Rostoucí ceny stavebních materiálů, práce i financování podle expertů dál zvýší tlak na ceny nemovitostí i nájmů. Část nákladů ponesou developeři a banky, rozhodující část se ale podle ankety Realitního Clubu promítne do konečné ceny pro kupující a zhorší dostupnost bydlení.
Rostoucí ceny stavebních materiálů, práce i financování dál mění ekonomiku rezidenčního trhu. Podle expertů oslovených v anketě Realitního Clubu se tento trend nevyhnutelně promítne do cen nemovitostí, dostupnosti bydlení i nájemního trhu. Přestože část zvýšených nákladů ponesou developeři a částečně se promítnou i do ceny financování, převládá mezi respondenty jednoznačný názor. Ve výsledku je zaplatí koncový kupující.
Krátkodobě může trh podle některých odborníků projít obdobím zpomalení. V dobách nejistoty kupující často odkládají rozhodnutí, podobně jako tomu bylo v minulých krizových obdobích. Současně se však v ekonomice kumuluje odložená poptávka, která se po uklidnění situace na trh vrací a podporuje další cenový růst.
Ropa, nejistota a dražší byty. Íránská krize začíná dopadat na český realitní trh
Válka v Íránu zatím nezdražuje stavebnictví o desítky procent, ale mění něco zásadnějšího. Firmy přestávají vědět, za kolik budou stavět, a to může ceny bytů posunout ještě výš, shodli se odborníci na setkání Realitního Clubu, které se konalo v Trinity Paláci.
Vedle samotných stavebních nákladů bude podle expertů důležitou roli hrát inflace a vývoj úrokových sazeb. Pokud vyšší náklady povedou k dalším inflačním tlakům, může to znamenat dražší hypotéky a tím i horší dostupnost bydlení. A právě financování je podle mnoha respondentů dnes zásadnějším faktorem než samotná cena nemovitosti.
„Pro řadu klientů není nejpodstatnější, kolik nemovitost stojí, ale zda na ni dosáhnou hypotékou,“ říká Petr Bulan z realitní kanceláře Centrury 21.
Právě dostupnost financovánímůže podle ankety omezit poptávku více než samotný růst cen. Ne proto, že by lidé nechtěli kupovat, ale protože jednoduše nedosáhnou na potřebnou bonitu.
Respondenti se zároveň shodují, že růst stavebních nákladů nezůstane jen u cen nového bydlení. Postupně se propíše i do nájmů a bude dál zvyšovat tlak na celý trh s bydlením. Dostupnost bydlení se tak podle nich v dohledné době spíše nezlepší.
„Dostupnost bydlení se zhorší, ceny nemovitostí i nájmů porostou,“ míní Pavel Šatný, šéf a spolumajitel společnosti Doornite.
Developerský pohled přitom připouští, že sektor se bude snažit část zvýšených vstupů absorbovat, možnosti ale nejsou neomezené. Dlouhodobě nelze očekávat, že firmy ponesou rostoucí náklady na úkor vlastní ekonomiky.
„Budeme se snažit, aby se na koncového klienta přeneslo co nejméně těchto nákladů,“ tvrdí Michal Šiller, obchodní ředitel developerské spoelčnosti Neocity.
Růst nákladů se postupně promítne i do nájemního bydlení
Shoda napříč anketou je v tomto směru poměrně silná. Vyšší stavební náklady budou vytvářet další tlak na ceny nemovitostí, zároveň mohou kvůli dražším hypotékám zhoršit dostupnost vlastního bydlení a sekundárně podpořit růst nájmů. Developeři část nákladů ponesou, banky zdraží cenu peněz, ale finální účet podle expertů skončí u kupujícího.
Nejde přitom nutně o scénář skokového zdražení, ale spíše o pokračování trendu, který český realitní trh sleduje už delší dobu. Současná geopolitická situace ho však může dál akcelerovat.
„Když rostou vstupy, nakonec to vždy zaplatí ten, kdo si byt koupí,“ uzavítá šéf rezidenční výstavby společnosti JRD Jan Sadil.
