Vládní angažmá krajní pravice v Nizozemsku bude mít patrně krátké trvání. Voliči důvěru podruhé alespoň tentokrát nedávají. Naopak bezprecedentně silný mandát získali progresivní liberálové. Našli Nizozemci recept, jak soupeřit s krajní pravicí?

Nizozemské volby opět přinesly nečekané výsledky. Zatímco před dvěma lety Nizozemce i zbytek Evropy šokoval přesvědčivý triumf populistické a anti-imigrační Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, které znamenalo první velké vítězství krajní pravice v EU, nyní sledujeme velký návrat liberálů a umírněných tradičních stran.

Na špici se objevují dvě strany, liberální a progresivní Demokraté 66 (D66) a Wildersova PVV se shodným počtem 26 křesel. Pro obě uskupení však tato zpráva znamená něco jiného.

Pro progresivní liberály a jejich šéfa Roba Jettena je to jednoznačné vítězství. D66 si totiž v minulých volbách připsali jen 9 mandátů, nyní jich mají o 17 víc. Je to i nejlepší výsledek strany v celé její historii. Dosud vždy maximálně hrála roli menšího vládního partnera, nyní má dobrou šanci být ústřední silou nizozemské politiky a vést vládu.

To populisté z PVV dostali od voličů poměrně silný políček. V roce 2023 si z voleb odnášeli 37 hlasů, nyní je to o více než čtvrtinu méně. Strana se poprvé dostala do vlády, ale sama ji také brzy svrhla. Vzhledem k tomu, že nikdo z hlavních stran s Wildersem spolupracovat nechce, patrně jeho krátké vyhřívání na slunci končí a zamíří opět do opozice. Wilders a jeho strana proto jsou největšími poraženými těchto voleb.

Sekta Geerta Wilderse. Nahlédněte do toxického fungování spojenců Babiše a Motoristů

Leaders

Populistické strany vnáší do politiky neprůhlednost a nestabilitu. Varováním i pro Česko je příklad jednoho z nejúspěšnějších krajně-pravicových lídrů v Evropě Geerta Wilderse, který je ve své straně absolutním vládcem a do značné míry udává kurz nizozemské politiky. V čem se jeho styl podobá vznikajícímu českému kabinetu?

Karel Pučelík

Přečíst článek

Hlas pro „slušnou“ politiku

Před dvěma lety byl pohled na výsledky pro demokraty depresivní, nyní jim naopak dodává naději. Volby ukázaly, že nástup populistů a krajní pravice nemusí mít dlouhé trvání. Našli snad v Nizozemsku recept, jak populistům čelit?

Na překvapivém výsledku se podepsalo hned několik příčin. Jistě nelze podcenit deziluzi z posledních dvou let, které byly synonymem pro chaos a nestabilitu, kterou nemá žádný racionální volič v lásce, o ekonomice a byznysu ani nemluvě. Nejprve celé měsíce trvalo skládání kabinetu, protože s Wildersem nikdo moc do party nechtěl. Když se to nakonec podařilo – se zástupci PVV ve vládě ale bez Wilderse – choval se populistický lídr často jako vůdce opozice a okopával vlastní kabinet. Nakonec to byl on, kdo kompromisnímu kabinetu zasadil poslední ránu. On a jeho strana se jako konstruktivní státníci příliš neosvědčili, což voliči tento týden potvrdili.

D66 a jejich předseda Rob Jetten pojali volební kampaň zcela jinak. „Ukázali jsme nejen Nizozemsku, ale i světu, že je možné porazit populistická a krajně pravicová hnutí,“ konstatoval Jetten při sčítání hlasů. Liberálové voličům nabídli alternativu, která je založená na pozitivním vystupování a důrazu na praktická témata, zejména na školství a řešení krize bydlení, která na Nizozemce tvrdě dopadá. Jetten stranu navíc zastupoval energicky a autenticky. Právem nyní může být příštím premiérem.

Volby ale nebyly jen o Jettenovi a D66. Voliči se vyslovili ve prospěch „slušné politiky“ obecně. Kromě liberálů si výrazné zisky připsali i křesťanští demokraté Henriho Bontenbala, které do kampaně vstoupili rovněž s pozitivními motivy a slibovali návrat k předvídatelné a civilizované politice. Koalice zelených a sociálních demokratů sice očekávala víc, ale nadále zůstane důležitým hráčem.

Dalibor Martínek: Babiš dělal obstrukce tak dlouho, že teď „zefektivní“ opozici

Názory

Projednáme nový jednací řád Sněmovny, aby Sněmovna byla efektivní, uvedl nejnověji Andrej Babiš. Prý chce jednak vyslyšet apel prezidenta Pavla, který v červnu v projevu ve Sněmovně vyzval k zamyšlení nad tím, zda není čas na kultivaci a úpravu pravidel parlamentní diskuse.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Spolupráce s populisty se nevyplácí

Kromě Wilderse patří do výčtu poražených i většina jeho koaličních partnerů. Všichni ztratili. Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD), která je dlouhodobě klíčovým uskupením tamější politiky (strana Marka Rutteho), přišla jen o dvě křesla, takže se s ní nejspíš bude muset počítat i v nové vládě. Ale například středopravé uskupení Nová společenská smlouva odchází s prázdnou.

Co z toho všeho plyne? Zdá se, že napodobování krajní pravice a přibližování se jejímu programu nevede k úspěchu. Ani společné vládnutí není bez rizika. Populisté se málokdy chovají jako partneři, kteří se dělí o úspěchy i přešlapy, ale spíše své kolegy vysávají jako predátoři své hostitele.

Mnoho evropských tradičních stran, levice i pravice, to ale přesto zkouší, výsledky se ale nedostavují. Je to poměrně logické – tím že strany přebírají populistickou rétoriku vlastně populisty legitimizují a dosvědčují, že mají v lecčems pravdu. Proč byl pak lidé měli volit soft kopii populismu, když mohou mít originál?

Nabídka pozitivní alternativy a prosazování svých dlouhodobých hodnot navzdory lákavému sklouznutí k populismu se jeví jako lepší a efektivnější cesta.