Šéf ANO slibuje, že pokud bude ve vládě, Česko nebude z rozpočtu přímo financovat dodávky zbraní Ukrajině. Babiš na středeční tiskové konferenci uvedl, Česká republika pomáhá Ukrajině prostřednictvím Evropské unie a že české zbrojovky mohou bez problémů zbraně na Ukrajinu vyvážet.
O české muniční iniciativě, která zajišťuje dodávky dělostřeleckých granátů Ukrajině, Babiš řekl, že „byla fajn“, ale podle něj ji měly realizovat přímo členské státy NATO a měla být transparentnější. Tvrdí, že na iniciativě vydělal „soukromý subjekt desítky miliard korun“.
„Pokud budeme ve vládě, říkáme jasně: české zbrojovky chtějí vyvážet zbraně na Ukrajinu? Nemáme s tím problém,“ uvedl Babiš. Podle něj Česko odvádí 60 miliard korun do rozpočtu Evropské unie, která Ukrajině pomáhá. „Nebudeme dávat Ukrajině na zbraně ani korunu z rozpočtu,“ dodal.
Babiš argumentoval tím, že Česko nemá dostatek prostředků pro vlastní potřeby. „Myslím si, že jsme Ukrajině pomáhali přímo a teď se bude pomáhat přes EU,“ uvedl.
Babiš dlouhodobě vyjadřuje k české muniční iniciativě skepsi. Ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr., zvolen za Spolu) na to reagoval s tím, že NATO nemá aparát, který by mohl podobnou iniciativu koordinovat.
Díky iniciativě Česká republika zprostředkovala dodávky více než 3,5 milionu kusů velkorážové munice. Loni Ukrajina obdržela 1,5 milionu granátů, letos zatím 1,1 milionu. Projekt, který vznikl v roce 2024, pomáhá Ukrajině už více než tři a půl roku v obraně proti ruské invazi.
Zrady na voličích se nedopustíme. Nikdo z končící vlády nebude s Babišem jednat o koalici, řekl Fiala
Žádná ze současných vládních stran se nechystá jednat o koalici s hnutím ANO, aby zabránila vstupu hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) do vlády. Po středečním jednání kabinetu to novinářům řekl premiér Petr Fiala (ODS). Podle něj by takový krok představoval „zradu voličů“. Fiala označil za nebezpečné, pokud by SPD získala ve vládě jakékoli silové ministerstvo – ať už vnitra, nebo obrany. „Takové strany ve vládě být nemají,“ uvedl.
Politika je jízda na divokém koni, ten zběsile skáče, politik ho nijak neřídí, jen se snaží chvíli udržet v sedle, než ho shodí. U sestavování vlády je zajímavá otázka, co je vlastně vhodná kvalifikace a jaké schopnosti má mít člověk, aby slušně zvládl odehrát roli ministra. Nejde mi až tolik o jednotlivá jména, ale o zamyšlení nad tím, co by ti ministerští kandidáti měli aspoň elementárně umět, aby hned neshořeli jak papír.
Každý chce být ministr, dokud nezjistí, co to obnáší
Mediální diskuse o jménech, které by mohly přistát na ministerstvech, je podle mě až úsměvně povrchní. Ptá se někdo, proč zrovna tento člověk, jaké má předpoklady? Jestli někdy vůbec něco řídil a vedl lidi, umí zadat přesně úkoly a hlídat plnění těch hlavních priorit? Je schopen formulovat jasné politické zadání, kterému byrokracie bude rozumět a začne ty priority naplňovat? Jestli si dovede vůbec představit komplexnost státní správy, jestli umí vyjednávat se zájmovými skupinami a jejich lobbisty. Jestli někdy slyšel, jak se realizují veřejné investice a zadávají veřejné zakázky, aby nepohořel hned na první. Řídit ministerstvo fakt není jako nabušit něco na twitter nebo nahrát video na instáč.
