Česká zahraniční politika se v posledních týdnech mění v těžko čitelný experiment. Ministr zahraničí Petr Macinka vysvětluje generálnímu tajemníkovi NATO vnitřní chaos české vlády, zatímco doma posílá prezidentovi vyděračské SMS. Pro spojence na Západě je Česko najednou zemí bez jasné linie, bez pevného postoje k Ukrajině i bez srozumitelného lídra.

Petr Macinka je podle některých ve skutečnosti celkem chytrým mužem. Jenom ve vysoké politice nezkušeným. A kvůli svým politickým zájmům, aby oslovil svůj elektorát, se chová jako slon v porcelánu. Potěš Pánbůh za tento elektorát, který se rozhodl ošetřovat. Nyní jednal ministr zahraničí s generálním tajemníkem NATO Ruttem.

Vysvětloval jsem mu skladbu české vlády, pozice jednotlivých koaličních partnerů a také cestu, kterou jsme urazili k tomu, abychom se domluvili na nějakém konsenzu, prozradil Macinka o schůzce s Ruttem. No, to muselo matadora mezinárodní diplomacie velmi bavit. Příběhy ze země, o které si mnoho obyvatel západních zemí dosud myslí, že je to Československo.

Rutte jako zkušený diplomat jistě Macinkově výkladu blahosklonně přikyvoval. A myslel si své. Poplácal mladého diplomata z okrajové země po zádech a dal mu cukrátko v podobě ocenění za „pokračující a cenný přínos České republiky ke společné bezpečnosti severoatlantického prostoru.“

Dalibor Martínek: Macinkovy průšvihy, šance pro Starosty a lidovce

Názory

Andrej Babiš si musí každý večer rvát kvůli Macinkovi vlasy na hlavě. Chtěl by klidně vládnout, místo toho musí pořád řešit něco kolem šéfa Motoristů. Měsíc odpovídá pořád dokola na otázky kolem Turka. Už to jméno nechci slyšet, říká i veřejně. Na vládnutí není čas, hlavní agendou vlády se stal případ Macinka.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Skutečností je, že Česko se stalo pro diplomaty svých spojenců na Západě nečitelnou entitou. Nikdo netuší, jak to vlastně nyní je s českou podporou Ukrajiny. Zbrojní iniciativu jsme nezařízli, ale nedáme na ni ani korunu. Je to takové typicky české, ani vlevo, ani vpravo. V NATO je nyní tématem Trump. Nikdo se příliš nedívá na východ. Proto se česká zbrojní iniciativa hodí. Češi se postarají, my v centrále se můžeme věnovat důležitějším věcem. Jenže, jak to nyní bude?

Co hůř, celý tento česky „ostrý“ postoj má zaštítit provokatér, který mluví za necelých sedm procent voličů z extrémních konců voličského spektra a po nocích píše vydíračské SMS prezidentovi. Diplomacie na nejvyšší úrovni.

Tereza Zavadilová: Macinka stáhnul prezidenta do bahna. Schválně

Názory

Výpady Petra Macinky vůči kanceláři prezidenta nebyly jen tak nějakou noční nerozvážností. Vypadá to na přesně cílenou mocenskou strategii, jak z učebnice.

tzv

Přečíst článek

Nikdo v Bruselu netuší, zda se při těkavosti Andreje Babiše staneme dalším rebelem vedle Orbána a Fica. Obnoví Babiš, který se prezentuje jako protřelý vyjednavač, jenž si telefonuje s každým západním lídrem, sestavu V4? Nebo to bude V3? Protože Polsko se kvůli ruské agresi ocitlo vůči Ficovi a Orbánovi na druhém břehu. Samý otazník kolem mezinárodního směřování Česka.

Západní země toto východní hemžení sledují s odstupem. Do atmosféry nejistoty v NATO, kdy Evropa horečnatě hledá způsob komunikace s Donaldem Trumpem, a celý systém společné obrany se nebezpečně naklání, se namotá nějaký Macinka. A začne Ruttemu vykládat cosi o českých přemetech. Ví Macinka, zda jsme pro Ukrajinu nebo pro Rusko? Máme dát Grónsko Americe? Žádné pevné stanovisko jsme z úst šéfa diplomacie neslyšeli. Jen jsme četli jeho ohavné esemesky prezidentovi.

