Belgie odmítla navrhované ústupky Evropské komise, které měly vést k odblokování použití zmrazených ruských aktiv v EU na takzvanou reparační půjčku Ukrajině. Patová situace podle bruselského listu nadále pokračuje. Dohody se tak nejspíš nepodaří dosáhnout předem a řešení bude až na unijních prezidentech a premiérech, kteří se zúčastní summitu EU.

Dva dny před klíčovou schůzkou se komise snaží vynaložit poslední úsilí, aby přesvědčila členské země EU k podpoře reparační půjčky. Velvyslanci jednotlivých zemí při EU budou o tématu opět jednat během dnešního dne a nejspíš i ve středu.

Předmětem sporů je forma budoucí finanční podpory pro Ukrajinu na roky 2026 a 2027. Evropská komise pro jednání navrhla dvě možnosti, první je půjčka od Evropské unie, druhou reparační půjčka zajištěná zmrazenými ruskými aktivy.

Žádné ústupky. Kreml zareagoval na současný vývoj mírových jednání

Politika

Moskva se nechystá při mírových jednáních o Ukrajině učinit ústupky ohledně Donbasu, „Novoruska“ a Krymu, prohlásil podle tiskových agentur náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov. Rusko za žádných okolností ani nebude souhlasit s rozmístěním vojsk členských států NATO na Ukrajině, dodal diplomat.

ČTK

Přečíst článek

Ruská aktiva za biliony

Unie blokuje kolem 210 miliard eur (5,1 bilionu korun) ruských aktiv. Hlavní část, asi 185 miliard eur, je držena v evropském depozitáři cenných papírů Euroclear v Belgii, zbývajících 25 miliard eur je v pěti bankách, nejvíce v Belgii a Francii. Belgie se obává možných právních rizik a toho, že by se mohla dostat do problémů, pokud by Rusko žádalo odškodnění či bylo třeba peníze urychleně uvolnit. Belgický premiér Bart De Wever proto požaduje po ostatních zemích záruky, že „pokud bude peníze nutné vrátit, bude se na tom podílet každý členský stát“. Pro Česko by to podle dostupných údajů znamenalo přibližně 89 miliard korun. Nový český premiér Andrej Babiš se o víkendu nechal slyšet, že Česko nebude za nic ručit.

K Belgii se se svými výhradami minulý týden v pátek připojily Itálie, Bulharsko a Malta se společným prohlášením, v němž vyzvaly Evropskou komisi, aby prozkoumala „alternativní řešení s předvídatelnými parametry a výrazně menšími riziky“.

Komise podle listu Politico v pondělí přišla s právními změnami svého návrhu ve snaze zajistit si politickou podporu Belgie. Zemi poskytla mimo jiné právní ujištění, že Belgie by v případě jakéhokoli scénáře mohla získat až 210 miliard eur v případě, že by čelila právním nárokům nebo odvetným opatřením ze strany Ruska. Dále EK uvedla, že Ukrajině by neměly být poskytnuty žádné peníze, dokud členské státy EU neposkytnou finanční záruky pokrývající alespoň 50 procent vyplacených peněz.

Aktualizováno

Trump otevřel globální válku s médii. Po BBC žádá odškodné deset miliard dolarů

Money

Americký prezident Donald Trump zažaloval stanici BBC za údajnou pomluvu kvůli sestříhanému záznamu projevu ze 6. ledna 2021, který vyvolával dojem, že vyzýval své příznivce k útoku na Kapitol. Podle žaloby, o níž informují světové tiskové agentury, Trump po britské veřejnoprávní stanici žádá odškodné pět miliard dolarů za každý ze dvou bodů žaloby, tedy celkem až deset miliard dolarů (207 miliardy korun). Šéf Bílého domu tak podle Reuters otevřel mezinárodní frontu ve svém boji proti médiím, které o něm podle jeho názoru informují nepravdivě či nespravedlivě. BBC zdůraznila, že se hodlá bránit.

ČTK

Přečíst článek

V dalším ústupku komise vyzvala všechny země EU, aby ukončily své bilaterální investiční smlouvy s Ruskem, aby se zajistilo, že Belgie „v tom nezůstane sama“, když bude potřeba řešit případná odvetná opatření ze strany Moskvy. Belgie ale na setkání velvyslanců při EU v pondělí večer uvedla, že jí navržená ujištění stále nestačí, potvrdily Politiku diplomatické zdroje. „Až do summitu EU nebude žádná dohoda,“ uvedl jeden z nejmenovaných diplomatů.

Zatímco Francie nadále veřejně podporuje plán na použití zmrazených aktiv a tento postoj dnes v Bruselu zopakoval i francouzský ministr pro evropské záležitosti Benjamin Haddad, zdroje blízké prezidentu Emmanuelu Macronovi tvrdí, že je Paříž „neutrální“. Tedy že je připravena podpořit využití ruských aktiv, nicméně nebrání se i použití společné půjčky EU, aby zabránila bankrotu Ukrajiny.

