RECENZE: Steak, který voní už ode dveří. Wood & Steak sází na maso a oheň
Večeře, která nezačíná u stolu, ale už ve dveřích. Wood & Steak na Vinohradech sází na klid, poctivou surovinu a řemeslo bez pozlátka. Výsledkem je steakový zážitek, který nestaví na efektech, ale na detailech.
Když do Wood & Steak vstupujeme s rodinou, ještě dřív, než se rozhlédneme po interiéru, ucítíme vůni grilu na dřevo. Nejde o žádnou stylovou kulisu, ale o skutečný, poctivý pach ohně, který okamžitě nastaví atmosféru a napoví, že tady se s masem pracuje vážně. Už první dojem říká, že tohle není restaurace na efekty, ale na surovinu, řemeslo a čas.
Oheň z Barcelony
Steaky se tu grilují na dřevěném uhlí v grilu Mibrasa, dovezeném z Barcelony. Výsledkem je čistá chuť ohně, výrazná, ale nepřebíjející. Maso dostává přesně tolik kouře a tepla, kolik potřebuje – bez spálených tónů a zbytečné agresivity.
Syrové maso jako vizitka kuchyně
Na doporučení majitele Adama Slezáka začínáme carpacciem. Maso je dokonale čisté, jemně nakrájené, dochucené s citem. Bez přehánění jde o jedno z nejlepších carpaccií, jaké jsem kdy měl. Předkrmy se tu pohybují zhruba mezi 200 a 300 korunami, což v kontextu kvality působí velmi férově. Následující tatarák jen potvrzuje, že práce se syrovým masem patří k nejsilnějším stránkám kuchyně.
Londýnský moment uprostřed Prahy
Ještě, než dorazí steaky, přichází na stůl hovězí morková kost rozříznutá na pile, s horkou kostní dření, karamelizovanou cibulkou a toastem. Pochoutka známá z londýnských steakhousů, v Praze stále spíš rarita. Intenzivní, máslová chuť a lehce dekadentní zážitek – jeden z nejsilnějších momentů večera.
Praha si v posledních letech zvykla na ambiciózní gastronomické projekty, které chtějí hodně říct, ale často se utopí ve vlastním příběhu. Parzival jde opačnou cestou. Přestože je otevřený teprve zhruba dva měsíce, už teď se mu podařilo dostat do nového vydání průvodce Michelin, který byl představen tento týden ve čtvrtek. Zatím bez hvězdy – ale v kontextu toho, jak krátce restaurace funguje, jde o velmi silný signál.
RECENZE: Parzival - večer, který se vypráví po chodech
Enjoy
Morava i Jižní Amerika bez iluzí
Hlavní chod patří steakům z masa, které tu nechávají zrát přímo v restauraci. Volíme T-bone steak a tomahawk z moravských chovů českého strakatého skotu, zrající až tři měsíce. Cena 210 až 225 korun za 100 gramů je v pražském kontextu spíš střední než prémiová. Jde o poctivou práci s lokální surovinou, která má ambici nabídnout maximum.
Zároveň je fér říct, že české hovězí má své přirozené limity a strukturou je o něco tužší než absolutní špička ze Spojených států nebo Argentiny. Nejde o výtku, spíš o realistický kontext. Ostatní řezy bez kosti – rib eye, rump, flank nebo svíčková – restaurace dokupuje převážně z Jižní Ameriky a nechává je u sebe zrát metodou mokrého zrání.
Česká gastronomie prochází nejtvrdší selekcí za posledních deset let. Přestože tržby podniků loni meziročně vzrostly, po započtení inflace se sektor už třetí rok po sobě reálně propadá. Oproti roku 2022 vydělává zhruba o desetinu méně. Rostoucí náklady, tlak na marže i proměna chování zákazníků přepisují zavedená pravidla a čím dál zřetelněji oddělují úspěšné podniky od těch, které z trhu mizí.
České gastro v tiché krizi. Přežijí jen silné koncepty
Zprávy z firem
Od omáček po dezert
Ke steakům přichází pepřová, lehce pikantní chimichurri a houbová omáčka. Fungují jako doplněk, ne berlička. Nejlépe si s masem rozumí svěží chimichurri. Na začátek volím Negroni, ke steakům sklenku Chianti. Nabídka rozlévaných vín je omezenější a na celou lahev si už netroufám.
Grilovaný ananas se zmrzlinou měl nabídnout lehčí zakončení, ale tentokrát nebyl ideálně sladký ani šťavnatý. Našlehaný Lotus cheesecake naopak sází na jistotu a příjemně uzavírá večer.
Verdikt
V květnu to budou čtyři roky od otevření a je to znát. Wood & Steak si buduje stálou klientelu a drží kvalitu. Odcházím s pocitem, že jsem byl v restauraci, která přesně ví, čím chce být: poctivým steakhousem postaveným na ohni, mase a řemesle. A ta vůně dřeva, která nás přivítala hned u dveří? Ta zůstává v hlavě ještě dlouho po odchodu.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.




