Lukáš Kovanda: Nové emisní povolenky musí „bolet“, jejich zastropování nedává Bruselu smysl
Pokud měly letošní tuzemské volby své „lithium“, jsou to bezesporu takzvané emisní povolenky pro domácnosti. Leckterá z nejexponovanějších předvolebních debat se kolem chystaného systému povolenek EU ETS 2 točila opravdu notně.
Oprávněně. S novými povolenkami, resp. termínovými kontrakty na ně, se už několik měsíců obchoduje na burzách v Londýně a v Lipsku. Francouzští analytici povolenek varují, že jejich zavedení může vyvolat lidové bouře na způsob „povstání“ žlutých vest z roku 2018, a to nejen ve Francii, ale podle nich také v zemích střední a východní části EU, tedy včetně Česka. To proto, že pro celou EU bude platit jedna cena povolenky, pro bohaté i chudší země, takže dopad bude logicky tíživější na ty chudší.
Časovaná bomba pro nadcházející vládu
Nové povolenky představují novou zelenou daň, jejíž „sazba“ se bude měnit každodenně, v souvislosti s tím, za kolik se povolenka bude zrovna obchodovat na zmíněných burzách. A pokud v Česku nedojde na předčasné volby ještě před začátkem roku 2027, kdy je EU chystá naplno spustit, právě vláda vzešlá z nynějších sněmovních voleb se s nimi – a se zdražením, které vyvolají – bude muset popasovat. Představují pro nadcházející tuzemský kabinet, ať už bude jakýkoli, časovanou bombu. Vždyť zdražení, které způsobí, může být nesrovnatelně výbušnější než to, které vyvolal takzvaný konsolidační balíček právě končící vlády. Ten se však roku 2023 v médiích rozebíral dnem i nocí každý den, do posledního šroubku.
Zato kolem nových povolenek je stále mlhy až až. Mlží sami politici. Příliš pozdě si uvědomili, že jde vážně o bombu. Odtikávající stále zlověstněji. Dost možná však mlží, neboť sami mají v mysli mlhavo. Přes veškerou závažnost dopadu nových povolenek na rozpočty domácností, ale i firem, se totiž stále zdá, že mnozí z nich – ovšem veřejnost jakbysmet – pořád nerozumí tomu, jak mají povolenky vlastně fungovat. A že jejich cena musí trendově stále růst.
Český automobilový sektor má za sebou rekordní rok 2024, kdy se vyrobilo téměř 1,45 milionu osobních vozů. O něco méně se dařilo se v letošním první pololetí.
Po rekordním roce přichází vystřízlivění. Výrobci automobilů čelí tlaku na transformaci
Zprávy z firem
Příslib trvalejšího zastropování cen povolenek, s nímž vláda šermovala i ve finální fázi předvolební kampaně, představuje nesmysl už ze samé jejich definice; takový příslib je v příkrém rozporu s podstatou jejich fungování. Ne snad, že by nebyl technicky dosažitelný. Povolenky by ovšem pak z hlediska svých stvořitelů – z hlediska Bruselu – nedávaly smysl. Jejich smyslem je, aby mocně poháněly dekarbonizaci. Tak mocně, aby se EU nejpozději k roku 2050 stala uhlíkově neutrální ekonomikou. To je smysl povolenek a to je ústřední cíl celého Green Dealu. Cenový růst povolenek je páteří Green Dealu a jejich trvalejší zastropování by znamenalo, že EU Green Deal nesplní.
Jedině trvalejší, trendový růst ceny povolenky zajistí postupné zužování okruhu podniků, firem a brzy tedy nově i domácností, kterým se ještě vyplácí koupit povolenku a vypouštět díky tomu emise do ovzduší dále.
