Stanislav Šulc: Zdeněk Svěrák už dekády pomáhá smát se podstatným věcem
Ikona, legenda, pan herec i scenárista a dramatik. Ano, čerstvý devadesátník Zdeněk Svěrák je tím vším. A přes všechny nánosy mramoru by se mohlo zapomenout, proč se zrovna tento muž stal tak zásadní figurou tuzemské kultury a veřejného života vůbec, až má část politického spektra potřebu se u příležitosti jeho jubilea vůči němu ostře vymezit. Proč je Zdeněk Svěrák pojem?
Výčet rolí, scénářů, postav, filmů, her, knih, rozhlasových pořadů a nevím čeho všeho ještě, pod nimiž byl Zdeněk Svěrák podepsán nebo jejichž ústřední figurou byl, by vydal na řádně dlouhý článek sám o osobě. A jistě se o to mnozí pokusili. Množství přitom u Svěráka není nepodstatné. Přesto jej nelze označit za „chrliče“, který by neměl záklopku a vydával vše, co mu na mysl či jazyk přišlo.
Spíš to souvisí s neuvěřitelnou délkou, po kterou je činný. Již na počátku šedesátých let nastoupil do rozhlasu, ale už během předchozí učitelské dráhy psával texty písní (ty první podepisoval pseudonymem Emil Synek). V rozhlase se setkal se svým někdejším spolužákem Miloněm Čepelkou, který ostatně devadesátiny oslaví letos v září.
V rozhlase Svěrák působil v mnoha rolích, záhy ale začal psát původní pohádky, což bude žánr, který se ve Svěrákově tvorbě objeví mnohokrát, zároveň jistá forma nadsázky a nadpřirozena se záhy stane jeho dnešním jazykem řečeno „trademarkem“.
Soud v ruském Čeljabinsku zakázal šíření oscarového dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v česko-dánské koprodukci. Informoval o tom server Mediazona s odkazem na reportéra přítomného v soudní síni. U jednání byla zastoupena pouze žalující strana, zákaz následně potvrdila i státní agentura TASS.
Ruský soud zakázal šíření a promítání dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi
Politika
Nastupuje Cimrman
Zlom ale přichází v prosinci roku 1965, kdy došlo k prvnímu přímému přenosu z imaginární nealkoholické vinárny U Pavouka. Ty Svěrák připravoval s kolegou Jiřím Šebánkem (představitelem řady rolí ve filmech československé nové vlny) a jazzmanem Karlem Velebným. Právě v tomto pořadu se objevila fiktivní postava zapomenutého českého génia Járy Cimrmana, která se stane Svěrákovi (a mnoha dalším lidem) osudnou.
Samotné Divadlo Járy Cimrmana pak vzniklo v roce 1967 a vedle Svěráka a Šebánka se zakládajícími členy stali také Miloň Čepelka a Ladislav Smoljak. Premiéra první hry Divadla Járy Cimrmana se konala 4. října 1967 v pražské Malostranské besedě a vedle krátké hry z pera Zdeňka Svěráka Akt byl součástí představení seminář „Cimrmanologů“, který se stal následně klíčovou součástí úspěchu divadla. Přitom původně šlo o náhradní program, protože druhá hra, která se měla hrát spolu s Aktem, nebyla ještě dokončená.
Na tvůrčím vrcholu
Následovalo to, co všichni známe. Proslulost divadla rostla, s tím také autorské dovednosti, ustavení neměnného ansámblu. A s úspěchem na divadelních prknech přicházejí větší ambice, které dostanou jasnou podobu v následujících dekádách.
Napsat, že se duu Svěrák-Smoljak v sedmdesátých a osmdesátých dařilo, je hodně slabé. Byli k nezastavení, čemuž odpovídá jen následující výčet:
Jáchyme, hoď ho do stroje, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero, Kulový blesk, Trhák, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Vesničko má, středisková, Nejistá sezóna.
