Česká republika dostala pozvánku ke členství v Radě míru, kterou ustavil americký prezident Donald Trump, uvedla mluvčí vlády Karla Mráčková. Stanovisko pro vládu nyní podle ní připravuje ministerstvo zahraničí. Trump spolu s pozvanými státníky radu formálně ustavil na okraj Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu.

Americký prezident do rady pozval řadu světových lídrů a tvrdí, že její součástí by chtěl být každý. Mezi zakládajícími členy, kteří dokument podepsali, byli mimo jiné maďarský premiér Viktor Orbán, argentinský prezident Javier Milei nebo ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. Trump uvádí, že podpis připojili zástupci 59 států, podle agentury AP se však ustavující ceremonie v Davosu zúčastnilo kromě Trumpa jen 19 činitelů. Naopak například Francie oznámila, že se nyní nepřipojí. Neučiní tak ani Švédsko či Norsko.

Rada se má nejprve zaměřit na prosazení míru v palestinském Pásmu Gazy, chce se ale věnovat i dalším konfliktům. Trump uvedl, že nová mezinárodní instituce dohlédne na demilitarizaci a obnovu Gazy.

Aktualizováno

Kritický Zelenskyj v Davosu: Evropa se musí umět bránit bez USA

Politika

Dokumenty k ukončení války na Ukrajině jsou takřka hotové a Rusko musí být připraveno tuto válku ukončit. V projevu na Světovém ekonomickém fóru (WEF) ve švýcarském Davosu to dnes prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který předtím zhruba hodinu jednal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Ukrajina se od února 2022 brání ruské invazi. Zelenskyj také oznámil, že vyjednávací týmy Ukrajiny, USA a Ruska se v pátek a v sobotu setkají ve Spojených arabských emirátech. Formát takového jednání ale neupřesnil.

ČTK

Přečíst článek

Agentura Reuters dříve uvedla, že Trump se má stát prvním a zároveň doživotním předsedou Rady míru a rozhodovat o zemích, které do ní budou přizvány. Podle návrhu charty by měl být za stálé členství vybírán poplatek ve výši jedné miliardy dolarů (skoro 21 miliard korun); jako bezplatné je nabízeno členství na tři roky.

Český ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) v pondělí, tedy předtím, než ČR obdržela oficiální pozvánku, novinářům řekl, že inzerovaná cena je pro možnosti českého státního rozpočtu asi nemyslitelná.

Umělá inteligence je příjemný společník. Škoda, že nám již zanedlouho sebere většinu práce. A spása v podobě nových povolání rozhodně nepřijde tak brzy, jak všichni doufají. Svět čekají pohyby, proti kterým jsou půtky o Grónsko nebo takzvaná migrační krize v podstatě banální.

Těch zpráv přibývá. Pokradmu, ale důsledně a jistě. Vezměme to namátkou. Nezaměstnanost v prosinci narostla na nejvyšší úroveň za několik let. A v roce 2026 v Česku téměř jistě dosáhne hranice pěti procent a možná ji i překoná. A co je možná zajímavější, sice nejrychleji přicházejí lidé o zaměstnání v tradičně transformací stižených regionech, ale čtvrtým regionem, kde lidé masivně přišli o práci, je Praha. Vrátíme se k tomu.

Další zpráva: díky AI jedna IT společnost nasadila 30 procent úplně nového informačního systému do velké firmy za čtyři… ne měsíce, ne týdny, ani dny, ale za čtyři hodiny. Proti dřívějšímu stavu činily pouhé jednotky procent. Vrátíme se k tomu.

Když provoz řídí algoritmy, firmy řeší rekvalifikace

Zprávy z firem

AI, data a prediktivní řízení provozu. Díky propojení technologií končí éra intuice a improvizace. Digitalizace zvyšuje efektivitu, ale i rizika. Kybernetická bezpečnost se stává provozní prioritou a investice do rekvalifikací zaměstnanců nutností.

nos

Přečíst článek

Automobilový koncern Stellantis plánuje propustit v polské továrně v Tychách 740 lidí, což je téměř třetina zaměstnanců. Od března v podniku na jihu země, který je jedním z jeho nejdůležitějších výrobních závodů v Evropě, také zruší třetí výrobní směnu. Vrátíme se k tomu.

Vstupujeme do „normálního“ světa

Jsou to nahodilé zprávy z posledních dní, které říkají v podstatě totéž: lidé přicházejí o práci. Ekonomové budou chlácholit, že to je běžné, možná si některý vzpomene i na poučku, že nižší než pětiprocentní nezaměstnanost je vlastně škodlivá, protože to není motivující (volně přeloženo, v takové společnosti mají lidé tendenci se flákat).

Takže ano, vstupujeme opět do „normálního“ světa, kde lidé o práci bojují, usilují a bojí se oni.

Jenomže ono to je trochu složitější, jak ukazují ty další dvě zprávy. AI už skutečně nahrazuje pracovní sílu. Možná to je pomalejší, než si někdo představoval, možná to probíhá jiným způsobem, než jsme si malovali, ale děje se to. A dít se to bude dál.

740 lidí bez práce. Stellantis škrtá ve polském závodě

Zprávy z firem

Koncern Stellantis chystá výrazné škrty v závodě v Tychách. O práci přijde 740 zaměstnanců. Odbory varují před dominovým efektem.

ČTK

Přečíst článek

A ne, sázka na průmysl to opravdu nezachrání, jak ukazuje ta třetí zpráva, protože průmysl je tradičně velmi náročný na investice a ty jsou zase podmíněné budoucími výnosy. Kde nelze čekat úspěch, tam investice téměř jistě nebudou. A velké firmy, které ještě mají nějaký kapitál na investice i do něčeho jiného, než jsou tanky a protiraketové systémy, si budou hodně rozmýšlet, kam budou investovat. A situace na místním pracovním trhu je opravdu zajímat nebude.

Až přijdou o práci naši lidi

Takže si to shrňme: nezaměstnanost poroste a práce bude ubývat. Kdo tvrdí něco jiného, má nejspíš informace, které by měl poskytnout ostatním, protože běžný člověk je nemá a blíží se do fáze paniky.

V souvislosti s tím, jak AI bude ubírat lidem práci, se pak používá řada historických analogií a pouček. Tou hlavní je, že v historii vždycky svět nakonec našel nějakou rovnováhu, vznikla zaměstnání, která dříve nebyla.

Tím se sice dneska rádi uklidňujeme, ale v tom příběhu se zapomíná na dvě podstatné věci. První je doba, po kterou se ta nová rovnováha ustavovala. Může to trvat dekády, během kterých bude část světa extrémně bohatnout a druhá extrémně živořit. S tím se tak nějak nevyřčeně počítá, protože tak tomu bylo vlastně vždycky, a naštěstí dějiny psali ti první, takže ty druhé nikdo nezaznamenal.

Druhá věc je ještě méně nasvěcovaná, ale může přinést opravdový problém. V historii při podobných změnách patřili k poraženým vždy lidé bez jakékoli moci, tedy i bez politických hlasů. To se ale tentokrát nestane. O práci budou přicházet „naši lidi“, kterými se všichni rádi zaštiťují. A může to ve světě přinést pohyby, proti kterým byla takzvaná migrační krize v podstatě taková legrace.

Další texty Stanislava Šulce