Umírnění v defenzivě. Čeká Francii komunální zemětřesení?
Komunální volby ve Francii ukázaly, nebo lépe řečeno potvrdily, jak je tamější politická scéna fragmentovaná. Krajní pravici se dařilo, i když méně než její lídři doufali, silnou pozici má i radikální levice. Umírněné tábory na levici i pravici zase těžko hledají prostor. Hotovo však ještě není, na příští neděli se chystá druhé kolo s typickou tvorbou více či méně nahodilých spojenectví.
Francouzi v neděli hlasovali v prvním kole komunálních voleb. Tamější komunální politika je více propojená s celostátní scénou, než je tomu třeba u nás, a tak mnohdy nešlo jen o kanalizace, opravy výmolů na ulicích a další lokální témata. Cesta do nejvyšších pater ostatně často vede přes radnice.
Volby nabídly náhled, v jaké situaci se země nachází. Čekalo se, jak si povedou nacionalisté a pravice. Národní sdružení kolem Marine Le Penové a Jordana Bardelly si konečně slibovalo komunální průlom. Dosud až na Perpignan v žádném velkém městě nevládli, a tak doufali že se zejména na jihu Francie, například v Toulonu, zmocní starostovského křesla.
Jejich očekávání se ale úplně nesplnily. Národní sdružení si nevedlo špatně, ale politickým zemětřesením ani žádným podobným přirovnáním výsledky nazvat nelze. Louis Aliot, který je místopředsedou strany, obhájil svou pozici v Perpignanu, ale v dalších větších městech je pro nacionalisty i přes poměrně silné výsledky cesta k do vedení stále složitá. Brzký úspěch nemusí znamenat konečné vítězství.
Příslušníci šlechtických rodin měli stovky let automatické právo zasedat v britském parlamentu, což byl nejkřiklavější příklad slabé legitimity Sněmovny lordů. Tato praxe brzy skončí, labouristická vláda prosadila reformu horní komory a privilegium se už dědit nebude. I tak v ní stále zasedají biskupové, sponzoři stran i nikým nevolený britsko-ruský magnát. Těžko se při pohledu na změny nelze nezeptat klasickou otázkou: A není to málo?
Britové poslali dědičné lordy pryč z parlamentu. Je to v demokratickém státě dost?
Politika
Silná levicová opozice
Hned následující neděli je totiž v plánu druhé kolo, které extrémům zpravidla nevyhází. Kampaň před druhým kolem připomíná koňské handlování. Postupují do něj kandidáti, kteří v prvním získali přes deset procent. Tvoří se ale různé koalice a spojenectví, takže Národní sdružení bude i v místech, kde v prvním kole vyhrálo, čelit silné levicové a středové opozici. Jedním ze sledovaných soubojů bude ten ve druhém největším městě Marseille.
Poměrně slušných výsledků ale dosáhla i levice, a to jak ta umírněná, tak ta radikální. Tradiční Socialistická strana si může oddychnout, že před druhým kolem má silnou pozici v boji o místo starosty Paříže. První kolo vyhrál Emmanuel Grégoire, který je do značné míry nástupcem odcházející starostky Anne Hidalgové, která centrum hlavního města přetvořila více pro zeleň a méně pro auta. Druhá skončila Rachida Datiová, která reprezentuje Republikány. Nástup krajní pravice v Paříži neproběhl, antiimigrační kandidátka Sarah Knafoová dostala jen těsně přes deset procent.
Radikální levice, hlavně hnutí Nepoddajná Francie, si také připsala několik slušných výsledků, například ve městě Lille na severovýchodě země, ale i jinde. Ve druhém kole bude zajímavé sledovat, kdo nakonec bude mít navrch, zda umírněná levice nebo radikálnější tábor.
Skoro by se dalo konstatovat, že kam přijde pravicový populismus, tam brzy vypukne chaos, a politika se změní v absurdní podívanou. Třeba kvůli vzestupu Donalda Trumpa je svět nepředvídatelnějším a brutálnějším místem. Populističtí lídři ukazují, že umí vyhrát volby, ale s vládnutím si většinou nevědí rady. 
Karel Pučelík: Donald Trump prostě neumí vládnout
Názory
Dilema pro umírněné
I centristé mají ve volbách svůj silný příběh. Na severu ve městě Le Havre kandidoval někdejší premiér Edouard Philippe, který je černým koněm středového tábora pro nadcházející prezidentské volby. Předseda strany Horizons je tu dlouholetým starostou, letos však čelil útoku komunistického kandidáta. Kdyby střet prohrál, patrně by to jeho naděje na další postup ukončilo. V prvním kole ale získal slušný náskok, takže centristé zatím nového kandidáta hledat nemusí.
Umírnění na levici a pravici však i tak mají o čem přemýšlet. Ukazuje se, že jejich místo mezi krajní pravicí a radikální levicí, jim moc prostoru neposkytuje. Těžko uspějí v parlamentních nebo i prezidentských volbách sami a bez kompromisů.
Debata o možných spojenectvích už probíhá. Socialistická strana se musí rozhodnout, jestli se přikloní spíš ke středu, nebo zda se vydá směrem k široké levicové koalici. Známá jména socialistů se nechala slyšet, že tvořit koalici s Jean-Lucem Mélenchonem a Nedoddajnou Francií nechtějí, ale třeba zelení jsou spolupráci otevřenější. Více snad napoví výsledky nedělního druhého kola.
