Končí doba uhelná, obnovitelné zdroje přebírají vedení. A Evropa ostrouhala
Obnovitelné zdroje letos poprvé v historii překonaly uhlí v celosvětové výrobě elektřiny a jejich růst je natolik masivní, že jej prestižní vědecký časopis Science vyhlásil „Průlomem roku“. Motorem tohoto vývoje není jenom ochrana životního prostředí, ale především tvrdá ekonomická realita, kterou provází bezkonkurenční dominance Číny.
Za rozmachem moderní energetiky stojí sluneční a větrné zdroje. (Fakticky je to v obou případech Slunce, protože energie, kterou na Zemi dodává, rozehřívá zemský povrch, rozhýbává tím masy vzduchu, a tedy vytváří vítr.) Jejich využívání ve světě už není jenom příspěvkem ke zpomalení změn klimatu, ale i racionálním ekonomickým rozhodnutím.
Růst obnovitelných zdrojů se zdá být nezastavitelný, konstatoval vědecký časopis Science, a vyhlásil proto rozmach obnovitelné energie za největší letošní odborný „Průlom roku“.
Kvalitní nabíjecí baterie potřebují drahé a nedostatkové lithium. Ale jejich konkurent, akumulátor obsahující mnohem levnější a snadno dostupný sodík, sílí prakticky každý měsíc a přesvědčuje o tom investory.
Levné sodíkové baterie jsou zatím sprinteři, ale učí se předhonit drahé lithium i na jiných tratích
Zprávy z firem
Dobývání světových trhů
Tím, kdo na vývoji obnovitelných zdrojů energie vydělává, a to ekonomicky, politicky, ale i hegemonicky, je Čína. Dlouhá léta si pěstovala tento sektor pomocí dotací, a budovala si tak dominanci ve světě. Dotace mají nepochybně své stinné stránky, nicméně v tomto případě se spíše vyplatily.
Čína vyrábí 80 procent světových solárních článků, 70 procent větrných turbín a 70 procent lithiových baterií za ceny, jimž se nedá konkurovat. Technologie obnovitelných zdrojů vyrostly v průmysl, který nyní tvoří více než desetinu čínské ekonomiky. Vítr a slunce se i díky tomu staly ve velké části světa nejlevnějšími dodavateli energie.
Evropa čínské technologie dlouhodobě dováží. Rovněž rozvojové země spěchají s nákupem čínských solárních panelů, baterií a větrných turbín, protože potřebují získávat dostupnou energii. Jak cituje časopis Science, například v Pákistánu vzrostl dovoz čínských solárních panelů od roku 2022 pětinásobně, protože válka na Ukrajině zvýšila ceny zemního plynu a náklady na elektřinu ze sítě. Etiopie přijala solární a větrnou energii pod vlivem obav, že vodní energie, což je hlavní energetická opora země, bude ubývat s tím, jak se sucha stávají častějšími.
Opravdu horké počasí, jaké jsme zažili toto léto, má i nečekané souvislosti. Klade vyšší nároky také na letadla – potřebují o něco delší ranvej pro start, mají vyšší spotřebu paliva a unesou trochu nižší náklad. A to všechno stojí peníze, píše ve svém příspěvku pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.
Horké počasí vadí i letadlům, prodlužuje vzlet a snižuje nosnost stroje
Enjoy
Ušlá euro-americká příležitost
Tohle jsou exportní možnosti, kterých využila Čína. Můžeme to brát i tak, že to jsou promarněné příležitosti, o které přišly evropské firmy, protože nedokázaly reagovat na to, co se děje. K tomu si přidejme, že Čína si zejména díky kontrole těžby surovin v Africe zajistila přístup k potřebným surovinám. To Evropa také prošvihla.
Ale nejen to. Evropě stejně jako Americe se nedaří ani v novém výzkumu. Například tolik potřebné a nyní nedostatkové lithium do baterií se dá v určitých situacích nahradit sodíkem, vanadem nebo třeba zinkem. Jenom je potřeba to pořádně prozkoumat a hlavně poznatky pořádně komercializovat.
Pro kontext stojí za to poznamenat, že fotovoltaické články, které přímo přeměňují sluneční záření v elektřinu, jsou založeny na objevech evropských a amerických vědců ještě z 19. století. Jejich teoretický princip objasnil Albert Einstein v roce 1905. Základ fotovoltaických článků tak, jak se používají dnes, pak vymysleli v amerických Bellových laboratořích v roce 1954.
Teď na tom bohatnou čínské firmy a roste význam čínského státu ve světě, protože čínští odborníci cizí špičkové poznatky perfektně převedli do masové výroby, srazili cenu výrobků z nich a obsadili trh.
Evropa a Amerika se zatím zmítají v nesmyslných pochybnostech o tom, jestli změny klimatu opravdu hrozí. Ano hrozí, a už nastávají, jak shrnuje třeba editorial ze špičkového světového vědeckého časopisu Nature. Nic na tom nezmění pošetilé počínání lidí, jako jsou Donald Trump nebo český zastupující ministr životního prostředí Petr Macinka, kteří zakazují svým podřízeným se jimi zabývat.
Bohužel místo toho, aby se Západ pokoušel klimatický malér pokud možno racionálně zmírnit a ideálně na tom ještě vydělal, uvolňuje prostor čínské konkurenci.
Historie se opakuje, v tomto případě po šesti desetiletích. Dvě vědkyně ve státních úřadech v jedné ze zdánlivě nejsvobodnějších zemí světa, ve Spojených státech, čelily tlakům, aby slevily z odborných principů. Šlo přitom o životy lidí. Ta první před lety vyhrála. A ta druhá nyní? Zatím ne.
Před půlstoletím Kennedy statečnou vědkyni ocenil. Její kolegyni Trumpovi lidé šikanují
Leaders
