Karel Pučelík: Mladí lidé pomalu mění politiku. Na pozoru se musí mít krajní pravice i tradiční strany
Média jsou plná zpráv o všeobecném vzestupu krajní pravice. Tento problém se ovšem možná vyřeší sám, protože mladí lidé a nastupující generace v těchto stranách spasitele povětšinou nevidí. Co však se svými radikalizovanými rodiči a prarodiči mají společné, je nechuť k neslané a nemastné politice tradičních stran. Politika se nemusí stát kořistí pravicového populismu, ale aby se zachránila, musí se dost zásadně změnit.
„Ačkoli byl poslední měsíc roku 2025 ponurý – titulky ovládly masové střelby, krize a polarizace – jeden pozitivní vývoj nabízí jiskřičku naděje pro nadcházející rok,“ píše na stránkách Project Syndicate děkanka oxfordské Blavatnik School of Government Ngaire Woodsová. „V rozvojových zemích požadují mladí lidé pracovní místa, dostupné potraviny a energie, ekonomické příležitosti a opatření ke zpomalení klimatických změn,“ popisuje.
Skutečně, letošní rok otřásl zažitými jistotami, když nástup populismu započal fragmentaci západního zahraničně-politického i ekonomického systému. Polarizace a fragmentace, to jsou silné rysy současné společnosti. Politika by se však měla dělat s vizí do budoucností, a tak neuškodí se čas od času zamyslet v delším horizontu. Poměrně brzy může politická mapa západních zemí vypadat docela jinak, než je tomu dnes.
Mladá generace má totiž o budoucnosti jiné představy, než mají nyní v politice převládající „boomeři“. Známý bonmot připisovaný Winstonu Churchillovi tvrdí, že kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum. Mileniálové by patrně nesouhlasili, protože alespoň podle australských dat na rozdíl od jiných generací zůstávají u levicových hodnot i s rostoucím věkem. Generace Z už zcela vyrostla ve světě, který funguje online, po většině Evropy se cestuje jen s občankou a studovat, pracovat a žít bez hranic je přirozené.
Mladé generace jsou si problémů vědomy, ba je možná pociťují silněji. Řešení však nevidí v receptech krajní pravice – či alespoň v mnohem menší míře než jejich rodiče. Jsou více proevropští. To ale neznamená, že by se držely zavedených stran. Pokud dosavadní vládnoucí strany chtějí získat mladé voliče na svou stranu, musí se radikálně změnit. „Politickým vůdcům předkládají jasnou volbu: naslouchat a reagovat, nebo ustoupit a být nahrazeni,“ shrnuje Woodsová.
Koho volí mladí?
I z českého projektu Studentské volby je patrné, že preference dospívající generace jsou dost odlišné od výsledků skutečného hlasování. Letos je vyhrálo Spolu v závěsu s Pirátskou stranou, například ANO a SPD mezi studenty pohořely. Důstojného výsledku zde dosáhli Motoristé, ale jinak lze říci, že mladí preferují spíše nepopulistické a proevropské strany.
Podobné poznatky skýtá i pohled do zahraničí. Dobrým příkladem je Dánsko, které je známé poměrně klidnou politickou scénou a silnou pozicí sociálních demokratů. Ti se poslední desetiletí střídali o moc s pravicově liberálním Venstre. Kouzlo umírněného centrismu ale i v tomto sociálním ráji pohasíná. Venstre (dnes menší vládní partner Sociální demokracie) nyní rozhodně nemůže pomýšlet, že by v dohledné době skládalo vládu. Sociální demokraté sice trendu vzdorují, ale o své pozice postupně přicházejí. Naznačují to průzkumy i výsledky nedávných komunálních voleb, kdy po více než století přišli o místo starosty Kodaně.
Kodaň následuje New York a do svého čela si poprvé v historii zvolila demokratickou socialistku. Více než století přitom hlavní město Dánska vedli političky a politici sociální demokracie. Podobných příkladů je po Evropě více. Znamená to, že umírněný střed už není pro voliče atraktivní?
Levice nebo pravice. Umírněný střed je odsouzený k prohře, naznačují volby v Kodani
Názory
Po celé Evropě si všímáme, jak posilují krajně pravicové strany. Méně se zdůrazňuje, že sílí i levicová uskupení. V Dánsku tradiční sociální demokraté ztrácí ve prospěch radikálnějších uskupení, jako je Zelená levice. Podobně je tomu i v Británii, kde vládnoucí Labouristická strana ztrácí podporu velmi rychlým tempem, ale naopak docela slušné šance na úspěch ve volbách mají tamější zelení. Ve Francii skončilo nadšení centristy z bloku Emmanuela Macrona, který v posledních volbách smetla široká levicová koalice. V Nizozemsku volby vyhráli liberálové s pozitivním programem a konkrétními reformami – krajní pravici Geerta Wilderse i někdejší vládnoucí strany nechali za sebou.
Vládní angažmá krajní pravice v Nizozemsku bude mít patrně krátké trvání. Voliči důvěru podruhé alespoň tentokrát nedávají. Naopak bezprecedentně silný mandát získali progresivní liberálové. Našli Nizozemci recept, jak soupeřit s krajní pravicí?
Progresivní politika ještě žije. Co si vzít z Nizozemských voleb?
Politika
Samozřejmě si je třeba všímat i trendu, kdy zejména mladí muži utíkají k antisystémovým hnutím. Mladé generace ale v drtivé většině chtějí rázná opatření proti drahému bydlení, životním nákladům, ekonomické nerovnosti a klimatické změně. Centristické strany jim tuto naději nepřinášejí, naopak leckde jsou strážci systému, který mladí chtějí změnit.
Vídeň je město přívětivé ke svým obyvatelům, za což může i rozsáhlé a dostupné sociální bydlení. Trh s byty kvůli němu není utržený z řetězů, jako je tomu jinde po Evropě. I když systém není bez problémů, stojí za to se jím inspirovat. Pokud ale příkladu ze zadluženého Rakouska nedůvěřujete, koukněte se do Dánska. Tam zvládnou udržovat obojí, velký neziskový bytový fond i fiskální disciplínu.
Karel Pučelík: Sociální bydlení nemůže za problémy pravičáků. Ani ve Vídni, ani jinde
Názory
Tradičním politickým stranám tedy nebude stačit, že změní marketing, posílí komunikaci na sociálních sítích nebo na kandidátky pustí pár mladých lidí. Rebranding obalu bude k ničemu, pokud se nezmění to podstatné, a to je program a v konečném důsledku každodenní životy lidí. Dokud to politici nepochopí, budou jen sledovat porážky.
Vyjadřuje se jako rasista, v kampani využívá rasistické motivy, prosazuje rasistickou politiku, ale rasista to není, jasný pane! V naší i zahraniční politice se rozmohl takový nešvar. Hlasatelé rasistických názorů odmítají, že by snad byli rasisty. Veřejnost a tradiční strany by se však neměly jejich vysvětlováním nechat obalamutit, ale trvat na tom, aby krajní pravice zůstala tam, kde je její místo. Na okraji politického spektra.
Karel Pučelík: Proč nás přesvědčujete, že nejste rasisté? Vaše činy mluví za vás
Názory
