Německé aerolinky Lufthansa chtějí do roku 2030 zrušit 4000 pracovních míst v administrativě. Společnost to oznámila u příležitosti takzvaného Dne kapitálových trhů, informovala agentura DPA. Firma se potýká s vysokými náklady a s menší ziskovostí ve srovnání s konkurencí.
Největší německá letecká společnost aktuálně zaměstnává přibližně 103 tisíc lidí. V administrativě pracuje zhruba 15 tisíc z nich. Aerolinky oznámily, že se chystají do pěti let propustit 4000 administrativních pracovníků a do budoucna vsadit více na digitalizaci a automatizaci. Hodlají také zefektivnit vnitřní fungování firmy. Zároveň navýší své střednědobé finanční cíle. Zisk před zdaněním a úroky (EBIT) by se měl zvýšit na deset procent obratu. Dosud platil cíl osm procent, uvedla agentura Bloomberg.
Zatímco ostatní aerolinky se již dávno vrátily v hospodaření na úroveň z roku 2019, Lufthansa zaostává. Spouští proto náročný restrukturalizační program. Jednotlivé letecké společnosti koncernu by měly být například řízeny mnohem centrálněji. Kromě značky Lufthansa jsou součástí koncernu také aerolinky Swiss International, Austrian, Brussels a Eurowings a menšinový podíl drží koncern také v italské letecké společnosti ITA.
Dveře, postel a pár hodin spánku. Iberia v business class překvapí i zklame
Let z New Yorku do Madridu v nejnovějším business class suite od Iberie a sliboval komfortní noc nad Atlantikem. Realita byla směsí výborného hard-produktu, technických zádrhelů a cateringového „meh“.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Developerská společnost Redstone investora Richarda Morávka, která v Olomouci vlastní obchodní centrum Galerie Šantovka, přikoupila nákupní centrum Olympia Olomouc. Redstone získala Olympii za nezveřejněnou sumu od společnosti CCPEPF Poland Intermediate, která je součástí investiční a správcovské skupiny Catalyst Capital, uvedly Hospodářské noviny.
„Obchodní centrum Olympia Olomouc vhodně doplní naše portfolio v oblasti retailu. Naším cílem je centrum dále rozvíjet a doplnit nabídku o nové značky a služby, které zákazníkům přinesou větší komfort i atraktivitu," řekl Hospodářským novinám Morávek.
Olympia Olomouc byla v době svého otevření v roce 2004 největším nákupním centrem v celém Olomouckém kraji. Hospodářské noviny připomínají, že její pozice na místním maloobchodním trhu ale postupně slábla, přičemž svou roli v tom sehrálo otevření Galerie Šantovka v roce 2013. Zatímco Galerie Šantovka funguje v centru Olomouce, tak Olympia stojí na periferii města.
Polská společnost CCPEPF Poland Interme‑diate koupila Olympii Olomouc před šesti lety za několik stovek milionů korun. Centrum nyní nabízí padesátku obchodů, restaurací, služeb a multikino Cinemax. Původně v něm fungovalo 90 provozoven. Olympia Olomouc má plochu více než 31 tisíc metrů čtverečních a 1384 parkovacích míst. Galerie Šantovka stojí na místě zkrachovalého podniku Milo. Nákupní centrum má prodejní plochu 48 tisíc metrů čtverečních a jsou v něm zhruba dvě stovky obchodů, multikino či bowlingová aréna.
Zakladatel Trdlokafe Radek Klein: Česko už nám bylo malé
Skupina Trdlokafe je na vzestupu a od prodeje trdelníku se značně rozrostla a posunula. Dnes do ní spadají stovky prodejen z celou řadou produktů v mnoha zemích světa, nejnověji skupina koupila populární Kytky od Pepy. Byznysmodel se pak podle zakladatele skupiny také zásadně proměnil. A dneska již klíčovým příjmem rozhodně nejsou trdelníky, ale prodej franšíz, stavba poboček i software pro jejich řízení. Do světa se vydali, protože v Česku už nebylo dost atraktivních míst pro pobočky. „Nikde jsme nebojovali s hygienou tak jako v Kalifornii,“ říká zakladatel skupiny Radek Klein.
Společnost Galerie Šantovka v roce 2024 zvýšila tržby meziročně o 48 milionů korun na rekordních 544,3 milionu korun z 496 milionů v roce 2023. Pilířem tržeb firmy jsou příjmy z pronájmu obchodů. Firma loni zároveň více než zosminásobila svůj čistý zisk na 68 milionů korun z předchozích osmi milionů korun.
Firmě Centrum Olympia Olomouc loni vzrostly tržby o devět milionů korun na 104 milionů korun a zisk z předloňských 5,1 milionů korun na 93,4 milionu korun. „Výsledek hospodaření byl pozitivně ovlivněn rozpuštěním opravné položky k dlouhodobému majetku ve výši 142 milionů korun,“ stojí ve výroční zprávě.
