USA chtějí brzy ukončit útoky na Írán. Trump mluví o týdnech. „Dokončujeme tu práci“, řekl americký prezident.
Spojené státy útoky na Írán ukončí během dvou nebo tří týdnů, řekl během brífinku v Bílém domě americký prezident Donald Trump. Uvedl, že jeho cílem bylo, aby Írán nemohl mít jaderné zbraně, a toho podle něj bylo dosaženo, píše BBC.
Ve středu večer místního času (ve čtvrtek nad ránem SELČ) Trump pronese projev k národu týkající se války v Íránu, oznámil Bílý dům.
„Dokončujeme tu práci,“ řekl Trump. Spojeným státům to podle něj bude trvat „možná dva týdny, možná o pár dní déle“.
Trump tak dal dosud nejjasněji najevo, že válku, která pokračuje pátým týdnem, má v úmyslu brzy ukončit. Jde o další z jeho měnících se a často protichůdných prohlášení týkajících se toho, jak by nynější konflikt mohl skončit, podotkla agentura Reuters. Konflikt vyvolal chaos na Blízkém východě i na globálních energetických trzích.
„Bojujte sami za sebe.“ Trump vyzval spojence, aby si ropu přes Hormuz zajistili sami
Americký prezident Donald Trump vyzval země, které kvůli konfliktu na Blízkém východě přišly o přístup k leteckému palivu, aby si zajistily přepravu ropy přes Hormuzský průliv vlastními silami. Podle něj už Spojené státy nebudou pomáhat spojencům, kteří nepodpořili americké útoky na Írán. Jednou z takových zemí je podle Trumpa Británie, Francii pak vytkl nedostatečnou spolupráci.
Po ukončení války nebudou mít Spojené státy podle Trumpa „nic společného“ s tím, co se bude dít kolem Hormuzského průlivu, který Írán po začátku amerických a izraelských útoků zablokoval.
Odpovědnost za udržení této klíčové námořní cesty připadne zemím, které jsou na ní závislé, řekl šéf Bílého domu. „Není důvod, abychom to dělali my… Bude to na Francii. Bude to na těch, kdo průliv využívají,“ uvedl.
Trump tvrdě k Íráncům: Pokud neuzavřete dohodu, zničíme vaše elektrárny i ropné vrty
Pokud nebude brzy dosaženo dohody o ukončení války a otevření Hormuzského průlivu, Spojené státy zcela zničí íránské elektrárny, ropné vrty, ostrov Charg a možná i odsolovací zařízení, napsal dnes na sociální síti americký prezident Donald Trump. Washington podle šéfa Bílého domu vede jednání s "novým a rozumnějším režimem" v Teheránu, během nichž došlo k významnému pokroku.
Na otázku, zda podmínkou ukončení války proti Íránu jsou úspěšná diplomatická jednání, Trump odpověděl, že to nutné není. „Ne, nemusejí se mnou (Íránci) udělat dohodu,“ uvedl.
Aby Spojené státy vojenské operace proti Íránu ukončily, musí se Írán podle něj „vrátit do doby kamenné“ a přijít o možnost brzy získat jadernou zbraň. „Pak odejdeme,“ dodal.
Trump také uvedl, že se Írán podle něj prakticky nebrání, nemá dostatek prostředků k útokům a snaží se dosáhnout dohody s USA.
Spojené státy a Izrael zahájily útoky na Írán 28. února. Teherán a jeho spojenci v odvetě začali drony, raketami a střelami útočit na Izrael a arabské státy v regionu, které hostí americké vojenské základny.
Šéf íránské diplomacie Abbás Arakčí ve středu vyjádřil skepsi ohledně možnosti jednání se Spojenými státy. Řekl, že Írán vůbec nevěří, že by k něčemu vedla, a že má vůči USA nulovou důvěru.
Blížíme se výročí čtyř dekád od začátku novodobé éry podnikání a to s sebou přináší zásadní obměnu ve vedení firem. Otcové-zakladatelé si chtějí po desítkách let práce užít zaslouženého klidu, což je staví před zásadní otázku: Jak naložit s firmou, kterou vybudovali? Prodat, nebo předat dalším generacím? „Klíčové je vytipovat vhodnou osobnost, která bude schopná a také ochotná v práci pokračovat,“ říká zakladatel Haven Advisory Robert Novotný.
