Stačilo! a SPD mohou kandidovat do poslanecké sněmovny, rozhodl Ústavní soud. Shodil tak ze stolu stížnost Voltu proti rozhodnutí krajských soudů, které taktéž kandidátky zmíněných dvou hnutí nechaly v platnosti.

Okamura, Konečná nebo reálný „majitel“ Stačilo! Daniel Sterzik si mohou oddechnout. Ovšem je třeba si říct, že oni vlastně mohli volně dýchat i před tímto rozhodnutím soudu. Stalo se, co se stát muselo.

Jakékoliv hnutí či politická strana si může na kandidátku dát, koho chce. Je to zažitá praxe, která neodporuje zákonu. Jestliže se některé nefunkční, nevolené, přežité politické strany rozhodnou, že své členy dají v plen jiným politickým subjektům, je to sice jejich politická sebevražda, ale mají na ni právo.

Zelení, socialisté nebo Trikolóra neměly šanci ve volbách uspět. To jenom rebel Petr Cibulka pořád dokola bezúspěšně kandiduje se svojí stranou, jejíž název se nevejde na jeden list papíru. Patrně mu nevadí, že se do sněmovny nikdy nepodívá, hlavně že je o něm před volbami vždy znovu slyšet.

Pro někoho má značka větší význam než teplé místo. To se nedá říct a Janě Maláčové nebo Lubomíru Zaorálkovi. Ti by si kvůli křeslu ve sněmovně patrně nechali vrtat koleno. A klidně poslali ke dnu sociální demokracii, stranu, která vznikla v roce 1878. Pro fanoušky jiných politických směrů to patrně nebude taková ztráta. Ale přeci jenom, tradice by se měla ctít. To je ovšem novému vedení této levicové partaje bylo jedno.

David Ondráčka: Klauni, turisté i recyklovaní politici. Příští sněmovna nabídne bizarní stand-up

Názory

Příští sněmovna bude patrně plná bizarních politických postaviček. Z Malostranských paláců se stane jeviště pro jejich stand-up výstupy. Od Bobošíkové, přes Ševčíka, Šichtařovou až po Vidláka. Zprava doleva, od iracionálna k chaosu. Bude to panoptikum a zdroj nekonečně trpké zábavy. Když si zvolíme klauny, budeme mít prostě cirkus.

David Ondráčka

Přečíst článek

Ústavní soud podle očekávání potvrdil, že když někdo nechce uzavřít koalici, nemusí. Volič si v klidu může vybrat, jestli je mu názorově či osobnostně ta či ona partaj blízká bez ohledu na to, jestli je to přiznaná či nepřiznaná koalice. Volič tím není poškozen.

Když jde o přiznanou koalici, a tu máme jenom jednu, tedy Spolu, tak v případě jejího úspěchu, a ten se očekává, dosáhnou i marginální strany jako Lidovci nebo TOP 09 na milionové státní financování. Za mandát nebo na provoz strany. Lidovci jsou také tradiční česká strana. Bylo však pro ně v posledních mnoha volbách otázkou, zda překročí pět procent. Koalice pro ně dává smysl. Nezaniknou jako strana, budou mít financování, a zároveň mohou být „u toho“.

V novotvaru Trikolóra je patrně a logicky všem jedno, jestli tato značka bude nebo nebude existovat. Nyní mají u Okamury aspoň šanci „u toho“ být.

U socialistů, kteří prošustrovali všechno, co mohli, včetně svého bývalého honosného sídla v centru Prahy, je snadnost, s jakou zahodili značku, víc s podivem. Stejně jako další malé strany se defacto vzdali své ekonomické existence výměnou za pár teplých fleků. Nicméně, to je jejich volba, a Ústavní soud potvrdil, že není protiprávní.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Francouzskou politikou hýbe nečekané téma. Socialisté si podmínili podporu vlády přijetím daně z bohatství. Nejbohatší Francouz bije na poplach, ale návrh má podporu veřejnosti. Může znamenat cestu ven z politické krize a ulevit problémovým státním financím?

Dalším evropským státem, který zavede daň z bohatství, se může stát Francie. Politická krize totiž nabrala nečekané obrátky. Radikální krok by mohl zabetonovaný parlament opět rozběhnout – a k tomu ještě pomoci s velkým zadlužením země.

Prezident Emmanuel Macron na sklonku minulého roku neuspěl s premiérským jmenováním Michela Barniera a před nedávnem parlament vystavil stopku i Françoisovi Bayrouovi. Nyní vyšla řada na dalšího prezidentova spojence Sebastiena Lecornu. I pro něj platí, že vedle svých centristů musí získat podporu levicového nebo pravicového bloku. Velmi pravděpodobně ho čeká podobný osud jako jeho předchůdce. Ledaže by svolil k ústupků. Velkým ústupkům.