Mojmír Hampl: Rozpočet pro rok 2027 je v rámci pravidel fakticky nesestavitelný
Za covidu jsme si poprvé vyzkoušeli, že můžeme jet na půl plynu a pořád dostávat plnou odměnu. Nechat něco platit jiné je strašně svůdné a může to v nás převážit, říká v rozhovoru pro newstream.cz předseda Národní rozpočtové rady (NRR) Mojmír Hampl.
Transformace bývalého nákladového nádraží patří k největším rozvojovým projektům v Praze. První etapa počítá s bytovými domy, parkem i občanskou vybaveností.
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Víme, co se děje na realitním trhu. Odebírejte newsletter.
Ceny nových bytů v Česku dál lámou rekordy. Praha se poprvé dostala nad hranici 180 tisíc korun za metr čtvereční, Brno zase překonalo metu 150 tisíc. Každé město přitom řeší jiný problém. Výsledek je ale stejný: dostupné bydlení se dál vzdaluje.
Realitní trh v Česku vstoupil do roku 2026 ve zvláštní kondici. Na první pohled to vypadá, že Praha a Brno jdou opačnými směry. Zatímco hlavní město dál dusí nedostatek bytů, Brno zažívá výrazný nárůst nabídky. Jenže při bližším pohledu se oba příběhy spojují v jednom bodě. Ceny rostou dál a dostupnost bydlení se nezlepšuje.
V Praze se v prvním čtvrtletí letošního roku prodalo zhruba 1 800 nových bytů. To je prakticky stejný výsledek jako na konci loňského roku a potvrzení, že poptávka zůstává silná. „Pražský trh s novými byty byl v prvním čtvrtletí roku 2026 i nadále silný. Za poslední dva roky sledujeme stabilní prodejní tempo s průměrem kolem 1 800 prodaných bytů za čtvrtletí,“ říká Petr Michálek ze společnosti Skanska Residential.
Jiřičná mění Brno: u Veveří vznikne nový komplex za miliardy
V Brně mezi ulicemi Veveří a Kounicovou začala výstavba rozsáhlého bytového a obchodního komplexu podle návrhu architektky Evy Jiřičné. Developerská společnost Veveří Centre zde plánuje do roku 2029 vybudovat projekt s 390 byty, vysokoškolskými kolejemi se 120 jednotkami a nákupním centrem o rozloze 10 tisíc metrů čtverečních. Náklady na stavbu v blízkosti historického centra půjdou do miliard korun.
Za stabilními čísly se ale skrývá dlouhodobý problém, který se nedaří řešit. A to je nedostatek bytů. Nabídka se už několik let drží jen lehce nad pěti tisíci jednotkami a nedokáže držet krok s poptávkou. Do toho se přidávají rostoucí ceny stavebních prací i dražší financování, které komplikují zahajování nových projektů.
Výsledek je vidět na cenách. Průměrná nabídková cena nových bytů v Praze dosáhla 182 311 korun za metr čtvereční, zatímco reálně prodané byty se pohybují kolem 177 tisíc za metr. Obě hodnoty přitom představují historická maxima. „Ceny nových bytů v Praze už v průměru přesáhly 182 tisíc korun za metr čtvereční. Dlouhodobě je tlačí nahoru hlavně nedostatečná nabídka a pomalé povolování,“ upozorňuje Dušan Kunovský z Central Group.
Zatímco Praha zůstává trhem nedostatku, Brno letos nabízí odlišný obrázek. V prvním čtvrtletí se zde prodalo 377 nových bytů, což je sice meziročně méně, ale zároveň více než v předchozích kvartálech. Ještě důležitější je však vývoj nabídky. Ta vzrostla na téměř 1 900 bytů, tedy o 60 procent více než před rokem a na nejvyšší úroveň za několik posledních let.