O nástupnictví se v Česku mluví posledních zhruba deset let. Roste tedy poptávka po službách profesionálů?
Rozhodně. Vidíme to u svých dlouhodobých klientů, ale i u nových. Demografie a hospodářský cyklus dělají své. Jde o lidi, kteří své firmy budovali desítky let, podařilo se jim dostat je do určité velikosti. Ale to je minulost, teď přemýšlejí v dlouhodobém horizontu, jak firmu nachystat pro další dekády.
Mnozí odborníci říkají, že situaci výrazně proměnila tragická smrt Petra Kellnera.
Ten šok u mnohých byznysmenů vyvolal jednu důležitou reakci – pochopili, že předávání majetku, firem, řízení není otázkou věku. Jde o to nachystat firmu na situaci, kdy zakladatel nebude fungovat. Vlastně to je klasický rozklad rizika, což je věc, jíž tito lidé velmi dobře rozumějí. To potom vede k celé řadě úvah, které podnikatelé a jejich nejbližší okolí musí udělat. Musí učinit strategické rozhodnutí. Na dění po smrti Petra Kellnera bylo navíc vidět, jak dlouhý proces může podobný převod být.
Takže přicházejí už i mladší podnikatelé?
Máme dlouhodobého klienta, se kterým jsme na dlouhodobé strategii začali pracovat zhruba v jeho padesáti letech. Je to aktivní sportovec a dobře rozumí tomu, že podstupuje určitá rizika. A není to ten typ „po mně potopa“.
Co je tedy ten první krok? Úplně prakticky…
Podstatné je vědět, co všechno daný člověk vlastní, takže soupis majetku je dobrý začátek. Následují zásadní úvahy nad tím, jaký charakter daná aktiva vlastně mají. Něco jiného je funkční firma, něco jiného podíly či klasické finanční nástroje, další věc nemovitosti. Opravdu je poznat, že jde o tu první novodobou generaci podnikatelů-zakladatelů. Často vyrostli na jedné firmě s jednou nebo jedním účetním, kteří tam jsou dodnes a dělají to poměrně specifickým způsobem, v lepším případě s excelem. Akorát dneska spravují třeba i miliardové majetky. Jednou se nám stalo, že v majetku jedné firmy byla nemovitost, o níž nikdo přesně nevěděl, jaký má účel. A zjistilo se, že to byla dávná rekreačka, kterou využívali majitelé. Pak přichází další zásadní moment: rozdělení majetků na jednotlivé oddíly a přemýšlení, jak se kterou částí naložit.
Obálka jarního vydání magazínu Newstream CLUB s Vendulou Pizingerovou Newstream
Takže jakési rozsegmentování na výrobní závody, nemovitosti, finanční nástroje, sbírky…
Přesně tak. Jak jsem mluvil o těch specifikách zakladatelské generace, často se stává, že firmu řídí na základě cash flow, tedy stavu na účtu, což je možná pro jejich fungování dostačující, ale pro další proces to je velký problém. Takže vždy je dobré udělat si pořádek ve firmách a mentálně je dostat do současnosti, do, řekněme, „data driven“ fáze. Ostatně část klientů k nám přichází nejprve s tímto požadavkem. Přemýšlení nad dlouhodobými strategiemi přichází většinou krátce nato. Oni totiž opravdu umí skvěle řídit firmy, mají nápady, tohle ale je od určité velikosti nutná nadstavba. A má to ještě jeden praktický dopad.
Jaký?
Když klient přichází s tím, že by možná firmu chtěl prodat, má v hlavě často nějaké číslo. A to je právě dáno velmi často domněnkami, které mohou být mylné. Už proto, že třeba daná firma má několik nemovitostí, které si tehdy majitel přál nakoupit, ale případný kupec je možná vůbec nechce. I proto je dobré si předem důkladněji ujasnit, co je výroba a co jsou třeba investice. Takže to je podstatná část naší práce, že jim ten strom majetku překreslíme. Důležité přitom je nad tím uvažovat i s případnými daňovými dopady. Klient to samozřejmě nemusí přijmout, zároveň by se na tomto již měla podílet i rodina, protože správa toho nového stromu už třeba bude v její režii.