Evropská komise dala emisním povolenkám přednost před uhlíkovými daněmi. Nejde jen o to, že povolenky nemají v názvu obsaženo slovo „daň“, takže je veřejnost přijme snáze. Snáze je akceptuje, neboť má mylný dojem, že o žádnou novou daň nejde. A přesto, že to daň vlastně je, nejmenuje se tak, přičemž ještě navíc její „sazba“ trendově poroste. Musí růst. Není tedy fixovaná jako u klasické daně, takže jednotkový výnos z povolenek pro „erár“ neustále narůstá, aniž by bylo nutné sazbu explicitně zvyšovat, což je u veřejnosti nepopulární. Navíc, z tohoto růstu se přitom bruselští „vyviní“, neboť přece půjde o nevinný výsledek vývoje na burze, ať už v Londýně nebo v Lipsku. Oni nic, oni muzikanti. Daň nezavedli, protože je to povolenka, a za růst sazby této daně přece také nemohou, neboť za nej mohou burziáni. Na obou uvedených burzách dané povolenky již nyní citelně zdražují a jdou cenově vysoko nad údajný strop; jsou už takřka na jeho dvojnásobku, vyjdeme-li z údajného stropu 45 eur, tedy stropu, na nějž se stále někteří čeští politici odvolávají.
Investice, nebo spekulace? Hranice je někdy velmi tenká. Začínající investor tak mnohdy přejde rovnou ke spekulacím – a ani o tom neví. Říká to Petr Šimčák, investiční ředitel společnosti Broker Consulting. Přispívají k tomu podle něj některé on-line aplikace, které se snaží přeskočit nudnou fázi a ženou investory do světa tradingu. O tom ale investování není. „Dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění,“ vysvětluje.
Šimčák z Broker Consulting: Z geopolitického dění mám obavy, ale trh se z toho jako vždy zotaví
Trhy
Postupně se utahující smyčka
Emisní povolenky pro domácnosti mají sloužit jako postupně se utahující smyčka. Postupné utahování – postupný růst jejich ceny – totiž znamená, že nakonec budou k dekarbonizaci donuceny všechny firmy a domácnosti, z nichž každá má přirozeně poněkud jiný práh (finanční) bolesti. Někoho donutí koupit tepelné čerpadlo a elektromobil už cena povolenka 45 eur, někoho až při ceně 250 eur. To právě mají „otestovat“ nadcházející roky.
Kdo ovšem nyní velebí systém průmyslových emisních povolenek – těch prvního typu, těch pro velké podniky –, poněvadž přispěl ke snížení emisí v EU, vzývá i to, že příslušné firmy a provozy, případně výroba a s ní i zaměstnanost, odešly na jiné kontinenty, třeba do Asie, třeba Číny. Ano, probíhající deindustrializace EU je zaručeným způsobem, jak snižovat emise… To ostatně potvrzuje i vývoj v Německu, kde se výkon průmyslu trendově setrvale propadá už přelomu let 2017 a 2018, tedy od doby, kdy cena povolenek prvního typu začala výrazněji narůstat, jak zachycuje graf Bloombergu níže.
Novou kvalitou emisních povolenek druhého typu v porovnání s těmi typu prvního představuje z hlediska burzovních spekulantů fakt, že ekonomiku lze zbavit průmyslu, deindustrializovat, ale nelze ji zbavit domácností. Zatímco podnik v krajní situaci ukončí výrobu a propustí zaměstnance, domácnost si nějak bude muset zatopit vždy. A tedy v ceně vytápění pořídit povolenku. Proto jsou povolenky druhého typu méně závislé na ekonomickém cyklu, takže je jejich cenový vývoj z hlediska burzovních spekulantů předvídatelnější. Představují zaručenější zdroj zisku.
Tato předvídatelnost a vyhlídka trendově stále rostoucí ceny vskutku už nyní představuje pozvánku pro různé spekulanty, hedgeové fondy a další finanční domy ze všech koutů planety, včetně třeba i Číny. Ti do povolenek investují ne proto, aby si koupili odpustek za vlastní emise, ale aby sami zbohatli spekulací na růst ceny, jako jsou zvyklí bohatnout třeba na akciích. Kvůli nim je cena už teď na skoro dvojnásobku stropu. Brusel tyto spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu a nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a finančníky z celého světa, kdy první si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou, přičemž ekonomika EU skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně.
A to vše ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN.
