Nejvíce hamburgerů Big Mac si za výplatu koupí Američané. Šestkrát více, než si pořídí obyvatel Mexika.

Index McWages, který pravidelně sestavuje magazín The Economist, ukazuje, kolik známého koše zboží si může člověk s průměrnou hrubou výplatou koupit za místní ceny. Tímto košem je Big Mac – celosvětový standard karbanátků, housek, sýra, cibule, okurek, salátu a omáčky. Tedy pokud by dotyčný byl ochoten dát celou výplatu za zmíněné burgery. Na prvním místě jsou USA s 13 601 burgery ročně, následované Švýcarskem s 1 775 méně.

Německo kvůli výraznému růstu ceny Big Macu (o 13 procent na 6,05 eura) a jen slabému nárůstu mezd (čtyři procenta ) kleslo o pět míst v ročním žebříčku. Podobně Spojené království a Irsko si připisují pokles o tři, resp. čtyři pozice.

Z postkomunistických zemí se v žebříčku dostalo nejvýše Slovinsko. Tamní obyvatelé jsou na jedenáctém místě v žebříčku s tím, že si teoreticky mohou koupit necelých deset tisíc burgerů. Česko je až šestadvacáté, Češi si vydělají na zhruba pět tisíc burgerů, a v žebříčku jej z postkomunistických zemí předehnaly všechny pobaltské republiky. Naopak za sebou v počtu hamburgrů Češi nechali Slováky, Maďary, Poláky a ze západních zemí také Portugalce a Řeky. 

Žebříček je i tak spíše zábava než nějaká stoprocentní ekonomická teorie. Do výpočtu nejsou zahrnuty daně, zdravotní nebo sociální odvody, běžné v dané zemi, ani různé mzdové systémy (např. zdravotní a penzijní benefity). 

Pravý „Tokio zážitek“. Do Česka míří kiosky s japonskými pochutinami

Enjoy

Společnost Sushi Circle expanduje do Česka. Od září odstartovala koncept autentických kiosků, které nabízí japonskou kuchyni v čele s oblíbeným sushi a rýžovými či nudlovými pokrmy. Pravý „Tokio zážitek“ zákazníci poznají nejprve v pražských hypermarketech Kaufland.

nst

Přečíst článek

Celní politika prezidenta Trumpa pravděpodobně nejtvrději dopadne na Američany. A a o to víc, pokud americký dolar nezačne posilovat, uvádí v komentáři analytik BHS Timur Barotov.

Americký prezident Donald Trump letos v dubnu rozpoutal celní válku. Své konání zastřešoval ušlechtilými cíly, jako jsou například zpomalení zadlužování USA, posílení domácí výroby v kritických odvětvích a zvýšení příjmů Spojených států. Data ale začínají ukazovat, že to může být jen další populistickou hrou politika.

Cla jsou zjednodušeně daň na dovoz zboží a v závislosti na mnoha proměnných tuto daň může platit buď dovozce, nebo vývozce. Obvykle to ale v různém poměru platí obě strany. Prezident Trump se dušoval, že náklady ponesou výhradně zahraniční exportéři a občané Spojených států tak zbohatnou. Jaká je ale realita? Od zavedení cel již uběhlo 5 měsíců a výsledný obraz celní politiky se tak pomalu začíná zjevovat v datech.

Kdo platí cla?

Již během svého prvního volebního období v roce 2018 prezident Donald Trump rozpoutal celní válku a zavedl cla na své největší obchodní partnery včetně Číny a EU. Ačkoli nutno dodat, že zavedená cla byla výrazně mírnější, než je tomu nyní. Zavedená cla nakonec dopadla na spotřebitele, ale většinou v přijatelné a málo citelné míře. Jedním podstatným důvodem je to, že Spojeným státům tehdy hrál do karet měnový kurz, kdy dolar v tomto období výrazně posiloval. Silný dolar tak evropským a čínským vývozcům významným způsobem kompenzoval ztráty plynoucí ze zavedených cel a chránil Američany před inflací. Ovšem za současné vlády jsou aplikovaná cla ve vyšší míře, a navíc americký dolar významně oslabuje a výhled analytiků na dolar není pozitivní. Slábnoucí dolar tak bude naopak prohlubovat inflační jevy, které ponesou američtí spotřebitelé. Tím dojde ke zpomalení mezinárodního obchodu vlivem slábnoucí poptávky a exportní ekonomiky (EU, Čína) zažijí v důsledku slabší ekonomický růst. Pokud tedy americký dolar nezačne znovu posilovat, současná epizoda celních válek bude pro spotřebitele dotčených zemí mnohem citelnější a bude chybět „obměkčení nárazu“ vlivem kurzových pohybů.