A to jsou jen některé filmy, které Svěrák napsal během dvou dekád (další byly třeba pohádky Ať žijí duchové a Tři veteráni nebo komedie Vrchní, prchni), k tomu napsal ještě sedm divadelních her. Většina těchto filmů dodnes patří do zlatého fondu, k nejlepším komediím, které kdy u nás vznikly a Vesničko má, středisková byla nominovaná na Oscara.
Oceněný film Sbormistr narazil u soudu. Ten předběžně zakázal jeho televizní vysílání kvůli možnému zásahu do práv oběti. 
Oceněný snímek Sbormistr nesmí do televize
Enjoy
Aby to bylo jako ze života
Ve snímku Betlémské světlo, který natočil neméně úspěšný syn Zdeňka Svěráka Jan, stárnoucí spisovatel bojuje se svými postavami, které se mu hromadí v hlavě, postupně se dostávají ven a touží po tom, aby pokračoval v jejich příběhu.
To je metoda, kterou Svěrák zcela jistě aplikuje. Nicméně úspěchu dosáhl tím, že dokáže velmi přesně pozorovat okolí. A co víc, umí syntetizovat, analogizovat, metaforizovat… souhrnně řečeno: umí pojmenovávat. Emoce, vztahy, tužby, nedostatky, problémy. A nikdy na to nerezignoval.
V tom byl po celou dobu recept úspěchu děl, na nichž se podílel, zvláště v tandemu s Ladislavem Smoljakem, jejichž společná díla mají až nezdravě blízko k poezii obyčejnosti. Ostatně ne nadarmo se motivy z právě jejich filmů dnes tak často stávají memy.
A co je zásadní: nikdy nesklouzli k eskapismu. Jejich díla lze v porovnání s ostatními tehdejšími tendenčními komediemi popsat následujícím výjevem. Představte si požár. Tvůrci obyčejných komedií by vás vzali za ruku, odvedli by vás od požáru a pak řekli nějaký trapný vtip. Svěrák se Smoljakem ne. Stáli by u toho a dělali by si legraci z toho, jak jsme všichni neschopní ten požár uhasit.
Nejvíce ocenění Český lev získal film Franz polské režisérky Agnieszky Hollandové. Scénář napsal Marek Epstein ve spolupráci s Hollandovou. Snímek o pražském židovském německy píšícím spisovateli Franzi Kafkovi z 15 nominací uspěl ve čtyřech kategoriích. Za hlavní roli Kafky byl oceněn Idan Weiss, dále snímek získal cenu za nejlepší scénografii, kostýmy a masky. Tři ocenění ze 13 nominací získal snímek Sbormistr Ondřeje Provazníka. Českého lva za nejlepší celovečerní film získal Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové, proměnil dvě z 11 nominací. Ceny organizátoři předali v pražském Kongresovém centru.
Českého lva za nejlepší film získal Karavan
Enjoy
Český film pro celý svět
Svěrák náš pohled nikdy neodkláněl od podstatných věcí, naopak, vždy k nim naše oči lákal. A právě to je možná ne tak viditelná, ale zásadní zásluha, jíž si vysloužil status žijící legendy. A právě v tom se jeho aktuální političtí kritici historicky mýlí, ačkoli to nechápou.
Kdo chce Svěráka kritizovat pro jeho dílo, není to nemožné, protože samozřejmě má neduhy. Jeho filmy jsou typicky české ve své hořkosladkosti, zároveň nikdy nejsou dostatečně vážné, aby je šlo brát vážně. Takové pokračování a rozšíření švejkovství, které se stává principem. A v některých případech snad i kýčem. Na druhou stranu málokdo tak definoval typicky český film i pro mezinárodní publikum, což ostatně jasně potvrzují tři nominace na Oscara pro jeho tři snímky: vedle Vesničky to byla ještě Obecná škola a následně Kolja, který Oscara získal.
Zdeněk Svěrák slaví devadesátiny v pozici legendy. V pozici, kterou si vysloužil svým dílem i působením v občanské společnosti. Že některé dráždí, je pochopitelné. Ale na jeho slávě a úspěchu a tom, že většinou je v podstatě bezmezně obdivován, to nic nemění.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