Macinka ve svém svatém boji za Turka neustále opakuje, že by Česko na summitu NATO v červnu neměl reprezentovat prezident Pavel, ale premiér Babiš. Výhodou prý mají být nadstandardní vztahy Babiše a Trumpa. No, o možnosti, že by dva egomaniaci mohli mít přátelský vztah, by šlo úspěšně pochybovat. Pavel je na rozdíl od Macinky nebo Babiše na západě respektován, je názorově konzistentní. Macinka je diplomatické embryo, které za měsíc vládnutí napáchalo na domácí půdě víc přešlapů, než leckterý politik za celý život. A takový expert má zastupovat tuto zemi na mezinárodním poli? Ne Turek, Macinka neměl být ministrem.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Jadernou fúzi, která se jednou může stát prakticky neomezeným zdrojem energie, začali ekonomičtí vizionáři řadit mezi nejnadějnější technologie budoucnosti. Experimenty posledních let potvrdily, že díky fúzi dokážou lidé vyrobit více energie, než je zapotřebí k jejímu spuštění. K masovému využití nového stabilního a čistého zdroje je ještě hodně daleko, ale už se kolem jeho vývoje točí peníze soukromých investorů, budoucích velkých spotřebitelů i dodavatelů dílů pro fúzní reaktory. Zrodil se nový obor ekonomiky, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Fúze oproti klasické jaderné energetice nesází na štěpení atomu, ale na slučování atomových jader lehkých prvků (počítá se především s izotopy vodíku deuterium a tritium). Na rozdíl od stávajících atomových elektráren nebude kvůli výrobě energie z jaderné fúze nutné ukládat vyhořelé palivo na statisíce let pod zem. A výzkum tohoto oboru má velkou tradici také v Česku. Tuzemští vědci v minulosti přispěli k poznatkům, které umožňují fúzi v tokamaku – tradičním typu fúzního reaktoru.

V příštích letech půjde o to, aby nových příležitostí ve fúzním oboru využily také české firmy. Příklady už existují. Společnost Ateko z Hradce Králové, jež původně vznikla z ústavu potravinářské a chladicí techniky, se stala významným dodavatelem důležitých zařízení – heliových turbocirkulátorů v rámci projektu mezinárodního termonukleárního reaktoru ITER, který se staví ve francouzském Cadarache.

Co mají společného kancléř Merz a Trump Jr.? 

Mezi osobnostmi, které se hlásí k vizi jaderné fúze, najdeme německého kancléře Friedricha Merze, syna amerického prezidenta, čínské vládní činitele, proslulého ekonoma Nouriela Roubiniho nebo manažery a investory předních amerických technologických firem jako Google a Microsoft.

Jméno Donalda Trumpa juniora bylo často skloňované na přelomu loňského a letošního roku poté, co společnost Trump Media & Technology Group, která mimo jiné stojí za sociální sítí amerického prezidenta Truth Social, oznámila spojení s kalifornskou firmou TAE Technologies. Cílem je vytvořit jednu z největších veřejně obchodovaných společností v oboru jaderné fúze na světě. Její vývoj v rámci TAE Technologies, která netradičně sází kromě vodíku na bor, podpořil Google. Ve vedení nové společnosti zasedne právě i prezidentův syn. To naznačuje, že podobně jako vývoj umělé inteligence bude mít i komercializace termonukleární fúze za Trumpovy administrativy své vlivné příznivce ve Washingtonu.

Tykač chce zavřít uhelky. Chvaletice musejí zůstat, zní z ČEPS

Zprávy z firem

Úplné odstavení elektrárny Chvaletice není podle expertů bezpečné. Mohlo by dojít k problémům s napětím i obnovou sítě. ČEPS navrhuje dočasné řešení. Blackout jako takový ale nehrozí, elektřiny je prý dost.

ČTK

Přečíst článek

Jaderná tvář Německa

Kancléř Friedrich Merz loni obrátil pozornost k fúzi v zemi, kde slovo „jaderné“ v minulosti mnozí přijímali s velkým podezřením nebo přímo odporem. Merz nejenom kritizoval německý odchod od klasické atomové energetiky, ale také označil jadernou fúzi za jednu z klíčových technologií, která si zaslouží silnou podporu Berlína. Němečtí ekonomové se nejspíš ještě budou přít, jestli je fúze tím „pravým ořechovým“ pro nastartování tamního hospodářství, ale faktem zůstává, že v jejím výzkumu Spolková republika nijak nezaostává. Proslulý je německý stellarátor (jiný typ fúzního reaktoru než tokamak) Wendelstein 7-X. Také ve Spolkové republice už podobně jako v Americe rostou fúzní startupy, které chtějí komercializaci nadějné technologie urychlit.

