Karel Pučelík: Donald Trump prostě neumí vládnout
Skoro by se dalo konstatovat, že kam přijde pravicový populismus, tam brzy vypukne chaos, a politika se změní v absurdní podívanou. Třeba kvůli vzestupu Donalda Trumpa je svět nepředvídatelnějším a brutálnějším místem. Populističtí lídři ukazují, že umí vyhrát volby, ale s vládnutím si většinou nevědí rady.
Bleskové útoky na Írán nebo Venezuelu, které odporují zvyklostem i mezinárodnímu právu, rozpočtová politika, která nedává smysl nebo nespočet celních eskapád. Americký prezident Donald Trump dokáže zásadně měnit směr v klíčových politických otázkách v horizontu několika hodin. To nevypadá, že by se rozhodoval na základě důkladných analýz nebo že sleduje nějaký propracovaný plán.
Americký prezident je dost možná nejmocnější člověk planety, přesto to však ještě v nedávné historii vypadalo, že ani on s lecčím pohnout nemůže, či jen velmi obtížně a zdlouhavě. V Trumpově druhém mandátu je to jiný příběh, věci se dějí jako by jen stačilo, aby luskl prstem. Je to tím, že je Trump konečně efektivní a rázný vůdce – a jak on sám proklamuje, nejlepším prezidentem?
Zní to moc jednoduše na to, aby to byla pravda. Předešlé administrativy fungovaly úplně jinak. Měly svébytné ministry a aparát, zahraniční politika se tvořila na základě dlouhodobé diplomacie, stejně tak ekonomika. Vážily se pro a proti. Trump kolem sebe nemá lidi, kteří by mu bránili v chybných rozhodnutích, ale své nohsledy, hlas zkušených diplomatů a úředníků utlumil.
Důležité je sledovat výsledky, které v případě Trumpovy politiky nejsou nijak zářné. Navzdory tomu, že on sám je tak prezentuje. Zahraniční politika přináší světu spíš chaos než mír a prosperitu, ani domácí ekonomika se nijak zázračně nenastartovala. Ostatně kdyby byl tak skvělý prezident, nemuseli by se republikáni tak obávat podzimních voleb do Kongresu, které pro ně nevypadají nijak zvlášť růžově.
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa vynaložila více než 40 milionů dolarů na deportaci zhruba 300 migrantů do zemí, s nimiž neměli žádné vazby. Vyplývá to ze zprávy demokratů ze senátního Výboru pro zahraniční vztahy. Podle autorů byly miliony dolarů převedeny zahraničním vládám formou jednorázových plateb, aniž by existoval systém, který by kontroloval, jak byly prostředky využity.
Deportace jednoho migranta stojí Trumpovu administrativu průměrně 133 tisíc dolarů
Politika
Sebevědomí při kampani, chaos ve vládě
Pravicoví populisté dokážou vyhrávat volby, o tom jsme se už přesvědčili, ale když se dostanou k vládě, jejich kouzlo často rychle vyprchává. Nejde zdaleka jen o Donalda Trumpa a MAGA.
Pro další příklad můžeme nahlédnout do Británie, kde se v průzkumech daří populistické až krajně pravicové Reform UK. Strana zatím má hrstku poslanců a několik výraznějších regionálních politiků. Někde dokonce vedou komunální orgány. Pozitivní reklamu pro vládnutí ale často nedělají, jejich politika je mnohdy nesmyslná a bizarní. Nigel Farage si to uvědomuje, a proto se rychle snaží vylepšit odborný profil uskupení, a to i tak, že přetahuje výrazné tváře předchozích konzervativních vlád.
A co třeba u nás v Česku? SPD se konečně dostala do vlády, ale své lidí na ministerstva raději nepustila. Motoristé sobě pak předvádějí divadlo, jaké tu dlouho nebylo. Jinak působí hlavně destruktivně, ať jde o klima nebo třeba o kulturu. V zahraničí díky Petrovi Macinkovi Česko vypadá směšně. Zatím se ani nezdá, že by to zmíněným stranám pomáhalo v růstu preferencí. Voliči chtějí změnu, pokud možno pozitivní, ne divadlo. Umí však pravicový populisté i budovat? To zatím neukázali.
První týden války s Íránem stál Spojené státy podle Pentagonu 11,3 miliardy dolarů (více než 238 miliard korun). Jen během prvního víkendu operací utratila americká armáda za munici přibližně pět miliard dolarů. Informaci poskytl americkému Kongresu Pentagon, uvedla agentura AP s odvoláním na zdroj obeznámený se situací, který hovořil pod podmínkou anonymity. Konflikt Izraele a Spojených států s Íránem trvá už 13. den.
Drahý konflikt. První týden války s Íránem stál USA více než 238 miliard
Money
Bez seriózní práce nebudou koláče
Teď si leckterý čtenář říká, že jsem zaujatý a můj liberální světonázor (ať už to znamená cokoliv) mi brání vidět realitu. Jenže k napsání tohoto textu mě inspiroval Frank Furedi, v Británii žijící a původem maďarský intelektuál, který je oblíbencem (krajní) pravice. Ten vede bruselský think-tank MCC Brussels, jenž stoji na podpoře Viktora Orbána.
„Můžete vyhrát volby, ale pokud nejste připraveni na jejich důsledky, stanete se svým nejhorším nepřítelem,“ konstatuje osmasedmdesátiletý pravicový teoretik Furedi pro Politico. I když má pro pravicové lídry sympatie, neuniká mu, že úspěch Donalda Trumpa a podobných netkví v tom, že jsou úžasní, ale že „těží ze slabostí jiných hnutí“. V jejich vládní praxi vidí značné mezery.
Úspěšní populisté umí surfovat na vlnách nespokojenosti a frustrace, ale to je málo. Jak uzavírá Furedi: „Jednou z velkých tragédií našeho světa je, že demokracie v národě vyžaduje seriózní politické strany.“ A populisté až na výjimky nenabízí.
