Babiš v Bruselu rozehrál vlastně docela chytrou hru
Andrej Babiš nastavil v Bruselu nový vyjednávací tón. Postavil se mezi Západ a východní potížisty. Není divu, že pozice Česka k Ukrajině vyvolala takový rozruch, emoce kolem války jsou nejsilnější. Na co premiér sází?
Česká pozice v aktuálním hlasování Evropské unie o závazku pomoci Ukrajině vyvolala vášně na domácí scéně a jistý podiv v zahraničí. Přitom Babišova první bruselská hra je zcela v souladu s novou, transformovanou verzí jeho vlády, potvrzením dosavadní rétoriky i uvedením této vlastní stylizace na mezinárodní scéně. Zahraniční média, která Babiše komentovala jako "českého Trumpa," jej dostala na stříbrném podnosu. Když se na dění posledních dnů budeme dívat skrze teorie mocenských her, smysl tam je.
Krátká rekapitulace, co se přihodilo. EU řešila dvě zásadní věci, reparační půjčku Ukrajině na příští dva roky ve výši 90 miliard eur plus to, jak se tato společná půjčka zaručí (tady šlo především o různé pozice Belgie, která chtěla minimalizovat vlastní riziko, a Německa, tlačícího na zastavení ruských aktiv vůči reparační půjčce). Nová česká vláda krom toho už předtím odmítla emisní povolenky a migrační pakt.
U Ukrajiny se Babiš zachoval jako „chytrá horákyně“. Na rozdíl od slovenského Fica a maďarského Orbána nezpochybnil vojenskou ani finanční pomoc Ukrajině. Odmítl ale budoucí záruky za půjčku. Zahrál hru pro domácí publikum i evropské diplomaty.
Své příznivce bezpochyby uspokojil: těm, kteří jsou proti posílání peněz na Ukrajinu, se líbí posun směrem k proruskému východnímu křídlu. Babiš pomoc sice nezablokoval, ale gesto je evidentní a u tak emocionálního a morálně citlivého tématu vyvolala chtěnou pozornost. Lidem, kteří nezpochybňují pomoc nebo jim je jedno, ale bojí se o peníze, premiér zase hezky prodal historku, že Česko potenciálně ušetří desítky miliard korun, když splácení peněz selže. V očích těchto skupin potvrdil svou roli silného lídra, ochránce.
Kdo sleduje sportovní soutěže v bojových uměních, jak se mladí muži za peníze mezi sebou perou v kleci, musel zaznamenat existenci Jiřího Procházky. Nejlepší český rváč, neotřelý, který si svým zápasením vydělal miliony dolarů. V ringu vždy rozpoutal chaos. Žádný soupeř nevěděl, ze které strany rána přiletí. Vytvořil nečitelné prostředí, ve kterém se komíhal tak, že na konci byl vítězem.
Dalibor Martínek: Cíle vlády? Sebestředný miliardář Babiš si vyrábí sochu
Názory
Podporovatelé Ukrajiny - nejspíše především voliči současné opozice - jsou oprávněně naštvaní, jenže to přesně byl cíl. U méně morálně citlivého tématu by efekt pozornosti nebyl zdaleka takový. Babiš se zde pozicuje jako Trump, tedy že národní zájem je nade vše.
Jeho tah vůči evropským partnerům je také přesně cílený. Babiš chtěl ukázat, že je jiný než předchozí vlády, které se držely jádra EU. Jednal na efekt. Že se svým gestem přiblížil Orbánovi s Ficem, byla strategie. I Orbán toho okamžitě mediálně využil a zdůraznil, že se Česko stalo součástí V3 (protože Polsko hlasovalo s jádrem EU).
Babiš nechce být součástí „východní party“
Nicméně, s největší pravděpodobností Babiš nechce být součástí „východní party,“ to k jeho dosavadní rétorice přece jen nesedí – Fico je slabý hráč a Orbán naopak již dávno ztělesňuje hrozbu pro EU i trojského koně Ruska, sice dělá rozruch, ale žije v mezinárodní izolaci.
Babiš svým tahem ale ukázal, že chce, aby si EU myslela, že by tím třetím do východní party být mohl – a podle toho s ním jednala. Český premiér nastavuje nové vyjednávání, signalizuje, že nebude automaticky se západními zeměmi, jako se toho v otázce Ukrajiny držela Fialova vláda, ale že s ním diplomaté musejí jinak. Bude se snažit z toho dostat co nejvíc. Chce zvýšit cenu spolupráce, ukázat, že jeho podpora bude od nynějška ve stylu něco za něco.
Samozřejmě ale, že je to hra na hraně. Pokud se to vymkne a bude Česko příliš přibližovat Orbánovi, jeho pozici to poškodí, trvale se přesune na okraj, mezi marginalizované - jako Fico, kterému z celé diplomacie zůstala jen hra pro domácí voliče.
Babiš zvolil ostrý tón záměrně. Správně pochopil - a je to jeho přirozenost - že současná doba nepřeje etickým postojům a závazkům, ale hře. Může to fungovat, pokud nepřejde onu hranu a silnější západní státy s ním neztratí trpělivost. Česko nemá aktuálně v Bruselu nijak silnou pozici, ovšem osud zmíněných dvou sousedů je vcelku varovný. Izolace s outsidery není vítězství.
Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.
Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval
Názory
