Jak si můžeme myslet, že v Česku postavíme nové jaderné reaktory, když naším sousedem je silné a vlivné protiatomové Německo? Podobná otázka nebyla před deseti, patnácti lety ničím zvláštním. Dnešní stav se od té doby liší jako noc a den. Německo postupně „obkličují“ sousední země, které se staly advokáty jádra. A v Berlíně nakonec budou mnozí docela rádi, píše v prvním díle seriálu „Energie a politika“ novinář a analytik Jan Žižka. Seriál najdete na newstream.cz každé úterý.

Přechod z dříve početného protiatomového tábora v rámci Evropské unie na opačnou stranu barikády nyní symbolicky završila Belgie. Tamní vláda ohlásila, že hodlá od francouzské společnosti Engie odkoupit veškerá jaderná aktiva – včetně dvou dosud fungujících reaktorů a pěti již odstavených.

Bruselská vláda podle vlastních prohlášení přebírá starost o energetickou bezpečnost země do svých rukou a hodlá se pokusit o odvážný čin – restart „finálně“ odstavených reaktorů. Nebo třeba aspoň jednoho. Belgie se vydala cestou, o které se v době energetické krize způsobené ruskou agresí na Ukrajině mluvilo i v Německu. Tam však podobné pokusy selhaly. Belgičané navíc míří k výstavbě nových zdrojů, zřejmě malých modulárních reaktorů.

Oblouk od Paříže do Prahy

Od francouzské metropole přes Brusel, severské státy, až po Prahu se tak kolem německých hranic táhne oblouk zemí, které už své jaderné plány ohlásily – často s vysokými ambicemi. Zatím je přesnější mluvit o podpoře atomové energetiky, než její opravdové renesanci – všechny podobné plány narážejí na tvrdou realitu, když se hledají průmyslové i lidské kapacity, získávají potřebná povolení nebo vymýšlejí ekonomické a investiční modely, jež mají výstavbu elektráren zlevnit a urychlit.

Přesto v mnoha zemích, včetně zmiňované Belgie, bije do očí až nečekaný obrat skoro o 180 stupňů. Samozřejmostí ostatně není ani nynější politika jaderné velmoci Francie – během vlády prezidenta Françoise Hollanda (2012–17), který potřeboval podporu zelených, byla Paříž docela zasažena „větry“ z Berlína. Nevyhlašovala sice razantní odchod od atomu jako Němci, ale chtěla výrazně snižovat podíl jádra v energetickém mixu. Výstavba nových reaktorů se zdála nereálná.

Pokračujme dalšími německými sousedy – Nizozemsko má velké plány s výstavbou velkých i malých reaktorů. Dánsko je opatrnější, ale jeho parlament schválil, že země možnosti rozvoje jádra důkladně posoudí. Dříve silně protijaderní Dánové jsou dnes blíže k vybudování malého pokročilého reaktoru podle vlastního designu než Češi, jejichž projaderní fanoušci často zůstávají spíš u silných slov než u reálných činů.

Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie

Money

Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.

Jan Žižka

Přečíst článek

Za německého souseda je možné považovat také Švédsko – břehy obou zemí dělí jen asi stovka kilometrů. Stockholm nyní patří k hlavním advokátům jádra, podobně jako Varšava. V Česku se oblouk uzavírá, pak už následují tvrdošíjně protijaderní Rakušané. Ve Švýcarsku se ale zdá, že by oblouk mohl brzy nahradit skoro uzavřený kruh.

Důvodů, proč se jádro stalo populárním i v západní Evropě, je víc. Významnou roli sehrály energetické krize spojené s válkou na Ukrajině a nyní i Blízkém východě. Dalším faktorem je nástup umělé inteligence – ve Francii, Belgii i dalších zemích se dost mluví o datových centrech poháněných jadernou energií. Velkým tématem se v poslední době stává také zachování průmyslu na našem kontinentu, což vyžaduje stabilní a zároveň nízkoemisní zdroje – kombinaci, kterou (bez baterií) nabízí jen jádro.

Vadí, nevadí?