Kupující tak mají v Brně poprvé po delší době větší prostor vybírat a rozhodovat se bez tlaku okamžitého nedostatku. „Růst nabídky dává kupujícím větší prostor pro výběr, zároveň se ale mění podmínky financování. Kombinace těchto faktorů bude klíčová pro další směřování trhu,“ popisuje Dalibor Lamka ze společnosti Trikaya.
Z ústředny luxusní nájemní dům. Historická budova na Žižkově projde proměnou
Budova, která kdysi propojovala města, bude nově sloužit k bydlení. Historická ústředna na Žižkově projde přestavbou na nájemní dům s prémiovými službami a více než stovkou bytů.
Ani větší nabídka ale neznamená nižší ceny. Naopak. Brno letos poprvé v historii překonalo hranici 150 tisíc korun za metr čtvereční, když průměrná nabídková cena dosáhla zhruba 154 tisíc. Meziročně jde o růst o více než 14 procent, tedy výrazně rychlejší tempo než v předchozím roce.
Podle ekonomů se tak Brno začíná cenově přibližovat Praze rychleji než kdy dřív. „První kvartál letošního roku přinesl změnu: k 10 procentům se zvýšil cenový růst i v Brně,“ upozorňuje ekonom Michal Skořepa, předseda Výboru pro rozpočtové prognózy.
Společným rysem obou trhů zůstává také struktura prodejů. Největší zájem je o menší byty, především dispozice 1+kk a 2+kk, které tvoří většinu transakcí. V Praze jde o více než tři čtvrtiny prodejů, v Brně zhruba o sedmdesát procent. Důvod je jednoduchý. Větší byty jsou pro většinu kupujících cenově nedostupné.
Trh se utrhl ze řetězu: Hypotéky rostou, varování před zdražením přichází
Hypoteční trh v Česku v březnu výrazně ožil. Banky a stavební spořitelny poskytly úvěry za 55,4 miliardy korun, což je o 37 procent více než v únoru a meziročně dokonce o 69 procent více. Nové hypotéky bez refinancování vzrostly meziměsíčně o 36 procent na 40,3 miliardy korun. Průměrná úroková sazba přitom mírně klesla na 4,43 procenta.
Do dalšího vývoje navíc vstupují nové faktory nejistoty. Rostou úrokové sazby hypoték, zpřísňují se pravidla pro investiční financování a geopolitická situace zdražuje stavební materiály i energie. To může v následujících měsících přinést určité zpomalení trhu. Zásadní ale je, že nejde o obrat trendu. Spíše o jeho dočasné zvolnění. „Trh s hypotékami i s byty tak na nějakou dobu může zažít mírné ochlazení,“ říká Skořepa. Zkušenosti z posledních let ale ukazují, že podobná ochlazení bývají jen krátkodobá.
Právě v tom spočívá největší paradox současného trhu. I tam, kde se situace zdánlivě zlepšuje, jako nyní v Brně díky vyšší nabídce, ceny dál rostou. Dlouhodobý nedostatek bytů, drahá výstavba a silná poptávka totiž nezmizely. Pro kupující to znamená jediné, rozhodování bude složitější než dřív. Nabídka je sice širší, ale financování dražší. A především čekání na „lepší dobu“ se v posledních letech téměř vždy ukázalo jako dražší varianta. „Dlouhodobý cenový trend je jasný a každé další čekání se historicky ukazuje jako dražší varianta,“ shrnuje Dalibor Lamka.
Skanska láká na 116 tisíc za metr. Většina bytů ve Vysočanech je ale mnohem dražší
Rezidenční projekt Nová Amerika od developerské skupiny Crestyl vyroste v centru Brna v lokalitě Nové Sady. Čtyři architektonicky výrazné budovy nabídnou celkem 243 bytů s prémiovým standardem a unikátním výhledem na panorama města včetně dominanty Petrova. Výstavba má začít letos v říjnu, dokončení je plánováno na polovinu roku 2029.
Za covidu jsme si poprvé vyzkoušeli, že můžeme jet na půl plynu a pořád dostávat plnou odměnu. Nechat něco platit jiné je strašně svůdné a může to v nás převážit, říká v rozhovoru pro newstream.cz předseda Národní rozpočtové rady (NRR) Mojmír Hampl.