Jaká je vaše role v tom samotném uvažování? Přece jen jste poradci.
Řekl bych, že jsme vlastně moderátoři těch úvah. Známe praxi, máme zkušený tým, známe příklady z jiných zemí, samozřejmě dokonale známe legislativu. Ale to rozhodnutí samozřejmě je čistě subjektivní a je na klientech.
Než se dostaneme k těm samotným nástrojům, jak majetek dlouhodobě uchovat v rodině, jak často to končí prodejem?
Já vám tu otázku přetočím stejně jako podobné uvažování přetáčím klientům. To, jak to dopadne, nestojí na začátku. Prodej nebo například vytvoření svěřenského fondu je až na konci dlouhého procesu. A důležité je jednak to, co klient chce, a pak to, co je možné. Takže prodej za nereálnou cenu nikdy nedopadne dobře, ale dobře to nemusí dopadnout ani tehdy, když si zakladatel vysní, že jeho firmy převezme potomek a ten to nechce. To se nám také stalo, že majitel vše připravil a potomka přizval až v pokročilé fázi a on to prostě odmítl. Nechtěl nést tu zodpovědnost. Někdo zase celé dětství viděl, kolik času a nervů podnikání stálo, a nic podobného absolvovat nechce. Takže důležité je umět vytipovat ty správné lidi, ať už z rodiny, nebo třeba managementu. A není vůbec od věci, když se už v druhé generaci oddělí role vlastníka a výkonného managementu.
Takže rodina se přesune do role držitelů akcií a firmu spravuje profesionální management?
Přesně tak. Může to být i vhodnější než zmíněný svěřenský fond, který do řízení firem přidává jen další patro, které navíc nemusí být moc flexibilní, což naopak firmy potřebují.
Svěřenský fond tedy vnímáte jako vhodný spíš pro pasivní držení investic, například ve formě podílů ve firmách či finančních nástrojů?
Z pohledu fungování těch firem je lepší, když je řídí profesionál než nějaký abstraktní fond, zvláště pokud jde o nějaký robustní fond se skupinou správců, která navíc často musí zásadní rozhodnutí konzultovat s rodinnou radou, což u velkých majetků bývá.
Tím jsme u těch možností, jak majetek efektivně předat. Co je podle vás vhodné pro typického českého podnikatele z devadesátek?
Svěřenské fondy jsou pro tyto majetkové celky nejvhodnější, protože zjednodušeně řečeno simulují závěť. Jasně se rozdělí kompetence i benefity. Výhodou toho navíc je, že jde o vysoce privátní věc, takže do detailů nikdo další nevidí. Mimochodem tato podoba je v našem středoevropském prostoru ojedinělá, i proto v Česku zřizuje podobné struktury řada slovenských podnikatelů, kteří mají nějaké obchodní zájmy i u nás.
Hraje v těch scénářích nějakou roli burza?
Zatím ne, ačkoli samozřejmě teď jsme viděli příklad Michala Strnada, který CSG uvedl na burzu, čímž značně posílil majetek vybudovaný svým otcem. Jenomže většina rodinných firem buď není tak velká, nebo majitel již nechce investovat peníze, energii a čas na přípravu ipo. Navíc kapitálový trh v Česku není tak silný, že by to bylo pro ně lákavé.
Stanislav Šulc: Zdeněk Svěrák už dekády pomáhá smát se podstatným věcem
Ikona, legenda, pan herec i scenárista a dramatik. Ano, čerstvý devadesátník Zdeněk
Svěrák je tím vším. A přes všechny nánosy mramoru by se mohlo zapomenout, proč
se zrovna tento muž stal tak zásadní figurou tuzemské kultury a veřejného života
vůbec, až má část politického spektra potřebu se u příležitosti jeho jubilea vůči němu
ostře vymezit. Proč je Zdeněk Svěrák pojem?