Speciál Realitní Club
Realitní Club je multiplatformní projekt serveru newstream.cz věnovaný nemovitostem, zaměřený pro B2B i B2C segment. Má tři základní části – webovou, printovou a eventovou se silným zaměřením na sociální sítě. Jako první odstartovala speciální stránka Realitního Clubu. Speciál je rozdělen do čtyř kategorií, které se „deep dive“ způsobem věnují klíčovým oblastem nemovitostního trhu.
Brownfieldy: vize a budoucnost nezastavěných území především ve velkých městech;
„Obyčejnost je plachá, ale krásná,“ říká architekt Ladislav Lábus. V architektuře podle něj nejde o efekt, ale o lidi, kteří v ní žijí. Když projektuje, je pro něj důležitá pravdivost, jednoduchost a ohleduplnost. Ať už jde o panelová sídliště, nebo vilu, stavby musí smysl, být příjemné a neztrácet svou podstatu. „Tisíce druhů obkladaček nejsou v přímé úměře k tomu, jak se v prostoru žije,“ dodává Lábus v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB.
Přední česká architektka Alena Šrámková o vás měla říct: „Láďa je trochu přísný. Vždycky říkal, že je to málo obyčejné, sice jednoduché, ale ne obyčejné. Měl věci běžné a banálnější.“ Teď sedíme v budově, kterou navrhovala. Přijde vám dostatečně obyčejná?
Těžko říct. Tento dům je hodně vyabstrahovaný a přísný, a právě proto asi nemůže být zcela obyčejný. Obyčejnost je plachá, nedemonstrativní vlastnost, vytrácí se, když je stavba nápadná třeba i minimalismem. Je však otázka, zda má být škola architektury obyčejná, zda nemá být příkladně pravdivá až na dřeň, jak se Šrámková snažila.
Podívejte se na vybrané realizace Ladislava Lábuse
Jak si tedy představujete obyčejnou budovu? Pro mě je tato (budova Fakulty architektury ČVUT – pozn. red.) „obyčejná“ nebo spíš jednoduchá víc než dost. Už jenom díky tomu, že nás obklopuje hlavně pohledový beton.
Obyčejnost má mnoho tváří, jednou z nich je jednoduchost. Vesnická chalupa postavená, jak bylo zvykem prostě a účelně, měla svůj půvab a krásu právě v tom, že je tak jednoduchá, přirozená a na nic si nehraje. Nejelementárnější vyjádření obyčejnosti je v lidové architektuře, která nesleduje žádné další cíle ani směry, jako je v lepším případě například minimalismus, racionalismus a tak dále. Nepotřebuje to, má je ve své podstatě. Význam pojmu obyčejnost se také časem posouval, na konci sedmdesátých let rozhodně nemířil na minimalismus. Tehdy jsme se s ním vymezovali vůči objemovým kreacím a aroganci fasád pozdní moderny, později se používal ve vztahu k přebujelým (vý)plodům postmoderny a dnes i vůči ikonickým stavbám architektonických hvězd.
Takže, je-li dům navrhovaný s tím, že bude třeba minimalistický, není to správné?
Tak jsem to nemyslel, je třeba to vidět v kontextu. Nabízet a vyjadřovat skromnost je lepší, než opačný převládající trend reflektování či vědomé předvádění hojnosti a luxusu. Ještě lepší je na to vůbec nemyslet nebo se o to vědomě nestarat. Jakmile se něco přežene a uplatnění minimalismu se maximalizuje, začne to být v rozporu s původním záměrem nápadné a zpochybnitelné samoúčelnosti. Proč se nechat ovlivňovat a reagovat protikladem, který nakonec prozrazuje obdobný přístup lpění na formě, ale v opačném gardu? Minimalismus je nadále velice prospěšný, reaguje na přebujelost tvarů a přemíru materiálů a tyto počáteční impulsy nepominuly, ale naopak. Minimalistická architektura zkrátka reaguje na to, že žijeme v konzumní společnosti.
Studia jste dokončil v roce 1976. Jak se od té doby proměnila architektura?
Architektura se vyvíjí stejně jako my a svět kolem nás. Otázkou ale je, zda se primárně zajímat o to, co je na povrchu, jak se často děje. Změnilo se toho strašně moc – v navrhování, ve vlastní architektuře i ve vzdělávání. Díky překotnému vývoji často zapomínáme, kolik hodnot je v základních principech navrhování pořád stejných, a neměli bychom se ve stresu z retardace za to stydět.
Celý rozhovor s Ladislavem Lábusem najdete v magazínu Newstream CLUB
Newstream CLUB 9 Newstream
Jak architekturu proměňují současné požadavky na udržitelnost?
