Cihelný domek z roku 1929 stojí na krásném pozemku u Vltavy, dlouho ale nedokázal využít ani zahradu, ani výhled na řeku. Architekti proto místo dalšího lepení přístaveb navrhli radikální zásah: část domu zbourali a doplnili ji novou kamennou hmotou se sklem.
Na jižním svahu Kobyliské plošiny stojí dům, který na první pohled působí jako černá krabice zasazená do svahu. Black House od ateliéru Machar Teichman ale není efektní gesto pro efekt. Reaguje na složitý pozemek, výhled na pražskou kotlinu i okolní meziválečnou zástavbu.
Z ulice téměř mizí, směrem k lesu se ale rozevírá jako výrazná dvoupodlažní vila. Dům v Jevanech od Davida Krause a Miroslava Styka sází na červenou fasádu, parkování na střeše a dramatický sestup mezi kmeny stromů až k výhledu na jezero.
Vila z roku 1939 na pražské Babě prošla citlivou proměnou. Architekti zachovali původní ocelová okna i funkcionalistický charakter domu, zároveň jej otevřeli zahradě a přizpůsobili současnému rodinnému bydlení.
Malá vilka z roku 1914 v libereckém Liebigově městečku mohla zůstat jen další „šedou“ stavbou s necitlivou přístavbou z devadesátek. Architektky ze studia atakarchitekti jí ale vrátily původní symetrii, odstranily rušivou garáž a doplnily ji novou nízkou přístavbou. Výsledek se dostal mezi 25 nominovaných staveb České ceny za architekturu.
V pražské proluce mezi vilami, bytovými domy a železnicí vznikl dům, který z minima vytěžil maximum. Bílý kvádr od Stempel Tesař architekti má jen 49 metrů čtverečních zastavěné plochy, ale uvnitř nabízí sto metrů bydlení, tři ložnice a žádnou klasickou chodbu.
Dům v brněnských Kohoutovicích stál na složité parcele sevřené silnicí, parkovištěm a stopou starého Masarykova okruhu. Vedlejší objekt zmizel při rozšiřování komunikace a ulice přišla o své nároží. Ateliér Kopecký z těžkého zadání vytěžil nominovanou rekonstrukci.
Česká cena za architekturu má letošní nominace. Z 301 přihlášených staveb vybrala mezinárodní porota 25 projektů, které ukazují, co dnes hýbe českou architekturou: veřejný prostor, rekonstrukce, dřevostavby, dostupné bydlení i velké městské proměny.
Revitalizace náměstí v Třebíči a Mnichově Hradišti, Oživení Jarošky v Brně či Park Střed v Mostě ukazují nový směr českého veřejného prostoru. Projekty nominované na Českou cenu za architekturu dokazují, že města už neřeší jen dlažbu a lavičky, ale klima, lokální ekonomiku i to, zda lidé budou chtít v centrech skutečně trávit čas.
Architektura v Česku přestává být debatou o hezkých fasádách. Stává se otázkou bydlení, veřejných peněz, hodnoty nemovitostí, kvality měst i schopnosti obcí dotáhnout dobré projekty do reality. Letošní čísla z České ceny za architekturu ukazují zemi, která umí stavět kvalitně, ale pořád příliš pomalu.
Měla to být malá chatka, jenže úřady, terén a skála pod pozemkem změnily plán. Dům Truhlík od A69 – architekti proměnil sérii komplikací v silný architektonický koncept a patří mezi projekty přihlášené do České ceny za architekturu.