Z českého pohledu je důležité, že spoluprací se svými německými kolegy se mohou pochlubit také mnozí tuzemští vědci. V rámci konsorcia EUROfusion, které mimo jiné buduje zmiňovaný mezinárodní tokamak ITER, spolupracují německý Ústav Maxe Plancka pro fyziku plazmatu s Ústavem fyziky plazmatu Akademie věd ČR a Centrem výzkumu Řež. Česko je pro zahraniční partnery včetně Němců i Američanů atraktivní díky projektu nově budovaného fúzního experimentálního zařízení – tokamaku Compass-U v pražské Libni. Předností tohoto tokamaku má být skutečnost, že svými technickými parametry bude v mnohém připomínat větší ITER. Podobně jako výstavba ve Francii však i ta česká nabrala významné zpoždění.

Toto není apríl: Rusové chystají jadernou elektrárnu na Měsíci. Již za deset let

Politika

Do razantního budování vesmírné infrastruktury se pouštějí Rusové, Čína i USA. Kdo tyto nové hvězdné války vyhraje?

ČTK

Přečíst článek

Hlas pro fúzi od „Dr. Zhouby“

Americký ekonom Nouriel Roubini si před necelými dvěma desetiletími vysloužil přezdívku „Dr. Doom“, tedy „Dr. Zhouba“, když předpověděl poslední velkou finanční krizi. Loni už se objevilo jiné přízvisko – „Dr. Boom“, když jeho varování před recesí vystřídala očekávání investičního boomu ve Spojených státech. Navzdory politice Donalda Trumpa, která vyhlídky boomu naopak oslabuje.

Tahounem investic se má kromě umělé inteligence podle Roubiniho stát také energetická revoluce. Ekonom považuje za klíčový právě technologický průlom v oboru jaderné fúze. A nutno dodat, že pomalu každé Roubiniho slovo sleduje nejen celý Wall Street, ale také finančníci z dalších koutů světa. Klíčovou roli v podpoře fúze přitom hraje americký Big Tech, často ve spojení s velkými energetickými firmami. Vyhlíží stoupající poptávku po elektřině od umělé inteligence a datových center. Zmiňovanou firmu TAE Technologies podpořil Google společně s ropným gigantem Chevron i finančníky z Goldman Sachs.

Nejde přitom jenom o ekonomické ambice. V Americe přemýšlejí také o globálním souboji technologií a geopolitice. Kdo první dosáhne výroby energie z fúze, získá obrovskou výhodu. Ambice globálních mocností ostatně ukazuje i výčet partnerů projektu ITER – kromě Evropské unie, USA, Japonska, Jižní Koreje a Indie jsou mezi nimi Čína a Rusko, které nevyřadily ani mezinárodní sankce v době jeho agrese na Ukrajině. Všechny tyto země mají i své vlastní projekty a obavy vyvolává zvláště Čína, která už utekla svým konkurentům v různých technologiích. Čínský tokamak EAST se může pochlubit řadou úspěchů a v Pekingu si hodně slibují i od dalšího rozestavěného fúzního reaktoru BEST.

Britové budují v USA továrnu na palivo budoucnosti. Do projektu vloží miliardy

Zprávy z firem

Britská jaderná společnost Newcleo plánuje investovat až dvě miliardy dolarů (přibližně 41,7 miliardy korun) do vývoje zařízení na výrobu jaderného paliva ve Spojených státech. Na projektu bude spolupracovat s americkou společností Oklo. Firmy to v pátek uvedly v tiskové zprávě. Cílem je posílit dodavatelský řetězec pro sektor jaderného štěpení, který v poslední době rychle roste.

ČTK

Přečíst článek

Jitrnice, jaké svět neviděl?

Velké americké technologické firmy se rozhodly vývoj fúzní energetiky podpořit také velmi inovátorským způsobem, nad kterým mnozí pozorovatelé nechápavě kroutí hlavou. V době, kdy stále není jasné, za jak dlouho bude možné díky nové technologii vyrábět elektřinu v masovém měřítku a jaký koncept reaktoru nakonec v konkurenci různých typů převáží, začaly firmy jako Microsoft a Google uzavírat dohody o výkupu budoucí fúzní energie. S podobnými smlouvami americký Big Tech ostatně přichází i v oboru klasické jaderné energetiky – s developery malých modulárních reaktorů, které vizionáři považují za další nadějnou technologii.

