Zestátnění francouzské EDF dodnes vyvolává pochybnosti. Mělo být vzorem i pro ČEZ
Francie před třemi lety dokončila stoprocentní zestátnění společnosti EDF, která má ve francouzské energetice podobně silné postavení jako skupina ČEZ v Česku. Tento krok dodnes vyvolává pochybnosti. Účetní dvůr (Cour des Comptes), který je francouzským kontrolním úřadem, na konci letošního května konstatoval, že stoprocentní převzetí EDF nebylo vůbec nutné, vyšlo zemi velmi draho a zatím nepřineslo žádné reálné výhody.
Zestátněním EDF coby vzorem pro ČEZ v minulosti argumentovali někteří politici i minoritní akcionáři české společnosti, kteří se tímto způsobem snažili svůj podíl v klíčové tuzemské firmě zhodnotit – od Andreje Babiše po Michala Šnobra. Také francouzský stát dlouhodobě držel v EDF většinový podíl, před plným převzetím to bylo 83,7 procenta. Podobně jako v Česku zazníval argument, že stoprocentní „nacionalizace“ povzbudí rozvoj jaderné energetiky. Francouzi zároveň chtěli řešit velké zadlužení EDF, výrazně větší než v případě ČEZ.
Účetní dvůr mimo jiné konstatoval, že plné zestátnění EDF zapadalo do určitých politických ambicí. Politici, včetně prezidenta Emmanuela Macrona, potřebovali ukázat, že čelí energetické krizi roku 2022, nuceným odstávkám jaderných elektráren z technických důvodů i dlouhodobé neschopnosti vylepšit hospodaření EDF a nastartovat transformaci společnosti. Ve skutečnosti ale podle kontrolního úřadu nebylo stoprocentní převzetí firmy nutné, ať už bylo posuzováno z hlediska národní suverenity, energetické nezávislosti, finančních potřeb nebo zajištění vládních priorit. Majoritní podíl byl zcela dostatečný k tomu, aby stát ve firmě dokázal prosadit svou vůli.
ČEZ v prvním letošním čtvrtletí překonal výchozí očekávání. Pomohl mu stabilní provoz elektráren, chladnější zima i konec windfall tax. Skupina tak zvýšila výhled hospodaření na celý rok. 
ČEZ překvapil čísly. A zvedá celoroční výhled
Zprávy z firem
Náklady na plné zestátnění, včetně koupě podílů minoritních akcionářů, nakonec dosáhly 9,7 miliardy eur. Účetní dvůr konstatoval, že celá operace měla jen velmi nepřímý dopad na finanční situaci skupiny EDF a reálně prospěla právě jen dřívějším menšinovým vlastníkům. Realizace plánů na výstavbu nových jaderných zdrojů v posledních letech nabírala další zpoždění, veřejnou podporu pro projekt šesti nových reaktorů EPR 2 nyní posuzuje Evropská komise. Ani stoprocentní státní vlastnictví EDF nezabrání Bruselu v tom, aby analyzoval, zda z podpory jádra nebudou profitovat další části rozmanitého energetického byznysu EDF.
Spory i bez minoritářů
V Česku často zazníval názor, že zestátňování společností jako EDF nebo ČEZ je potřebné k tomu, aby energetickým záměrům vlád jako majoritních vlastníků nebránili minoritáři, kteří mají přirozeně jiné zájmy. Stranou pozornosti se tak dostával fakt, že i manažeři stoprocentně státní společnosti by měli hospodařit s péčí řádného hospodáře a nemohou kývnout na všechno.
O tom, že napětí mezi přístupem politiků a manažerů ani po plném zestátnění nezmizí, svědčí i francouzský případ. Šéf EDF Luc Rémont odmítal i po roce 2023 ustupovat politickému tlaku a nechtěl nabízet francouzským průmyslovým firmám elektřinu za příliš zvýhodněné ceny. Prioritou pro něj byly investice samotné EDF do rozvoje energetiky. Rémont se znelíbil prezidentovi Macronovi a ve funkci loni skončil. Tím se ale rozhodně nevytrácejí pochybnosti o tom, zda se poté EDF vydala lepším směrem.
Česká jaderná energetika čelí rostoucímu nedostatku pracovníků napříč profesemi – od svářečů a techniků po právníky, ekonomy či manažery. Tlak na nábor zvyšuje generační obměna, prodlužování životnosti stávajících reaktorů i plánovaná výstavba nových bloků v Dukovanech a malých modulárních reaktorů. Podle zástupců oboru se bez dlouhodobé strategie a masivní práce s novou generací pracovníků sektor neobejde.
„Nechybí jen jaderní inženýři, nejvíc chybí svářeči-potrubáři.“ Českému jádru docházejí lidé
Zprávy z firem
Neprůchozí transformace
Účetní dvůr fakticky hodnotil až závěrečnou fázi celého úsilí o změny v EDF. Francouzi se rozhodli stoprocentně zestátnit EDF poté, co se v letech 2019 až 2022 marně pokoušeli o její transformaci. Tehdejší plány v mnohém připomínají současné české představy o rozdělení českého ČEZ. A právě celková frustrace z neschopnosti dokončit transformaci vedla podle Účetního dvora k unáhlenému rozhodnutí plně zestátnit celou EDF.
