Dalibor Martínek: Sebevražda socialistů je podle zákona, rozhodl soud
Stačilo! a SPD mohou kandidovat do poslanecké sněmovny, rozhodl Ústavní soud. Shodil tak ze stolu stížnost Voltu proti rozhodnutí krajských soudů, které taktéž kandidátky zmíněných dvou hnutí nechaly v platnosti.
Okamura, Konečná nebo reálný „majitel“ Stačilo! Daniel Sterzik si mohou oddechnout. Ovšem je třeba si říct, že oni vlastně mohli volně dýchat i před tímto rozhodnutím soudu. Stalo se, co se stát muselo.
Jakékoliv hnutí či politická strana si může na kandidátku dát, koho chce. Je to zažitá praxe, která neodporuje zákonu. Jestliže se některé nefunkční, nevolené, přežité politické strany rozhodnou, že své členy dají v plen jiným politickým subjektům, je to sice jejich politická sebevražda, ale mají na ni právo.
Zelení, socialisté nebo Trikolóra neměly šanci ve volbách uspět. To jenom rebel Petr Cibulka pořád dokola bezúspěšně kandiduje se svojí stranou, jejíž název se nevejde na jeden list papíru. Patrně mu nevadí, že se do sněmovny nikdy nepodívá, hlavně že je o něm před volbami vždy znovu slyšet.
Pro někoho má značka větší význam než teplé místo. To se nedá říct a Janě Maláčové nebo Lubomíru Zaorálkovi. Ti by si kvůli křeslu ve sněmovně patrně nechali vrtat koleno. A klidně poslali ke dnu sociální demokracii, stranu, která vznikla v roce 1878. Pro fanoušky jiných politických směrů to patrně nebude taková ztráta. Ale přeci jenom, tradice by se měla ctít. To je ovšem novému vedení této levicové partaje bylo jedno.
Příští sněmovna bude patrně plná bizarních politických postaviček. Z Malostranských paláců se stane jeviště pro jejich stand-up výstupy. Od Bobošíkové, přes Ševčíka, Šichtařovou až po Vidláka. Zprava doleva, od iracionálna k chaosu. Bude to panoptikum a zdroj nekonečně trpké zábavy. Když si zvolíme klauny, budeme mít prostě cirkus.
David Ondráčka: Klauni, turisté i recyklovaní politici. Příští sněmovna nabídne bizarní stand-up
Názory
Ústavní soud podle očekávání potvrdil, že když někdo nechce uzavřít koalici, nemusí. Volič si v klidu může vybrat, jestli je mu názorově či osobnostně ta či ona partaj blízká bez ohledu na to, jestli je to přiznaná či nepřiznaná koalice. Volič tím není poškozen.
Když jde o přiznanou koalici, a tu máme jenom jednu, tedy Spolu, tak v případě jejího úspěchu, a ten se očekává, dosáhnou i marginální strany jako Lidovci nebo TOP 09 na milionové státní financování. Za mandát nebo na provoz strany. Lidovci jsou také tradiční česká strana. Bylo však pro ně v posledních mnoha volbách otázkou, zda překročí pět procent. Koalice pro ně dává smysl. Nezaniknou jako strana, budou mít financování, a zároveň mohou být „u toho“.
V novotvaru Trikolóra je patrně a logicky všem jedno, jestli tato značka bude nebo nebude existovat. Nyní mají u Okamury aspoň šanci „u toho“ být.
U socialistů, kteří prošustrovali všechno, co mohli, včetně svého bývalého honosného sídla v centru Prahy, je snadnost, s jakou zahodili značku, víc s podivem. Stejně jako další malé strany se defacto vzdali své ekonomické existence výměnou za pár teplých fleků. Nicméně, to je jejich volba, a Ústavní soud potvrdil, že není protiprávní.