Jak hodnotíte letošní státní rozpočet a výhledy dalších rozpočtů?
Stále více platí to, co jsme říkali už dříve. Říkali jsme, že pro rok 2026 bude státní rozpočet obtížně sestavitelný a pro rok 2027 v rámci platných pravidel rozpočtové odpovědnosti fakticky nesestavitelný. A obtížně sestavitelný bude i v rámci změkčených pravidel, na nichž se pracuje. Propast mezi rozpočtovými příjmy a výdaji se ustavičně zvětšuje. Je to jako když se snažíte neustále zrychlující vůz udržet na vozovce, která je stále užší a užší a víc a víc se klikatí. S každým rokem ten vůz jede rychleji a vozovka je užší a klikatější. Do toho vstupuje zcela vykolejená politická debata, v níž napříč politickým spektrem dominují síly, slibující další snižování daní a další zvyšování výdajů. A zároveň prohlašující, že zařídí, že veřejné finance budou pod kontrolou. Po časech, kdy jsme ve veřejných financích začali znovu nabírat správnou letovou dráhu, kdy jsme snížili schodky z pěti na dvě procenta, zase začínáme mířit do špatné letové hladiny. Přitom není důvod. V různých krizích přece žijeme od roku 2008 a přitom stále bohatneme.
Co je hlavní důvod?
Definičním znakem dnešní reality je, že máme strašně moc stávajících a také moc nových, drahých priorit. Obrana, energetika, dopravní infrastruktura. Navíc nevýhodný demografický vývoj a neochota ten problém řešit. A neustále se množící mandatorní výdaje a jejich automatické valorizace. Do příchodu Fialovy vlády se automaticky valorizovaly pouze výdaje na důchody. Pak se zavedla ještě automatická valorizace platů ve školství, ve zdravotnictví, platů komunálních politiků, automaticky se valorizují platby za státní pojištěnce a výdaje na obranu.
To je nová realita Česka. Já jsem věřil, že spolu s konsolidačním balíčkem začneme tu zatáčku vybírat a že budeme schopni se dostat do stavu, kdy veřejné finance dostaneme na ten maximálně povolený strukturální schodek jednoho procenta. Tak, jak jsme si to napsali do zákona.
Zdůrazňujete slova věřil jsem. Z čeho plynula vaše víra?
Když se v konsolidačním balíčku v roce 2023 schvalovala dráha zlepšování záporného rozpočtového salda, nikdo proti tomu neprotestoval. Nikdo neměl žádný pozměňovací návrh. Ani negativní komentář. Přestože jinak byl boj o konsolidační balíček velmi tvrdý. Návrh sněmovnou prošel jako nůž máslem. Tak jsme si mysleli, že je vůle touto cestou jít, ať už bude vládnout kdokoliv. Ale místo toho vidíme, že malou úctu minulé vlády k fiskálním pravidlům teď vystřídala nulová úcta současné vlády. Ministr financí Stanjura občas předstíral, že chce ta pravidla rozpočtové odpovědnosti dodržovat, stávající vláda to ani nepředstírá.
Čemu to přičítáte?
Prohlubování politických příkopů a vedení politických zákopových válek u nás i jinde ve vyspělém světě. Platí jednoduchá přímá úměra. Čím konfliktnější je politická scéna, tím horší bývá stav veřejných financí. Protože každá z politických stran nemůže ani na vteřinu dělat to, co by pro její voliče bylo nepopulární. Za každou cenu musí napadat cokoliv, co udělá druhá strana, byť by to bylo rozumné. To platí napříč světem.
Naší konstantou už od Rakouska-Uherska byla fiskální uměřenost a konzervatismus, na což vždy sázeli investoři, kteří si mohli být jistí, že pokud se všude jinde šílí, u nás ne, a tak to i zůstane. Ale teď mám obavy, že můžeme být jedno či půldruhého volebního období od stavu, kdy změníme směr a vydáme se třeba francouzskou cestou.
