Karel Pučelík: Prosím, nemluvte o Trumpovi jako o vítězi
Audio verze článku
Americký prezident Donald Trump možná umí vyjednávat, ale že by rozuměl i ekonomice, to zatím nedokázal. Jeho dohoda s Evropskou unií stojí na pochybných základech. Její dopady pocítí i jeho voliči.
Evropská unie se nakonec s americkým prezidentem Donaldem Trumpem dohodla na podobě cel na evropské zboží. Na nejhorší variantu, Trump v posledních týdnech hrozil 30 procenty, nedojde. Předsedkyně Evropské komise výsledek označila za „dobrou dohodu“. Trhy si také oddechly, což je vidět i na burzách.
Pravdou nicméně je, že evropské zboží exportované za oceán bude čelit výrazně vyšším bariérám, než tomu bylo před Trumpovým nástupem. „Je také jasné, že patnácti procentní clo USA na automobilové výrobky bude německé automobilové společnosti stát miliardy ročně a zatíží je uprostřed transformace,“ potvrdila například šéfka sdružení německého autoprůmyslu Hildegard Müllerová.
Trvalo to jen necelé čtyři měsíce a nová obchodní dohoda mezi Evropskou unií a USA je upečená. Nakonec bude na evropské zboží uvaleno dodatečné 15procentní clo, což je sice o něco vyšší, než představuje základní americký tarif, ale také o hodně nižší, než jakými cly americký prezident Evropě vyhrožoval.
Stanislav Šulc: Patnáctiprocentní cla pro EU jsou nejlepší ze všech špatných variant
Názory
Ano, předvídatelnost však je pro byznys důležitá hodnota. Můžeme se tak chlácholit, že všechno mohlo dopadnout mnohem hůř. Alespoň je na čem stavět. S hledáním vítězů celní roztržky bych ale chvíli počkal. Dost možná nakonec prohrajeme všichni.
Střelba do vlastních řad
Za vítěze je takřka všeobecně považován Donald Trump. Prý ukázal, jak skvěle umí dělat dohody. Kromě cel ještě získal příslib balíku evropských investic. Lze říci, že se mu tento kalkul skutečně povedl – pouze ale za předpokladu, že přijmeme jeho vidění světa. V opačném případě je třeba i nadále konstatovat, že dohoda stojí na shnilých základech.
Opatření sice snižuje evropským (a potažmo i japonským, kanadským, mexickým a dalším) exportérům možnosti, ale nejsou to zdaleka jen zahraniční firmy, kteří jsou obětmi Trumpovy celní politiky. Cla totiž neplatí Evropané, ale američtí importéři, takže minimálně část nákladů přejde na americké spotřebitele (tedy i Trumpovy voliče). Že tak učiní, se už dříve dle deníku The Guardian nechaly slyšet třeba firmy Walmart, Best Buy, Levi Strauss & Co nebo AutoZone. Nemusí jít jen o zvyšování cen, ale třeba se Američanům najednou začnou zmenšovat balíčky čokolád a chipsů – fenomén „smrskflace“ je už dobře popsán.
Nová obchodní dohoda USA a EU je dobrou zprávou pro Česko. Evropská unie však na oplátku za nakonec jen 15procentní clo pošle Americe přes 30 bilionů korun. Tomu se říká "Art of the Deal" Donalda Trumpa.
Lukáš Kovanda: Art of the Deal podle Trumpa. Evropa mu pošle biliony a ještě děkuje
Názory
Nyní máme po ruce data, že pod cly nemálo trpí i americké firmy. Třeba v USA vyrábějící automobilky vyloženě srší nadšením, jako minulý týden koncern Stellantis (mimo jiné Jeep, Dodge, Chrysler).
Otevřenost přináší úspěchy
Trumpova celní politika jde proti poznatkům moderní ekonomie. Když se podíváme na příběhy úspěchů, je to spíše ekonomická otevřenost, která přináší růže. Švédsko bývalo v devatenáctém století jedním z nejchudších států Evropy, zažilo však poměrně strmý vzestup. Právě otevřenost byla klíčovým faktorem. Podobně můžeme jmenovat úspěchy Nového Zélandu, Nizozemska nebo Singapuru.
Těsně před vypršením termínu pro zavedení 30procentních cel dosáhly Spojené státy a Evropská unie kompromisu. Nově budou platit paušální cla ve výši 15 procent, což sice převyšuje původní evropský návrh 10 procent, ale je daleko od hrozeb prezidenta Trumpa, který avizoval tarify až ve výši 50 procent. Jde tedy o menší zlo. EU na oplátku nepřistoupí k odvetným clům a zachová většinu amerického dovozu bez cel.
EU se povedlo odvrátit celní katastrofu, ale za jakou cenu?
Názory
Přesto nejsou cla sama o sobě dobrá ani špatná, záleží na jejich užití. Mohou dávat smysl, pokud jsou cílená a velmi přesně zaměřená, když třeba chcete ve své zemi chránit vznikající odvětví, které by jinak mezinárodní konkurence zadusila.
Cla jako plošný nástroj hospodářské politiky, který má nahnat dolary do státní pokladny, však je podivná strategie, která ve výsledku zanechá šrámy na obou stranách. Mnohem větší logiku by dával tlak na snižování bariér až k třeba k vzájemné nule. O to ale Trump evidentně zájem nemá.
Donald Trump možná umí vyjednávat dohody, ale rozumí tak dobře i ekonomice?
