Andrej Babiš nastavil v Bruselu nový vyjednávací tón. Postavil se mezi Západ a východní potížisty. Není divu, že pozice Česka k Ukrajině vyvolala takový rozruch, emoce kolem války jsou nejsilnější. Na co premiér sází?

Česká pozice v aktuálním hlasování Evropské unie o závazku pomoci Ukrajině vyvolala vášně na domácí scéně a jistý podiv v zahraničí. Přitom Babišova první bruselská hra je zcela v souladu s novou, transformovanou verzí jeho vlády, potvrzením dosavadní rétoriky i uvedením této vlastní stylizace na mezinárodní scéně. Zahraniční média, která Babiše komentovala jako "českého Trumpa," jej dostala na stříbrném podnosu. Když se na dění posledních dnů budeme dívat skrze teorie mocenských her, smysl tam je. 

Krátká rekapitulace, co se přihodilo. EU řešila dvě zásadní věci, reparační půjčku Ukrajině na příští dva roky ve výši 90 miliard eur plus to, jak se tato společná půjčka zaručí (tady šlo především o různé pozice Belgie, která chtěla minimalizovat vlastní riziko, a Německa, tlačícího na zastavení ruských aktiv vůči reparační půjčce). Nová česká vláda krom toho už předtím odmítla emisní povolenky a migrační pakt. 

U Ukrajiny se Babiš zachoval jako „chytrá horákyně“. Na rozdíl od slovenského Fica a maďarského Orbána nezpochybnil vojenskou ani finanční pomoc Ukrajině. Odmítl ale budoucí záruky za půjčku. Zahrál hru pro domácí publikum i evropské diplomaty. 

Své příznivce bezpochyby uspokojil: těm, kteří jsou proti posílání peněz na Ukrajinu, se líbí posun směrem k proruskému východnímu křídlu. Babiš pomoc sice nezablokoval, ale gesto je evidentní a u tak emocionálního a morálně citlivého tématu vyvolala chtěnou pozornost. Lidem, kteří nezpochybňují pomoc nebo jim je jedno, ale bojí se o peníze, premiér zase hezky prodal historku, že Česko potenciálně ušetří desítky miliard korun, když splácení peněz selže. V očích těchto skupin potvrdil svou roli silného lídra, ochránce. 

Dalibor Martínek: Cíle vlády? Sebestředný miliardář Babiš si vyrábí sochu

Názory

Kdo sleduje sportovní soutěže v bojových uměních, jak se mladí muži za peníze mezi sebou perou v kleci, musel zaznamenat existenci Jiřího Procházky. Nejlepší český rváč, neotřelý, který si svým zápasením vydělal miliony dolarů. V ringu vždy rozpoutal chaos. Žádný soupeř nevěděl, ze které strany rána přiletí. Vytvořil nečitelné prostředí, ve kterém se komíhal tak, že na konci byl vítězem.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Podporovatelé Ukrajiny - nejspíše především voliči současné opozice - jsou oprávněně naštvaní, jenže to přesně byl cíl. U méně morálně citlivého tématu by efekt pozornosti nebyl zdaleka takový. Babiš se zde pozicuje jako Trump, tedy že národní zájem je nade vše. 

Jeho tah vůči evropským partnerům je také přesně cílený. Babiš chtěl ukázat, že je jiný než předchozí vlády, které se držely jádra EU. Jednal na efekt. Že se svým gestem přiblížil Orbánovi s Ficem, byla strategie. I Orbán toho okamžitě mediálně využil a zdůraznil,  že se Česko stalo součástí V3 (protože Polsko hlasovalo s jádrem EU). 

Babiš nechce být součástí „východní party“

Nicméně, s největší pravděpodobností Babiš nechce být součástí „východní party,“ to k jeho dosavadní rétorice přece jen nesedí – Fico je slabý hráč a Orbán naopak již dávno ztělesňuje hrozbu pro EU i trojského koně Ruska, sice dělá rozruch, ale žije v mezinárodní izolaci. 

Babiš svým tahem ale ukázal, že chce, aby si EU myslela, že by tím třetím do východní party být mohl – a podle toho s ním jednala. Český premiér nastavuje nové vyjednávání, signalizuje, že nebude automaticky se západními zeměmi, jako se toho v otázce Ukrajiny držela Fialova vláda, ale že s ním diplomaté musejí jinak. Bude se snažit z toho dostat co nejvíc. Chce zvýšit cenu spolupráce, ukázat, že jeho podpora bude od nynějška ve stylu něco za něco. 

Samozřejmě ale, že je to hra na hraně. Pokud se to vymkne a bude Česko příliš přibližovat Orbánovi, jeho pozici to poškodí, trvale se přesune na okraj, mezi marginalizované - jako Fico, kterému z celé diplomacie zůstala jen hra pro domácí voliče. 

Babiš zvolil ostrý tón záměrně. Správně pochopil - a je to jeho přirozenost - že současná doba nepřeje etickým postojům a závazkům, ale hře. Může to fungovat, pokud nepřejde onu hranu a silnější západní státy s ním neztratí trpělivost. Česko nemá aktuálně v Bruselu nijak silnou pozici, ovšem osud zmíněných dvou sousedů je vcelku varovný. Izolace s outsidery není vítězství. 

Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval

Názory

Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

V oranžové zimní bundě vstupuje japonský glaciolog Jošinori Iizuka do mrazivé chladicí komory na Hokkaidské univerzitě. Teplota tu klesá až k minus 50 stupňům Celsia. V rukou drží vzorek ledu z dalekého Tádžikistánu – kus ledovce, který může skrývat odpověď na jednu z velkých klimatických záhad dneška. Proč právě tady ledovce netají, ale naopak rostou?

„Kdybychom dokázali pochopit mechanismus, který stojí za nárůstem objemu ledu v této oblasti, mohli bychom tyto poznatky využít k ochraně všech ostatních ledovců na světě,“ vysvětluje profesor Iizuka a ukazuje na kus ledu velikosti pěsti. „V ideálním případě by to mohlo dokonce pomoci jejich regeneraci. Možná je to příliš ambiciózní, ale doufám, že naše studie lidem pomůže.“

Vzorky, se kterými dnes pracuje, odebrali vědci letos v září v pohoří Pamír v Tádžikistánu, ve výšce 5810 metrů nad mořem. Jde o jediné místo na planetě, kde ledovce navzdory globálnímu oteplování nejen přežívají, ale dokonce mírně rostou. Tento neobvyklý jev je známý jako „pamírsko-karákóramská anomálie“.

Každý z odebraných vzorků měří přes 100 metrů. Jeden z nich skončil v laboratořích Hokkaidské univerzity, kde se ho Iizuka s kolegy snaží doslova „přečíst“. Druhý putoval na Antarktidu do podzemního trezoru nadace Ice Memory, která expedici podpořila společně se Švýcarským polárním institutem.

Končí doba uhelná, obnovitelné zdroje přebírají vedení. A Evropa ostrouhala

Názory

Obnovitelné zdroje letos poprvé v historii překonaly uhlí v celosvětové výrobě elektřiny a jejich růst je natolik masivní, že jej prestižní vědecký časopis Science vyhlásil „Průlomem roku“. Motorem tohoto vývoje není jenom ochrana životního prostředí, ale především tvrdá ekonomická realita, kterou provází bezkonkurenční dominance Číny.

Josef Tuček

Přečíst článek

Několik teorií

Vědci zatím nabízejí několik teorií, proč zde ledovce odolávají tání. Jedna z nich mluví o chladnějším klimatu, jiná o intenzivním zemědělství v sousedním Pákistánu, které zvyšuje množství vodní páry v atmosféře a tím podporuje růst ledu.

Právě odebrané vzorky ale poprvé umožňují tento fenomén skutečně prozkoumat. „Informace z minulosti jsou klíčové,“ říká Iizuka. „Když pochopíme, jak se sníh hromadil od dávných dob až po současnost, zjistíme, proč ledovec rostl – a proč roste dál.“

Od listopadu, kdy vzorky dorazily do Japonska, tráví jeho tým hodiny v chladicích komorách. Zkoumají hustotu ledu, orientaci sněhových zrn i strukturu jednotlivých vrstev. Led totiž funguje jako přírodní archiv. Průhledné vrstvy prozrazují teplejší období s táním, tenké vrstvy zhutněného sněhu pomáhají odhadnout množství srážek. Stopy sopečného popela pak slouží jako přesné časové značky.

Vědci doufají, že narazí i na led starý deset tisíc let nebo více – přestože velká část ledovce roztála během oteplení před zhruba 6000 lety. Takový objev by mohl odhalit, jaký sníh zde padal v době ledové a co tehdejší atmosféra obsahovala. „Mohli bychom studovat, kolik a jaké typy jemných částic byly ve vzduchu během doby ledové. Opravdu doufám, že tam nějaký starodávný led je,“ dodává profesor.

Člověk lovem ohrožuje tisíce druhů ryb. Sám se ale v online éře stává lovnou zvěří

Zprávy z firem

Přírodní rozmanitost není jen bohatstvím sama o sobě, je i zásadní pro ekonomiku. Lidstvo si už leccos na toto téma dovede spočítat. Jaká je bilance rybolovu a co nám o způsobu zemědělského hospodaření říkají ptáci? Které neblahé důsledky má druhý život v digitálním světě a jak naopak prodloužit život veřejných peněz na podporu ekonomiky? Nejen to se řešilo v podcastu Trendy v udržitelnosti, za nímž stojí projekt [ta] Udržitelnost. Výběr z dalších osmi dílů nabízí následující souhrn.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Práce postupuje pomalu a s maximální opatrností. Studenti a mladí vědci, mezi nimi i Sora Jaginuma, rozřezávají ledové jádro na menší části. „Jádro ledovce je mimořádně cenné,“ zdůrazňuje. „Z jediného vzorku provádíme desítky chemických a fyzikálních analýz.“ První výsledky by podle Iizuky mohly být známé už příští rok.

A to stále není konec. Další vzorky uložené na Antarktidě umožní vědcům zkoumat například to, jak lidská činnost v minulosti ovlivňovala ovzduší, teploty nebo srážky. „Můžeme díky tomu lépe pochopit, jak se životní prostředí Země vyvíjelo v reakci na činnost člověka,“ říká Iizuka.

Zatímco vědci studují minulost, realita současnosti je neúprosná. V důsledku člověkem způsobeného globálního oteplování mizí každý rok tisíce ledovců a tento trend bude podle studie zveřejněné v časopise Nature Climate Change pokračovat i v dalších desetiletích. Podle vědců existuje jen jedna cesta, jak tání skutečně zpomalit – výrazně omezit další oteplování planety.