Spojení naší válečnické zákopové politiky se stárnutím populace může vést k tomu, že v naší tradiční DNA, kde vedle toho zmíněného konzervatismu je také černé pasažérství, může převážit chuť na tu jízdu načerno. Naplnila by se tak teze věhlasného francouzského ekonoma a politika Frédérica Bastiata, který už v 19. století tvrdil, že stát je velká fikce, jejímž prostřednictvím se každý snaží žít na úkor všech ostatních. A já cítím, že tahle druhá část naší duše může zvítězit. Že to není vyloučeno.
Uvedl jste jako odstrašující příklad Francii. Co se tam stalo?
Ještě po finanční krizi po roce 2008 měla Francie zadlužení zhruba jako Německo. A teď je někde úplně jinde. Ve stavu naprosté neřiditelnosti veřejných financí, která zpětně ovlivňuje i neřiditelnost politického procesu. Teď se do toho stavu dostává Polsko. A vůbec nemluvím o Maďarsku. My jsme měli vždy tu výhodu, že jsme se do těchto konců nikdy nedostali. Byla to ta naše konstanta, jedna z nejsilnějších stránek naší země. Teď o to můžeme přijít a může se to stát tak lehce, že to ani nezaznamenáme. Prostě jen někde překročíme nějaký limit a už nebudeme chtít zpátky. Tak, jak to vidíme ve Španělsku, v Belgii, ve Francii, v Itálii. Dostaneme se do stavu naprosté neřiditelnosti. Která pak ovlivňuje všechno. Protože vydáváte tolik na obsluhu dluhu, máte tolik povinných plateb, že vám to znemožňuje jakékoliv rozumné prioritizování čehokoliv, co by vládnoucí většina v danou chvíli chtěla.
Novela rozpočtových pravidel oslabuje kontrolu Sněmovny, varují experti
Připravované novely klíčových rozpočtových zákonů prodlužují výjimku na zbrojní výdaje a obecně rozvolňují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Podle expertů také oslabují kontrolu Sněmovny.
Vezměte si jen ten tlak na snížení rozpočtových příjmů! Snížení korporátní daně, o němž ještě nedávno mluvila vláda, by obnášelo nižší příjmy státního rozpočtu o 20 až 30 miliard. Pokud vezmu vážně vládní otočku, že snížení daně nebude, stále nám zůstává fiskálně nákladnější odpisová politika a budeme kvůli vývoji ve světě platit víc na obsluhu dluhu, to je vidět už teď. K tomu máme řadu nových, drahých priorit. Jenom kdybychom měli udržet výdaje na obranu na dvou procentech HDP bez toho švejkování, tak bychom proti letošku museli přihodit 50 či 60 miliard. Udržení výdajů na dopravní infrastrukturu by si žádalo dodatečných 80 miliard. Převod financování veřejnoprávních médií na stát zhruba deset miliard. Důsledkem zestátnění minoritního podílu v ČEZu by bylo minus dalších 20 miliard na nevyplacených dividendách. A pak vláda řekne, udělali jsme úspory v provozu státu za 11 miliard! Oproti tomu jdou desítky miliard zvýšení výdajů! A nic neřeší ani EET s tím prognózovaným výnosem 15 či 16 miliard. Když od něj odečteme všechny dodatečné daňové slevy, které chce vláda znovu zavést, od školkovného přes slevu na studenta, tak z toho možná zůstane dodatečný výnos šest miliard. To je oproti tomu zvýšení výdajů opravdu nic.
Je to opravdu tak zlé?