První dohodu o výkupu energie z jaderné fúze sjednal Microsoft v roce 2023 se společností Helion Energy, která už zahájila výstavbu první fúzní elektrárny Orion ve státu Washington. Hodlá tak přejít od experimentálních reaktorů ke zdroji, který už bude energii reálně vyrábět. Helion zatím plánuje, že dodá elektřinu do sítě už v roce 2028. Google zase podepsal dohodu s další americkou firmou Commonwealth Fusion Systems (CFS), jejíž elektrárna má najet na začátku třicátých let.

Podle Slavomíra Entlera z pražského Ústavu fyziky plazmatu patří CFS vedle německé Proxima Fusion mezi firmy, které ve svém oboru vynikají nejvíce. Jak Entler upozornil v článku pro web Vedavyzkum.cz, americká CFS vznikla jako spin-off proslulého Massachusettského technologického institutu, zatímco Proxima jako spin-off Ústavu fyziky plazmatu Maxe Plancka.

Slavomír Entler zároveň varuje před fyzikálně neuskutečnitelnými vizemi, ve kterých hraje hlavní roli přesvědčivost autorů. Extrémem jsou podle něj právě smlouvy o prodeji budoucí elektřiny vyrobené z jaderné fúze a v této souvislosti konkrétně zmiňuje dohodu Microsoft-Helion. Big Tech tak zřejmě vyvolává přehnaná očekávání, na druhé straně asi příliš nespoléhá na to, že jeho partneři své časové scénáře opravdu naplní.

Elektřina z fúzní reakce se už prodává, i když elektrárna ještě vůbec neexistuje

Enjoy

Velké firmy nakupují za miliardy dolarů elektřinu z fúzního reaktoru. To vypadá jako výborný plán. Vždyť od fúzní reakce se čeká, že vyřeší energetické problémy lidstva a nezanechá po sobě ekologickou katastrofu. Jenomže komerční získávání energie z fúzní reakce se zatím vůbec nedaří.

Josef Tuček

Přečíst článek

Pomalá Evropa? 

Jiný úhel pohledu na „americké způsoby“ nabídla výzkumnice Anda Bologa z Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA), která se podílí na programu s názvem Tech Policy Program. Evropský přístup označuje za příliš opatrný – pokud EU spustí první demonstrační elektrárnu až někdy ve 40. letech, jak to zatím vypadalo, elektřina z fúzních zdrojů se dostane do sítě až mnohem později. Takové načasování podle výzkumnice mělo logiku v době, kdy byla fúze považována za dlouhodobý výzkumný projekt. Nemá ale příliš smysl v době, kdy průmysl šlape na plyn a směřuje k velkým projektům v příští dekádě.

Zapojení soukromých firem by podle optimistů mohlo přispět k rozšíření aplikovaného výzkumu a vývoji, který výstavbu elektráren zrychlí. Ať už však jde v případě rychlé cesty k fúzní elektřině o realistické scénáře nebo pouhé sny, jisté je, že Evropa ve srovnání se Spojenými státy čelí značnému handicapu. Američtí investoři z řad podnikatelů typu Billa Gatese, Big Tech a různí venture kapitalisté jsou dlouhodobě ochotní investovat do projektů, jejichž realizace je během na dlouhou trať. Díky tomu je Amerika špičkou v umělé inteligenci, polovodičovém průmyslu nebo biotechnologiích. Evropa se potýká s nedostatečným kapitálovým trhem i velkou nechutí vůči riziku. Brusel se tomu snaží čelit vytvářením různých fondů, ty však často buď nestačí, nebo tolik nepovzbuzují ke komercializaci výsledků výzkumu.

Soukromí investoři zatím do samotného vývoje fúze vložili podle zprávy F4E Fusion Observatory kolem 15 miliard dolarů do loňského září, z toho více než polovina připadá na USA a očekává se další růst výdajů. Číňané se dosud podíleli zhruba třetinou a Evropská unie pouze jednotkami procent, přičemž převážně jde o německé peníze. I to je jeden z důvodů, proč se také v Evropě objevuje předpoklad, že první fúzní elektrárny vzniknou mimo náš kontinent.

Otázkou je, jestli s tímto předpokladem nějak zamíchá nová politika vlády Friedricha Merze v Německu, která hodlá do oboru investovat dvě miliardy dolarů a vytyčila cíl první fúzní elektrárny ve Spolkové republice. V této souvislosti dokonce zaznívají slova o možném „světovém prvenství“, což má možná více společného se snahou motivovat než realitou.

