Zemřel Jacques Delors, architekt naší Evropy i protivník Margaret Thatcherové
Bývalý francouzský předseda Evropské komise Jacques Delors byl možná nejdůležitější osobností dějin evropské integrace. Za jeho působená vznikaly základní kameny, na kterých stojí dnešní podoba Evropské unie. Žádné křivé banány a pomazánková másla, Delors byl státníkem s vizí.
Ve čtvrtek 27. října zemřel v osmadevadesáti letech bývalý francouzský politik Jacques Delors, který za sebou měl dlouhou kariéru ve finančnictví i domácí politice, ale největší stopu za sebou zanechal v oblasti evropské integrace. V klíčovém období na přelomu osmdesátých a devadesátých let totiž předsedal Evropské komisi a prosadil řadu důležitých kroků, které přetrvaly dodnes.
„Státník francouzského osudu. Nezdolný architekt naší Evropy. Bojovník za lidskou spravedlnost. Jacques Delors byl vším tím. Jeho odhodlání, ideály a čestnost nás budou vždy inspirovat. Vzdávám hold jeho práci a památce a sdílím smutek jeho rodiny,“ vzdal bývalému politikovi poctu prezident Emmanuel Macron, pochvalně se vyjádřil i jeho socialistický předchůdce Francoise Hollande i nynější šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Opatrné uznání se ale překvapivě najde i mezi euroskeptiky, například prostřednictvím Borise Johnsona.
Stránky novin evropských deníků nyní plní převážně slova chvály, v době největší slávy však Delors platil za poměrně rozdělující osobnost a často byl terčem, do kterého se rádi strefovali národní politici, kteří se do integrace příliš nehrnuli.
O nejvíce překvapivý krok letošního roku se v britské politice postaral premiér Rishi Sunak, když šéfem diplomacie jmenoval jednoho ze svých předchůdců, strůjce brexitového referenda Davida Camerona. Otázkou je, komu tím prospěje?
Britský návrat roku? O barona „Davea“ nikdo příliš nestojí
Leaders
Podporovatel sjednocené Evropy
Delors byl původně finančníkem. Dlouhodobě se sice pohyboval kolem politiky, byl například poradcem gaullistického (středopravého a konzervativního) ministra financí, první velkou funkci ale získal až po padesátce. V roce 1974 spolu s dalšími levicově zaměřenými křesťany vstoupil do Socialistické strany, za kterou byl na sklonku sedmdesátých let zvolen do Evropského parlamentu.
Europoslancem ale nezůstal ani dva roky, protože mezi lety 1981-1984 byl rovnou francouzským ministrem financí za vlády prezidenta Francoise Mitterranda. Zajímavostí je, že v této funkci prosazoval opatrný přístup k sociálním reformám a zákonům ve prospěch důrazu na ekonomickou stabilitu a tržní ekonomiku.
V roce 1985 se do Bruselu vrátil, tentokrát však již ve vlivné funkci předsedy Evropské komise. Toto období je považováno za klíčové období v dějinách evropské integrace, protože Delorsova komise stála za základy Evropské unie, jakou jí dnes známe. Za zmínku stojí rozpočtové reformy či prosazení jednotného trhu – volného pohybu osob, zboží, kapitálu, služeb. Delorsův výbor také nalajnoval cestu ke společné měně.
Britští poslanci v úterý schválili nový vládní návrh na deportace migrantů do nesvobodné Rwandy. Daňové poplatníky už teď plán stál stovky miliard liber, je navíc neetický a nemá politickou perspektivu. Přesto všechno na něm ale konzervativci sveřepě trvají.
Karel Pučelík: Zastavte loďky s migranty! Britští konzervativci je chtějí posílat do Afriky
Názory
Thatcherové „Ne. Ne. Ne.“
Delors myšlenku sjednocené Evropy prosazoval s vervou, což z něj dělalo jednu z nejvýraznějších postav tehdejší politické scény. Ne vždy však v pozitivním světle. Nejvýraznějším příkladem jsou britští euroskeptici. Bulvární deník The Sun mu v roce 1990 věnoval velmi vulgární a hrubou titulní stranu s textem „Up Yours Delors“. „Jeho silný francouzský přízvuk, když mluvil anglicky, a jeho strohý a neusměvavý vzhled se zdály být pro britský bulvár typickým příkladem arogantního evropského byrokrata,“ píše v deníku The Guardian Stephen Bates.
I konzervativní premiérka Margaret Thatcherová se s Delorsovou federalistickou vizí Evropy zásadně rozcházela a v průběhu jeho období v čele Komise přešla z pozice zastánkyně do tábora největších kritiků. „Předseda Komise pan Delors nedávno na tiskové konferenci prohlásil, že chce, aby Evropský parlament byl demokratickým orgánem Společenství, aby Komise byla výkonným orgánem a aby Rada ministrů byla Senátem. Ne. Ne. Ne,“ burácela premiérka.
Někdejší lídr britských labouristů Neill Kinnock však vzpomíná, že jak Thatcherová Delorse prezentovala, byla karikatura. „Představovat ho jako fanatického federalistu, který chce vytvořit nějakou zemi zvanou Evropa se všemi jejími atributy, bylo krajně zavádějící, ale v té době to vyhovovalo jejímu politickému záměru,“ uvedl Kinnock, který po odchodu z britské politiky sám zamířil na místo eurokomisaře.
Republikánští odpůrci Donalda Trumpa zkouší svůj patrně poslední tah, jak exprezidentovi zabránit k získání nominace. Bývalé guvernérce Nikki Haleyové vyslovují podporu a posílají peníze, i když šance nemá příliš velké.
Karel Pučelík: Poslední šance k odstranění Trumpa? Umírnění republikáni i velký byznys stojí za Haleyovou
Názory
Žádný suchý úředník
Delors z čela Komise a prakticky také z aktivní politiky odešel v roce 1995. „V EU měli šéfové vlád už dost příliš ambiciózní komise a nahradili Delorse neefektivním bývalým lucemburským premiérem Jacquesem Santerem - mužem, který neměl ambice vnucovat svou vůli ani kolegům, ani vládám států větších, než je jeho vlastní,“ vzpomíná Bates.
Dnes je post šéfa komise vlivným místem a například o Ursule von der Leyenové se hodně hovoří. Přesto lze ve veškeré úctě říci, že Delors svým odkazem všechny své dosavadní nástupce převyšuje. Rozhodně nebyl jen bruselským úředníkem vyžívajícím se v křivých banánech, jak odpůrci práci komise zlehčují, ale státníkem s vizí. To by měl uznat každý, ať s jeho pohledem souhlasí či nesouhlasí.
Francouzští socialisté ho po návratu do Paříže ještě přesvědčovali, aby kandidoval na prezidenta. Přestože jeho šance byly slušné, kandidaturu odmítl. Místo něj se o post ucházel bývalý premiér Lionel Jospin, který však šanci promarnil a prohrál s kandidátem rozdělené pravice Jacquesem Chiracem.
Další komentáře Karla Pučelíka najdete zde
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