Absolutně nám přestaly lícovat příjmy a nekonečné požadavky na výdaje, které generuje politická elita. Ty nůžky se každý rok víc a víc rozevírají. A vidíme, že to vede k jednomu jednoduchému výsledku: stále častěji se švejkují rozpočtová pravidla. Když vám příjmy nevyjdou oproti výdajům o kousek, tak prostě použijete peníze na povodně a na úhradu příspěvku na obnovitelné zdroje energií. Jak to udělal ministr Zbyněk Stanjura. Když vám to nevychází o hodně, tak prostě řeknete, že zákon neplatí. A když to nebude vycházet vůbec, tak řeknete, že ten zákon prostě ignorujete. Vše začíná nerespektem k pravidlům a nerespekt začíná nemožností dát dohromady očekávané příjmy a očekávané výdaje. My vidíme, že s každým rokem je ten problém větší a větší. A já zodpovědně a autoritativně říkám, že rozpočet na rok 2027 je ještě obtížněji sestavitelný než rozpočet na rok 2026.
Co s tím?
Největší problém a pro mě největší bolest je, že politická elita chce stále hrát hru, že je to jedno. Anebo že se to samo nějak spraví. Anebo že my jako NRR strašně přeháníme. Ale ono se nic samo od sebe nespraví a my nepřeháníme. Pouze realisticky posuzujeme stav, protože ta čísla jsou prostě viditelná. Samo se to nespraví a je to větší a větší. Alarm bliká víc a víc a my jako auditor budeme častěji v situaci, kdy budeme říkat, že dáváme výrok s výhradou. A přitom naše role by měla být dělat vše pro to, aby to s výhradou nebylo. Abychom přiměli politickou elitu k respektování pravidel, když už si je sama schválila.
Kdy odbržďování té naší tradiční fiskální disciplíny začalo? A jak je možné, že veřejnost, která chodí k volbám, z toho nemá obavy a dovolí to?
Myslím, že to hodně začalo s covidem. Koneckonců, kdybyste se mě zeptala, zda se s tím dá rychle něco udělat, tak bych odpověděl, že ano. Přes 70 procent by se vyřešilo jen tím, kdybychom vrátili zdanění fyzických osob a rozpočtové určení daní před covid. Vyřešila by se jen část, protože nám přibyly velmi nákladné priority, jako obrana či dostavba jaderných bloků v Dukovanech.
Za covidu jsme si poprvé vyzkoušeli, že můžeme jet na půl plynu a pořád můžeme dostávat plnou odměnu. To je pro zemi práce, kterou jsme, strašně silný negativní zásah. Když zjistíte, že můžete dostávat plnou mzdu, i když se nikterak moc nesnažíte. To je strašně lákavé. To je ta druhá polovina našeho DNA, to černé pasažérství. Ať to zaplatí někdo jiný, a já dostávám, co mám. Když se začalo mluvit o omezování státního příspěvku na stavební spoření, na penzijní spoření, snížení odpočtu úroků u hypoték a snížení státní finanční podpory jinde, hned jsme viděli tisíce a tisíce lidí, kteří volali po tom, aby se stát nějak choval, aby tyto věci neomezoval. Najednou měl každý něco ve hře a říkal: vím, že se musí šetřit, ale určitě ne u mě. U někoho jiného… Tím končily všechny debaty. A když tahle mentalita vstoupí do politické zákopové války, tak nakonec vždy vyhraje ten, kdo vyjde těm zájmovým skupinám vstříc anebo to aspoň slíbí.
V čem je takový postoj nový? Už máme přece dávno zažito, že jakmile se zavede nějaká sleva, při pokusu ji zrušit nastane velký odpor.
Ještě v dobách naší postrevoluční demokracie pořád fungoval elementární konsensus. Ještě neexistovala ta vyhlazovací válka, kdy první chce toho druhého vyhladit z politického povrchu země. Když vedete vyhlazovací válku, musíte používat jakékoliv prostředky a rozbít jakýkoliv elementární konsenzus. Musíte všechno doručit vaší sektě a vaše sekta nechce nic jiného, než aby jí bylo doručeno vše na úkor té druhé sekty. A ta druhá nemůže říct, dobře, můžete nám to sebrat, protože to znamená dobro pro zemi. Byly časy, kdy rozdíly na téma makroekonomická stabilita byly mezi levicí a pravicí i extrémní levicí a pravicí velmi malé. Všichni se báli jednoho: aby dluhy nebyly moc velké a inflace moc vysoká. To bylo základní motto, na němž se shodli všichni. Dnes už tohle podle mě nemáme.