Ještě jsem nezažil období, kdy by cílem byla neudržitelnost. Jen se o tom tak nemluvilo a taky se to nesledovalo, i když již bylo evidentní, že to není udržitelné. Je faktem, že do udržitelnosti se vstupovalo postupnými kroky. Ze začátku se používal progresivistický termín – trvale udržitelný rozvoj. Teď už se sleduje jen udržitelnost bez přívlastků a pod tím si každý může představit cokoliv.
Na čem tedy v architektuře záleží?
Podstatné je, proč a pro koho to děláme. Tisíce různých druhů obkladaček není v přímě úměře, kvality prostoru a života v něm. Domy se staly produktem idejí měnících se postupně v dogmata modernismu, postmodernismu, dekonstruktivismu, minimalismu atd. Prozrazují snahu upoutat na sebe pozornost, a to podstatné, jak slouží a jak je příjemné v nich žít, se jaksi vytrácí.
Jste podepsán pod celou řadou rekonstrukcí, mimo jiné i slavných funkcionalistických památek jako například Paličkova vila nebo vila Lídy Baarové. Jak obtížné je takové domy přizpůsobit současným trendům?
Funkcionalisté byli odvážní, jeho stoupenci hodně věřili novým idejím a občas opomíjeli zákony stavební fyziky. Ze stavařského hlediska tradiční baráky byly často rozumnější než ty funkcionalistické, které se z hlediska funkčnosti fasád a střech pohybovaly na hraně, prostě nefungovaly. Nacisté to zneužívali a poukazovali na fakt, že moderní funkcionalistická architektura, třeba stavby Bauhausu, mají za pár let zdevastované fasády. Což se jim hodilo, když moderní umění považovali za pokleslé. U jejich rekonstrukcí tudíž vyvstává velké dilema, zda tyto domy zateplovat nebo ne. Jak k tomu přistoupit, samozřejmě záleží na významu dané památky a také na odvaze při navrhování stavby, třeba u Paličky s betonovými sloupy ve fasádě bez jakékoli izolace. Ideálně tak, že odstraníte ty nejzávažnější problémy a zároveň se smíříte s tím, že dům nebude splňovat současné velmi přísné normy.
Olga Trčková: Čeští sběratelé jsou dnes vášnivější než mnohde na světě
Vybudovala DSC Gallery, která se zařadila mezi nejvýraznější komerční galerie u nás. Vystavuje největší jména tuzemské scény, ale také mladé talenty, a hlavně do Prahy vozí významná jména berlínské, londýnské i newyorské scény. Olga Trčková je vášnivou sběratelkou, pomáhá umělcům, ale také jiným sběratelům. „Jednou vás pozvu do DSC Gallery London,“ slibuje v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, z něhož nabízíme ochutnávku.
Kromě razantnější bytové výstavby. Jaká architektura v Praze chybí?
Moc neřeším, jaký konkrétní dům mi chybí. Vltavská filharmonie se doufám postaví. Možná mi chybí stavět jednoduše, ohleduplně a bez zbytečných překážek od správních orgánů, lobbistů i aktivistů a sousedů. A upřímně si myslím, že se problém s nedostatkem bytů nedá jednoduše řešit jen tím, že se jich bude stavět víc. Jsou tak drahé, že normální lidé na ně nedosáhnou. De facto se s nimi kšeftuje. Naše města se zbavila většiny bytového fondu, proto nemáme páky, jako mají ve Vídni nebo v Berlíně, jak regulovat výši nájemného. Ceny bohužel nešponuje jen pomalé povolování, tak to není. V naší společnosti, kde je tabu ohrozit tržní mechanismy, v podstatě nenajdete cesty ven z této krize. Ale slyšel jsem, že třeba v Dánsku můžete vlastnit jen jeden byt, což by naši obtížnou situaci mohlo řešit.
Jak by se mělo v Praze a dalších městech Česka stavět? Jaký vztah má Ladislav Lábus k panelákům? A co podle něj nejvíce brzdí kvalitní výstavbu? Přečtěte si celý rozhovor s architektem Ladislavem Lábusem v magazínu Newstream CLUB, který právě vychází.
Ladislav Lábus
Architekt a pedagog působící od roku 1990 na FA ČVUT. Po absolvování oboru architektura na ČVUT pracoval v Projektovém ústavu HMP, v roce 1991 založil ateliér Lábus AA. Věnuje se navrhování občanských a bytových staveb, interiérů i urbanismu. Je znám svým citlivým přístupem při navrhování staveb v historickém prostředí a renovací a rovněž tvorbou v oblasti bydlení a bydlení seniorů i svými příspěvky k transformaci systému sociální péče a k problematice revitalizace sídlišť a panelových domů.
Související
Zchátralý obilný sklad proměnili na sídlo rodinné firmy. Je z něj výhled na Karpaty a je plné umění