Ptám se i proto, že v USA, což je do určité míry jediný předobraz dlouhodobého fungování rodinných firem a následně korporací, se tyto firmy dříve nebo později na burzu dostaly.
To samozřejmě nelze vyloučit. Ostatně firmy potřebují neustále investovat, inovovat, případně expandovat. A někde na to bude potřeba vzít prostředky. Pokud v rodině nebude dostatek volného kapitálu, a to není vůbec zřídkavé, může úpis části akcií na veřejně obchodovaný trh být logickou cestou. Ostatně velmi často například při rozvodech získává druhá strana podíly ve firmách, nikoli cash.
Tím jsme u fenoménu druhých, třetích rodin. Jak se tohle promítá do dlouhodobých majetkových strategií u nás?
Trochu se tím dostáváme na začátek k motivacím podnikatelů uvažovat nad těmito složitými kroky. Musejí se s manželkami finančně vypořádat a na začátku toho je jednak poctivý soupis majetku, ale také snaha vyhnout se některým krokům, které se v minulosti staly a vedly k problémům.
Poslední dotaz: U nás jsou legislativa předávání majetku i celý tento fenomén poměrně mladé. Existuje již právně jisté prostředí a nehrozí, že někdo nespokojený s převodem majetku například fungování svěřenského fondu napadne u soudu? Nebo že jej druhá generace třeba zruší a rozdělí si majetek dle svého?
On je celý náš legislativní systém velmi mladý a pořád se ustavuje. Navíc svěřenské struktury umožnil až nový občanský zákoník, takže ještě nedošlo ke všem procesům, které by definitivně prověřily jejich fungování nějakými jakoby precedenčními rozsudky vyšších soudních instancí. A k té druhé části: Je to vysoce privátní věc, a když se všichni domluví, v podstatě si mohou dělat, co uznají za vhodné, protože kde není žalobce, není ani soudce.
Robert Novotný
Zakládající partner Haven Advisory. Specializuje se na agendu soudních sporů zejména v oblasti náhrady škod, obchodních korporací, struktury firem a svěřenskou správu majetku.
Růst cen ztrácí tempo a investoři přepínají do opatrnějšího režimu. „Mírný růst v řádu jednotek procent je dnes realistický,“ říká Jan Sadil z JRD Development. Hra se přesouvá od spekulace k výnosu.
Andrej Babiš vytáhl do války proti pumpařům. Vyzval je, aby si snížili podle něj nehorázné marže. Pumpaři se podle Babiše přiživují na válce proti Íránu. Téma cen pohonných hmot táhne na jednání vlády. Babiš znovu odhalil, že jeho přemýšlení uvázlo v osmdesátých letech a zahrnuje jen kontrolu a represe.
Do nedávna jsme sledovali velmi nízkou inflaci i posilování koruny. Současné dění na Blízkém východě a další eskalace však může jakýkoliv další vývoj významně ovlivnit. V případě dalšího růstu cen ropy bude opět nastartovaná inflace a centrální banky budou nuceny zvednout sazby navzdory ekonomickému zpomalení nebo dokonce poklesu. Korunu by při takovém vývoji nejspíš oslabovala hlavně směrem k euru. Podívejme se detailně na celou situaci.
Před měsícem začala aktivní válka USA a Izraele proti íránskému režimu. První dny sice přinesly bleskovou likvidaci vedení v Teheránu včetně ajatolláha Alího Chameneího, ale naděje na rychlý konec jsou v nedohlednu. Írán naplnil svá varování a zablokoval Hormuzský průliv – tepnu, kudy proudí ropa, plyn i klíčové suroviny pro jihovýchodní Asii.
Odolnost íránské blokády
Zásadní otázkou od začátku bylo, jak dlouho Írán dokáže udržet průliv neprůjezdný. Ukazuje se, že měsíc zvládl a zřejmě zvládne i déle. Minulý týden se objevily zprávy o americkém návrhu mírové smlouvy zaslaném přes Pákistán. Írán jej sice oficiálně odmítl, ale Washington korigoval prohlášení s tím, že protistrana návrh stále studuje. Trhy dosud věřily v brzké řešení, což drželo cenu ropy kolem 100 dolarů za barel. Pokud se však konflikt protáhne, je nepravděpodobné, že by se cena na této úrovni udržela.
