David Ondráčka: Svět hoří, my šetříme na hasičích
Česko omezuje diplomacii i rozvojovou pomoc s argumentem, že „doma máme dost starostí“. Takový přístup ale může být Davida Ondračky, autora komentáře, nejen necitlivý, ale i ekonomicky a bezpečnostně krátkozraký. V globalizovaném světě se prázdné místo rychle zaplní – a vliv i obchodní příležitosti převezmou jiní. Úspory dnes se tak mohou proměnit v mnohem vyšší náklady zítra. Otázkou není, zda si pomoc můžeme dovolit, ale kolik nás bude stát její absence.
Svět dnes trpí zvláštní selektivní slepotou, egoismus je hlavní a jedinou politickou mantrou. Krize plane, kam se podíváš, svět na tolika frontách hoří, ale my se díváme jen na vlastní střechu. Nejde jen o humanitu a soucit, ale je to krátkozraké i ekonomicky, bezpečnostně i geopoliticky. Roli Západu zaplní rychle někdo jiný se svými zájmy a sférou vlivu, v globalizovaném propojeném systému prázdné místo dlouho nezůstane.
Česko se aktuálně chová přesně podle tohoto vzorce. Vyklízí onu „soft diplomacii“, přerušuje dlouhodobě stavěné vazby, ukazuje světu záda. Heslo dne je: sami máme doma málo, nebudeme pomáhat nikde. Ale to je v dnešním propojeném světě ostudně hloupé. Jak chcete dělat obchody v zemích, kde úplně přerušíte kontakty a vztahy se utlumí? To nás tam bude někdo čekat s otevřenou náručí a našim firmám bude nadšeně otevírat dveře? Nebuďme naivní, proč by to asi dělal? A navazovat jednou přerušené kontakty trvá roky a je to mnohem nákladnější.
Krátkozraké škrty
Každá vláda určitě má legitimní právo nastavit své priority a směřovat je nějakým směrem. Ale udělat plošné škrty všeho (diplomacie, rozvojovky, humanitárky i podpory investic) je obyčejná a hloupá destrukce, která nás bude stát mnohem víc, přijdeme o spoustu obchodních příležitostí.
Politika je rozbitá. Lidé mají právo být naštvaní a bagatelizovat jejich hněv je cesta do pekla. Na druhé straně ale neexistuje žádná „ekonomie selského rozumu“ ani političtí spasitelé, kteří by nás jednoduchým způsobem zachránili. Zachránit se musíme sami. Jak? Chcete-li tedy změnu, zaměřte se na ekonomickou nerovnost. Migrace, nenávist k Ukrajincům nebo brojení proti EU, to vše je jen divadlo na odlákání pozornosti.
Karel Pučelík: Nesnášíte vládu, migranty a Ukrajince? Poslechněte si můj návrh
Názory
Elementární solidaritu jsme odložili jako sezónní kabát, který se nosí jen v dobách hojnosti. Tento přístup není jen nelidský, humanismu pláče v koutě, ale je taky ekonomicky a bezpečnostně krátkozraký. Tyto škrty se nám těžce nevyplatí nakonec u nás doma, v nelegální migraci, kriminalitě, konfliktech a nespolupráci.
Rozvojová pomoc je investice, ne almužna
Rozvojová pomoc není jen charita, je to také investice a prevence. Každá koruna investovaná do zdravotnictví, vzdělání nebo infrastruktury v křehkých státech snižuje riziko budoucích konfliktů, radikalizace, migrace, nemocí a pandemií. Ekonomové tomu říkají „externality“; vedlejší dopady, které stejně zaplatíme, jen později a dráž. Ignorovat to je jako šetřit na brzdách, protože zrovna jedeme do kopce (jenže to se brzy obrátí a pojedeme z kopce dolů).
Současná politická situace na Slovensku nevládním organizacím nepřeje. „Nevládní organizace jsou nepřítelem. Občanská společnost je intenzivně napadaná, hovoří se o zahraničních agentech a podobně. V tom je práce, oproti České republice, komplikovanější,” říká Ivana Vagaská, která se problematice odpovědného podnikání věnuje od roku 2012, kdy nastoupila do Nadace Pontis. V posledních letech je ředitelkou Business Leaders Forum (BLF), které Pontis zaštiťuje. 
Ve slovenské společnosti klíčí nenávist. Neziskovky tam bojují o přežití, říká Ivana Vagaská
Leaders
Geopolitika místo humanity
Je vidět už více let určitá únava z empatie. Po pandemii, válce na Ukrajině, energetické krizi a inflaci se západní veřejnost podivně uzavírá do sebe. Politici slyší hlavně na domácí frustraci a populismus jim velí hledat zdánlivě snadná řešení (většinou absolutně chybná). Pomoc se už neřídí potřebou, ale strategií, humanitární princip univerzálnosti ustupuje logice mocenských bloků a zájmů. Rozpočty na rozvojovou a humanitární pomoc klesají, nejchudší regiony bez strategické hodnoty zůstávají úplně stranou. Krátkodobě to vypadá racionálně, dlouhodobě je to slepá cesta.
Vzpomeňme na Marshallův plán
Evropa po druhé světové válce také potřebovala pomoc. Marshallův plán nebyl jen ekonomický program, ale politická sázka na stabilitu a prosperitu – a ten vyšel. Evropě pomohl postavit se na vlastní nohy. Dnes máme tendenci zapomínat, že stabilní a bohatý svět není samozřejmost. Je to výsledek investic, trpělivosti, diplomacie – a určité promyšlené solidarity.
Únava Západu, nástup jiných hráčů
Když Západ ustupuje, prostor logicky a cíleně vyplňují jiní – Čína, Indie, Rusko. Ne s humanitární rétorikou, ale s obchodními a politickými podmínkami a zájmy. A země, které dnes necháme bez podpory, si zítra vyberou jiné partnery (na rozvoj i na obchod). Ne proto, že by sdílely jejich hodnoty, ale protože někdo vůbec přišel.
Asijsko-pacifický výbor německých podniků varoval před destabilizačními a nepoctivými obchodními praktikami Číny, a to krátce před plánovanou cestou německého kancléře Friedricha Merze do Pekingu. Podle dokumentu, k němuž získala přístup agentura Reuters, vlivné německé podnikatelské sdružení obviňuje Peking z vytváření nadbytečných výrobních kapacit, rozsáhlých subvencí a politicky motivované regulace zahraničního obchodu.
Německé podniky bijí na poplach: Čína podle nich ohrožuje férový obchod
Zprávy z firem
Svět bez základní empatie je dražší, než si myslíme
Vlastně ta otázka nezní, jestli si pomoc můžeme dovolit. Otázka je, zda si můžeme dovolit svět, kde se o nejzoufalejší nikdo nestará. V globalizovaném systému totiž prázdné místo dlouho nezůstane a malý oheň se rychle přenese. Je levnější hasit malý požár daleko než pak velký doma a nedává smysl šetřit na hasičích.
