David Ondráčka: Doba post-uhelná. Ostravsko a Karvinsko hledají novou cestu
Ukončení těžby černého uhlí v Česku a zavření posledního dolu OKD není jen zpráva z energetiky. Pro Ostravsko a Karvinsko je to historický zlom, má hluboký regionální kontext, uhlí ovlivňovalo životy všech a nese v sobě pro místní velký kus nostalgie. Kudy dál s regionem?
Šachty tu nikdy nebyly jen zaměstnavatelem, byly způsobem života a místní identitou. Šachty definovaly region a život většiny tamních lidí, nikdo se tomu nemohl vyhnout. Končí tím éra, která tenhle region ovlivňovala ekonomicky, sociálně i mentálně. Každý s byl s OKD nějak spojen, ať přímo přes rodinu, sousedy, nebo jen skrze rytmus města a regionu, nebo financování sportu, kultury, od dechovek po Davida Pastrňáka. Tomu se nešlo vyhnout a tento kus historie nyní končí.
Dobové fotografie, které dnes obcházejí média, nejsou nostalgickou dekorací. Připomínají, jak tvrdá, nebezpečná a fyzicky i psychicky náročná práce to byla. Těžba uhlí nebyla romantika, ale každodenní dřina, která si brala svou daň. Na zdraví, na rodinách, někdy na životech. Generace, pro kterou byla šachta jistotou i rizikem zároveň. Prací, na kterou se nenadávalo, ale která se respektovala. Přesto na ní stál celý region a po desítky let fungoval. Právě proto si tenhle moment zaslouží víc než jen statistiku o megawatthodinách a emisích.
FOTOGALERIE: Konec těžby černého uhlí v Česku
Uhlí končí, těžké otázky pro region zůstávají
Pro Ostravsko a Karvinsko nejde „jen“ o konec fosilního zdroje. Jde o další uzavření jedné kapitoly průmyslové historie. Naíc spojen i s koncem hutí v Ostravě (kdy skončila výroba surové oceli v Nové huti) po dlouhodobě tragickém privatizačním příběhu. Nebyl to jen útlum výroby, ale zásah do sebevědomí regionu, který byl dlouho zvyklý být motorem republiky. Uhlí a ocel byly víc než komodity, byly symbolem jejich významu.
Uhlí pryč, těžké otázky zůstávají
Shoda na tom, že těžba skončí, existuje už dlouho. Není to překvapení, ale výsledek ekonomického vývoje, technologických změn, klimatické politiky i prosté reality trhu. Černé uhlí přestalo dávat smysl nejen ekologicky, ale i ekonomicky. Tenhle konec je nevyhnutelný a většina aktérů to ví už roky. Region prochází transformací, přesto to znamená i hledání určité nové identity. Zaslouží si paměť, respekt a hlavně plán. Uhlí končí, ale region musí pokračovat a uspět.
Otázka nebyla, zda a kdy uhlí skončí, ale co přijde místo něj. Zda tentokrát stát, firmy i politici dokážou nabídnout víc než sliby. Jestli se transformace stane skutečnou příležitostí, nebo dalším kolem frustrace a pocitu, že se rozhoduje „o nás bez nás“.
Vyvezením posledního vozíku černého uhlí se v Česku uzavřela jedna průmyslová éra, která trvala 250 let. Nejde ale jen o konec těžby, nýbrž o konec práce, která po generace určovala jasnou podobu ostravského regionu. Teď už nejde o uhlí, ale o to, čím ho nahradit.
Michal Nosek: Ostrava se přestává dívat dolů
Názory
Ostravsko a hlavně Karvinsko hledá další kapitolu
Ostrava touto post-uhelnou transformaci už řadu let prochází a v mnoha směrech úspěšně, rozvoj univerzit, lákání investorů, studenty, talenty z okolí (regionu i Polska a Slovenska), zajímavými archotektonickými projekty. Nejde to hladce, ale je to dynamické a rozvíjí se jako regionální metropole. To ale bohužel zdaleka neplatí pro Karvinsko, které se z toho útlumu (uhlí a hutí) nevzpamatovalo a točí se v kruhu. A zatím není vidět jasnější představa, jak a kudy tento region nastartovat.
Privatizace OKD
Celý příběh černého uhlí není možný bez složitého a velmi kontroverzního příběhu privatizace OKD, která skončila u Bakaly. Příběh privatizace OKD je barevný a hodně nevoňavý, včetně prodeje bytů OKD a rozvojových pozemků kolem měst na Karvinsku do dodnes Bakalou kontrolované firmy Asental. Privatizace OKD byla jeden z nejproblematičtějších privatizačních procesů v české novodobé historii, plný špatných rozhodnutí, krátkozrakosti a politické i trestní neodpovědnosti.
Zvlášť byty OKD a jejich následný osud zůstávají symbolem toho, jak se s regionem často zacházelo – jako s něčím, z čeho je možné vytěžit hodnotu, ale za co už není třeba nést dlouhodobou odpovědnost. A tak to místní chápou. To je část jejich dnešní frustrace. Mimochodem proto mnozí volí, jak volí.
Popletení Motoristé jsou ideální hluková clona k odvedení pozornosti a Babiš má klid na svou mocenskou práci. Macinka je ideální terč, lidé se hádají o SMSky a gesta, sdílí se výzvy, pohoršení, morální panika, chystají se demonstrace. Na tohle blbnutí je upřená veškerá mediální i opoziční pozornost. ANO si mezitím v klidu a bez odporu řeší to podstatné – mocenské ovládnutí státu.
David Ondráčka: Popletení Motoristé Babišovi vyhovují
Názory
Pastrňák a Antonín Zápotocký
Jednotlivé šachty OKD měly patronát nad jednotlivými kulturními a sportovními kluby a fakticky je vlastnily a sponzorovaly. AZ Havířov, kde začínal náš současný hokejový bůh David Pastrňák hrát hokej, ta zkratka znamenala důl Antonín Zápotocký. Čili božský David to dotáhl od Zápotockého až do Bruins. A teď všichni věříme, že nám vystřílí i medaili na olympiádě.
Dukla 61 a můj děda
Pro mě osobně jako rodáka z Havířova je to i rodinná vzpomínka na tragédii havířů na dole Dukla v roce 1961, při které umřelo 114 havířů. Můj děda tam tehdy na Dukle pracoval a byl ten den na šichtě. Naštěstí nefaral, střídali se jednou týdně na povrch a on zrovna ten den dělal na výtahové šachtě. Takže přežil, ale musel své mrtvé kamarády (bylo jich 108) vozit nahoru. Zůstalo to hluboko v naší rodinné historii. A ocenil jsem film Dukla 61 Davida Ondříčka, který jednu z největších hornických tragédií zfilmoval a velmi citlivě zpracoval.
