zdvojnásobení státní podpory, nepřipravené snížení či přímo zrušení poplatků penzijním společnostem a automatické převedení klientů pět let před důchodem na konzervativní strategii.
Spoření podporované státem využívají bohatí
Představa, že mladé i nejmladší ročníky nažene do III. pilíře samotné zdvojnásobení státního příspěvku pro lidi do 30 let a snížení minimální úložky pro nezletilce do 18 let, je nereálná. Dětem, ideálně od kolébky, jak cíl deklaruje sama ministryně, mohou po stovce spořit rodiče. To je pravda a mnoho rodičů už takto svým dětem skutečně spoří. Nejde ovšem o nízkopříjmové rodiny, které by měly být v hledáčku vlády zejména, protože mohou mít ve stáří největší problém s nízkým důchodem. Je známo, že finanční produkty podporované státem, jako penzijní spoření, stavební spoření či dlouhodobý investiční produkt, jsou doménou bohatších lidí, kteří mají dostatek peněz na odkládání stranou i větší finanční gramotnost. Nízkopříjmové rodiny navíc nemají dostatek informací ani odvahy finanční věci řešit.
Samostatnou kapitolou navíc je, že mladí v ukládání peněz na stáří nevidí smysl. Pokud je rodiče vychovali k zájmu o rozmnožování peněz a myšlení na zadní kolečka, pak pro ně existují daleko atraktivnější investiční instrumenty. Důvodová zpráva k novele zákonů, upravujících penzijní spoření či penzijní připojištění (transformované fondy), to však vidí v jasných barvách. Zájem mladých bude. Tečka. Aniž by vláda usilovala o nějaká další opatření, jako dlouhodobou osvětovou kampaň či cílenější motivaci pro nízkopříjmové rodiny.
Důvěru nebudí ani informace, bez přiblížení východisek výpočtu, že státní rozpočet zvýšení státního příspěvku přijde na dodatečných 1,1 až 1,6 miliardy korun. A pokud by to tak mělo být, pak jde patrně o odhad prvního roku platnosti opatření. Co další roky? A co nepřímé náklady, jako třeba snížení daňových příjmů v důsledku nižších příjmů penzijních společností či vyšších daňových odpočtů klientů?
Schodek státního rozpočtu může příští rok přesáhnout 350 miliard korun, varuje Národní rozpočtová rada. Upozorňuje také na uvolňování rozpočtových pravidel a rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu.
Rozpočtová rada varuje: Schodek může příští rok přesáhnout 350 miliard
Money
Výprodej portfolia v době propadu akcií?
Návrhu lze, zejména vedle nepřipravené půdy pro snížení poplatků penzijních společností, vyčíst ještě jednu důležitou věc. Klienti, kterým zbývá do doby přiznání důchodu pět let, mají být povinně převedeni na konzervativní strategii. To znamená, že z jejich investičního portfolia mají zmizet akcie a na jejich místo nastoupit konzervativní instrumenty, jako dluhopisy. Automaticky. Tím je ovšem klient vystavován enormnímu riziku, že k prodeji akcií v jeho portfoliu dojde v době, kdy kurzy akcií padají, a že tedy bude významná část jeho portfolia vyprodávána pod cenou.
Riziko je o to větší, že k plánovaným úpravám patří také snížení horní hranice poplatků, které smějí investiční společnosti svým klientům účtovat. Investiční společnosti s tím hrubě nesouhlasí a tvrdí, že v důsledku toho nebudou pokryty jejich náklady a ony tak budou muset omezit určité služby anebo že dokonce některé menší penzijní společnosti budou v existenčních potížích. Je těžké si představit, že by se omezení služeb či koncentrace trhu penzijního spoření kvůli odchodu některých poskytovatelů z trhu právě na kvalitě této transakce neprojevily.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