Francie klesla na úroveň Malty. Poprvé v historii má horší rating než Česko

Money

Francie má vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Klíčovým bodem je nyní návrh rozpočtu na příští rok. Kvůli rekordnímu zadlužení nemá vláda velký prostor. Bayrou se proto chystal ušetřit nějaké peníze v sociálních programech nebo škrtnutím dvou státních svátků. Levicový blok s tím ale nesouhlasil. Kladl přitom poměrně logickou otázku. Proč by ekonomiku měla zachraňovat zrovna chudší část obyvatelstva?

Socialisté nyní přišli s jiným návrhem. Lecornuovo přežití podpoří, pokud v rozpočtu na příští rok slíbí daň z bohatství. Lecornu na rozhodování nemá moc času, s návrhem musí přijít už na začátku října.

„Zucmanova daň“

Poměrně dlouho trvající teoretická diskuse o zdanění bohatých se tedy nyní dostala do parlamentu. Podle aktuálních informací se hovoří o tom, že by měla být zdaněna dvěma procenty ročně aktiva přesahující hodnotu 100 milionů eur, což by se dotklo asi 1800 domácností.

Návrhu se přezdívá „Zucmanova daň“ podle vlivného progresivního ekonoma Gabriela Zucmana, který na rostoucí nerovnost mezi bohatými a chudými dlouhodobě upozorňuje. „Za prvé, miliardáři ve Francii neplatí prakticky žádnou daň z příjmu a za druhé, jejich majetek v posledních 15 letech obzvlášť rychle rostl,“ uvedl francouzský ekonom pro Reuters. Navíc doufá, že návrh zažehne debatu i v dalších evropských zemích.

Lukáš Kovanda: Francie se v dluzích topí i kvůli přijetí eura

Money

Francie má vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Kromě snížení nerovnosti by podle Zucmanových výpočtů mohla daň znamenat i cestu z počínající finanční krize. Francie je totiž zadlužená, kvůli čemuž ztrácí v ratingovém hodnocení. Zucman odhaduje, že by do státního rozpočtu mohlo přitéct až 20 miliard eur, což by pro deficitní rozpočet znamenalo výraznou vzpruhu (Bayrou navrhoval osekat 40 miliard).

Podle průzkumů je veřejnost daním nakloněna, a to včetně výrazné většiny voličů Emanuella Macrona. Ano, ptáte se správně. Kde je tedy problém?

Nejbohatší Francouz láteří

Lecornu bez spojenců návrh rozpočtu neprohlasuje, což by zemi poslalo do nepříjemného provizoria. Na druhou stranu ale platí za Macronovova spojence – tedy prezidenta, který odmítal jmenovat levicového premiéra právě proto, aby nezničil jeho relativně probyznysový ekonomický odkaz. Bude ochoten jít do takového kompromisu?

Jak už to tak s diskuzemi o daních bývá, objevují se i názory oponentů. Někteří ekonomové tvrdí, že daňový výběr bude ve skutečnosti o dost menší, než tvrdí Zucmanovy odhady, a také, že přinese riziko ochlazení podnikatelského ducha a motivaci pro odchod bohatých byznysmenů a investorů.

V pořadí čtvrtý premiér Francie za 14 měsíců má zachránit rozpočet i Macrona

Politika

Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý večer jmenoval novým premiérem současného ministra obrany Sébastiena Lecornua, informovaly agentury Reuters a AFP s odvoláním na Elysejský palác. Dosavadní francouzský premiér François Bayrou podal v úterý demisi poté, co jeho menšinová vláda neustála v pondělí hlasování parlamentu o důvěře.

ČTK

Přečíst článek

Nutno dodat, že empirických dat je k dispozici pomálu, protože zdanění bohatství praktikují v Evropě jen tři státy – Švýcarko, Španělsko a hlavně Norsko. Data z Norska ale ukazují, že strach z odchodu boháčů je přepálený (byť nejbohatší Nor opravdu zvedl kotvy).

Ozývají se také ti, kterých by se opatření dotklo nejvíce. Velkou pozornost pochopitelně získala kritika Bernarda Arnaulta, nejbohatšího Francouze (celosvětově v první desítce) a zakladatele skupiny LVMH  (Louis Vuitton Moët Hennessy), podle kterého by daň byla pro francouzskou ekonomiku „smrtící“. Jeho samotného by vyšla asi na miliardu eur. Návrh prý „usiluje o zničení liberální ekonomiky, která jako jediná funguje pro dobro všech“.

Nikdo nechce platit velké daně, je však dvouprocentní daň opravdu útokem na liberální ekonomiku? Například zmíněné Norsko ukazuje, že i s více než stoletou daní z majetku jde fungovat docela dobře – což nelze tak úplně říci o „liberální“ Francii.

David Ondráčka: Politický chaos ve Francii: žádný kompromis, jen pořádné NON

Názory

Model francouzské 5. republiky se zdá vyčerpán, nikdo v něm není schopen reálně vládnout. Parlament je zablokovaný a není šance na dohodu, společnost je politikou znechucená a protestuje, a dluhy rostou.

David Ondráčka

Přečíst článek