David Ondráčka: Metnar a Zůna. Budoucí ministři budou „bezpečnostní duo Pat a Mat“
Metnar a Zůna, budoucí ministři vnitra a obrany, budou bezpečnostní duo Pat a Mat. Ve složité geopolitické době plné rizik bude naše vnitřní a vnější bezpečnost v rukou takových nešťastníků. Považuji to za nejhorší duo za dlouhé roky, které na těchto klíčových postech bezpečnostní politiky bude působit (a to tam už seděli opravdu různé figurky). Máme se na co těšit.
Metnar je úplný mimoň. Osobně jsem potkal vlastně všechny ministry vnitra a osobně s nimi jednal. Ale větší omyl v křesle ministra vnitra a obrany než je Metnar z ANO jsem prostě nepotkal (a to i tak velký bizár Radek John byl proti němu celkem orientovaný v čase a prostoru).
To trapno se opravdu těžko popisuje, absolutní nekompetence, žádný názor, nulový přesah, neznalost jazyků, nulový rozhled, naprosto šílené. Prostě policajt, co rozháněl v Ostravě baníkovce po fotbale, a pak se nějak nachomýtl k ANO a to si ho tam nechalo, protože je loajální. V křesle ministra vnitra (půl roku) a později obrany (celé 4 roky) působil jako člověk, co tam sedí úplně omylem, ale nikdo mu to ještě nesdělil, tak tam prostě zůstal. Půl roku na vnitru, čtyři roky na obraně, a teď další čtyři roky na vnitru? Nejtrvalejší náhoda v české politice.
A přitom policie je po éře Rakušana v dost tristním stavu a potřebuje výrazné změny. Ale na to nemůže stačit tento slaměný panák. Ten bude podepisovat, co mu předloží, a říkat, co mu řeknou, ať říká, a k tomu se usmívat a dělat stafáž. Nulová strategie, nulový posun, žádná reforma. A to bude teď dělat další roky.
Jako malé děti na pískovišti, které se hádají o to, kdo rozbil bábovičku. Končící vláda nebude upravovat rozpočet na rok 2026. Nová vláda, která patrně vznikne po víkendu, tedy v polovině prosince, začne s rozpočtovým provizoriem. A Petru Fialovi vyčítá, že jim nechal špatný rozpočet, že v něm chybí 96 miliard korun.
Dalibor Martínek: Babiš si musí svůj rozpočet vyjíst sám. Moc sliboval
Názory
Metnar neumí ani žádný cizí jazyk
V době, kdy se svět hemží geopolitickými riziky, bude naše bezpečnostní diplomacií v rukou týpka, co neovládá žádný cizí jazyk. Což je u bezpečnostní diplomacie jen drobný detail, jako kdyby pilot byl slepec. Jak je to vůbec možné? Můžeme ho poslat na summit ministrů vnitra třeba k migraci nebo organizovanému zločinu? A pak sledovat, jak tam v rohu stojí, usmívá se, opakuje do kamery nějakou frázi a snaží se najít Slováka, aby alespoň pochopil, kdy se hlasuje a kdy se tleská. A na úplný okraj nechme stranou tu trapnost, kdy jeho nejbližší osoba – slečna náměstkyně – na ministerstvu kradla mobily, a to i pro něj? To vypovídá o všem, ostuda, malost, výsměch všemu.
Zůna, ukřivděný politruk
A pak přichází na obranu Zůna. Ten působí dojmem klasického politruka z minulé doby, který se už narodil v nažehlené uniformě a lampasem. Navíc je to generál-teoretik, který nikdy nebyl v akci a nakonec se ho armáda zbavila. A on je za to ukřivděný, měl přece ambice, aby ho povýšili a oni ho vyhodili, a tak se chce mstít.
Duo, které dokáže sjednotit národ, minimálně v obavách o bezpečnost
Kde je přehled tohoto směšného dua nad současnou bezpečnostní diplomacií v dnešním geopoliticky složitém světě. Koho z ministrů vnitra nebo obrany znají, s kým mají skutečně kontakty. Mají skutečné recepty na složité bezpečnostní otázky, mají nějaký koncept? Ptají se jich na to novináři, opozice, nebo i ten Babiš, který je tam reálně vyšle? Nebo to je všem už úplně jedno?
Babiš představil svůj postup, jak vyřeší střet zájmů; prezident Pavel ho přijal a jmenuje ho premiérem, ostatně Babiš volby legitimně vyhrál. Skutečné řešení střetu zájmů budoucího premiéra Babiše vůči dotacím, zakázkám a fondům EU to však není. Ten slepý fond v českých podmínkách nebude ve vztahu ke střetu zájmů skutečně „slepý“. Určitě dojde k dalšímu přezkumu a celý ten trapný příběh pojede dál. Babiš formálně udělá krok k odstřižení svých firem, ale ve skutečnosti ten „slepý“ fond mrká oběma očima.
David Ondráčka: Slepý fond Andreje Babiše nebude reálně slepý
Názory
Akvizice za miliardy: obrana státu, nebo obrana něčích zájmů?
A samozřejmě jako vždy jde o peníze. Obrana bude v dalších letech z logických geopolitických důvodů to hlavní investiční ministerstvo, přes které potečou stovky miliard ze státního rozpočtu. Kdo bude mít na starosti ty miliardové zbrojní akvizice? Kdo bude rozhodovat, co koupíme, komu to zaplatíme, a co to vůbec má chránit? Budou hájit zájmy státu, nebo spíš zájmy zbrojařů, některých?
V posledních letech to občas působí, jako by si generální štáb postupně osvojil roli režiséra, zatímco ministerstvo hraje jen komparz. Otevřené okno pro rozsáhlé nákupy vytvořilo atmosféru, v níž se dá pořídit téměř cokoliv. V armádním prostředí se bývalí vysocí důstojníci často pohybují v kruzích, kde se všichni dobře znají už z dob školy či služebních štací. V takovém prostředí pak zákulisní vlivy a přesvědčovací maraton fungují spíše jako nepsaná součást hry. A co s tím hodlá dělat Zůna? Nic?