Macinka a Klempíř
Může být Macinka ministr životního prostředí? Tuší něco o odpadovém hospodářství, o ochraně vody, krajině, o správním řízení, o agendách toho úřadu, grilovala ho někdy média z těchto znalostí? Anebo Ota Klempíř má být ministr kultury, protože rapoval v kapele, tak má jako blízko ke kultuře? Slyšel někdy o systému financování kulturních příspěvkovek, ochraně památek, dotačních řízeních na živé umění a festivaly, o fondu kinematografie a pobídkách?
Rozumíte, média napíší, chce být na MŽP, protože nechce Green Deal. OK, ale jedno téma z něj přece neudělá dobrého ministra. Jde mi o ten aspekt připravenosti na složitost řízení takového kolosu jakou jsou velká ministerstva, jejich příspěvkové organizace, státní firmy a fondy, a celou strukturu, kterou mají obsluhovat.
Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny
Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému.
Anebo z jiné strany. Proběhly spekulace, že by Okamura navrhl do vlády „odborníky“ za SPD, takže na vnitro by mohl navrhnout šéfa hasičů Vlčka. Třeba to nakonec bude někdo jiný, ale zastavme se u toho. Ok, ale má celoživotní hasič na to vést vnitro? A víme něco o jeho názorech na složité agendy tohoto ministerstva? Ptáme se ho na jeho návrhy, jak změnit nedobré fungování policie, na co zaměřit boj s kriminalitou, jaké priority dát EU fondům v rezortu, jak podpořit kvalitní veřejnou správu v obcích, a co dělat s poštou v krizi nebo s vnitráckou zdravotní pojišťovnou? Nevíme o jeho erudici v těchto věcech vůbec nic, ale napíše se, je to přece člověk z oboru? Ale z oboru hasičů, o kterém asi ví hodně, ale to fakt není celé vnitro.
Nejde mi o ta jednotlivá jména a rozhodně nezpochybňuji, že strany, které uspěly ve volbách, mohou nominovat, koho chtějí. Jde mi o zamyšlení nad tím, co by ti lidi měli aspoň elementárně umět, aby je zkušená byrokratiká mašina neslupla jak malinu.
Babiš ladí koalici s SPD a Motoristy. Smlouvu chce mít do listopadu
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš doufá, že s SPD a Motoristy se o půdorysu vlády dohodne do pátku příští týden. Stejně tak očekává domluvu na zastoupení ve sněmovních výborech. Řekl to ve středu ve videu na facebooku. Zároveň věří, že do prvního zasedání Sněmovny, které prezident Petr Pavel svolal na 3. listopadu, bude hotova koaliční smlouva.
A umí ti kandidáti na ministry dobře anglicky a jiné jazyky, aby mohli normálně fungovat v EU? Ministr by minimálně polovinu agendy (ale spíš víc) měl řešit v Evropě, s partnery, a bez jazyka je ztracen a prakticky k ničemu. To je úplný základ pro dnešní exekutivu.
Ministerstva si ty své ministry uhnětou
Každý „barák“ (ministerstvo) sežere ty ministry zaživa, pokud nejsou kvalitně připraveni. Obrazně řečeno, ministerstvo je takový velmi živý a žravý organismus. A nový ministr je jen jeho potrava. Zavalí ho (nebo ji) prací, schůzkami, štosy papírů a dokumentů, zbytečnou administrativou, to umí naprosto dokonale. Nezastaví se 18 hodin denně, a naprosto vyčerpaný ani nestačí natočit své video na instagram. Ale třeba po roce zjistí, že se nic nemění, že s ničím uvnitř reálně nepohnul, že to nemá ve svých rukou.
