Francie klesla na úroveň Malty. Poprvé v historii má horší rating než Česko
Francie má vůbec poprvé v historii horší ratingové hodnocení než Česko. Alespoň podle agentury Fitch Ratings. Ta Francii zhoršila rating ze známky AA- na A+. Francie, druhá největší ekonomika eurozóny, tak přichází o rating, jemuž se těší Česko, a klesá na úroveň Malty či Slovinska.
Horší rating Francie znamená, že tato země nyní vykazuje vyšší pravděpodobnost bankrotu veřejných financí než Česko. Děje se tak úplně poprvé v moderní historii. Dosud měla Francie vždy rating lepší, přinejhorším stejný jako Česko.
Situace s veřejným zadlužením je špatná napříč zeměmi OECD, zvláště zlá je ovšem ve třech z nich: v USA, v Británii a právě ve Francii.
V nedávném vydání vyhledávaného podcastu Top Traders Unplugged to říká Louis-Vincent Gave, spoluzakladatel a generální ředitel renomovaného hongkongského finančního domu Gavekal. „Spojené státy a Británie ale stále mají kontrolu nad svými centrálními bankami, takže mohou vlastní dluh monetizovat, Francie takovou možnost kvůli členství v eurozóně nemá,“ dodává Gave.
Právě kvůli nemožnosti monetizace dluhu hrozí podle Gavea Francii dluhová krize nejzávažněji v rámci všech zemí OECD. Tuto hrozbu nyní tedy reflektuje také agentura Fitch zhoršením ratingu.
Francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý večer jmenoval novým premiérem současného ministra obrany Sébastiena Lecornua, informovaly agentury Reuters a AFP s odvoláním na Elysejský palác. Dosavadní francouzský premiér François Bayrou podal v úterý demisi poté, co jeho menšinová vláda neustála v pondělí hlasování parlamentu o důvěře.
V pořadí čtvrtý premiér Francie za 14 měsíců má zachránit rozpočet i Macrona
Politika
Politicky rozdělená země
Francie je navíc politicky rozdělena, což se promítá do situace v tamním parlamentu, který je rozdělen na tři nesmiřitelné frakce. Polarizovaná vnitropolitická situace, nestabilní vlády a vratká pozice samotného prezidenta Emmanuela Macrona, brání prosazení opatření, jež by mohla Francii navést na cestu vstříc stabilizaci a ozdravení veřejných financi. Situace se přitom spíše dále zhoršuje, neboť nejsilnějším politickým uskupením je dle šetření preferencí nyní Národní sdružení Marie Le Penové.
Národní sdružení, někdejší Národní fronta, přitom sice opustilo své hlasité volání po takzvaném frexitu, tedy vystoupení Francie nejen z EU, ale tím pádem i z eurozóny. Podle pozorovatelů chce ale nyní Národní sdružení fatálně rozklížit EU i eurozónu „zevnitř“, čímž je fakticky zlikvidovat.
V sousedním Německu, které je spolu právě s Francií největší ekonomikou eurozóny i EU, navíc v preferencích nově vede Alternativa pro Německo. Vůbec poprvé v historii eura jsou tudíž nejpopulárnějšími stranami dvou nejsilnějších ekonomik eurozóny ty, které si fakticky přejí konec eura. Alternativa pro Německo přímo volá po vystoupení země z eurozóny, což by znamenalo i vystoupení z EU.
Možná dluhová krize Francie, která podle zmíněného Gavea může přijít rychleji, než si lidé i dluhopisové trhy myslí, a k níž může přispět i zmíněné nynější zhoršení ratingu, by pravděpodobnost konce eura nepochybně zvýšila. Politici typu Le Penové by mohli další část francouzské veřejnosti přesvědčit, že země uvízla v pasti eura, bez možnosti zmíněné monetizace dluhu, kterážto situace zemi právě dovedla do dluhové krize.
Francouzská dluhová krize by byla „vodou na mlýn“ i Alternativě pro Německo. Minimálně kvůli tomu, že by s sebou stáhla celé euro a citelně zvýšila náklady půjčování i německé vládě. AfD by tak mohla snáze akcentovat nebezpečí zespolečenštění dluhu napříč eurozónou i Evropskou unií. Další část Němců by se přiklonila k pohledu, že sdílením eura přebírají odpovědnost za francouzské dluhy, proti nimž byly ty řecké z doby tamní dluhové krize před patnácti lety naprosto titěrné.
Z Česka a Prahy zvláště se stal skanzen, i Brno či Bratislava mají vyšší budovu, o Varšavě ani nemluvě. Top Tower a Černého „vrakodrap“ to ale mohou začít měnit.
Lukáš Kovanda: Z Prahy je skanzen. I v Brně a Bratislavě mají vyšší budovu
Názory
Obavy investorů
Rozklížení eurozóny a EU se alespoň v jisté míře stále obávají také mezinárodní investoři. Americká společnost Intercontinental Exchange, vlastník největší burzy světa, té newyorské, totiž v té souvislosti minulý měsíc Evropské unii zasadila bolavý políček. Odmítla společnému dluhu EU přiřknout stejné postavení, jaké má samostatně dluh jednotlivých zemí EU. Brusel si tak ve jménu EU půjčuje za jinak stejných podmínek dráže než jednotlivé země EU.
To logicky snižuje apetýt třeba takových Němců po společném eurounijním půjčování. Totiž nejen, že tím přebírají potenciální problémy předlužených zemí typu Francie, ale ještě navrch je to i bez toho nákladově více zatěžující. Políček ale také znamená, že světová investorská obec stále zcela nevěří, že Evropská unie je dlouhodobě plně a neotřesitelně udržitelný projekt. Proč by jinak žádali za půjčení Evropské unii vyšší výnos než za půjčení jednotlivými státům EU, za jinak stejných podmínek?
Podle Gavea by se francouzská dluhová krize rozlila také do dluhopisů dalších zemí eurozóny, včetně právě Německa, takže mezinárodní investoři by začali ve vyšší míře hledat spásu opět v amerických dluhopisech, i přes vysoké zadlužení USA. Administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa by tím pádem znatelně klesly náklady obsluhy dluhu. Podle Gavea je tak možná dluhová krize Francie scénářem, který opodstatňuje již nyní investici do amerických vládních dluhopisů, přestože reputace Ameriky je kvůli Trumpovu zavádění bezpříkladně vysokých cel mezinárodně otřesena.
Spoluzakladatelem a hlavním ekonomem Gavekalu je Anatole Kaletsky, někdejší ekonomický novinář magazínu The Economist, Financial Times, The Times i agentury Reuters. Roku 2012 byl jmenován do čela Institutu nového ekonomického myšlení, u jehož zrodu v době globální finanční krize stál coby ústřední financiér finančník George Soros nebo bývalý šéf americké centrální banky Paul Volcker.
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