Ivana Pečinková: Vláda otevírá cestu k vyšším deficitům. Tiše a nepozorovaně
Vypadá to, že téma převedení financování České televize a Českého rozhlasu z koncesionářských poplatků na státní rozpočet vytvořilo opravdu mimořádně hustou kouřovou clonu. Díky ní probíhají zásadní události bez pozornosti, jakou by si zasloužily. Jako ta, že se Česko chystá odbrzdit deficity státního rozpočtu a zadlužování státu.
Je ta politická vyhlazovací válka českým fenoménem, anebo probíhá všude?
Vidíte ji úplně všude. V Americe, ve Francii, v Polsku, Maďarsku i na Slovensku. Dokonce i v Německu, bájně pevné dluhové kotvě celého klubu, kterému se říká Evropská unie. Německo odbrzdilo takovým způsobem, že má mít nárůst dluhu během jednoho volebního období o 20 procentních bodů. Loni měli a teď mají vyšší deficit než Česká republika. My jsme za loňský rok byli zemí, která ve svém okolí vyniká snižováním dluhu. A teď chceme to, co v kontextu středoevropského regionu vypadá jako země stability, země krále Miroslava, rozmontovat.
Co se stane v momentě, kdy se veřejné finance stanou neřiditelnými?
V prvním okamžiku nastává restrukturalizace dluhu, kdy přestanete splácet svým věřitelům anebo jim nabídnete horší podmínky. A teď nastupuje důležitá otázka, kdo jsou ti věřitelé. No jsou to banky, v nichž mají lidé své peníze. Lidé jsou ti, kdo ten dluh zprostředkovaně financují. Oni potřebují, aby ten největší dlužník v ekonomice, který se jmenuje vláda, se do takového stavu nikdy nedostal. Protože by to mělo vliv i na jejich úspory. Když se nepůjde cestou restrukturalizace, tak nastane inflace. Prostě se půjde za centrální bankou a řekne se jí, ať ve velkém tiskne peníze a financuje vládu. Tím se bude snižovat hodnota všeho, co lidé mají. Já ale nechci strašit. My jsme tu jako instituce, která má dělat vše pro to, abychom se tomu maximálně vyhnuli, abychom preventivně zabránili tomu, že něco takového nastane.
Vy onu matematiku prohlubující se propasti mezi rozpočtovými příjmy a výdaji neustále vysvětlujete na všech možných fórech a platformách. Jak na to reagují politici?
Říkají, jak také jinak, chceme udržet fiskální stabilitu. Ale pak v momentech, kdy se hlasuje o konkrétních návrzích, u nich vyhraje ona krátkodobá politická preference, protože je prostě mocnější než cokoliv jiného.
Co ministři či poslanci říkají po takovém hlasování, do nějž šli s něčím a hlasovali pro opak?
Klasicky říkají, že to či ono zavedla minulá vláda. Jako třeba ty automatické valorizace platů ve školství či plateb za státní pojištěnce. Jenže když se o tom hlasovalo, tak pro to ve sněmovně zvedli ruku všichni. Tyto věci vždy mívají téměř ústavní většinu. Jako mělo třeba zrušení superhrubé mzdy. Myslíte si snad, že někdo bude proti tomu? Že někdo chce být označován za asociála? Tihle lidé pak přijdou do vlády, začnou si dělat tabulky s příjmy a výdaji a zjistí, že jim to nevychází. Že nemohou naplnit vše, pro co zvedli ruku. Takhle to jde pořád dokola. A pak je tu najednou konsolidační balíček, jehož politické náklady byly tak velké, že má spousta lidí pocit, že nemělo smysl ho dělat.
Související
„Dluhová brzda se změkčuje.“ Hampl kritizuje změny státního rozpočtu
