Zchátralý obilný sklad proměnili na sídlo rodinné firmy. Je z něj výhled na Karpaty a je plné umění
Chátrající objekty někdejších zemědělských staveb stojí v Česku za každou vesnicí. Valašské Příkazy na Zlínsku nejsou výjimkou. Družstevní halu tam ale přestavěli na moderní sídlo rodinné firmy.
„Průmyslové haly často působí jako jizvy v krajině. Tady se snad ukazuje, že i stavby této velikosti a účelu lze tvořit nebo rekonstruovat, aby na krajinu navazovaly a nerušily její síly a klidy,“ říká Jakub Janošík z rodinné firmy JANOŠÍK OKNA-DVEŘE, který se v rodinné firmě stará o designovou a výtvarnou stránku.
Bývalý obilný sklad přeměnili na elegantní černou budovu nazvanou SPOJ, kde prezentují nejrůznější typy oken – od posuvných velkoformátových skleněných stěn až po menší, specifická okna. Jsou zde zastoupena v různých materiálech i detailech. Právě dobrá okna, jaká firma vyrábí, formovala architektonickou koncepci.
Okno jako znak
„Chtěli jsme si vytvořit příjemný prostor pro práci. Taky místo, kde ukážeme naše výrobky. Okna, dveře, posuvné stěny. Kde je bude možné nejen vidět, ale i zažít. Asi právě okolní příroda a kopce ovlivnily naše vnímání architektury v blízkém vztahu s přírodou. To si tady každý den připomínáme,“ dodává Jánošík.
I byt v panelovém domě může překvapit netradiční architekturou. Ten na pražském sídlišti, který patří sochaři a skláři Vladimíru Bachoríkovi, si vzali do parády architekti ze studia NEUHÄUSL HUNAL. Pro ně si majitel připravil několik zajímavých požadavků. Například nechtěl v bytě žádné dveře.
Byt skláře a sochaře na pražském sídlišti prošel výraznou obměnou
Reality
Rekonstrukce byla důkladná. Původní ocelovou konstrukci zachovali, a protože chtěli, aby byla viditelná v interiéru, zateplili halu zvenku. Na fasádu využili dřevěný černý obklad.
Zateplením a výměnou oken se snížila energetická náročnost. Dům se v zimě prohřívá jižním sluncem, v létě je chráněn přesahem střech a balkonů. Tím eliminuje potřebu klimatizace, v horkých dnech je možné využít podlahové chlazení. Střecha je osazena solárními panely zapuštěnými v líci střechy, které splývají s černou hmotou domu. To domu napomáhá nerušit v krajině.
Interiér: mezi tichem a pohybem
Vnitřní prostor formuje otevřený krov, zapuštěné balkony a středová chodba, která propojuje celý dům. Po jejích stranách se rozprostírají kanceláře a zasedací místnosti, zatímco centrální část funguje jako společné náměstí – místo setkávání a sdílení. Skrze posuvnou skleněnou stěnu se otevírá do zahrady a dál do louky.
Nábytek vznikl převážně na míru – stoly, police i kuchyně byly vyrobeny ve vlastní dílně. Studio Dechem vytvořilo pro dům kolekci závěsných svítidel, lamp a váz různých velikostí. Objekt mezi sochou a schodištěm zde navrhl Maxim Velčovský. Prázdnější místa domu rozeznívá cyklus 15 obrazů od Lukáše Musila.
Chata v Posázaví zaujme na první pohled. Především svým atypickým vzhledem a tvarem. Asymetrická stanová střecha je seříznutá a zakončená dvojicí světlíků. Za přestavbou původní stavby ze 70. let stojí Atelier Hajný. 
Chata v Posázaví má atypický tvar. Uvnitř se důmyslně pracuje se světlem
Enjoy
Bylo tam vězení i rekreační areál ČKD. Teď se stát snaží barokního zámku Bezdružice zbavit. Zatím ale o něj nikdo neprojevil zájem, ani po několika milionovém zlevnění. Historická památka má našlápnuto na to, stát se dalším ležákem v majetku státu. 
OBRAZEM: Ze zámku Bezdružice by klidně mohl být luxusní hotel. Ale nikdo ho nechce
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