V USA nás berou jako americkou firmu, říká šéf výrobce motorů PBS z Velké Bíteše

Zprávy z firem

Nové poznatky o vedení boje ve vzdušném prostoru a významu dronů, které přinesla ruská válka na Ukrajině, nezůstaly stranou pozornosti amerických ozbrojených sil. Český výrobce motorů do dronů a vojenských střel PBS Group byl na rostoucí poptávku svých amerických odběratelů připraven. „Už jsme měli naše motory v Americe odzkoušené a zákazníci jako US Air Force i US Navy byli s výsledky těchto zkoušek spokojeni,“ řekl generální ředitel PBS Velká Bíteš Milan Macholán v rozhovoru pro Export.cz.

Jan Žižka

Přečíst článek

Evropa má také své trumfy 

I kdyby Evropa nebyla premiantem v rychlosti spouštění prvních nových elektráren, její role ve fúzní ekonomice bude v každém případě významná. Už dnes se spousta evropských firem zapojila do dodavatelského řetězce fúzních reaktorů, zvláště díky projektu ITER. Evropskou část tohoto mezinárodního projektu spravuje instituce Fusion for Energy (F4E), která v rámci různých kontraktů zapojila více 2700 firem a 75 vědecko-výzkumných organizací. S tím jsou spojené investice, které dosáhly 6,8 miliardy eur v letech 2007-2024.

K tomu, aby jednotlivé země nebo firmy dosáhly špičkové technologické úrovně, není nutné vždy být finálním dodavatelem. Stačí se podívat na příklad polovodičového průmyslu – největší světový výrobce, proslulý tchajwanský TSMC neprodává čipy na trhu pod svou značkou, ale dodává je pro známé americké společnosti typu Nvidia nebo Apple. Přesto mimořádné schopnosti TSMC nikdo nezpochybňuje. V jaderné fúzi má Evropa minimálně šanci hrát podobnou roli.

Díky projektům v oblasti jaderné fúze navíc mohou Evropané získat know-how, které využijí v dalších oborech. Příkladem jsou firmy jako německá Rolf Kind, která je silná v materiálech odolných vůči korozi, španělský Gutmar, úspěšný v oboru přesného strojírenství, nebo belgický výrobce mikročipů Magics Technologies, jenž dodává mikročipy pro jadernou energetiku i vesmírný průmysl. Právě kosmické odvětví, které významně přispívá také k pozemským inovacím, může být inspirací pro celý evropský fúzní obor.

Strašák deindustrializace. Na přesunu výroby z Česka může ve finále tuzemská ekonomika vydělat

Zprávy z firem

Evropa čelí hrozbě odchodu firem na jiné kontinenty, deindustrializace a hospodářského zaostávání za Amerikou i Čínou. Zprávy o investicích českých firem v zahraničí, a zvláště přesunu výroby, tak mnozí pozorovatelé čtou s podezřením. Aktivity tuzemských podnikatelů na zahraničních trzích ale ve skutečnosti mohou české ekonomice zpětně přinášet velké benefity, píše ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.

Jan Žižka

Přečíst článek

Čechy zlákal vesmír, proč ne fúze?

Zakladatel brněnské firmy TRL Space Petr Kapoun před časem v rozhovoru pro Export.cz líčil rozvoj českého vesmírného průmyslu: „Když Česko v roce 2008 vstoupilo do Evropské kosmické agentury, byl to klíčový zlom, protože od té doby se nám otevřely možnosti různých tendrů a zapojení do dodavatelských řetězců. V TRL Space jsme se posunuli dál k celým družicím a vesmírným misím, ale bez předchozího zapojení do programů ESA bychom to nezvládli.“

Ve srovnání s kosmickým odvětvím zůstává fúzní obor – až na výjimky – spíše stranou pozornosti českých firem. To však neplatí o českých vědcích, kteří by mohli přispět ke sladění průmyslu s výzkumem. Podnikatelé možná potřebují podobný impuls, jako byl v případě kosmického průmyslu vstup Česka do ESA. Mohlo by jím být větší povědomí, že dodavatelské řetězce pro fúzní reaktory se formují už dnes a mohou se v nich uplatnit firmy s nejrůznějším zaměřením – zdaleka ne pouze ty, které mají dokonalou představu o slučování jader atomů.

Článek vyšel také na Export.cz