Plán Herkules z roku 2019 počítal s tím, že některé části energetické společnosti stoprocentně ovládne stát. Konkrétně mělo jít o jaderné a vodní elektrárny. Soukromým investorům se měla naopak částečně otevřít divize, jež by zahrnovala i distribuci. Celý proces vyvolal spoustu konfliktů. Proti „škodlivé dezintegraci veřejného podniku“ se postavili zastánci silné jednotné firmy, včetně odborářů. S námitkami z opačné strany názorového spektra naopak přišla Evropská komise, která v něm viděla ohrožení férové hospodářské soutěže. Když dělení, tak opravdu důsledné, a žádní propojení většinoví akcionáři na úrovni státu, znělo z Bruselu. Herkules se ocitl v kleštích ze dvou stran a nakonec padl.
Silná EDF je i v českém zájmu
EDF v každém případě zůstává významnou firmou pro Francii i pro Evropu. Je také v českém zájmu, aby Evropská unie dokázala nastartovat rozvoj jaderné energetiky, a EDF je jedinou evropskou společností, která má nyní předpoklady pro výstavbu velkých reaktorů. Korejská KHNP ustoupila od svých ambicí v Evropě, aby vyřešila spor o duševní vlastnictví s americkým Westinghousem. Očekávání, že české firmy budou díky dukovanskému projektu v partnerství s Korejci dobývat i další evropské trhy, se nepotvrdila.
Na druhé straně podle korejských zdrojů českým společnostem nahrají urovnání dalšího sporu, který KHNP vedla se svou mateřskou společností Kepco kvůli nákladům na projekt jaderné elektrárny ve Spojených arabských emirátech, a nové rozdělení rolí obou firem v rámci korejského exportu. Češi by se údajně mohli více uplatnit v mimoevropských projektech pod vedením Kepco. Uvidíme…
Jak si můžeme myslet, že v Česku postavíme nové jaderné reaktory, když naším sousedem je silné a vlivné protiatomové Německo? Podobná otázka nebyla před deseti, patnácti lety ničím zvláštním. Dnešní stav se od té doby liší jako noc a den. Německo postupně „obkličují“ sousední země, které se staly advokáty jádra. A v Berlíně nakonec budou mnozí docela rádi, píše v prvním díle seriálu „Energie a politika“ novinář a analytik Jan Žižka. Seriál najdete na newstream.cz každé úterý.
I ta sladká Belgie. Německo obkličují projaderné země
Politika
Partnerství s EDF by Čechům mohlo otevřít více cest na klíčové evropské trhy. Pořád tu zůstává hodně otazníků. List Financial Times v nedávném velkém rozboru poukázal na byrokracii, která uvnitř EDF v minulých desetiletích zapustila pevné kořeny. Francouzská společnost ale pořád disponuje významným know-how a inženýrskými kapacitami, které mohou v ideálním případě dál posilovat evropskou energetiku. Nikde není psáno, že Francie nemůže v době po současné íránské krizi zopakovat jaderný boom, který v zemi následoval po ropných krizích 70. let minulého století.
EDF se kromě sporného zestátnění může pochlubit také svými přednostmi, kterými se Česko určitě může inspirovat. Tradičně silnou francouzskou stránkou je schopnost propojovat energetické a průmyslové potřeby státu. Silné vazby mezi EDF a průmyslovými firmami přirozeně vedou i ke sporům o to, kdo ponese jaké finanční náklady. Přesvědčení, že z energetických projektů musí prosperovat také celý domácí dodavatelský řetězec, je ale v ekonomickém zájmu země, což si Francouzi podle všeho uvědomují mnohem více než Češi. Ideální by bylo co nejvíce propojit jaderný průmysl obou zemí a legitimní úvahou zůstává, jestli by se Česko nemělo snažit získat Francouze pro projekt výstavby dalších reaktorů v Temelíně.
Centralizace není řešení
Plné zestátnění jakékoliv firmy, nota bene v Česku, však musí vyvolávat obavy. Naše země od sametové revoluce zažila vcelku dobře řízené, ale také velmi špatně řízené státní firmy. Minoritní akcionáři přispívají k tomu, že v rámci svých možností dohlížejí na hospodaření jednotlivých společností, i když některé z nich nakonec více láká tučné výkupné od státu.
Francouzský Účetní dvůr také konstatoval, že stát se nyní potýká s konfliktem různých cílů. Ve Francii na sebe vzal role jediného akcionáře největší energetické společnosti, zákonodárce i regulátora. Nic nenasvědčuje tomu, že by další centralizace a etatizace mohla být v konečném důsledku přínosná.