Týden tradera: Sazby podle Trumpa? Finanční krize by rázem byla na spadnutí

Trhy

Americký prezident Donald Trump se poprvé v historii pokusil odvolat guvernérku Lisu Cookovou kvůli údajným podvodům s hypotékami. Ta rezignovat odmítá a chystá žalobu. Pokud by prezidentův krok prošel u Nejvyššího soudu, pro trhy by to byl citlivý signál.

Kryštof Míšek

Přečíst článek

Trumpův „lék“

Prezident Trump dal mnohokrát najevo, že si velice přeje nižší úrokové sazby, což ale je opak toho, co by měl činit, pokud chce silný americký dolar. I proto jsou výhledy analytiků na dolar pesimistické. Tentokrát ale může Trump přistoupit k obměkčení celních vlivů mnohem opulentnějším způsobem. Jak sám již mnohokrát naznačil, může část, nebo veškeré příjmy z cel rozdat občanům ve formě jednorázové dávky. Vyvstává pak otázka, k čemu to celé tedy bylo?

Na jedné straně celní politikou skrytě zdaní americké občany a na straně druhé ty samé peníze pak rozdá zpět lidem a mnozí mu za to budou ve finále i tleskat. Takový kousek již připomíná více kouzelnický trik spíše než konstruktivní politiku. Na stejném principu ovšem funguje v dlouhém horizontu i státní dluh. Je to jen iluze, že vyšší dluh vede k bohatnutí občanů. Inflace nerovnováhu v rovnici státního rozpočtu vždy časem dorovná a nejvíce na tom obvykle zpláče průměrný spotřebitel, který si ale tento dluh sám odvolil. Celní a dluhová státní politika je tak ve své podstatě dlouhodobě pouhou extrakcí bohatství z jedné skupiny obyvatel skupině jiné a žádné bohatství nevytváří.

Ve výsledku se tak zdá, že se obecné politické a ekonomické směřování Spojených států nemění ani se zvolením Donalda Trumpa. Po mnohá desetiletí kumulovaný vysoký státní dluh nutí země ke zvyšování daní. Američané a Evropané zásadně odmítají vyšší daně a z dobrých důvodů, ale nakonec nás to stejně nemine.

Jediné, co se skutečně mění je kreativita, se kterou vlády dokáží tyto vyšší daně prosadit. Koleje jsou již dávno vystavěné, cesta je dána a jakékoli snahy o změnu směru se silně trestají. O tom ví své například nynější francouzská vláda v čele s premiérem François Bayrouem, které brzy hrozí pád a hlavním důvodem je právě pokus o konzervativnější rozpočtovou politiku. Současní voliči tak odmítají žít skromnějším životem. A není divu. Málokomu se chce utahovat si opasky a snižovat vlastní standard života jen proto, že si dřívější generace stlaly cestu dluhem na úkor svých potomků.

Aktualizováno

Lagardeová: Trumpovo chování vůči Fedu může poškodit světovou ekonomiku

Money

Pokud by americký prezident Donald Trump odvolal šéfa americké centrální banky (Fed) nebo členku Rady guvernérů Lisu Cookovou, mohlo by to ohrozit americkou i světovou ekonomiku. Francouzské rozhlasové stanici Radio Classique to řekla šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová. Finanční trhy navíc podle ekonomů plně nezohlednily rizika, které Trumpovy kroky proti Fedu představují, vyplývá z ankety deníku Financial Times.

ČTK

Přečíst článek