Kdo bude starostou Paříže nebo Marseille, nás nemusí zajímat, ale dvoukolové komunální volby ve Francii jsou laboratoří a strategií pro klíčové volby prezidenta příští rok, a to už silně ovlivní Evropu a dopadne i na Česko. Jen s lehkou nadsázkou se dá říct, že hlavní téma voleb na radnice bylo, kdo chce více policistů a kdo naopak více cyklistů.

Pravice hrála hlavně téma bezpečnosti ve městech, předháněla se, kdo zařídí více městských strážníků, kdo je více vyzbrojí a jak si posvítí na problematické čtvrti (těch není kolem velkých měst málo). A levice zase hrála hlavně téma dostupného bydlení, veřejný prostor, cyklistiku a čistý vzduch, čili zjednodušeně více cyklistů. Tak se dá zjednodušit hlavní téma voleb, což je zajímavé i pro srovnání s českou realitou.

Dvě kola a různé strategie

Francouzi volí na své radnice starosty přímo, je to souboj osobností, které reprezentují své tábory, je to hodně individualizované. Volí se ve dvou kolech, týden po sobě. Je to trochu jiný systém než náš senátní, do druhého kola postoupí každý, kdo získal 10 procent. Takže třeba v Paříži postoupilo do druhého kola 5 kandidátů. Pak se rozehrává hra, kdo koho podpoří, kdo případně stáhne svou kandidátku. Je to zajímavé strategicky, protože středovější kandidáti musí zvažovat, jestli mají přijmout podporu od krajní pravice nebo levice a jestli jim to u voličů pomůže nebo spíš uškodí.

Takhle hra běží v tomto týdnu, je to jakási politická alchymie. Kandidátky se spojují, vznikají nové dohody a někdy i překvapivé aliance. Právě tento týden vyjednávání často rozhodne, kdo nakonec radnici ovládne. A tím nepřímo i naznačí, jakým směrem se může francouzská politika vydat v dalších letech, a hlavně v těch klíčových prezidentských volbách.

Umírnění v defenzivě. Čeká Francii komunální zemětřesení?

Politika

Komunální volby ve Francii ukázaly, nebo lépe řečeno potvrdily, jak je tamější politická scéna fragmentovaná. Krajní pravici se dařilo, i když méně než její lídři doufali, silnou pozici má i radikální levice. Umírněné tábory na levici i pravici zase těžko hledají prostor. Hotovo však ještě není, na příští neděli se chystá druhé kolo s typickou tvorbou více či méně nahodilých spojenectví.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Paříž jako symbolický souboj

Nejsledovanější je tradičně Paříž. V prvním kole zde vede socialistický kandidát Emmanuel Grégoire s výrazným náskokem před pravicovou kandidátkou Rachidou Dati. Do druhého kola ale postupují další 3 kandidáti, včetně radikální levice a pravice. Výsledek tak bude záviset hlavně na tom, jak se jednotlivé tábory dokážou mezi koly spojit.

Generálka před prezidentskou volbou

Komunální volby lze číst jako generálku prezidentské bitvy. Ukazují, že Francie vstupuje do období velké politické nejistoty: bez jasného středu, s roztříštěnými bloky a s rostoucím vlivem radikálnějších hráčů. Macron končí a hraje se teď složitá hra o jeho nástupce v situaci, kdy země má řadu vnitřních problémů. Politická mapa se rozpadá, výrazně sílí krajní pravice i krajní levice a není úplně vyloučeno, že její zástupci budou favority na příštího prezidenta Francie.

Francouzi chtějí změnu, ale vůbec se nemohou shodnout jakou

Francouzi chtějí změnu, ale nemohou se shodnout, jakou (ani v tom se od Čechů moc neliší). První kolo komunálních voleb ve Francii potvrzuje jeden zásadní trend: politická scéna je roztříštěnější než kdy dřív. Rok před prezidentskými volbami už neexistuje jedno dominantní centrum, kolem kterého by se politika točila. Éra, kdy byl hlavním magnetem prezident Emmanuel Macron, je dávno pryč, macronismus je politicky mrtvý, mizí i z radnic. Kandidáti spojení s jeho hnutím ztratili ve městech velkou část vlivu a v mnoha komunálních soubojích vůbec nehrají hlavní roli. Politické pole se tak znovu přeskupuje, ale tentokrát bez silného centristického pólu, který by ostatní vyvažoval.

Boj o Elysejský palác: Macron „betonuje“ instituce, Le Penová naráží na byznys

Politika

Francie vstupuje do předvolební fáze, která se neodehrává jen na mítincích, ale i v zákulisí státních institucí a zasedaček velkých firem. Jak upozorňuje server Politico, prezident Emmanuel Macron urychluje klíčová personální jmenování, aby ochránil svůj odkaz a omezil manévrovací prostor případného krajně pravicového nástupce. Agentura Reuters zároveň popisuje, že Národní sdružení (RN) Marine Le Penové a Jordana Bardelly zatím nedokázalo přesvědčit francouzskou podnikatelskou elitu.

nst

Přečíst článek

Fragmentace: staré bloky už neplatí

Místo střetu „Macron proti zbytku světa“ se dnes ve městech odehrávají spíše vnitřní souboje uvnitř jednotlivých bloků, souboje uvnitř pravice a levice. Na levici soupeří tradiční socialisté, zelení a radikální proud reprezentovaný Jean-Lucem Mélenchonem a jeho hnutím La France Insoumise. Na pravici je dnes dominantní Národní sdružení Jordana Bardelly (patrně bude kandidovat na prezidenta). Dlouholetá šéfka této strany Marine Le Pen má soudní zákaz kandidatury pro finanční podvody s EU fondy, ještě běží odvolání. Tradiční republikánští konzervativci určitou sílu mají, ale zdaleka ne dominantní jako dřív.

Francie si zkouší novou mapu moci

Populistické póly sílí a ty radikálnější proudy, na levici i na pravici, postupně posilují. Jde o rozpad středu, vzestup okrajů, a tlačí tradiční strany. Politická soutěž tak získává ostřejší a ideologičtější charakter, a to způsobuje, že není schopna žádného kompromisu nad reálnými ekonomickými, rozpočtovými a sociálními problémy země. I to je tendence, jakou v Česku do určité míry také vidíme.