Všichni známe sira Humpreyho a jeho geniální vhledy do byrokracie. Řekl bych, že sir Humphrey se směje když vidí nové české ministry nastupovat. Dobře víme, že byrokracie má tendenci žít si vlastním životem. Uzavírá se do svého světa, hájí si ten „svůj barák“, jak se říká ministerstvům, pečlivě si střeží svá privilegia a dokáže donekonečna procesně komplikovat i ty nejjednodušší postupy. Používá svůj úřednický jazyk – jakési moderní ptydepe – plný zkratek a pojmů, kterým lidé zvenčí sotva rozumějí. Politikům, občanům i podnikatelům připadá, že je úřední aparát vnímá spíš jako nepříjemný hmyz, který jim kazí jejich dobrou práci. A je to tak.
Je úplně jasné, že potřebujeme hledat rozumnou rovnováhu mezi politickým vedením a její legitimitou danou volbami – a funkční a efektivní byrokracií, která politické priority realizuje. Ale to mohou dokázat jen velmi dobře připravení ministři. A ne amatéři, kteří tam přistáli úplnou náhodou.z
Prezident pověří vítěze voleb sestavením vlády a Babiš začne své kolo jednání s ostatními stranami, potřebuje dalších 20 kusů, aby mohl vládnout, sám nebo s někým. Bude to připomínat směs koňského trhu a symbolického líbání prstenu – ovšem z obou stran.
Zatímco se bude řešit, kdo s kým složí vládu (a teď to vypadá, že silnou pozici budou mít Motoristé), uvnitř méně úspěšných stran se rozjede tradiční povolební očista. Začne se hledat, na koho hodit nedobrý výsledek. Přijdou vnitřní spory, mimořádné sněmy, rezignace i nože v zádech – politická reality show v přímém přenosu. Kdo tedy skončí?
Vládní strany nás měsíce strašily, jaké horory nastanou po vítězství Andreje Babiše. Když k tomu skutečně došlo, poplácaly se po zádech a v klidu mizí ze scény. My, obyčejní lidé, tu ale musíme zůstat. Opuštění jako Jeníček a Mařenka v lese. Přitom teď nastal čas na hrdinství.
Zatímco se v Průhonicích porcuje medvěd a národ sleduje, jak se na pozice nejvyšších představitelů státu derou extremisté, naprosto nekompetentní politici, takzvaní nezávislí odborníci a lidé - nejmírněji řečeno - s pochybnou pověstí, hlavní postavy končící vlády jakoby zmizely. Přestože jsme všichni věděli, že tento výsledek voleb je pravděpodobný, vládní představitelé působí, jako by neměli žádný plán B.
Ještě před týdnem se přitom v debatách premiér Petr Fiala tvrdě, tedy na jeho poměry, opíral do Andreje Babiše, příznivci mu tleskali a zaplavili sociální sítě rádoby vtipnými memy. Bojovná atmosféra je však ta tam. Ještě před týdnem šlo vládním stranám „o všechno“, dnes už jen přihlíží z první řady a čekají, jak to všechno nakonec dopadne.
Opoziční strany nyní řeší hlavně sebe a svou budoucnost, příští volby. Je však příliš brzy na to, aby se jejich představitelé posadili na zadní sedadlo. Řešit nástupce Petra Fialy, budoucnost koalice Spolu nebo případně to, jakým „nedopatřením“ se dostalo do Sněmovny tolik mladých lidí a žen, na to bude ještě času dost.
Jediné, na co se demokratičtí politici zmohli, jsou proklamace o tom, jak budou tvrdou opozicí a hrází proti extremismu. Jak toho ale chtějí dosáhnout? Sněmovní matematika je neúprosná. Když dojde na věc, budou přehlasováni. Myslí si snad, že opozice v Maďarsku, na Slovensku nebo svého času v Polsku neměla také v plánu být hrází proti extremismu? Ne, není to uklidňující.
Stanislav Šulc: Babišova první prohra, sám vládnout nebude. Přijde plán B?
Andrej Babiš se pasoval do role jediného povolebního vyjednávače vítěze voleb. A už se ukazuje, že pro hnutí ANO a původní ambice i samotného Babiše to není šťastné. Oproti euforické sobotě to ve střízlivém pondělí vypadá, že hnutí přišlo o jedinou možnost, jak vládnout samo. A teď jde o to, jakou vládu vlastně sestaví.
