„Když systém zreziví, nestačí nový nátěr. Musíme ho přestavět,“ říká protikorupční expert David Ondráčka. Bývalý ředitel Transparency International vydal knihu Kauza Česko. Analyzuje v ní, proč se český stát po 35 letech od sametové revoluce dostal na rozcestí — a proč je čas na jeho hlubší modernizaci. Ondráčka tomu říká Druhá polistopadová republika. Ne revoluce, ale upgrade systému.

Vyšla mi kniha Kauza Česko. Definuji v ní, co je nutné změnit, aby Česko drželo krok se světem a neujel nám vlak. Je čas na hlubší institucionální zlom, říkám mu Druhá polistopadová republika. Náš systém zrezivěl, vyčerpal se, stát potřebuje větší změny, aby jeho instituce odpovídaly roku 2025 a hlavně výzvám do budoucna. Druhá polistopadová republika má být upgrade systému, ne revoluce. Pojďme nad tím veřejně přemýšlet, udělejme z toho politické téma.

Když systém zreziví, nestačí nový nátěr. Musíme ho přestavět

V knize popisuju polistopadový vývoj, politickou korupci i oligarchii, reflektuji spoustu kauz, které ovlivnily jednotlivá období, jak a proč padaly vlády. Ale snažím se to popsat s nadhledem a hlavně nabídnout i určitý směr, jak věci zlepšit.

Argumentuji, proč potřebujeme po 35 letech postavit Druhou polistopadovou republiku, nový začátek a horizont. Jinak povedeme dál tu zavilou občanskou válku bez krve a smyslu. A navrhuji, jak upravit některé instituce a budovat stát pro dnešní svět. Kdyby ta kniha vzbudila debatu tímto směrem, budu spokojený. A protože pochopitelně znám, jakou negativní historickou konotaci měla Druhá republika v 30. letech, proto té nové říkejme, Polistopadová.

Reforma institucí

Pro fungování Druhé polistopadové republiky potřebujeme nejen symbolický začátek, ale i hlavně domyšlené konkrétní dílčí změny institucí a jejich nastavení. Instituce není svatá relikvie, ale živý organismus. Má sloužit a musí odpovídat dnešním výzvám a problémům. Je nutné upravit to, co se ukázalo jako málo funkční a brzdící chod demokratického systému. Čili ne něco automaticky rušit, ale upravovat, modernizovat, aby to fungovalo.

Jako příklad uvedu diskusi nad zásadní změnou fungování krajů, dnešní dotační monstra se vyčerpala. Neměli bychom se bát ani zásahu do množství krajů a změn v jejich fungování, i když se to může zdát politicky neprůchodné. Zásadní úpravou by měla projít i struktura roztříštěných obcí a motivace ke spolupráci a větší efektivitě.

Obecně je třeba znovu promyslet úroveň decentralizace – které pravomoci převést na nižší úroveň a které je naopak rozumné ponechat více centralizované. Co potřebují ke svému rozvoji velká města a co malé obce a vesničky, liší se to výrazně. Zcela zásadně musíme také nově a promyšleně nastavit rozdělování daní na mnoha úrovních, zejména rozpočtové určení daní (RUD).

Měli bychom jasně definovat, jak a na co chceme prioritně využívat evropské fondy a dotace, aby přinášely co největší užitek. Bude jich přitékat výrazně méně, potřebujeme jejich využití dobře zacílit. Například ze Senátu by bylo vhodné udělat skutečnou komoru regionů, kterou fakticky již dnes je.

Dále je třeba promyslet celý systém kontroly a dohledu, který dnes často mele naprázdno, něco zrušme, jinde posilme kapacity. Stejně tak je nutné posoudit, kolik úrovní justice, soudnictví a státního zastupitelství skutečně potřebujeme, jak má být strukturována policie a zda její dnešní podoba odpovídá současné době, nebo jen přežíváme ve starém modelu. A také jak využít AI pro modernizaci veřejné správy a odbourání nesmyslné vnitřní byrokracie.

Druhá polistopadová republika: update, který se nám 30 let odkládá

A tak má smysl pokračovat. Nejsou to přesně hotové koncepty, ale přemýšlím nad směry, kudy jít. Nad tím by se měla vytvořit skupina chytrých lidí, ústavních právníků, ekonomů, auditorů, akademiků i praktiků veřejné správy a lidí z byznysu, která by domýšlela konkrétní změny. A ty potřebují politickou podporu, taková zásadní reforma státu neproběhne, pokud nebude podporovaná.

Z naší demokracie se stal software bez aktualizace

Potřebujeme i otevřít politiku a strany. Problém není tolik v ideálech, ale v praxi demokracie. Zastupitelská demokracie potřebuje silnou společnost, veřejné instituce a participaci lidí. Politiku a stát považujeme stále za nutné zlo a společnost si své sebevědomí stále nenašla. Proč máme tak kádrově zoufale slabé politické strany? Jakési fankluby, kam nikdo nechce vstupovat, ale ani ty kluby nikoho nechtějí k sobě pouštět, protože to je konkurence. Vede to k orgiím kumulací funkcí, protože nejsou lidi. Politika se tak snadno dostává do područí mocných ekonomických zájmů stvořených paradoxně politicky.

Česká ENA

Naši politici se neučí, a pak se diví, že neví, skoro nic. Nechci generalizovat, ale bez hluboké přípravy, vzdělání, znalosti jazyků, sledování evropských a světových trendů, prostě těmi funkcemi jen prosviští, a nic za nimi nezůstane.

Jednou z věcí k diskusi je vytvoření nějaké elitní školy vychovávající politiky a úředníky státní správy. Moje zkušenost je, že dostat zvolené politiky k jakémukoli průběžnému vzdělávání a doplňování kompetencí, je velmi obtížné, až nemožné. Přitom jestli někdy studoval výšku někdy před 40 lety, to už mu dnes moc nepomůže. Francouzi mají svou ENA (L'École nationale d'administration), elitní školu, kterou velká část politické elity projde. Má to i svá rizika vzniku uzavřených klubů a elitářství, ale v Česku nic takového není. Je to chyba a potřebujeme vzdělávat i politiky. Oni žádnou povinnost dnes nemají a na mnoha úrovních řízení a rozhodování se to brutálně projevuje.

O těchto tématech a mnoha dalších píšu podrobně ve své knize Kauza Česko, pokud Vás to zajímá, tak utíkejte do knihkupectví, nebo si řekněte Ježíškovi.

Další texty Davida Ondráčky