Donald Trump se snaží trhy uklidňovat prohlášeními, že Írán jedná a slíbil propustit určitý počet lodí jako gesto dobré vůle. V nejbližších dnech se ukáže, zda jde o reálný základ, nebo jen o „umný bluf“ pro udržení klidu. Pokud se ukáže, že prezident nemluvil pravdu, trhy mohou propadnout strachu a poslat ceny ropy skokově vzhůru. Osobně vnímám jako největší riziko právě tuto komunikaci. Trh žije z naděje (tzv. „hopia“), že konec je blízko. Pokud ale tato víra vyprchá a v Asii začnou docházet strategické zásoby, růst cen ropy opět nastartuje globální inflaci. Centrální banky by pak byly nuceny zvedat úrokové sazby navzdory ekonomickému zpomalení.
Čtyři klíčové pochybnosti:
Identita partnera: Není jasné, s kým přesně USA vyjednávají a zda je tato strana schopna reálně zajistit bezpečnost v průlivu.
Podmínky příměří: Existují vůbec shody na podmínkách pro ukončení bojů a obnovu plavby?
Izraelský faktor: Izrael má zřejmě své vlastní strategické cíle, jichž hodlá dosáhnout bez ohledu na diplomatické snahy USA.
Zničená infrastruktura: Íránské útoky cílily na těžební a nakládací terminály. I při dosažení míru může trvat týdny či měsíce, než bude poškozená infrastruktura v zálivu opět plně provozuschopná. Navíc ani klid zbraní nemusí znamenat volný průjezd. Pokud se v oblasti objeví skupiny, které budou chtít na uzavřeném zálivu profitovat nebo vybírat poplatky za průjezd, komerční doprava se jen tak neobnoví.
Do hry vstupuje J. D. Vance
Situace se posouvá k vážnějšímu scénáři. USA si to uvědomují a dosavadní vyjednavače (Witkoffa a Kushnera) zřejmě nahradí sám viceprezident J. D. Vance. Washington tak nasazuje podstatně těžší politickou váhu. Otázkou zůstává, jak velká eskalace bude muset přijít, aby Írán pod tlakem hrubé síly ustoupil.
Zlato padá nejvíc od krize 2008. Silný dolar a válka tlačí ceny dolů
Cena zlata sice mírně roste, směřuje však k nejvýraznějšímu měsíčnímu propadu za téměř dvě desetiletí. Poptávku tlumí slábnoucí očekávání ohledně snižování úrokových sazeb, růst nákladů na energii a silnější dolar kvůli válce USA a Izraele s Íránem. Za celý měsíc se cena zlata zatím snížila o více než 13 procent, což je nejprudší propad od října 2008, kdy cena klesla o 16,8 procenta. Za celé čtvrtletí však cena vzrostla o pět procent, uvedla agentura Reuters. O zhruba 20 procent tento měsíc klesly i další drahé kovy - stříbro, palladium a platina.
V případě neúspěchu jednání bude dopad na trhy výrazně větší než dosud. Pokud ceny ropy skokově porostou a trhy přestanou brát prohlášení amerického prezidenta vážně, očekáváme nárůst inflace a „jestřábí“ reakci centrálních bank.
V nepříjemné situaci by se mohl ocitnout i americký dolar. Trhy by mohly dojít k názoru, že americký státní rozpočet si už další válku nemůže dovolit, což by vedlo k výprodeji dluhopisů a oslabení dolaru. Pod prodejní tlak by se nevyhnutelně dostala i česká koruna. Její kurz k euru by pravděpodobně zamířil nad hranici 25,00 korun za euro s dalším prostorem k oslabení, pokud bude současný stav v zálivu pokračovat. V tuto chvíli však nezbývá než vyčkávat, co další dny a týdny přinesou.
Související
Zlato padá nejvíc od krize 2008. Silný dolar a válka tlačí ceny dolů