A že to nakonec Němcům nebude vadit? Nejspíš pořád jen části z nich, protiatomové nálady jsou u části veřejnosti silně zakořeněné. Už dnes ale kancléř Friedrich Merz, stejně jako předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen (a bývalá ministryně obrany ve vládě Angely Merkelové) označují německý odchod od jádra za chybu. Bavorský premiér Markus Söder dokonce zaujal svými slovy o podpoře výstavby jaderných elektráren v Česku. Němečtí odborníci dobře vědí, že stabilní zdroje v sousedství jejich země jsou výhodou.

Jestliže kancléř Merz zároveň tvrdil, že třeba restart odstavených reaktorů není možný, je to spíše odraz společného koaličního vládnutí jeho křesťanských demokratů s protijadernou SPD. O to důležitější bude sledovat další vývoj v Belgii. Dospěje tamní vláda k finálnímu rozhodnutí o restartu reaktorů? Rozhodně to nebude levné. Nepůjde o záležitost měsíců, ale spíše let. Z ekonomického hlediska je však tato varianta daleko výhodnější než stavět nové jaderné zdroje a podle všeho také ekologicky i hospodářsky příznivější než varianta úplného odchodu od jádra.

Pozorovatelé přitom upozorňují na zkušenosti Spojených států, například na pokrok při oživování reaktoru jaderné elektrárny Palisades v Michiganu. Společnost Microsoft dokonce formou garance výkupní ceny podpořila restart reaktoru v elektrárně Three Mile Island, kde v roce 1979 nastala jedna z nejhorších atomových havárií. Nový život má pochopitelně získat reaktor, kterého se toto neštěstí netýkalo a s výrobou elektřiny skončil až v roce 2019.

Jak ukázala podrobná reportáž spojená s důkladnou rešerší, kterou na webu Politico publikoval novinář Marc Felix Serrao, v Německu se nakonec paradoxně za pokračování jádra zjevně nepostavila ani společnost RWE, která ho dlouhodobě provozovala. Pod dřívějším politickým tlakem totiž spojila svou budoucnost s decommissioningem – likvidací jaderných elektráren. Podobné je to s firmou Engie, od níž hodlá belgický stát koupit elektrárny. Přestala ji zajímat celá nukleární energetika a pod jejím vlastnictvím by bylo možné čekat už jen její útlum. Vláda v Bruselu musí razantně zasáhnout a jaderné reaktory francouzské firmě (další paradox) „vyrvat“, aby se Belgie nedostala do bodu, kdy už je nebude možné oživovat ani z technického hlediska.

„Nechybí jen jaderní inženýři, nejvíc chybí svářeči-potrubáři.“ Českému jádru docházejí lidé

Zprávy z firem

Česká jaderná energetika čelí rostoucímu nedostatku pracovníků napříč profesemi – od svářečů a techniků po právníky, ekonomy či manažery. Tlak na nábor zvyšuje generační obměna, prodlužování životnosti stávajících reaktorů i plánovaná výstavba nových bloků v Dukovanech a malých modulárních reaktorů. Podle zástupců oboru se bez dlouhodobé strategie a masivní práce s novou generací pracovníků sektor neobejde.

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Paralela s Českem kulhá

Zestátňování po belgicku není žádnou paralelou pro české plány zestátňování společnosti ČEZ, která má s jádrem úplně jiné záměry než Engie a v níž může stát jako majoritní akcionář prosazovat své zájmy.

Není pochyb o tom, že bez silné role státu se rozvoj jaderné energetiky neobejde v žádné zemi. Zároveň dnes ale jádro zažívá další trend – státy se snaží k výstavbě atomových elektráren přilákat také soukromé finance. Platí to mimo jiné pro projekty francouzské EDF v Británii. (A nejspíš bude platit i v samotné Francii.) Pozoruhodná zpráva přišla minulý týden také z Číny (!) – v jaderné elektrárně Sanao na východě země uvedli do komerčního provozu první reaktor, do jehož stavby se zapojil soukromý kapitál – konkrétně Geely Technology Group, zatím jen dvouprocentním podílem. U dalších projektů má podíl privátních zdrojů narůstat.