Například Německo ale trvá na tom, že žádná jiná skutečná volba než použití ruských aktiv neexistuje. Společný dluh navíc podle Berlína není proveditelný, protože tento krok vyžaduje jednomyslné schválení. Pro reparační půjčku je zapotřebí jen kvalifikovaná většina.

Češi nemají děti, takže rekordně utrácí za domácí mazlíčky, podobně jako Američané. Na mazlíčky v Česku padne ročně již tolik, že by se za to postavilo 400 kilometrů dálnic.

Nejvyšší inflace za posledních přibližně třicet let, která v Česku v uplynulých letech udeřila, se promítla i do nárůstu výdajů za psi a kočky. Za psa tak dnes běžná domácnost v ČR utratí průměrně zhruba 1500 korun měsíčně, za kočku zhruba polovinu této částky. Přitom alespoň jednoho psa vlastní na dva miliony českých domácností, alespoň jednu kočku pak bezmála 1,5 milionu domácností. Výdaje za „psa v obýváku“ tak činí přibližně 40 miliard korun ročně, kočky coby domácí mazlíčci pak v souhrnu vyjdou na přibližně 20 miliard korun.

S povážlivě klesající porodností se i v Česku rozšiřuje fenomén bezdětných domácností, které si dítě nahrazují nejčastěji psem či kočkou. Podobná situace panuje i v ekonomicky nejvyspělejších zemích světa, včetně USA. Tým psychologů z amerických univerzit ve své letošní studii na dané téma dospívá k závěru, že „obzvláště bezdětní pejskaři mají sklon vnímat svého psa jako spřízněnou duši, přičemž data odhalují, že klesající porodnost je silně spjata s růstem výdajů za mazlíčky“ (viz graf níže: červená křivka zachycuje klesající porodnost, modrá pak stoupající výdaje za mazlíčky, jejichž vzestup ke markantní o po očištění o inflaci a růst ekonomiky).

Jeden ze čtyř Američanů, kteří vlastní psa, podle studie dá v rámci charity raději 50 dolarů potřebnému štěněti než potřebnému dítěti. Takřka polovina amerických pejskařů pak raději v rámci charity nakrmí neznámé štěně než cizího člověka.

Desítky miliard

V Česku letos lidé utratí za své miláčky přibližně 60 miliard korun. Za tuto sumu by se dalo postavit za rok až 400 kilometrů dálnic. Suma přitom nezahrnuje pořizovací cenu čtyřnohého miláčka. Ta však činí nejčastěji jen jedno až pět procent z celkových „celoživotních“ nákladů chovu psa či kočky. Největší část výdajů spolykají náklady na krmení včetně pamlsků a zdravotní ošetření včetně očkování nebo různé doprovodné služby typu stříhání.

Například náklady na chov většího psa mohou činit až 6000 či 7000 korun měsíčně. Za celý život takového psa tak za něj jeho „páníček“ může v dnešních cenách vydat takřka milion korun. Pochopitelně, výdaje za mazlíčky se odvíjejí do kupní síly dané domácnosti. Sociálně slabší domácnosti tak za psa dají třeba jen stokoruny měsíčně. I to však může za celý život psa odpovídat v dnešních cenách třeba 70 tisíc nebo 80 tisíc korun.

Miliardář Šoustal se pustil do nového byznysu. Jde o krmiva pro domácí zvířata

Leaders

Zemědělská skupina MJM agro, která patří do skupiny Reticulum miliardáře Zdeňka Šoustala, se pouští do nového oboru. Koupila prémiového českého výrobce krmiva pro domácí zvířata, firmu Krmiva Salač.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Některé domácnosti si také nemohou dovolit zaplatit například nákladnější veterinární zákrok. Vždyť třeba operace psa, jenž utrpěl komplikovanější frakturu, může vyjít až na 50 tisíc korun. Zdaleka ne všechny domácnosti přitom mají své miláčky pojištěné. Pro Česko je – v porovnání třeba se západními zeměmi EU – typická podpojištěnost jak v případě standardního životního, tak neživotního pojištění. Nepřekvapí tudíž, že v případě domácích mazlíčků je podpojištěnost ještě mnohem výraznější než při pojišťování lidí nebo majetku. Navíc finanční produkty zaměřené na psy či kočky se často teprve rozvíjejí, celý tento specifický segment je v česku „v plenkách“. Pojišťovny přitom typicky nehradí zákroky typu kastrace nebo zubních ošetření, které nemají akutní či bezodkladnou povahu.

Při pořizování mazlíčka může člověk něco ušetřit tím, že si koupí zvíře takzvaně „bez papírů“, tedy bez průkazu původu, ale taková úspora je často jen dočasná. Zvíře „bez papírů“ totiž nakonec může vyjít dráž, a to právě i po zahrnutí nižší kupní ceny. Mazlíček „bez papírů“ totiž představuje jakýsi „black box“: nový majitel o něm prakticky nic neví – například o jeho předcích či třeba o sklonu k rodovým chorobám. Pokud například majitel psa „s papíry“ ví, k jakým chorobám má zvíře sklon, může ve spolupráci s veterinářem vhodnou prevencí jejich nástupu zamezit či jej alespoň oddálit