Každý, kdo přemýšlí alespoň trochu jako státník, by měl mít na zřeteli příští vládu. Vyhlídky jsou totiž výrazně horší, než jak to v sobotu vypadalo. Když odpoledne při sčítání vystoupil místopředseda SPD Radim Fiala a jako zbitý pes nabízel Andreji Babišovi téměř bezpodmínečnou podporu, vypadalo to na jednobarevnou tyrkysovou vládu hnutí ANO.
Nebyla by to žádná výhra. ANO je vzor populismu, navíc si patrně všichni pamatujeme chaotické časy Babišovy vlády. Na druhou stranu, alespoň by nehrozilo, že se ministrem stane někdo, kdo vážně uvažuje o vystoupení z EU a NATO, případně aby politiku vlády ovlivňovali Markéta Šichtařová s Miroslavem Ševčíkem.
Místo toho to vypadá, že diplomacii převezme násilník a nacistický cosplayer, životní prostředí člověk, který by národní parky pokud možno vybetonoval a na vnitro a obranu vztahuje ruce strana, jejíž členové se bojí mikrovlnek. Na dva nejlepší ministry Babišova kabinetu – Roberta Plagu ze školství a Adama Vojtěcha ze zdravotnictví – se třeba nakonec ani nedostane. Motoristé a SPD jim totiž nemohou odpustit, že jednali dle vědeckého poznání a odborných doporučení.
Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny
Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému.
Vládní strany nás týdny a měsíce masírovaly heslem, že „jde o všechno“. Pokud skutečně jde o všechno, teď mají šanci se ukázat. Je totiž otázkou, jestli by nebylo lepší, aby nějaké z uskupení (nejlépe všechny, aby si neměly co vyčítat) vystoupilo a nabídlo Babišovi podporu pro jeho jednobarevnou vládu. Nastavily mantinely, přes které nejede vlak.
Výsledek nebude nic extra, vláda bude stále populistická, vliv z toho žádný neplyne, ani teplá místečka či stříhání pásek. Strany by naopak dali všanc svou důvěryhodnost a budoucí volební úspěchy. Zabránilo by se však největším excesům.
V sázce je příliš mnoho. V opačném případě hrozí, že bude vládnout ta nejhorší možná varianta. Dovedete si představit, jak bude vypadat školství nebo životní prostředí pod čtyřletým dohledem (tedy lépe řečeno „prolévání zelené krve“) motoristů?
Samozřejmě, byl by to risk a svým způsobem i oběť. Ale co jiného dělat, když „jde o všechno“, když ne riskovat a jednat i za cenu osobní oběti? Vzpomeňte si na nějaký béčkový katastrofický film, třeba Armageddon. Co dělal Bruce Willis, když se na planetu řítil obří meteorit? Neseděl doma, ale skočil do raketoplánu a riskoval, co mu síly stačily!
Kéž by naše politika o něco víc připomínala béčkové hollywoodské filmy. Bojím se ale, že skončíme spíše u indického Bollywoodu nebo Dostojevského románů o zmaru a bídě.
ODS patří k poraženým letošních voleb. A platí to pro ni ještě více než třeba pro celou koalici Spolu, v níž ODS měla hrát prim, ale nakonec řadu jejích poslanců přeskákali díky preferenčním hlasům lidé z dalších stran. Pro některé členy ODS, zvláště ty, kteří nikdy nebyli příznivci koalice Spolu, to byla příslovečná poslední kapka. Tlak na Petra Fialu sílil. Třetí den po prohraných volbách tak šéf poražené strany uvedl, že již nehodlá kandidovat na pozici šéfa strany. Projekt Spolu tak velmi pravděpodobně končí. Co Fiala dokázal v politice? Překvapivě hodně.
